lucyvase4
komentáře u knih

Hlavní hrdinka Anna se ocitá před nelehkým rozhodnutím. Vyřeší své problémy v manželství razantně nebo je ještě šance, že se se svým mužem usmíří? Než ale k rozhodnutí dojde, odstěhuje se i se svým tříletým synem zpět ke své matce do obce Lomná. Tam na ni nečeká jen její rodina, ale i památka po babičce. Chaloupka, kterou Anna před lety zdědila. A v ní záhadný pytlíček mateřídoušky, která Annu dokáže přenést do doby před druhou světovou válkou. Zde odkrývá příběh své prababičky Věry. Čím vším si Věra musela projít se dozvíte v knize. A není to vůbec lehké čtení.
Nádherné originální dílo, ve kterém se snoubí historie s dnešní dobou. To mám strašně ráda. Nejen, že se dozvím informace, které bych jinak nevěděla, ale tahle předválečná a válečná doba, kterou Věra zažívala mne dostala zpět do období, ve kterém žila i moje prababička. A o kterém mi hodně vyprávěla. Úplně jsem si tím oživila vzpomínku na ni. Čtení mi tak přišlo ještě více emotivní.
Věru, Adama a vlastně celou tu dějovou linku jsem si naprosto zamilovala. A vždy se na ni těšila. Při čtení jsem si často říkala, jak si dneska dobře žijeme, a že si nemáme vůbec na co stěžovat.
Děj ze současnosti se mi také líbil. Anna řešila situaci, kterou bych si s ní rozhodně neměnila. V hloubi duše jsem ale přemýšlela, jak bych se zachovala já. Myslím, že teď co mám děti, bych to udělala úplně stejně. Navíc Anna je mi i věkově velice blízká.
Příběh, u kterého se někdy budete bát i dýchat a číst dál. Přesto víte, že dál číst musíte.
Samotný epilog jsem celý probrečela. Takhle emotivní závěr. Teda, co mi to @miriam.blahova děláte.
Rozhodně to není poslední kniha, kterou od autorky přečtu. Dlouho jsem se jejím knihám vyhýbala v domnění, že to není vůbec můj žánr. Teď si můžu jen nadávat, jak jsem byla hloupá.
Jediné, co mi nesedělo, byl závěr linky Anny. Inke tam spadla jak anděl z nebes. Tomu jsem zkrátka nějak nemohla uvěřit.
Musím ocenit i bonusový materiál. Ten ukrývá videa a také jednu bonusovou kapitolu.
Hodnotím 4,5/5


Co by jste dělali, kdybyste zjistili, že brzo zemřete? A co teprve tehdy, když by se u Vás objevil Ďábel a nabídl Vám lákavou nabídku. Život Vám může prodloužit, ale jak už to bývá, nic není zadarmo. Za každý den navíc ze světa zmizí jedna věc. A právě v téhle situaci se ocitne náš hlavní hrdina. Že to zní lákavě? Že by jste našli kupa věcí, které v životě nikdo nepotřebuje? No zklamu Vás, smlouva má ještě jeden háček. Věci, které zmizí, nevybíráte vy, ale Ďábel. A ten umí být sakra zákeřný.
Útlá knížečka o 150 stránkách. Čekala jsem vzhledem k tématu hodně hlubokomyslné úvahy o životě, o věcech, které jsme ochotni obětovat kvůli jednomu jedinému dni navíc. Co je v životě důležité. Co třeba bude chtít hlavní hrdina před smrtí ještě stihnout. Tohle jsem ale bohužel dostala pouze hodně okrajově. Neříkám, že to v knize nebylo, ale autor nijak do hloubky nezabředl. Bral to, na můj vkus, dost povrchně.
Když jsem zjistila o jaké téma v knize půjde, myslela jsem, že budu celou knihu brečet jako želva. Omyl. Já se častěji spíš smála. Ani samotný závěr jsem nijak emocionálně neprožívala. Což je divné. Kdo mne zná, ví, že jsem velká plačka. Rozpláče mne i reklama na psí konzervy. Ale tohle se mnou zkrátka vůbec nehlo.
K žádné postavě jsem si ani vyloženě nevybudovala vztah. Nebyly kdoví jak dobře popsány. Například ani o životě hlavní postavy jsme se moc nedozvěděli. Vlastně neměla ani jméno. Takže ani moc velký vztah vybudovat k anonymnímu pošťákovi nešel. Jediný, kdo se mi trochu líbil, byl pan Zelí. Kocour našeho hrdiny. A Ďábel, který měl skvělé sarkastické hlášky. Ale to je tak všechno.
Asiaté píší zkrátka trochu jinak. Mně často jejich styl psaní nesedne. Ani tohle nebyla bohužel výjimka.
Autor této knihy je zároveň i producentem filmového zpracování thrilleru Zpovědi. Tuto knihu jsem četla a zatím se jedná o jedinou japonskou knihu, která se mi líbila.
Kdyby ze světa zmizely kočky je pro mne kniha, která neurazí, ale ani nenadchne.
Hodnotím 2,5/5


