lulucinax
komentáře u knih
Mezi nimi
Veronika González
Skvělý vztahový román nabitý emocemi. Kniha mě ihned vtáhla a nepustila až do samotného konce.
Je to příběh tří sester a jejich matky, je o neporozumění a křivdách mezi nimi. A mezi nimi stojí muž, David, který je propletený, více či méně, do jejich životů. Byla jsem zvědavá, jak z toho všeho vybruslí a dostalo mě to.
Vždycky je to manžel
Michele Campbell
Knihu jsem poslouchala a teď když čtu anotaci víc už netřeba povídat, protože tam je vše. Nicméně na ukrácení chvil při řízení, uklízení... (doplňte si), proč ne.
Vztahy, vztahy a zase ty vztahy, plus spousta tajemství. Každá ze tří hrdinek mě nějakou dobu rozčilovala a kroutila jsem nad nimi hlavou.
Přemýšlela jsem o dvou hvězdách, na čtení v papírové podobě bych si ji nevybrala, protože podobných knih jsem četla dost. Každopádně závěr lehce překvapil a poslouchala se dobře.
Zapomenutá
Jiří Klečka
Příběh, který se odehrává v Domě paměti, zařízení pro pacienty s kognitivní poruchou. Autor skvěle popsal, jak to v takovém zařízení chodí. Lehko se vcítíte do hlavních postav a zavzpomínáte nad jejich životy a rovněž se zamyslíte nad svým životem. Díky příběhu na mě padla melancholická náladu, protože nikdo nechce být starý a po kouskách ztrácet sám sebe. Tím, kým byl.
Příběh lehce plynul a četl se mi velmi dobře. Ale ten konec. Konec mi k tomu všemu vůbec nepasoval a vážně mě zklamal, kvůli tomu jsem strhla hvězdu. Nicméně určitě můžu doporučit a možná lepší nedočíst do konce :D, přestože byl závěr velmi napínavý.
Andulka Andula
Patrik Hartl
Novinka od známého českého spisovatele cílená na dětské publikum mě lehce zklamala, respektive nenadchla. Čekala jsem více vtipu.
Povídání o žití andulky Anduly v rodině mi přišlo takové obyčejné. Běžné situace v životě rodiny, očima andulky. Děti se smály jen tátovi nahaté hlavě, která tam zazněla celkem dostkrát.
Co se mi líbilo. Kniha se četla velmi dobře a příběhy jsou akorát dlouhé na jedno večerní uspávání, takže vám vydrží přesně týden. Ilustrace jsou hezké, jako malované.
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
„Jediné, co v životě je jisté, je smrt.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Pan Táborský ho skvěle namluvil. Karl Kopfrkingl, zaměstnanec pražského krematoria, které bere své povolání jako poslání, mi byl nesympatický už od začátku a postupem času jsem na něj dostala averzi až to vygradovalo úplně, k samému konci.
Například své členy rodiny oslovoval nebeští nebo podobně. Má nebeská nebo něžná, drahá, čarokrásná řekla a udělala tamto. V zásadě je kniha slizký, fádní text plný popisů, při kterém jsem trpěla a byla ráda, že už je konec.
Zajímalo by mě kolikrát se v knize vyskytuje jeho jméno “Kopfrkingl, protože mi přijde, že to bylo snad v každé druhé větě.
A už chápu, proč je řazen mezi horory, za poslech jsem ráda, ale už nikdy více.
1984
George Orwell (p)
Knihu jsem si přečetla spíš z povinnosti a moc mě to nebavilo. Špatně se mi to četlo a přišlo mi, že se tam hodně věcí opakovalo. Chápu myšlenku, ale pár věcí mi přišlo nelogických. Ještě si přečtu Farmu zvířat a s Orwellem končím.
Únikové cesty
Barbora Haplová
Při čtení této knihy mi bylo smutno. Je vyprávěna dětskýma očima a přála bych jim jiné dospívání a lepší rodiče. Rodiče, které se o své děti zajímají. Z knihy je cítit bezmoc a beznaděj a ilustrace tyto pocity zesilují.
Není lehké z takového života uniknout. Povede se jim to?
Pod šeptajícími dveřmi
TJ Klune (p)
Knihy jsem se trochu bála, protože fantasy žánr nečtu, ale byl to velmi mile vyprávěný příběh o tom, co se děje po smrti a četla jsem ho na doporučení.
Hlavní hrdina je ze začátku hodně nesympatický a žije jen svou prací a pak umře a dostane se do jiného světa.
