Lenča727
komentáře u knih
Letní děti
Dot Hutchison
Knížka se čte svižně, počteníčko fajn, jen do Sběratele motýlů má daleko - tahle knížka mě šokovala představivostí a fantazií autorky , Letní děti malinko zklamaly (ony by nezklamaly, kdybych je nečetla jako druhé v pořadí, ach jo - zase ta moje očekávání). Občas odkaz na tento díl, nicméně nevadí, pokud jste neměli možnost zatím číst.
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Ty chladné oči jsou super. Záleží na tom, ze kterého úhlu pohledu se na tu veskrze hnusnou babu Neonilu (hlavní hrdinku) díváme- z jejího úhlu pohledu dělala všecko správně a prošla si strašným peklem, takže čím větší peklo, tím větší mrcha. Chápu ji, přežít, ochránit ty svoje, dělat přesně to, co se po Tobě chce a když už v tom v té době jedeš, není cesta zpátky. Měla by se zase zle. Ale stejně to byla nedkutečně pragmatická mrcha -její prvotní úmysly byly dobré, ale kvalita provedení asi v pořádku nebyla, zničila naprosto všecky kolem sebe. Ach jo, smutné a těžké téma. Tož teď se vrhnu na něco veselejšího. Ale nějak ji, přestože je krajně nesympatická, nemůžu jednoznačně odsoudit.Velmi zajímavé téma bojů našich vojáků z pohraničí ve wermachtu, i poválečné stigma, které si tito vojáci nesli, i když bojovat za Hitlera neměli šanci odmítnout. Super knížka.
Ve špatné rodině
Tarryn Fisher
(SPOILER) Mám moc ráda psychothrillery, ale tohle se mi opravdu nelíbilo, bezdomovkyně žijící v domě rodiny, která si tam pere, bere jim jídlo, šmejdí v pokojích a nikdo si jí nevšimne? To beru jako opravdovou fikci, které se snad ani v knížce nedá věřit. Vztahy mezi nikterak sympatickými postavami taky ne zrovna přesvědčivě vykresleny. Sem tam světlejší místo, ale je to jedna z knih, na kterou rychle zapomenu. No zkrátka nic moc. Naprosto souhlasím s Alnahu.
Místnost 19
Marc Raabe
Napínavé, čtivé, pasáže z minulosti se prolínají se současností, před minulostí se utéct nedá a každý má svého kostlivce ve skříni, politické události ovlivnující životy hrdinů ještě dlouho po pádu Berlínské zdi, pomalu odkrývaná tajemství. Tohle se četlo moc dobře. Bezva čtení.
Loft
Linus Geschke
Nečte se to špatně, to zas ne. Ale když jsem to četla, tak jsem si říkala, proboha, o čem to je? Pořád dokola, dalo by se to napsat celé max (a to přeháním) na deseti stránkách. Ona miluje/nemiluje jeho a sebe, on miluje ji a do toho hnusák kamarád a epizodka na dovolené. Takové čtení, co nijak zvlášť nenadchne, v podstatě pořád není jasné, kdo co udělal a jestli vůbec, ve výsledku ale překvapivý konec. Ten jsem kupodivu nečekala. Za mě tak napůl, na čtení ve slevě za pár kaček vlastně dobrý.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Stejně jako předchozí díly skvělé, jen hodně smutné čtení jak v rovině osobních osudů členů rodiny, tak hlavně z pohledu celospolečenského vývoje. Bezpáteřnost, účelové překrucování skutečností, trestání čestných a nevinných, ztráta iluzí, mocní x obyčejní lidé pracující, za dřinu budeš “ po zásluze odměněn měnovou reformou. Hlavně padesátá léta mě dostala. Kdy se z historie poučíme? Ach jo.
Hortenziová zahrada
Marie Lamballe (p)
Četla se krásně, stejně jako ostatní knížky téhle autorky, jen třeba Kavárna U Anděla se mi líbila obsahově dakeko víc. Přidávám se k názoru ostatních, že dějová linie válečného příběhu je skvělá a konec si asi každý, kdo to čte , představuje jinak než autorka (tak nějak máme rádi, když to dobře skončí). Druhý paralelně vyprávěný příběh sochařky pracující pro jeptišky v klášteře je dějově plošší a nudnější, za mě by mohl být klidně o hodně kratší. Oba příběhy se pak střetnou v současnosti a všechno je vysvětleno, což se samozřejmě očekává a nakonec může být čtenář spokojený. Jako romantická oddechovka vyprávěná krásným jazykem a zavádějící nás do nádherných míst je to moc fajn knížka.
