Malarkey
komentáře u knih
Vztek a další příběhy
Lucy Taylor
Během čtení této sbírky povídek jsem si představoval, jak Lucy Taylor všechny napsala někde uprostřed pouště za Santa Fe v nějakém baráčku uprostřed ničeho a byl fascinován tím, jak neuvěřitelně dokáže číst v lidských negativních emocích a hlavně, jak s nimi dokáže pracovat ve svých příbězích.
Lucy Taylor je totiž mocný vypravěč pocitů. Především těch negativních, zlých, agresivních. Ne nadarmo se tato sbírka nazývá Vztek a další příběhy. Začínáte totiž novelou Vztek a ta je vlastně všeříkající k tomu všemu, co tato kniha nabídne.
Vztek totiž, coby etalon celé sbírky, nádherně ukazuje jednu lidskou vlastnost. Dává jí tvář, vkládá jí do postavy jednoho Američana a přidává všechny ty vlastnosti a neupokojené maloměstské americké prostředí, které nám všem, co máme rádi americké filmy, musí být více než dobře známé.
Takhle je to ale i u ostatních příběhů z knihy, které jsou tedy především menšího charakteru. Pravda, že někde si občas vypomáhá nějakou tou abstraktní berličkou, ale pořád pracuje s negativními lidskými emocemi...a pracuje s nimi zatraceně dobře.
Osobně pak považuji povídky Extrémofilové a Jak umírají praví muži za ty nejzajímavější příběhy.
Vzácný druh
Erik Hofstatter
Druhé Zrnko temnoty s názvem Vzácný druh si Golden Dog ušetřil pro spisovatele, který se narodil v Československu, ale jinak je takřka "rodilý" Angličan. Znát to tak je i na této novele...
Jde především o prostředí, ve kterém se odehrává - ryzí britské, ze spíš nižší třídy. Ne už tolik o ději, který tato novela vypráví. Ten už je víc univerzální a decentně brakový.
Na množství cirka 80ti stránek vypráví poměrně zkratkovitý příběh, který je rychlý, úderný, docela i zajímavý, ale místy i dost odporný. Je pravda, že splňuje základní předpoklady pro to, aby šokoval, což žánr horor má obecně rád.
Dělá to ale tak rychle, že než se stačíte nadát, je už konec. Proto bych se snad i nebál označit tento příběh spíš za povídku, než jako novelu samotnou. Jako jednohubka tu ale opět plní formu zrnka naprosto adekvátně.
Oko čarodějnice
Nelly Černohorská
Nejspíš nemohlo být lepší první Zrnko temnoty než Oko čarodějnice. Úderné, razantní, tajuplné...
Nakladatelství Golden Dog touto knihou rozjelo sérii kratších příběhů, u kterých se domnívají, že stojí za pozornost a opravdu nemohli začít lepší knihou. Oko čarodějnice je na těch 110 stránkách tak úderné, jako když byste si pustili nějaký hollywoodský horor a nedokázali byste z něj po hodinu a půl spustit oči.
Autorka se s ničím nemaže a rovnou čtenáře vyprávěcí ich-formou dovolí vstoupit do života mladé holky, která má řešit svoje teen problémy a ne nějakou čarodějnickou čubku, co seje po okolí Opavy smrt.
Líbila se mi razantnost děje, české prostředí, ale i momenty, které ve mně vyvolávaly pocity, že takový příběh by se na velkém plátně krásně vyjímal. Jednohubka jak vyšitá a já doufám, že si od autorky brzo zase něco přečtu.
O dracích a Sedmi
Tereza Kadečková
Úplně zcela růžová obálka, na ní hlava draka, kde z tlamy ji trčí kupa ibáčů. K tomu žánr fantasy se sci-fi přesahem až někam do údolí cyberpunku. Že to nejde? Ale kdeže...
Tereza Kadečková mě svým prvním románem mile překvapila. Nejenom, že mě uvedla do světa nakladatelství Golden Dog, ale také mi ukázala ryzí fantasy příběh s postavami, co mají dobré i špatné vlastnosti. Důvěru jsem tedy v ní měl velikou, a to i přesto, že jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu.
Nakonec je to přesně takové, jako si to představíte, když koukáte na obálku a přečtete si popis, který nic moc neříká. Úlet jako blázen, prostředí hodně avantgardní, sem tam poukazující na dnešní dobu. Vůbec bych se nebál označit příběh do kolonka weird (a teď je otázka jestli weird sci-fi nebo weird fantasy). Jenže s tím bonusem, že autorka umí krásně popisovat děj a nutí čtenáře číst až do zemdlení.
Z této knihy je tak znát obrovské sebevědomí. Sebevědomí v tom, že si dovolí vytvořit naprosto unikátní svět a do toho vložit příběh různých, včetně hlavní postavy Viktora, k němuž se Vaše emoce v průběhu čtení vyvíjí a vyvíjí se právě tím nejlepším možným směrem.
Je tedy pravda, že jsem se mnohdy v tom světě plném narážek na dnešní dobu, s LGBT motivy, ale i s nápady, nad kterými jsem se nejdřív musel zamyslet, než jsem si je během čtení představoval, musel zvykat. Na konci mi ale bylo líto, že toho nebylo víc...no tak třeba příště. Otevřené je to více než dobře.
