Madelisi
komentáře u knih

Zpočátku mi přišlo zvláštní číst takovýto román z českého prostředí. Později jsem si zvykla a jenom přemýšlela, jestli postavy mají svůj reálný předobraz, např. jestli hrabě odpovídá knížeti.
První část mi přišla lepší, každá kapitola utíkala dopředu mílovými kroky, po přesunu do Alp se děj trochu zpomalil.
Ze všeho nejhorší mi (pocitově obsahem, ne stylem) připadá to, že veškeré konspirační teorie do sebe až moc pěkně zapadají.
Nevím, jestli jsem četla pořádně, ale připadá mi, že nebylo řečeno, pro koho hlavní padouši pracovali. Děj je skutečně překombinovaný, ale to vůbec nevadí.
Nicméně mám jednu výtku - proč se chtěli (netuším kdo) zbavit sympatického mladšího kolegy hlavního hrdiny?


Asi nebylo chytré přečíst si Vitku po návštěvě divadla. Ale na druhou stranu se mi vybavovalo nádherné představení, mohla jsem srovnat, co šlo na vrub režii (alespoň předpokládám). Scéna a Muchou ve Vitčině bytě tady celkem zapadla, ale naživo byla dokonalá.
Asi jako u všech her, musí se vidět.


Skvělé. Myslím si, že Alison Weirová pěkně vystihla Annu Boleynovou. Je pěkné vidět, že nemusela být tou, která si krále omotala kolem prstu, či která mu byla nastrčena. Naopak využila své situace a snažila se dát všem to nejlepší (alespoň podle ní). Ctila ženskou sílu, na Alžbětu by musela být hrdá.
Teď by se hodilo vrátit ke Kateřině Aragonské a přečíst si klíčové okamžiky z jejího pohledu.


Nárůst hvězdiček si zasloužila tato pasáž:
Sedám si ke stolu v lahůdkářství na rohu, kde probíhá čilý prodej kafe s sebou a domácí polévky, kterou servírují české dívky s těžkopadným přízvukem a v přiléhavých svetřících.
Byla jsem překvapená, že hlavní hrdina je již poměrně v letech, zřejmě jsem očekávala někoho mladšího, když se má objevit postřelený v Temži.
Celý děj je hodně překombinovaný, že mi zvrat už nepřišel ani zvratem, jenom jsem si řekla dobře tedy.


Ještě lepší než první díl. U každé postavy jsem hned věděla, proč se v ději vyskytuje. Hlavní viník zase mimo "můj" okruh podezřelých.
Souhlasím, že má Yrsa vražednou kreativitu. Huldar a Freya jsou nádherné postavy. Líbí se mi, jak z obyčejné jednoduché věty dokáže číšet sexuální napětí mezi nimi.


Diano, co to děláš. Ta délka je neskutečná. Když jsem začala číst Bubny podzimu, tak jsem si řekla, že to bude poslední díl série, ale budu číst dál. Moje sympatie se sice posunuly k Rogerovi a Bree, čtení je návykové, chci vědět, co se stane dál.
Občas sice trochu neštymovala scéna - na začátku dělá postava něco jiného než na konci ale celkově jsem nadšená.
Jenom jsem nepochopila rodokmen v knize - u Jocasty jsou v něm uvedeny dcery, v ději je několikrát řečeno, že je bezdětná.
Palec nahoru dávám Claire za Mendela - přemýšlela, jestli v její době už dělal své pokusy s hráškem - a za to, že u Moravanů poznala v jejich jazyku češtinu. Toto Diana umí, spoustu detailů.


Napínavé romantické dobové drama. Až moc rychle přečteno.
Plus za zmínky o králi a oslavách s ním spojených v různých vrstvách obyvatel.