Nápady laskavého čtenáře
Michal Viewegh
Po mnoha a mnoha letech jsem si knížku přečetla znovu. A je pořád skvělá, i když tenkrát se mi zdála být o o něco lepší. Je fakt, že bez toho, aby měl člověk načtené autory parodovaných děl , se asi knížka nedá pochopit a ocenit tehdejší Vieweghovo umění - je důležitý způsob psaní, detaily jako slovní zásoba, dialogy, atmosféra - tady se dokonale trefil , i když pravda ne všechny povídky jsou stoprocentně vyvedené, smíchy jsem brečela u Henryho Millera - tam se hodně vyřádil a snad tvorbu beatníků i překonal. Tenkrát prostě uměl, knížky z jeho prvopočátků jednoduše miluju.
Osvoboditel
Tina N. Martin
Tohle bylo fajn. Trochu mi vadil způsob vypravování v přítomném čase. Prolínaly se dvě časové roviny- minulost, z níž pak vzešly zločiny v současnosti. Drsně vyklesleny praktiky sekty, týrání jejích členů, následky, které si děti odnášejí do dalšího života. Zlo a násilí plodící opět zlo a “pomstu. Autorka se nebála ničeho, ani špatného konce pro jednu z postav. Za mě hodně dobré čtení.
Mrtvý na pláži
Anna Johannsen
Docela pohodová detektivka na dva večery. Rychlé, pohodové čtení rozkrývající záhadu kolem mrtvého ředitele dětského domova. Topka to úplně není, ale úplně blbé taky ne, rozhodně nehodnotím jako ztrátu času, hrůzou a napětím jsem si nehty nehryzala, ale asi jsem tak nějak chtěla vědět, jak to celé dopadne. Za mě fajn.
Hrob mé sestry
Robert Dugoni
Bezva knížka, čte se rychle,do pěti hvězdiček mi ale “cosi chybí (i když sama netuším, co:-). Hlavní hrdinka Tracy, sympaťačka snažící se dvacet let vyrovnat se smrtí mladší sestry Sáry, jejíž tělo bylo konečně po letech nalezeno a jejíž vrah byl sice odsouzen, ale vůbec není jisté, jestli on je tím skutečným vrahem. Tracy celých dvacet let jen sama zná důkazy, díky nimž je na pochybách a věří, že skutečný zločinec je stále na svobodě a že místní policie městečka Cedar Grove vyšetřování případu krutě zanedbala. Nyní, už jako detektiv, se vrací do rodného městečka, aby zjistila, co místní obyvatelé před mnoha lety tajili a zjišťuje, že všecko je úplně jinak. JAK TAKY JINAK u tohoto druhu literatury:-) Další díly s Tracy a Danem ale určitě vyhledám.
Žert
L. V. Matthews
Na to, že jsem Žert koupila s hodně velkou slevou a vůbec nic, ale naprosto nic jsem od téhle knížky nečekala a na přečtení si počkala v knihovně "ve frontě" celých 5 měsíců, se konalo opravdové překvapení. Souhlasím s názorem, že rozjezd byl poněkud pomalejší a těžkopádnější, ale pak to nabralo velmi slušné obrátky, o napínavé momenty tu vůbec není nouze. Dokonce jsem se přistihla, že společně s "Matildou" prožívám šílenou nervozitu - jestli se dostane tam, kam potřebuje včas, jestli všechno zkopíruje a opustí prostor ve správnou chvíli, jestli se neprozradí a byla jsem hodně zvědavá, jak to všechno dopadne, dokonalé "psycho" jak tu kdosi přede mnou zmínil. Vtip nemusí být vždycky vtipný a může hodně ublížit, touha po pomstě nás někdy nasměruje tam, kde bychom vůbec nechtěli být a výsledek nemusí být sladký tak, jak jsme si představovali. A bavit se s někým v on-line prostoru a zpovídat se mu, může být hodně nebezpečné. Sakra, teď mě napadá, že bych sem vůbec neměla psát a ani smajlíky přidávat :-). Ti, co četli, pochopí. Naše činy za sebou zanechávají stopy, lidská paměť je nedokonalá a časem se na ně většinou zapomene, nebo se jejich účinek zmírní, ale ty digitální stopy, které tu po nás zůstanou navěky, nás můžou pronásledovat navždycky. Tohle bylo moc fajn, "ptákovina" to nebyla ani náhodou, naopak napínavé to bylo jako kšandy, jen jednu hvězdičku ubírám za jazyk, který mohl být více šmrncovnější (něco malinko mi tu chybělo - a dost mě štvala přezdívka "koňská hlava" , aby to bylo úplně sexy čtení)...