V roce 1997 jižní Moravu sužují katastrofické povodně. V tomto kritickém okamžiku najdou čtyři děti v Hodoníně zavražděnou dívku, které začnou říkat Sněhurka. A Filip, jeden z dětí, v sobě najde schopnost mluvit s duchy. Rozhodnou se tedy Sněhurčina vraha vypátrat. Myslí si, že tím dopřejí její duši klidu. Jenže Sněhurka s Filipem zůstává i nadále. Když se na Hodonín žene další katastrofa, tentokrát tornádo, Filip se mu chce znovu se svou partou postavit.
Smrt je ale nenasytná šelma.
Autorka má neskutečný dar. Její slovní zásoba a používání lidového nářečí je skvost. Úplně vás vtáhne do oblasti Moravy. Což strašně oceňuji. Takhle pracovat s jazykem umí snad jen ona.
Nicméně. Po přečtení Šepotu z lesa jsem měla mnohem větší očekávání. Ten mně totiž dostal na 100%. Tady to zase až taková sláva nebyla.
Možná je to tím, že kniha mně připadala spíše jako dvě povídky, které byly uměle spojeny hlavním hrdinou. Možná tím, že zkrátka ten rozsah knihy byl mnohem menší než u Šepotu a postavy tudíž neměli tolik prostoru ukázat svůj potenciál. Nebo zkrátka tím, že se příběh odehrával ve městě, které na mne nedýchlo tu správnou mysteriózní atmosféru.
Ani žádné lekavé efekty kniha neměla. Vůbec jsem se nebála. A já se těšila, že mně bude po zádech opět běhat mráz.
Nápad vzít reálné události a vložit do nich trochu mysteriózna byl nicméně super. Je jen málo knih, které by tak perfektně spojili fikci a reálné události. Snažila jsem se vygooglit některé postavy nebo právě vraždu Sněhurky. Koukala jsem na fotky z roku 1997. Dozvěděla jsem se díky knize spousta nových historických faktů. Takže jsem zase aspoň malinko chytřejší.
Více se mi líbila první polovina knihy. Ta mně moc bavila. Druhá už mně přišla příliš naaranžována, aby se pomyslný kruh uzavřel. Někdy to bylo až moc.
Čtivost se knize ale nedá upřít. Originální je i střídání deníkových zápisů s příběhem. Tohle mne moc bavilo.
Hodnotím ,5/5 (tedy 70%).
Už se těším až přečtu i autorčinu knihu Tři Sekery, na kterou se moc těším.


Vítej milý poutníku, co tvé kroky směřovalo právě sem? Jsi snad prospektor, hledající v neprobádaném lese další tajemné zbytky mechanických strojů? Nebo snad člen Syndikátu, či jen prachobyčejný poutník, který se ztratil a hledá nocleh?
No nestuj tam tak na tom dešti, a pojď dovnitř, ať jsi kdo jsi. Protože zůstat v noci venku, nedočkaš se rána. Noční tvorové lační po tvém životě.
Hlavních hrdinů je v knize poměrně dost. V dějových linkách nám autor postupně představuje Severina, Hanu, Vicrama, Coru, Joachyma, Robertsona a především Juliuse.
Každý z nich má svou temnou minulost. A ani jeden z nich není úplně bez viny. Nemáme tu tedy žádné superhrdiny, které bychom bez výhrad milovali hned od první stránky. K těmto osobnostem si zkrátka musíte najít cestu postupně. Žádná postava není černobílá. I toho největšího lumpa jsem se snažila pochopit a mnohdy s ním soucítila nebo ho dokonce litovala.
"Věci se totiž v životě někdy velmi rychle změní."
Autor si mistrně hraje s našimi myšlenkami. Někdy jsem si myslela, že vím, co přijde dál. Ve skutečnosti jsem se trefila málokdy. Za mne naprosto nepředvídatelné.
Dějové linky se často propojují jen proto, aby se za chvilku zase rozešly. Což mně hodně bavilo. Navíc jejich rychlé střídání udržuje čtenáře permanentně napnutého jako strunu.
Hodně tajemné a záhadné čtení. Kde jsou Pilíře, když je lidstvo potřebuje? Kdo jsou Noční tvorové? Kdo na ostrově Nordtag zanechal pozůstatky opevnění a strojů? Proč nepřestává pršet? A kde se vzala nová organizace Svit?
Hodně otázek. Na některé v průběhu čtení odpověď dostanete, na některé si budete muset počkat.
Každopádně tohle originální dílo si budete chtít přečíst a jistě mu zcela propadnete. Atmosférou se bude nejlépe hodit do podzimních deštivých večerů.
"Vzdělanost upadala. Však ano, hloupí se ovládali snáze."
Vůbec bych neřekla, že se jedná o autorovu prvotinu. Je to tak promyšlený příběh, že se mi tomu ani nechce věřit. Obálka knihy je jedna z nejhezčích, jaké jsem viděla. Mapa perfektně propracovaná a samotný příběh, tak to je naprostá bomba.
Jinak podívejte se i na ig stránky autora. Má tam krásně popsané jednotlivé postavy. I podobu, jak si je představuje on.


Na zámek Rabenštejn v Krkonoších se začnou sjíždět dědicové tamnějšího zámeckého pána. Pro většinu lidí by byl pohřeb smuteční záležitostí. Havranovi ale moc velký žal nepociťují. Na zámek je dnes v noci přivedla podmínka v závěti. Dědit může jenom ten, kdo zde přečká noc. Nic ale není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. A jedna noc je všechny může stát život.
Jeden zámek, jedna rodina, jeden pohřeb, na který se všichni sjedou, dvanáct dědiců a každý z nich je na zabití. A jedna jediná noc.
Kniha mne očarovala svou grafickou úpravou. Nádherné ilustrace, které Vás budou provázet celou knihou umocňují veškeré prožitky ze čtení.
Zamilovala jsem si mapy zámku, ale hlavně rodokmen rodiny. Na začátku příběhu jsem se do něj několikrát koukala, tím pádem se mi nepletly postavy, kterých je v knize poměrně dost.
K rodokmenu ještě jedna malá rada. Nekoukat se na rodokmen na konci knihy. Obsahuje totiž hodně velké spoilery.
Atmosféra byla tajemná, mrazivá až ledová. A můžu říct, že jsem se, hlavně na začátku knihy, i hodně bála. Děj mi na počátku připomínal Deset malých černoušků od A.Christie. Pak ale do děje vstoupily i mysteriózní prvky. A můj strach se pomalu a jistě rozplynul. Najednou už to pro mne děsivé být přestalo. Bohužel. I tak ale musím říct, že jsem s příběhem téměř spokojená.
Chválím charakteristiku postav a jejich vývoj. Na začátku byste je nejradši všechny zabili sami. Ale postupem času, jsem některé začala chápat a s některými dokonce sympatizovat.
Na knize rovněž miluji její nepředvídatelnost. Aspoň já teda nikdy netušila, kdo bude další na řadě.
Jediné, co mne vadilo, byl překombinovaný závěr. Osobně bych preferovala trochu něco jiného. Navíc tento konec mohl být klidně v polovině díla a nic by se nestalo.
Detektivka, fantasy, thriller i trochu toho hororu. To vše jsem v knize našla.
Rozhodně doporučuji knihu přečíst. Jedná se o originální dílo, na které jen tak nezapomenete.