První kniha autorky se mi líbila. Zde jsem byla nalákaná anotací. Téma mě zaujalo.
A příběh byl snad i lépe napsaný než první kniha. Vše mě hnalo zjišťovat další osudy jednotlivých postav.
Je tu hlavní trojlístek - Richard, Marek a Simona.
Moc mě bavilo pozorovat, jak přistupují ke kroku jejich manželky a matky. Bylo zajímavé, jak se nejvíce změnil Marek. Svým způsobem se nejvíce podobá matce. Osobně by mě zajímalo, jestli se na jeho závazek přijde.
Simona a Richard se v podstatě k nastalé situaci postavili stejně.
Ostatní postavy nebyly tak důležité, přestože jsme se setkali i s jejich pohledem. Kateřiny mi bylo líto. Ale neporozuměla jsem ji. U Hany doufám, že se nedozví o Markově chování. Jediný pohled, který chyběl, je pohled Renaty. Protože bez něho souhlasím s její rodinou, že byla sobecká.
Příběh mě velmi chytl. Byl napsaný velmi lehce. A o postavách jsme se toho dozvěděli hodně do hloubky. Líbilo se mi, že jejich vývoj někdy sledujeme jen očima jiných postav.


Prima oddechovka. Moc mě bavilo. Na to, že nemám ráda banány…
Dějově je to to samé, co jsme už mnohokrát viděli jinde. Za chvíli už nebudu vědět, o čem to bylo. Ale sepsané je to kvalitně. Bruce i Nataša mě moc bavili.


Každé připomenutí naśich hrdinů z druhé světové války je velmi ceněné. Bohužel zde jsem měla menší problém se stylem psaní. Dost dlouho mi trvalo si zvyknout na tempo knihy. Pak už vše bylo v pořádku. Ale nejvíce mi vadilo střídání časů. Jestli v tom byl autorský záměr, tak jsem ho nepochopila. Nicméně to, že jsem si stále musela hlídat to, kdy se daná událost odehrává, mě přivedlo k otázce - proč Balabána popravili tak brzo, když ho dostali pokud o necelý měsíc před Mašínem?
Co se mi moc líbilo, je zobrazení pocitů hlavních odbojářů. Ke konci z Morávka úplně mrazilo. V psychologii hlavního tria je autor velmi silný. A jejich kousky jsou bravurní.
Autor se snažil i další odbojáře. Většinou vidíme, jak je gestapo zatklo. A pak v řeči Balabána, Mašína či Morávka se dozvíme, že byli pro ně a organizaci důležití.
Ve svém důsledku je kniha spíše sbírkou ohromných kousků hlavního tria.
Ovšem pro správné pochopení dějových souvislostí doporučuji si nejdříve něco o B+M+M přečíst.


Toto je přesně ten typ knih, u kterých si užívám pocit, že jsem ze stejné země jako její hlavní hrdinové. Že mi vlastně dali (nejenom) možnost tu teď v naší společné zemi česky vypisovat můj názor na knihu.
Oceňuji autorovu erudici, uvědomila jsem si tu, jak se i jenom “obyčejná znalost zbraní pozitivně promítne do textu. Obdivuji, jak se z různých zdrojů vytvořil ucelený příběh.
Při čtení mě nejednou napadla úvaha o Mašínových synech. Jejich otec byl neuvěřitelný hrdina.
Nejméně jsme se dozvěděli o Balabánovi, v obrazové příloze mě překvapila existence jeho vnučky.
Děj je z pohledu Morávka. Neuvěřitelný člověk. Vidět takového hrdinu v dnešním filmu, tak ten film odmítneme z důvodu nevěrohodnosti.
Knihu jsem četla s poznámkami. A bohužel mě trklo, že na někdy neodpovídají informacím v textu (zmíněný rok, jiné použité jméno). To je jediná škoda u tak skvělé knihy. Uznávám i autorovu licenci v závěru knihy, moc pěkná a zajímavá představa.