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Oddychovka na jeden večer. Chutná jednohubka, která se chroupe v podstatě sama. Hodně jednoduchý příběh viděný dvojíma očima - Báry a babičky Milady. Bára se po jejím odchodu v životě plácá a babi to všechno pozoruje z nebe,komentuje a snaží se jí pomoct-toliko k příběhu. Místy jsem vyprskla smíchy, protože některé komentáře cynické Báry mě naprosto rozsekaly. A pojetí posmrtného života? No proč ne? Nebe-peklo-vševědoucí Bůh( momentálně žena?)-v “přijímači krásný archanděl Gabriel, možnost posílat blízkým znamení, v nebi vše v bílém,vždy čisto, uklizeno a nádherné počasí- joj, kéž by zítřky na věčnosti byly takové. A v současném životě je vlastně všechno právě tak, jak má býtMilé čtení - a konec sladký, všechno sladké
Botanik
M. W. Craven
Skvostné, báječné, úžasné, skvěléLogické, čtivé, místy krásné přiměřeně dlouhé popisné pasáže, zároveň se trošku vzděláte (jedy a jejich užívání, problematika čištění zbraní), děj frčí, pak se ze dvou zdánlivě nesouvisejících případů stane jeden, a tak zrychluje a pokud už si myslíte, že víte všecko, tak prostě nevíte. A dokáže překvapit i v posledním odstavci.Craven jako jeden z mála autorů thrillerů zvládá kupodivu proložit děj inteligentním humorem, což mě, tak trošku cynika,opravdu baví . Poe,Tilly, Flynnová a Estelle se mu neskutečně povedli. Po přečtení tohoto dílu mám pocit, že všechno, je tak, jak má být a série by mohla být uzavřena. Ale prosím, NE, ať ten chlap - MISTR ve svém oboru, píše dál.
Kopírák
Sam Holland
Protože jsem se v posledním období zaměřila hlavně na četbu thrillerů a fakt jsem jich zchroupala hodně, ale opravdu hodně (byť v nejrůznější kvalitě), tak nějak se nemůžu zbavit pocitu, že tohle je zkrátka KOPÍRÁK se vším všudy, i s tím “hlavním padouchem(tak trošku otřepané téma vyskytující se v mnoha knihách podobného ražení) nakonec. Jen ten úplný závěr se liší od ostatních knížek-?otevřený konec? Nedokončené dílo? Dokonané dílo? Věřím, že tohle moje čtenářské předchůdce nepotěšilo.Nejoriginálnější myšlenkou autorky bylo napodobování “díla sériových vrahů jiným “umělcem. Asi mi vadila snaha až s úporností šokovat za každou cenu, což se jí u mě moc nepovedlo, protože ono to tu všechno už několikrát bylo. Hadrový panák byl originál (a vražd tu bylo podstatně méně), tahle knížka se sice moc dobře četla- za jeden delší večer není co číst- ale já z ní úplně odvařená rozhodně nejsem. Možná je chyba ve mně, protože nevím, jestli mě ještě dokáže thriller něčím překvapit. Teď se těším na nového CRAVENA, tak třeba on.