V srdci hustého pralesa u města Šeldrap žije zlo. Něco, nebo někdo tady zabíjí nevinné lidi.
A tady žije Omden a jeho sestra Namia. Oba se touží dostat do hlavního města a něčeho v životě dosáhnout. Omdenův otec je majitelem domu rozkoše. Chce, aby syn po něm tento podnik přebral. To ale není to, po čem Omden touží. Když do města přijede velvyslanec krále, aby vyšetřil zvláštní vraždy, chopí se příležitosti a spřátelí se s ním. Jenže netuší, do čeho všeho se tím vlastně zaplete.
I když kniha nebyla úplně typickým fantasy, na které jsme zvyklý, je velmi povedená a čtivá. Co na tom, že není plná magie a nadpřirozených bytostí, já jsem za to nakonec moc ráda. Byla totiž mnohem originálnější a jen tak se mi nesplete s žádnou jinou.
Miluji intriky, politiku, diplomacii, šplhání po společenském žebříčku až k moci, a to naprosto jakýmkoliv způsobem. A tohle vše mi autorka poskytla.
Naprosto mne vtáhla do děje. Rychlé střídání pohledu jednotlivých postav mne nutilo číst dál a dál. Knihu jsem přečetla za 4 dny. Tak moc jsem chtěla vědět kdo, s kým, jak a proč.
Postavy byly super vykresleny. Každá měla své slabé a silné stránky. Každá měla nějaké své mouchy, ale také svůj vývoj.
Ač někdo může říct, že se v knize nic neděje, a pak je to najednou bum, není to tak. V knize se děje strašně moc věcí na každé stránce. Jen to není tak okatě a v akci. Spíše drobnými náznaky a intrikami. Na hodně věcí jsem přišla poměrně brzy, a byla na to náležitě pyšná. Na jiné vůbec. Zpětně ale vím, že tam ty indície byly. Takže to chce číst vážně hodně pečlivě.
Jediné co bych vytkla je až moc uspěchaný konec. Chápu, že už takhle není kniha úplně útlá, ale já bych ji klidně ještě na 100stran natáhla. Mrzelo mne, že se hlavní zápletce, která byla na začátku, nakonec věnovalo jen tak málo času.
Vypravěčský styl autorky mne byl hodně blízký a určitě to neni poslední kniha, kterou si od ní přečtu. Oceňuji také bonusy, které si můžete díky QR kódu stahovat.
,,Diplomacie přece není jen o vztazích ve vysokých kruzích."


Kamila slíbila matce, že se postará o úklid a prodej starého domu. Před 20 lety zde společně s matkou i chvilku bydlely. Když ale Kamila k domu dorazí zjistí, že rozhodně neodešly bezdůvodně. To, co v domě uvidí by vylekalo nejednoho z nás. "Kříže, všude samé bílé kříže." Kamila se i přesto rozhodne zůstat a dát dům do pořádku. Špína však není to nejhorší, co na ni v domě číhá. Tenhle dům má totiž krvavou historii a zlo nikdy nespí. Přijde Kamila na to, co se v domě stalo dřív, než se její čas nachýlí ke konci?
Tak tohle byl nejhorší horor jaký jsem četla. Jsem pěkný srab, takže se do čtení hororů moc neženu, ale u Balady pro Emily jsem musela udělat výjimku. Takových skvělých recenzí, co jsem četla. No, ale co vám budu povídat. Když se mi sama od sebe zapla televize, krve by se ve mně nedořezal. Takže moc děkuji autorce Jarmila Stráníková za děsivý zážitek. Rozhodně knihu nedoporučuji číst večer.
V knize se prolínají tři dějové linky. První nás zavede do roku 1945. Ukazuje nám historii Sudet a odsun německých rodin zpět do jejich rodné země. Mnohdy nedobrovolný a velmi krvavý. Druhá dějová linka - rok 2003. Rok kdy se Kamila s matkou Veronikou nastěhuje do tohoto domu. A třetí - rok 2021. Zde se objevuje Kamila, která se snaží dům uklidit. Dějové linky se krásně prolínají. Nudit se rozhodně nebudete ani chvilku. Stále se totiž něco děje. A to něco vám zježí všechny chlupy na těle.
Historická linka je velmi dobře popsána. Je vidět, že autorka nastudovala dobu do nejmenších detailů.
,,Lidi jsou svině, strašný svině, a je jedno, na jaké straně barikády stojíš."
,,Strach je silná emoce, dokáže zhmotňovat i největší noční můry."
Víte, co je nejsmutnější? Že i když jsou v knize příšery a duchové, to nejhorší se stále ukrývá v nás lidech.
Co musím vyzdvihnout jsou skvělé ilustrace, který vjem ještě umocňují. A na konci knihy i fotky.
Jediné, co mne malinko zklamalo byl závěr.
Jak dopadl Otto? Také vztah mezi Kamilou a Erikem jsem si představovala jinak.
Hodnocení: 4,5/5
Dům jsem si dokonce i vyhledala. Dneska vypadá celkem normálně a obyvatelně.
Pokud se rádi bojíte a hledáte paranormální jevy, určitě si knihu zamilujete.