Celý příběh je takový celý poklidný, úvahový, myšlenkový a až příliš pohádkový. Kdyby byl kratší (aspoň o sto stran) líbil by se mi víc, ale zkrátka zůstanu si u svých žánrů, nicméně jsem ráda za jeho přečtení a nemusím si kupovat další jeho knihy a tuhle pošlu dál, takže spokojenost.
Spací vady
Radka Denemarková
Skvělá divadelní hra od české spisovatelky, kterou jsem nakonec poslouchala a bylo to velmi dobré rozhodnutí. Na neurčitém místě se po smrti potkávají anglická prozaička Virginia Woolfová, americká básnířka Sylvia Plathová a výstřední milionářka Ivana Trumpová. V reálném životě by se v dospělém věku setkat nemohly. Občas se dostávají na první pohled do absurdních situací, které vybízí ke čtení mezi řádky.
Po poslechu jsem googlila životopisy všech tří žen a bylo by lepší to udělat ještě předtím, aby vám jednotlivé scénky dávaly větší smysl.
Je zábavná i dojemná a rozhodně mě chytla u srdce. Má velmi dobře vystavěné dialogy. A já se těším na další knihu od autorky.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Má první cestopisná kniha. Ze začátku jsem byla trochu rozpačitá, ale za nějakých pár desítek kilometrů jsem si cestu očima pana Zibury užívala.
Překvapilo mě, jak je cesta komerční a že často jdete s více lidmi. Na jednu stranu je to fajn, když budete potřebovat pomoc, protože jdete přírodou a města s kavárnami tam nejsou na každém rohu, ale tak nějak jsem si říkala, že člověk vyrazí na cestu, když si chce v sobě něco promyslet, urovnat, smířit se s něčím. Nicméně i to jde a ostatní respektují, když chcete jít sami. Každopádně se nemůžu ubránit představě, jak tam Zibura běhá s batůžkem s úsměvem od ucha k uchu a ptá se vás na váš životní příběh (kdo jste, proč jdete apod.)
Rozhodně doporučuji těm, kteří se na podobnou cestu chystají, prý má i přednášky.
Já se nechystám, prostřednictvím knížky mi to stačilo :D
Uvidíme se v srpnu
Gabriel García Márquez
Má první knížka od autora a byl to moc fajn příběh, který se mi velmi dobře četl. Emoce hlavní hrdinky jsem prožívala s ní. Jen jsem se stále ptala proč? Proč to dělá? Co hledá? Ale asi si to člověk má přebrat nějak sám.
Krátkou odeonku na jedno, maximálně dvě čtení, kterou slupnete, jak malinu, můžu s klidem doporučit. Přestože místy působí lehce zmateně, ale v knize je vysvětleno, proč tomu tak je.
Praskliny
Klára Vlasáková
Občas jsou takové knihy, kdy nevíte, co k nim napsat, protože to slovy nejde vyjádřit, ale pokusím se o to. Knihu jsem poslouchala a úplně mě z ní mrazilo, patří k nim slova jako znepokojující, zvláštní, podivné, místy šokující až děsivé. Hodně emotivní záležitost k zamyšlení.
Tato kniha je dost o pocitech, ale děj v ní také naleznete. Sleduje se více postav, více střípků z jejich života a jak na ně "koule" působí. A opravdu na ně působí? Nebo si spíš hledají omluvu pro svoje jednání? Nebo to berou jako signál změnit něco ve svém životě?
Mona
Bianca Bellová
Monu jsem poslouchala a přišla mi taková neuchopitelná. Občas byla místa, kdy jsem ztrácela, ale možná to bylo jen mou nepozorností. Rozhodně na mě ale padla tíživá a depresivní atmosféra války a beznaděje.
Zajímavostí je, že knihy autorky jsou neukotvené v čase i místě, takže vy víte, že je válka, ale nevíte jaká a kde se odehrává.
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Nevím, jak to autorka dělá, ale píše úžasně a podmanivě. Mám pocit, že v té knížce jsem s postavami a prožívám s nimi jejich příběh. Skvěle popsala chování lidí na malém městě, kde se navíc našla mrtvola ženy. Detektivní záhada se pozvolna rozplétá jako zacuchané vlasy hřebenem.
Co mi činilo problém bylo čtení o Miladě, která pracovala v podniku zpracovávající drůbež a z toho se mi až zvedal kufr, všude maso, kuřecí čtvrtky, drůbky, ..., maso, maso, maso a pořád jedli řízky, chudák Anička.
Pokud autorku neznáte, vřele doporučuji. V brzké době se vrhnu na třetí díl Před povodní. Ačkoli ho mám v papírové podobě, našla jsem ho i na Audiotéce, tak zkusím poslech.