Dámy z Grand Avenue
Joy Fielding
K téhle knížce se ráda vracím, vlastně jsem ji četla s velkým časovým odstupem potřetí a vždycky žasnu, jak mě nepřestává překvapovat a fascinovat. Zvláštní je způsob vyprávění, jedna ze čtveřice na začátku nakousne, že z kroužku nerozlučných přítelkyň jsou dvě mrtvé (aniž by řekla jak nebo proč) a třetí vlastně žádná kamarádka nebyla, a tak z původní čtveřice zůstala jen ona. Ovšem která? To, kdo vedle vypravěčky stojí za celým příběhem, se dovídáme až na konci. Skvělé je pozorovat proměny žen v průběhu mnoha let, změny v jejich manželstvích, strach ze stárnutí, obavy z nevěr, měnící se vztahy k dětem, kariérní postupy, v jednom případě týrání ze strany manžela. Tohle je neskutečná knížka,navíc neskutečně napsaná, pořád se tu něco děje a jedna z mála, u které jsem měla slzy na krajíčku a to opravdu nejsem žádná citlivka. Rozhodně to není žádná červená knihovna,za mě patří mezi TOP od Fieldingové.
Zmizení Samanthy Shipleyové
Joy Fielding
Tedy tohle byl absolutní DOJÁK, naprosto skvělý, ostatně jako všechny Joyiny knížky, jejichž silné hlavní ženské hrdinky obdivuju. Únos dcerky, 15 ztracených let života, rozvod, ztráta přátel, likvidace profesního života, neustálá pozornost tisku, sebeobviňování, výčitky svědomí, komplikovaný vztah s matkou. A pak zjištění, že není nic tak , jak se zdálo a většina lidí není skutečně takových, jak se tváří. Joy a její životní pravdy, vnitřní úvahy postav pronesené jen tak jakoby mimochodem mě zkrátka vždycky dostanou.
Hodiny z olova
Radka Denemarková
Zatím nedočteno, běžně vůbec nebývám negativistická, ale...Bojovala jsem, avšak momentálně jsem usoudila, že i těch 200 protrpěných stran je pro mě ztráta času a pokud si chci přečíst kvalitní filozofické rozpravy, pak půjdu do Aurelia, Schopenhauera, Sokrata, Klímy, Kanta či Wittgensteina a mnoha dalších, u nichž předpokládám, že se do hloubky jejich myšlenek ponořím zcela. V případě této knihy jsem zachytila jen několik záblesků, kvůli nimž bych snad v četbě setrvala, nevím, jestli si teď tak trochu nepřipadám jako naprostý pablb, NE vždycky jdu po příběhu, obdivuji i způsob psaní, ale tady mě nějak vůbec nic neoslovilo, příliš složité, zdlouhavé, nepřehledné, rozbředlé, rozplývající se a ztrácejíci se děj v nakydaných myšlenkách, které se rozbředávají a kamsi se to všecko ztrácí (možná to pak nějak líp pokračuje, co já vím). Stále leží odložená v knihovně a vůbec si nechci hrát na to, že by mě to bavilo. Třeba se k ní vrátím v jiném rozpoložení.
Dokonalá smrt
Helen Fields
Skvělá! Tentokrát Ava přijde na to, že její oblíbený šéf, kterého obdivovala, nebyl až takový, jak se zdál a že jeho sebevražda nemusela být tak úplně sebevraždou, utajené vyšetřování začíná. Lucovi ani ostatním se s tím nesvěří, jenže to byl nebyl Luc, kdyby ji neprokoukl. Takže kolem je plno pořádných gangsterů, z nichž jde moře strachu, a do toho zase ve městě řádí sériový vrah. Jak jinak, než že se vyšetřují souběžně dvě větve případů a v práci se doplňují a střídají. V tomto díle je víc prostoru věnováno vztahu mezi Avou a Lucem, no hurá, konečně, už bylo na čase. Livery je čím dál víc sympaťák, i když svým osobitým způsobem, komisařka Overbecková pořád stejná kačena, Tripp je čím dál tím bystřejší. Na tuhle sérii jsem si vypěstovala naprostou závislost a po 4 přečtených dílech vlastně nechci přestat číst.
Dokonalá kořist
Helen Fields
Dokonalá kořist je prostě zase dokonalá. Dokonalé, skvělé, napínavé a pozornost udržující čtení tentokrát brousící do temných hlubin darknetu.Luc a Ava se úplně nechápou, je mezi mimi spousta nedorozumění (Natasha je v zahraničí) a tahle jejich osobní rovina je fajn vedlejší produkt zločinů, které se tu dost drsně odehrávají, až se divím, že z toho celý tým vždycky vyvázne živý.Na scénu přichází Overbecková jako šéfka mrcha a Livery začíná být o dost sympatičtější. Těším se na Dokonalou smrt. Fieldsová mě zkrátka hodně baví.