Jestli je život významný nebo bezvýznamný neurčuje počet let.
Máte rádi knihy typu Hvězdy nám nepřály nebo Než jsem tě poznala?
Pokud ano, rozhodně by vás neměla minout ani tato kniha. Tím spíš, když se jedná o autobiografii. Je navíc i zfilmována. A to pod názvem Horizont lásky. Já určitě musím někde sehnat a podívat se.
Tohle byl příběh plný bolesti, žalu, strachu a smrti. Ale i plný naděje, štěstí, lásky, přátelství a života. Hodně emotivní příběh, kde jsem na konci přes slzy neviděla. Nějaká ta slza ukápla i do knihy a navždy tak zanechala svoji stopu, stejně jako ji příběh zanechal ve mně.
Jessica, mladá studentka, která potká Dannyho. Frajera, který si život užívá plnými doušky. S kluky loví čísla holek a sázejí se, kdo jich uloví více. No a Jessica a její kamarádka Vanessa se stanou obětí jejich her.
Na začátku jsme si říkala: ,,No to bude romantika. Machr a šedá myška. Naivka."
Viděla jsem Pomádu jak vyšitou. Jenže chyba lávky.
Jessica se sice jen tak nevzdává a Dannymu se pomalu dostává pod kůži. Zjišťuje ale, že nic není tak, jak se na první pohled zdá. Sebevědomý, pohledný kluk, který se živí modelingem a bojovým uměním, je ve skutečnosti jen jedna velká přetvářka před celým světem. Ve skutečnosti je to hodně zraněná a nejistá osoba, která se bojí. Čeho? Co Danny před světem ukrývá? Proč je tak odtažitý, co se týká vztahů a sexu?
Velice emotivní příběh o tom, že bychom zdraví, rodinné zázemí a lásku našich blízkých neměli brát jako samozřejmost. Kniha, která nám ukazuje, že bychom neměli všechny strkat do jednoho pytle, pokud neznáme každý jeden jednotlivý příběh. Neodsuzovat, když neznáme fakta. A také v neposlední řadě, že máme žít tak, jako by každý den byl naším posledním.
,,Čas zhojí všechny rány. Po každé ráně ale zůstanou jizvy."
SPOILER:
Kniha má ještě další dvě pokračování. Bohužel nejsou přeložené do češtiny. V jedné z nich by měl být popsán příběh Dannyho než ho Jessica poznala. Ve druhé pak příběh jeho kamarádky Tiny.
Při čtení jsem si našla i fotky Dannyho a autorky, abych měla představu, o kom čtu.
Jessico, Danny by byl na tebe pyšný. Žiješ přesně tak, jak by chtěl. A on čeká, tam blízko obzoru. Čeká, až se vaše cesty zase jednou spojí...


Nejlepší spisovatel jaký v téhle době je. Jeho smysl pro detaily a promyšlené světy já prostě miluji.
Tohle pro mne byla první kniha od něj a už dávno ne poslední. Nejvíce mne ale dostal mistborn hlavně první 3 díly.


Avandor, místo, které před dávnými lety ochraňovali rytíři na dracích. Ti ale do jednoho zemřeli při poslední bitvě proti Temným. Aspoň to si všichni myslí. Čtyři sta let je v Avandoru klid, ale teď se začínají dít opět divné věci. Temné síly znovu povstávají a lidé, kteří bojují mezi sebou, se musí právem bát nejhoršího.
Mezitím v údolí Dragwell najde mladá dívka vejce. Když její vesnici napadnou vlci s rudýma očima, Tariel si domyslí, že vejce bude nejspíš dračí. Vydá se tedy se svými přáteli na dalekou a nebezpečnou cestu.
Co je ono záhadné vejce nakonec zač? Najde se nový drak a jeho Volariter (jezdec) dříve, než temné síly získají svou tehdejší moc?
Máte rádi dobrodružné výpravné fantasy se špetkou magie a hlavně s draky? Pokud zní vaše odpověď ano, tak zbystřete. Tariel totiž tohle všechno má. Za mne je to příjemné young adult fantasy, které má rozhodně co nabídnout. Ačkoli pár výhrad také mám.
Svět je naprosto perfektně promyšlený. Mapa, která je součástí knihy je skvostem. Každé místo, kde se naši hrdinové nacházejí, jsem na ni našla. Což hodně oceňuji.
Autor má krásnou barvitou češtinu, co se týká právě popisu přírody, měst, pocitů hrdinů. Bohužel za mne tuhle barvitost už nedokáže přenést do dialogů. Ty mi mnohdy přišly kostrbaté a odměřené. Jako by v nich ty postavy vůbec nebyly zainteresované. Možná za to mohla i druhá věc, která mi dost vadila.
Autor totiž neustále opakuje jména hrdinů. Často i za každou větou. Působí to velice rušivě. Nakonec jsem při čtení jména v hlavě přeskakovala a musím říct, že ve většině případů to vůbec nevadilo. Kdo mluví a komu to říká šlo velmi snadno z kontextu poznat i bez opakování jmen.
Za vyzdvihnutí stojí nádherné ilustrace ke každé kapitole.
Příběh je sám o sobě velice zajímavý, místy jsem viděla podobnost s Eragonem, ale vůbec mi to nevadilo. Věřím, že pokud autor zapracuje na těchto drobnostech , bude to pecka hodna i 5 hvězdiček.
Konec je hodně otevřený, takže pokud nejste fanoušek otevřených konců rozhodně si počkejte až bude i druhý díl.