Na konci dne
Claire Keegan
Tři výborně napsané povídky, které vás nenechají chladnými, vcucnou vás a nepustí do samého konce. Povídky, ačkoli na první pohled nemají nic společného, jsou si podobné víc, než byste čekali. Donutí vás se zamyslet a bude vám z nich lehce úzko.
Od autorky jsem četla Takové maličkosti, které se mi také moc líbily a poohlížím se i po dalších knihách autorky. Stylem psaní i tématem je mi blízká.
Na konci knihy naleznete i obsáhlý doslov, který vám osvětlí další slova mezi řádky.
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Chápu ty, kteří knihu po několika stránkách zahodí, protože je to jeden velkej guláš, ale důležité je vydržet. Autorka vám postupně všechno objasní. I když možná ne vše, potřebovala bych si ji přečíst ještě jednou :D
Hlavní hrdinka se vydá na cestu, nevíte proč, nevíte kam, protože ani ona to neví, nebo možná jo? V knize se také prolínají její myšlenky a záblesky z minulosti, rozuměj křivdy, které v nás můžou hlodat pěkně dlouho.
Líbí se mi, jak autorka vymýšlí stále něco jiného, každá její kniha je originální a já se těším na další, kterou si přečtu.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Tento díl jsem poslouchala a dobře udělala, protože bych ho četla hodně dlouho. Obecně ty široké knihy nemám moc v lásce a na to je poslech super, když občas neposloucháte ničemu to nevadí a protože se tam stejné informace často opakovaly.
Celkově na mě děj působil rozvláčně.
Ale poslouchání bylo moc fajn, napínavé a byla jsem zvědavá, jak bude pokračovat.
Lisbeth i Mikael mi přišli sympatičtí a fandila jsem jim.
Některé náhody v ději se mi zdály dost nevěrohodné a konec mě překvapil úplně. Nechci prozrazovat, kdo ještě nečetl, ale někdo měl superhrdinské vlastnosti.
Přítel Stesk
Zuzana Nováková (p)
Kniha malého formátu, ale velkého smutku. Pokud se chcete dostat do deprese, tak vřele doporučuji.
Kniha vypráví příběh Viktorky, jejíž tatínek je ve vězení kvůli komunistickému režimu a kvůli tomu to nemá ona, ani její rodina vůbec jednoduché. Navíc je na ni její matka hnusná a upřednostňuje syny z nepochopitelných důvodů.
Bylo mi jí moc líto a trochu mě překvapil konec, čekala jsem, že to dopadne jinak. Opravdu na vás dopadne tíživá situace doby a Viktorčiných pocitů a nálad, tak pozor na to. Už jen ta obálka je dost depresivní.
Těžké duše
Iva Hadj Moussa
Nebylo to špatné, jen to asi nebylo pro mě. Příběh o skoro padesátiletém Johanesovi se četl dobře, nijak extra mě neiritoval. Hlavní hrdina se v tom svém životě trochu plácal a kdo ne, že? A to plácání s kamarády mělo celkem dost hluchých místo, ale nejspíš to tak mělo i vyznít. Nicméně pár vtipných momentů se tam rozhodně objevilo.
Líbilo se mi, že to nechtěl vzdát, protože je lehké se oddat pohodlnosti a svůj život jen přežívat.
Měl moc pěkný vztah se svou dospívající dcerou a její peripetie bral s klidem. Jako oddychovka fajn a těm, co mají vztah k muzice (konkrétně metalu) se to bude líbit rozhodně víc.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Nejnovější "vztahovka" od Petry Soukupové. Nevím proč, ale úplně mi nesedí styl psaní autorky, ale její knížky pořád zkouším, protože o rodinných dramatech čtu celkem ráda.
Teď k samotné knize. Anotaci máte v komentáři a já si vždy u takové knihy říkám, proč lidé zůstávají v toxických vztazích, proč se pořád doprošují, přestože se k nim druzí (rozuměj rodina) chová tak hnusně. Samozřejmě, že je těžké se úplně odříznout, ale minimálně by se nad tím člověk měl pozastavit a popřemýšlet, zda mu ten člověk stojí za vlastní zničené duševní zdraví.
Takže ano, tahle knížka vás bude štvát.
Konec mi přišel dost useknutý. A celkem mi vadily i chybějící uvozovky u přímé řeči. Nečetlo se mi to moc dobře. Nicméně, pokud budu číst (a já myslím, že asi jo) ještě nějakou knihu od autorky, bude to za delší dobu.
