lidunka1 komentáře u knih

V Aleně Mornštajnové jsem objevila vynikající spisovatelku. Těším se na další knihy.

16 05.10.2017

Velmi dobře napsaný příběh. Pro mě osobně poučení, že velká zamilovanost a vášeň není totéž co láska. A taky mi nějak přišlo líto konstatování, že většina manželství, ať vznikla z lásky nebo ne, jsou po letech spíš souhrnem povinností.

15 28.08.2024

První část je trochu vlekla. Autorka skvělé vykreslila psychologii postav a na své si přijdou i milovníci přírody.
Jako extrovert, který nemůže bez lidí žít, si vůbec neumím představit, že bych na místě Key přežila. A zklamání z lásky a opuštění jsme zažili asi všichni. A s předsudky se setkáváme taky.
Napsáno skvěle, jednu hvězdičku ubírám za pomalý rozjezd.

15 21.05.2023

Držela jsem Štěpánovi palce. Mnoho rodičů velmi ublíží svým dětem, když si najdou nové partnery. A rakovina je často nemocí v první řadě duše. Pobavilo mě, že Št. nesnášel veganskou stravu. Někdy jsme my dospělí až směšní tím, jak se v některých věcech partnerům přizpůsobujeme, jen abychom se zalíbili...

15 20.01.2023

Mně při čtení došlo, že nespokojené ženy, těžko můžou vychovávat dobře děti. Když samy nečerpají lásku a krásu, tak si pak svůj hněv vylévají na dětech.Protože by ženy měly začít péčí o sobě, hlavně o svou pohodu a duševní zdraví.

15 19.02.2020

Alena Mornštajnová je pro mě objevem roku. Píše výborně, děj má spád, řeší hodně mezilidské vztahy, což je myslím i v životě. Jsem ze stylu jejího psaní nadšená.

15 01.09.2017

Tato knížka mě zasáhla přímo do srdce. Je svědectvím o veliké víře a ještě větší lásce.
"Nejsme lidmi pro to, abychom dosáhli úspěchu v práci, měli pěkný dům , dobré zdraví nebo pověst. Jsme lidmi, abychom milovali."

15 02.05.2016

Skvěle napsané. Občas mě mrazilo.

14 01.01.2022

Kniha skvěle vystihuje chlapslé myšlení. Ač na povrchu drsná, jde do hloubky. Úsporný styl psaní mi sedl.

14 23.08.2021

Paní Mornštajnová píše výtečně. Jen prosím nečtěte v depresi. Knížka je fakt velmi smutná. Poselství knihy je nadčasové.

14 02.06.2021

Já jsem knížce pět hvězdiček nedala. Ale co se mi na ní moc líbilo je, že pojednává o komunikaci, tedy spíše nekomunikaci. V kolika rodinách spolu lidé prakticky nemluví nebo jen to nejnutnější? Jak moc chybí sdílení zážitků, starostí, radostí. To je tam vystiženo skvěle.

Knížka Nevyžádané rady byla jedním ze spouštěčů mé proměny od katoličky, která striktně dodržuje přikázání, ale není šťastná ani radostná, k ženě, která se klopotnou cestou dostává ke svobodě.

14 30.08.2018

Kniha mě opravdu vcucla. Při čtení někdy člověku běhá mráz po zádech. A uvědomí si, jak jsou ty sítě někdy nenápadné, rafinované, schované pod rouškou dobra. Chtěla bych se s autorkou sejít a podebatovat o knize.

14 18.04.2016

Detektivky čtu spíše výjimečně. Jsem moc velká citlivá. Ale paní Klevisová opravdu umí. Klobouk dolů. Kniha je napsána svěže a rozuzlení mě překvapilo.

13 29.04.2023

Napsáno úsporně a trefně. Pro mě poučení: co je to spravedlnost? Zákon nikdy nepojme skutky v celé šíři. Jak se vyrovnávat se ztrátami ve svém životě? Jak křehké jsou vztahy! Přečteno za den. Být mámou asi to celé probrečím.

13 07.01.2023

Knížka je tak surově pravdivá. Podrobný popis života jedné rodiny. Často mě při čtení napadla otázka? Co dělat aby byli šťastní? Manželství je myslím každodenním hledáním a zápolení, jak udělat toho druhého šťastným. A když se vytratí ta touha, něha, zbydou jen povinnosti. Pro mě byl děj knihy svým způsobem děsivější než u thrilleru, protože bez lásky je život jako vězení. Petra to napsala dobře.

13 29.09.2022

Někdy jde prostě člověk se svojí kritikou proti proudu. Za mě Bílá Voda poměrně velké zklamání, ani jsem ji nedočetla.

13 26.08.2022

Smekám před autorkou za to, kolik práce si dala se studiem dobových materiálů. Já jako katolička odmalička jsem celkem znalá tématu a k řeholnicím jsem co by školačka jezdila. Podle mého názoru je kniha příliš objemná a korespondence a skutečné zápisy mně místy nudily. Knihu dočítám jen silou vůle. A upřímně: až zase budou někde inzeráty na "dlouho očekávanou knihu či román století", nechá mě to chladnou.
Nejvíc se mi líbil příběh Leny, ale i ten mě na 500 stránce už přestal bavit.

13 24.05.2022

Kniha je výborně napsaná. Čte se jedním dechem. Potěšilo mě, že je věnována Janu
Pavlu II. Poláci jsou statečný národ. A překvapilo mě, že se B. Woodová dala na toto těžké téma.

13 01.01.2022

Autorce se podařilo spojit dvě věci: ukázku manipulativního člověka (Josef), který jde přes mrtvoly za svým cílem a Alzheimerovu nemoc. Mám za sebou péči o starého tatínka a maminčino zapomínání se zhoršuje. Kniha není depresivní, je velmi pravdivá. A v životě člověka jsou chvíle, kdy nemůže téměř nic dělat a kdy je toho na něj moc. Knížka je napsaná svižně.

13 27.09.2021