Bože, co se to stalo. Doufám, že ještě spím. Au! Kde je naše město, naše zahrada? Proč místo budov vidím jen hustý les? Paní Millerová? Je tu někdo? Zůstala jsem sama? Dopr..., je tohle snad konec světa?
Jedné noci se celý svět změnil. Lidské dějiny se roztříštily, časoprostor se rozpadl a střípky civilizací od pravěku až po vzdálenou budoucnost se znovu složily do prapodivné mozaiky. Vojáci římské legie, bojovníci z patnáctého století, velitel jednotky SS nebo třeba bitevní robot. Tihle všichni se musí s novou situací vypořádat. A mezi nimi musí bojovat o přežití i Toňa. Studentka archeologie z jižních Čech.
Za mne je tato kniha skvost. Ale číst ji, když už máte vytvořené pořadí top 5 knih roku byla blbost. Teď abych ho celé překopávala. Tak pěkně děkuji @nakladatelstviepocha za poskytnutí knihy k recenzi.
Zamilovala jsem si nápad s rozpadem časoprostoru. Přišlo mi to naprosto originální. To, že někdo cestuje časem je časté, že by se ale promíchal čas přímo na Zemi?
Každý hrdina i padouch se s touto situací vyrovnává po svém. Někdo proklíná bohy, jiný v této situaci vidí příležitost chopit se moci a zotročit si stávající svět.
,,Raději jeden den vládnout v pekle než tisíc let sloužit v nebi."
Moc se mi líbily střety jednotlivých civilizací. Autor nám ukazuje, jak lidé ve starověku, středověku žijí, co řeší za problémy, jaká je jejich víra atd. To, jak si autor představuje naši budoucnost, mne dostalo ještě víc.
Není záhodno mít v knize oblíbenou postavu, protože tady se umírá jak na běžícím páse, tedy příhodnější je říct, jak pod pásy rozjetého tanku.
Autor mi, bez mrknutí oka, zabil několik oblíbených postav. Vůbec se s tím nemaže. Slzičky mi tekly proudem a brala bych ještě jeden remake, kde by můj hrdina zůstal naživu.
Vysvětlení proč ke zhroucení časoprostoru došlo mi vyrazilo dech. A neb, za vším hledej člověka.
Za zmínku stojí i úžasné mapy. Ty jsou zahalené a postupně se odkrývají. Takže hned na začátku netušíte, co se skrývá za rohem. Mapu odkrýváte postupně spolu s hrdiny, což evokuje pocit, jakoby jste hráli počítačovou hru.


Neobvyklý vztah Martina a Veroniky odstartoval ve virtuálním prostoru, když si na seznamce vytvořili vlastní místnost s názvem Planeta Krypton. Povoleno je vše, protože si slíbí, že v reálu se stejně nikdy nepotkají. A tak se přes erotické zprávy, pomalu ale jistě, začne jeden druhému otevírat i co se týče soukromého života. Stanou se sobě navzájem majákem v dobách, kdy na jejich cesty zrovna slunce nesvítí. A i když se stanou věci, díky kterým se spolu nebaví, nakonec k sobě opět najdou cestu. Dodrží slib, který si v minulosti dali?
Krásný příběh, který se zaměřuje na traumata z dětství, hledání vlastní identity a nalezení smyslu života. Na to, jak si poradit se sexualitou, láskou i složitými rodinnými vztahy.
Musím přiznat, že kdyz jsem viděla nabídku štafety u @spackovaandrejka nezaujala mne ani obálka ani anotace, ale to, kdo knihu napsal. Vůbec jsem netušila, že Jiří Mádl je i spisovatel. Když jsem to zjistila, rozhodně jsem si musela jeho prvotinu přečíst.
Na začátku jsem byla mírně v šoku. Čekala jsem humornou knížku, ale Martin a Veronika začali pěkně z hurta. Erotické zprávy, které si spolu vyměňovali hned na začátku byli vážně dost peprné a já se u čtení možná i červenala studem. Říkala jsem si, co to ten Mádl kurňa napsal. Čekala jsem cokoli, ale erotiku ne. Pak se ale děj více rozjel a já se začetla do nádherného románu ze života.
Verči i Martina mi bylo místy strašně moc líto. To, čím vším si museli projít... Hlavně u Verči jsem si nedokázala představit, co bych dělala, kdyby se to stalo mně. Doufala jsem ale, že nakonec vše dobře dopadne.
Děj se rozvíjel postupně. Autor nám pomalu odkrýval vše, co stálo za chováním jednotlivých postav. To se mi moc líbilo. Neřekl vše hned a já tak mohla tipovat, proč se chovají zrovna takto.
Martin i Veronika si nakonec oba získali mé srdce. Moc jsem jim fandila, aby si ve světě našli své vysněné a milující místečko.
Emoční nálož, která mne naprosto dostala. I slzičky byly. Je ale pravda, že prvních pár stran mi trvalo než jsem se začetla.


(SPOILER) Vítejte zpět na Luzné. Jistě si pamatujete na našeho Kazimíra Nezbedu. Sraba, jehož druhé jméno mohlo znít: Kdo uteče vyhraje. Jenže Kazi už není srab. Teď je šelma, a zároveň náš velitel. Šelma, která má instinkty zabijáka a nebojí se nás nasadit do těch nejhorších akcí. V boji je jako šílený a my začínáme mít strach, co se s ním děje. Takhle se přece nikdo nezmění za pouhých pět pozemských dnů. Musíme přijít na to, co za změnou stojí včas, než nás bez obav nasadí do akce, že které se už nevrátíme.
POTOKY KRVE A HROMADY MASA! HLADOVÉ RYBIČKY, NETOPÝŘI, HADI, PAVOUCI A KROKOPSI! MASOMLEJNEK PRO KAŽDOU FOBII!
Že fobii nemáte? Na Luzné si tu svou určitě najdete.
Opět skvěle dílko. Bavila jsem se moc, i když oproti předchozímu dílu je v knize menší množství legrace a mnohem více akce. Vlastně jdeme z akce do akce. Stránky ubíhají pod rukama a ani si nevšimnete, že se blížíte konci.
Oddechové části mi celkem chybí. Když už vás autor nechá od boje na malou chvilku odpočinout, tak najdete erotické se*uální lesbické scény s prvky BDSM, které mnohé chladnými rozhodně nenechají.
Kazi se nám mění doslova před očima. Roste mu nejen sebevědomí, ale i svaly. Jeho vývoj je až nereálný. Vše má ale své vysvětlení. Nic nelogického v knize nenajdete.
Každá postava je jiná, všechny jsou ale dokonale popsány. V prvním díle jsem měla ráda Kaziho. V tomto jsem si oblíbila jiné postavy. Kazi byl pro mne místy až nesnesitelně arogantní a sebestředný. Se slávou roste zkrátka moc a objevují se charaktery. Mými oblíbenci se tak stali Dabl a Andy.
Obdivuji autora za představivost tvorů, kteří na Luzné žijí. Opice s hadí kůží, dikobraz s jedovatými ostny, které může vystřelit jako šípy, ale nejvíce mne asi zaujalo stvoření podobné naší krávě, jen s obrovskou tlamou plnou ostrých zubů.
Za konec bych autora opět zabila. Vždy děj utne v tom nejnapínavějším. A já se tak nemůžu dočkat dalšího dílu.
Oceňuji skvělou mapu, která v prvním díle nebyla a opět nádherné ilustrace.