Aneb 27. ledna 1945 nic neskončilo. Hned na začátku mě zaujalo ono prošetřování v osvobozené Osvětimi. Toto téma se moc často nevidí.
Hrozná představa, že Cilka přešla z jednoho vězení do druhého. Toto je na tomto příběhu unikátní. Jelikož jsem již četla něco odehrávající se v gulagu, tak mohu říct, že tato část příběhu je popsaná standardně.
Knižní Cilka mi přišla občas jako robot, moc si chvílemi zahrávala. A lékařka Jelena jak anděl shůry. Obecně mi přišlo, že nejbližší okolí postav bylo moc šlechetné, žádné podrazy. Vše zlé se dělo jen ve spojitosti s muži. Může to tak být, ale tím Cilčiny obavy něco o sobě prozradit vypadají tak trochu nereálně.
Jsem ráda, že jsem se s tímto příběhem seznámila, autorka si dala na rešerších záležet a na knize je to vidět.


Co to je ten konec? Takový cliffhanger…Rozhodně by mě zajímalo, co ti naši obrozenci mohli vymyslet za nové dobrodružství.
Dvojku národního opruzení jsem si moc užila, líbila se mi ještě víc než první díl. Je skvělé, jak autorka vkládá fiktivní děje do reality. Až mě mrzí, že tohle ti obrozenci vůbec nezažili.
Kniha je vtipná - moc se mi líbila obrozenecká telenovela kdo s kým a finále “Nerudo, přiznej se, koho miluješ!
Bohužel jsem v jednom místě nepochytila počet mrtvol. Jedna mi tam oproti napsanému počtu scházela. Ovšem to jde na mě, protože jsem si děj užívala a možná nedávala dost pozor.


Krásné ukončení série. Nejprve odpovím autorce na její na shledanou v doslovu. Ráda bych se se všemi royals setkala třeba u příležitosti svatby jednoho z nich.
Postavy mám všechny moc ráda. Jako obvykle, očividný padouch není padouch a platí pořekadlo tichá voda břehy mele.
Chtěla bych vypíchnout Alberta a Viktorii. To byly mé nejméně oblíbené postavy, ale zde nastal obrat o sto osmdesát stupňů. Na každý jejich výstup jsem se těšila. Líbilo se mi, jak byly psychologicky propracovaní.
Děj je ukončen, bavilo mě hledat inspiraci ve skutečných událostech ze světa skutečných royals.
Autorka svoji trilogii napsala velmi napínavě, text je návykový. Zkrátka jsem musela vždy číst dál.
Neunikla mi v textu jedna republika, přestože je země monarchií


První řada, která je tu nyní předložena v knižní podobě, byla na televizních obrazovkách zjevení. Historie, příběhy potomků šlechty, hrady, zámky,Bohužel s třetí řadou jsem se stala alergická na otázky ohledně výchovy a na prolog, který shrnuje utrpení šlechty. Tyto nedostatky tato nádherná publikace nemá, naopak předkládá chronologický příběh jednotlivých rodin.
Jsem nadšená z rodokmenů, ty se dají doslova zkoumat hodiny.
Jediné, co mi vadilo, bylo používání titulů pro současné členy rodu. Pak dochází k takovým paradoxům, kdy je hrabětem pouze tady a do ciziny si jezdí od náročného “hrabětování odpočinout. Myslím si, že když už je uvádět, tak to stačilo pouze jednou při první zmínce jména.
Tato publikace je velmi pěkný doplněk k první sérii, informace jsou aktualizované. Takže čtenář ví, kdo z účinkujících již není mezi námi. Tímto celá série odvedla moc dobrou práci, když zaznamenala jejich vzpomínky.


Úplně se divím, že mě to bavilo. Četla jsem totiž díky aktuální čtenářské výzvě. Vesmír, scifi, budoucnost - to všechno obvykle není můj šálek kávy.
Nicméně tady jsou tyto ingredience tak poskládané, že jsem si vůbec neuvědomila, co čtu. Tedy věděla jsem, že čtu nesmírně zajímavý příběh.
Hned na začátku nás autorka hodí do děje, odpadá zdlouhavé vysvětlování zákonitostí vesmírného světa. Naopak udržuje napětí tím, že čtenář přemýšlí o souvislostech. Postavy jsou sympatické, dokáži si představit, že bych se s Rakeovou, Cavalonem, Jackinem, Puckem, Griffithem,...moc ráda setkala.
Součástí tohoto žánru je věda. Netuším, jestli vědecké popisy dávají smysl. Tyto pasáže byly ty, které jsem rychleji prolétávala.
Příběh je pouze první díl, nicméně je plnohodnotně ukončen.