Bando prašivá.
Jo, myslím Vás sebranko. Sesedněte z koní a přijměte naše skromný pohoštění. Neděste se názvu naší putyky. Vím sám, že Ďáblův chřtán nezní zrovna mile, ale po pár pivech Vám to už bude úplně fuk. Jen račte, račte, přijměte místo u stolu. Hej Dorothy! Nalej pánův pivo a dej jim nějaký kus žvance. Já se jim zatím postarám o koně. Ale počkat, co to moje uši slyší? Blíží se k nám dostavník. A ještě něco? Bouřka! No, dneska večer to vypadá na příjemnou společnost.
Jedna velká bouře, která náhodou svede dohromady různé skupinky pocestných do kupecké stanice s názvem Ďáblův chřtán. Jenže ve skutečnosti jich je tam náhodou jen pár. Vše ostatní je promyšlený plán. Tahle stanice se ale, vem to ďas, nachází na místě, kde se rod Boistureů paktoval s pekelnými silami. A ač se to zdá nemožné, ti, co si jdou na začátku po krku, se budou muset chtě nechtě spojit, proti něčemu mnohem horšímu.
"Hodní, zlí, oškliví. Smrt je pohltí bez vyjímky." (J.Hoza) Tento citát knihu dokonale vystihuje.
Po knize Jako sama smrt, kterou od autora miluji, jsem měla hodně velká očekávání. Sochaři masa byli také skvělí, ale Jako sama smrt zůstává dál mým favoritem.
Příběh je hodně temný, plný brutalit, které jsou dopodrobna popsány tak skvěle, že se mi místy zvedal i žaludek. U autora s tím ale počítám, patří to k jeho signatuře. Stejně jako naprosto skvěle popsané šermířské souboje. Je poznat, že sám autor se šermu věnuje. Scény jsou totiž naprosto reálné.
Oproti Jako sama smrt jsem v této knize postrádala Hozův skvělý černý sarkastický humor. Sochaři masa hrají celou dobu na vážnější notu.
Většinu knihy nevíte, co si o sebrance v putyce myslet. Kdo je hodný? Kdo zlý? Jaké pohnutky každého z nich pohání? Moc se mi líbí, jak Hoza opět pracuje s minulostí každého přítomného. A díky tomu víme, co je k jednotlivým činům vedlo.
Námět ze začátku připomíná film Osm hrozných. Pak ale přijde do hry nadpřirozeno, a tím se vše mění.
Konec mi přišel malinko překombinovaný, ale jinak jsem spokojená.
Hodnotím 4,5/5


Zamiluješ-li se na první pohled, podívej se podruhé.
Oldřich vede vcelku spokojený život. Je úspěšným spisovatelem, který právě dokončil další díl svého detektivního příběhu. Žije v malém bytě a kromě psaní se angažuje i ve vedení rodinné firmy. Jediné, co by mu mohlo ve 36 letech chybět je partnerka. Když tedy potká o 9 let mladší Hedu, naprosto si ho získá. Doposud osamělý spisovatel nemůže uvěřit svému štěstí a hluboký cit, který ke své milované chová ho přiměje přestat naslouchat i svému alter egu Xaverovi. Nakonec Oldřich ztratí chuť a inspiraci tvořit úplně, psaní tak odsouvá na druhou kolej. Nejdůležitější je pro něj Heda.
Nic není ale tak růžové, jak na začátku vypadá.
Wow, tohle byl hodně silný příběh. To, že autorka psát umí ví každý, kdo od ní četl aspoň jednu knihu. Noc špatných polibků byla fajn, ale Podívej se podruhé ve mně zanechalo mnohem hlubší pocity.
Příběh z prostředí knih a jejich vzniku nám dává nahlédnout za oponu tvorby příběhu i do duše spisovatelů. Ukazuje nám věci, o kterých my, co by čtenáři nemusíme mnohdy vědět. Co všechno musí autor podstoupit, aby se jeho kniha dostala na trh? Jaké úskalí na něj společně se slávou čeká?
Emoce mnou při čtení této knihy nezmítaly, ale doslova se mnou třískaly z jedné strany na druhou. A když už to vypadalo, že je vše na dobré cestě, tak přišla další rána pod pás a v začarovaném kruhu jsme se motali dál.
Charakteristika postav byla přímo skvostná. Takovou mrchu, jakou byla Heda, jsem ještě díky bohu nepoznala. A Oldřich jí byl manipulován na výbornou.
Oldřichovo alter ego Xavera jsem naprosto milovala. Jejich rozhovory, kdy Xaver pojmenovával věci pravými jmény, i když Oldřich to slyšet nechtěl, byly vážně dokonalé.
SPOILER: Myslím, že tento vnitřní hlas má většina lidí, kteří zažívají to, co zažíval Oldřich. U každého ale trvá různě dlouho, než si uvědomí, že ten hlas říká jen a jen pravdu.
Při čtení této knihy jsem si vzpomněla na spisovatelku Simonu Monyovou.
Moc děkuji autorce, že o těchto věcech mluví. Prosím víc takových knih.