Nejlepší kniha série. Další pokračování bych nejraději měla z pohledu mladší generace. Prostor by tu po vzoru Dcer nové doby byl.
Nedokonalosti by se našly - extrémní naivita Marie, že devět let bez manžela nic nezmění.
Chybělo mi tu zdůraznění, jakému problému by čelila, když by zůstala v Německu. My z dnešního pohledu víme, že udělala dobře. Jenomže její dcera židovským původem ovlivněna nebyla. Paul vůbec nebyl přinucen se s ní rozvést. Stačil by pohled na nějakou podobnou rodinu, protože s vysvětlením, že nad nimi pan von Klipstein držel ochrannou ruku, je nedostatečné. Proč stačila Marie v cizině? Působení synů panského domu ve Wehrmachtu mi připadá až jako velká náhoda, zvlášť v porovnání se zaměstnanci.
Před tyto drobnosti se mi šestý díl moc líbil. Vše skončilo úžasně sladce, tedy tak, jak od ságy tohoto typu očekávám.
P.S.:Body navíc za Lea a Dodo. Ti se Paulovi a Marii moc povedli.


Utopie, která vypadá reálně. Zvlášť v dnešní době, kdy existuje zatykač na současného představitele jedné země. Akorát jejich reakce zatím nedosahuje extrémů americké strany.
Super svižná četba.
Postav tu máme dost, ale podstatnou roli hrají asi jenom dvě nebo tři.


Příběh mladé dívky, které propluje dějinami a zanechá v nich svou stopu. Okolnosti ji donutí bojovat proti Němcům. Bylo zpracováno mnohokrát, ale autorka našla svůj unikátní pohled a provedla nás válečnými událostmi od Litoměřic po Karpaty.
Znamení v názvu musíme brát doslovně. Magda si ho nese na své tváří a její jinakost ovlivňuje pohled jiných lidí. Mnohokrát jsem přemýšlela, jak je to znaménko velké.
Pozitivně hodnotím dějových spád. Autorka rovněž poskytla historický doslov, takže známe její důvody výstavby příběhu. Bohužel je určený spíše pro zahraniční čtenáře.
Uvedu pár příkladů. Magda si musí najít službu. Rodiče, kterým Němci zabavili statek, ji poradí Litoměřice. Hned tato úvodní situace mi připadá nepravděpodobná. Po zabavení statku našla rodina azyl v Lidicích. Sice autorka chtěla připomenout osud vesnice, ale tato zmínka byla jako pěst na oko. Občas bylo až moc zkratkovité shrnutí událostí, které neodpovídá chronologii. Co bylo dřív - smrt Heydricha, boj parašutistů nebo vyhlazení Lidic?
Tyto nedostatky plně vynahrazuje skvělý vývoj postav i romantická linka, která vůbec není prvoplánová.


Četla jsem dlouho, dočetla jsem jenom kvůli tomu, že nemám ráda rozečtené knížky, když už na té čtečce zabírají to místo
Hlavní mužská postava je odporná. Všichni zmínění muži tu mají ženy za pouhé hračky. A všichni to považují za normální. Navíc je v tomto univerzu naprosto normální zabíjet lidi. Osobně bych si moc ráda přečetla příběh, ve kterém odvážný státní zástupce rozkryje tento všudypřítomný hnus.
Hlavní ženská postava se do něj sice zamilovala, ale osobně mi připadá, že zde se musí jednat o stockholmský syndrom.
Příběh je jednoduchý. Tvrďák má ukázat, že má taky city a miluje. Sice se jedná o erotický román, ale postavy spolu pouze souloží. Erotika tu není. Znám lepší příklady z tohoto žánru.