A když voda bělavě zešedne, věz, že se v království stalo něco zatraceně špinavého...
Kniha, ve které se střídají 3 dějové linie.
První nás zavede na královský dvůr Erenézie, kde vládne král Trat'Hys. Jeho vláda má být ale brzy podrobena zkoušce.
Druhá dějová linka se odehrává na severu země ve městě Dvojhradbí. Zde mladá Lheiwen prožívá svou první lásku, ale i první střety s realitou, která není vždy růžová.
Třetí z hlavních příběhu je o Garrovi. Ten brázdí se svou lodí vody Tórskeho moře. Neohrožený kapitán má ale jednu slabinu. Stále se nevyrovnal se smrtí své milované ženy.
Nikdo ale netuší, že problémy, které řeší, jsou ve skutečnosti pouze malichernosti. Daleko za mořem se totiž shromažďuje armáda Rohatých.
Hledáte epické hrdinské fantasy, ve kterém bude napětí, akce, ale zároveň i nádherné popisy světa a fungování magie? Pak je Poloviční král přesně pro Vás. Já se do tohoto příběhu naprosto zamilovala. Dostala jsem úplně vše, co od fantasy očekávám.
Strašně se mi líbila dynamika děje. Střídání třech dějových linek bylo osvěžující. V jedné lince se "nic nedělo", ve zbylých dvou byla velká akce a opačně. To mně pohánělo ve čtení. Chtěla jsem zkrátka vědět, jak to celé dopadne.
Časové skoky mne také vůbec nevadily. Vždy jsem odhadovala, co se stalo dříve, a co později. A to mně moc bavilo. Nakonec se vše vždy vysvětlilo.
Smekám před bravurně vykreslenými postavami. Zamilovala jsem si Lheiwen, jejího otce i Trata. Naopak v knize jsou i postavy, které mně vyloženě pily krev.
Konec, ačkoliv je to série, je celkem uzavřený a plný zvratů. Čekala jsem ho mnohem více otevřený. Jsem tedy příjemně překvapena.
Na začátku příběhu jsem měla problém se jmény. Jsou tak jiná, že se mi pletla. Ale po 50 stranách jsem si zvykla, a teď si je naopak pamatuji tak, že je nemůžu dostat z hlavy.
Také mi vadilo, že v knize nebyla mapa. Naštěstí ve druhém díle už mapa je. Uff... K takovému propracovanému fantasy to zkrátka patří.
Tak a teď už jen koupit druhý díl.


Poté, co lidé objevili technologii, která jim umožňuje během pár vteřin cestovat na jakoukoliv planetu ve vesmíru se ocitají na Luzné. Zemi, která má dobré podmínky pro život. Jenže planeta je obydlena. A to tvory, kteří připomínají naše dinosaury. A tak začíná boj. Boj mezi jednotlivými státy o ovládnutí planety, ale i boj s jejími obyvateli.
Když se mi kniha dostala v rámci spolupráce do rukou. Čekala jsem parodii na sci-fi. Skvělou oddechovou bejkárnu. Už podle anotace, úvodního textu i obálky.
POTOKY KRVE A HROMADY MASA. PRSA, ZADKY, MOZKY A DINOSAUŘI. TENHLE MASOMLEJNEK VÁS SEMELE!!!!
Jenže už po pár stránkách jsem si začala uvědomovat, že tohle žádná parodie, natož humorná blbost nebude. A světe div se objevila jsem naprosto dokonalé komplexní sci-fi.
První polovina knihy se odehrává ještě na Zemi. Zaměřuje se na výcvik jednotek a představování hlavních hrdinů. Tady najdeme skvělé hlášky, super interakce mezi jednotlivými členy posádky B, nádherné popisy a dokonalou charakteristiku postav. Každý je úplně jiný, ale dohromady tvoří ten správný dream team.
Druhá půlka už se odehrává na Luzné. A tady nastávají skutečná jatka. Boje, krev, střelba, člověk se boji každou sekundu, že přijde o oblíbenou postavu. A často se jeho obava i výplní.
Autor skvěle popsal českou náturu. Co na tom, že vojsko nemá potřebné vybavení. Hlavně to před vojáky nezmiňovat a nebo to rovnou otočit v přednost. Improvizace se stává nezbytnou součástí přežití. A v tom jsou Češi sakra dobří.
Autor si mně získal a já každou stránku prožívala úplně naplno. Kniha se čte skvěle. Ani pro samou akci nepostřehnete, že se blížíte ke konci.
A tady nastává šok. Kniha totiž v nejlepším končí. Přesně jako většina seriálu:,,Konec prvního dílu". Za tyhle slova jsem chtěla v prvním momentu autora doslova zabít. Nicméně nechám to, až po dokončení celého příběhu. Nesnesla bych, kdybych se nemohla dozvědět, co bylo dál.


Kde jsou monstra jsou i lovci. A náš svět je jich plný - monster i těch, kdo je loví.
Hlavní hrdina Benedikt se před pár lety rozešel s organizací Azyl, i se svým bratrem Theodorem. Nyní loví monstra na vlastní pěst. Oporou mu je jen jeho věrný přítel Gabriel. Filozofie Azylu je totiž taková, že monstra jsou monstra a lidé jsou lidé. A s tím Benedikt ne vždy dokáže souhlasit. Když ale v Praze začnou být ohroženi lidé i duchové, Azyl s ním znovu naváže spolupráci. Tím spíš, když případ vypadá jako osobní vyřizování účtů s oběma bratry.
Dokážou Theo a Ben spolupracovat? Nebo nepřekonají minulé křivdy?
Autorka skvěle propojila náš současný svět se světem nadpřirozena. Zasadila děj do Prahy a později do Jižní Ameriky, což bylo velice originální. Navíc použila reálně dohledatelná místa, ke kterým se vážou i určité paranormální jevy. No vážně jsem si občas říkala, zda je to všechno vůbec vymyšlené. Není autorka skutečně členkou Azylu?
Velice se mi líbilo, že použila v každé zemi její dobové nadpřirozené bytosti. V Praze to byl vodník, golem nebo hořící vůz tažený kozly. V Buenos Aires zase Luz Mala nebo Supaye. Díky knize jsem si i legendy o těchto bytostech vygooglila. Je vidět, že autorka má mýty a legendy jednotlivých zemí vážně zmáklé.
Popichování mezi bratry bylo rovněž skvělé. Často jsem se usmívala a někdy dokonce smála nahlas. U některých hlášek se vážně nedal smích zadržet.
Postavy byly vykresleny tak živě, jako kdyby skutečně existovaly. Nejvíce jsem si oblíbila Benedikta. I když mnohdy jednal ukvapeně a na vlastní pěst, vždy se snažil každému pomoci.
Hlavní detektivní zápletka byla trochu přitažená za vlasy. Chápu že autorka chtěla poukázat na to, že i malá chyba v minulosti se s námi může vléct a formulovat nás do budoucí podoby. Jen si prostě nemyslím, že by zrovna tahle křivda eskalovala až do takových rozměrů. Příběh mne i přesto hodně bavil.
Obálka knihy je naprostý skvost.
Hodnocení: , 5/5
,,Obyčejné lidské zlo umí být horší než zástup pekelníků."


Kniha mne velmi bavila. Hned při jejím otevření jsem si říkala, že to bude pecka.
Mapa a seznam postav. To vše najdete hnedka na začátku. Seznam postav se vážně hodil. Hodně mi pomohl zorientovat se v ději. Nadšená jsem byla i z mapy. Bohužel více na začátku než v příběhu samotného čtení. Tady jsem zjistila, že mapa neni moc podrobná a v tomto díle spíše zbytečná.
A.Ryan má silný vypravěčský talent. Jeho dlouhé opisy pocitů, emocí hl.hrdiny, myšlenek a úvah. Pro mne super. Tohle mám ráda, dokáži se pak lépe vcítit do postav a děje. Pro někoho to ale může být až moc. Dokazuje to ostatně i naše společné čtení. Někteří tuhle knihu po pár stránkách vzdali.
Pokud máte rádi fantasy plné magie a nadpřirozených bytostí, tady je nenajdete. Jedná se spíše o historický svět plný rytířů , zbojníků, politiky s pouze malým náznakem nadpřirozena.
Tento svět je ale skvěle vykreslený. At už se jedná o politiku, bitvy, rasy lidí, kteří tu žijí, víru. Akce a napětí se střídá s nudnějšími popisnými pasážemi. O zvraty ale není nouze. Nikdy si nemůžete být jistí, kdo bude dalším mrtvým. Na tohle má Ryan talent podobně jako G.R.R. Martin.
Moc se mi také líbilo, že konec není tak moc otevřený. Pokud by jste tedy nechtěli číst další díl, nemusíte. Autor pěkně uzavřel jednu kapitolu Alwynova života. A co mu přinese další je zatím ve hvězdách. Já se na to ale moc těším.
Kniha je plná úžasných citátů. Za zmínku stojí např.:
"Válka není nikdy spravedlivá, ať dopadne jakkoliv."
"Falešná přísaha nemá žádnou váhu a jediné, co ti přinese je nedůvěra a nepřátelství druhých. Takže, když dáš své slovo, dodrž ho."
"Každý jde svou cestou, každý potká svůj osud."


Opustil Vás přítel? Váš život je v troskách? Nemáte proč žít? Zbalte si svých pět švestek a vyrazte vstříc novým dobrodružstvím.
,,Přece nezáleží na tom, jestli se v knize vyznáte, nebo ne. Důležitější je, když najdete aspoň jednu knihu, která vás zasáhne. "
Kniha mne bohužel zklamala. Čekala jsem více děje z knihkupectví a práci v něm. O tom, jak nakonec Takako přijde knihám na chuť . Bohužel tohle byl jen jakýsi doplněk k jinak obyčejnému příběhu. Navíc, více než v knihkupectví, se děj odehrává v kavárně.
Děj není moc zajímavý a postavy jsou ploché. Vše se vyvíjí, na mne, až moc rychle.
To, že v knihách máme často naivní hrdinku, to už jsem si zvykla. Ani Takako nebyla výjimka. Ale že i strýček Satora bude tak naivní? Dospělý člověk, který radsi než aby problém řešil, jednoduše uteče?
SPOILER: Ruku na srdce chlapy, kdo z vás by po 5ti letech přijal svou manželku, která se vrátí z kdoví odkud, s otevřenou náručí zpět domů? A na nic by se neptal? KONEC SPOILERU.
V knize se zmiňuje hodně japonských spisovatelů a jejich děl. Bohužel pro nás (tedy aspoň pro mne) naprosto neznámí lidé.
Ze stránek na nás dýchá úplně jiná mentalita a kultura. Pro mne opět trochu nepochopitelná. Domluvené sňatky, omlouvání se za úplně normální věci, vykání v rodině a neustále klanění se.
Lidem, kteří mají tuto kulturu rádi a aspoň trochu se o ní zajímají, by se příběh ale mohl hodně líbit. Já bohužel nejsem ten případ.
Za mne příběh, který neurazí, ale ani nenadchne.
Jediné, co mne trochu dostalo byl konec. Dokonce i slza ukápla.
Hodnotím: 2,5/5