Libyjská suita
Leonard Medek
Víte, jaké to je číst českou verzi Indiana Jonese? Že ne? Tak série Dobrodruh Vám to velice ráda ukáže.
Druhý díl ze série o Frantovi Frantovi se nese v duchu samostatného příběhu, což je pro mě docela milá změna. Čím víc totiž čtu české fantasy, tím víc se setkávám s tím, že plno autorů si vytvoří svůj svět, hlavní postavy a do něj vkládá jednotlivé příběhy. Ne úplně povídky, spíše novely. I autor Leonard Medek to dělá, ale v této knize zrovna ne. Zde čtenářovi nabízí takřka 500 stránek dobrodružství, které celou dobu vypadají jako ryzí dobové dobrodružství, aby ke konci výrazně přidalo na napětí a lehkém fantastičnu.
Za mě tedy jednoznačně super! Autor má rád takovou tu zvučnou prvorepublikovou mluvu. Rád na tu dobu i odkazuje a když ne jenom na dobu, tak jednoznačně na to, že Franta Franta má rád Plzničku, což zase bude kvitovat půl národa, který také holduje Plzničce.
Námět je takového lehčího charakteru, nic vysloveně složitého. V ryzím dobrodružství ale složitosti úplně nejsou potřeba. Osobně se mi nejvíc líbila část ve vlaku a pak posledních sto stran, které byly akcí tak nasycené, až jsem měl pocit, že se mi při čtení v hlavě promítá nekonečná filmová akční scéna. Navíc se tu sem tam i něco dozvíte, protože příběh je vložen do historických reálií, ale nakonec po přečtení budete stejně spokojeni s převládajícím pocitem, kde je sakra další Frantův příběh…
Faja
Petra Stehlíková
Parádní pokračování nádherně rozjetého příběhu Naslouchače. Přesně v tom duchu, v jakém bych si to, jako čtenář, přál.
Opět plné chytlavých rozhovorů Ilan s Kapitánem a jeho pomocníky. Ilan zde postupně rozkrývá historii tohoto post apokalyptického světa budoucnosti. Autorka má neuvěřitelnou představivost, protože nejenom, že vymyslela hodně zajímavý a funkční svět, ještě mu dodala i život jeho historií a opředenými legendami, které se na něj vážou.
Upřímně jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Kapitolu po kapitole jsem si sliboval, že už to je ta poslední, a stejně jsem pokračoval dál. Pravda, že je to už něco přes rok, co jsem četl první díl a tak chvíli trvalo, než jsem se do děje vpravil. Jakmile jsem se ale do něj dostal, musel jsem nad ním přemýšlet až do momentu, co jsem knihu za sebou finálně uzavřel.
Lepší náběh na třetí díl autorka snad nemohla vymyslet. :-)
Ostravská mystéria
Marek Skřipský
Mysteriózní příběh z prostředí první republiky. Dobře to zní, co? A taky to tak dobře i vypadá.
Záměrně totiž píšu mysteriózní a ne vysloveně fantasy. Ono to tak zřejmé totiž na první pohled úplně není. Ostravská mystéria jsou sérií povídek (nebo chcete-li plus mínus 80 stránkových novel), které se časově prolínají a hned z kraje Vás seznámí s hlavními postavami, které si s radostí oblíbíte. Byť jsou tak trošku ploché.
Autor ale, evidentně historik, krásně pracuje s prostředím prvorepublikové Ostravy a Ostravska obecně. Takže i když jsem v prostředí nikdy nebyl, byla radost o něm číst a postupně se dozvídat maličkosti, které pro tamní obyvatelé tehdejší doby měly patřičný význam. A to ani nemluvě o autorově oblibě ke zbraním, což tu čtenář v mnoha příbězích pozná tak, že se v nich po dočtení vyzná tak důkladně, jako kdyby je sám studoval.
A to jsem ještě nezačal ani mluvit o samotných příbězích, které, jak jsem tak zpozoroval, mají pokaždé nějaký reálný základ a pak už to je jenom o tom, jakou představivost samotný autor má. A osobně říkám, že představivost má velikou, protože příběh za příběhem mě neskutečně bavil a pokaždé jsem čekal, s čím dalším přijde.
Těším se na pokračování...:-)
Užvaněný milionář
Gerry Duggan
Ke komiksům se za poslední léta dostávám hlavně díky přílohám časopisu Pevnost. Přiznám se, že jinak bych se k ním ani nedostal. Nicméně jelikož jsem komiksy dřív docela rád četl, nemám k ním úplně negativní vztah. Naopak. Občas jsem mile překvapen. Zde ale bohužel ne. Deadpool je dobrý ve filmu asi jenom proto, že je výrazně nekorektní. Tady ale ne. Tady je zaprděnej až hanba. Navíc se tu utká s protivníkem, který je spíš k smíchu. No, nebavilo mě to a to ani nemluvím o tom, že jsem se do toho námětu docela těžce dostával. Úplně to nevypadá na první díl série, spíš na totálně rozjetej vlak, do kterého je hodně těžké naskočit a udržet se.
Pár zbytků pro krysy
Jiří Sivok
Vydařená sbírka povídek Jirky Sivoka, který se u mě knihou Smrt bývá nehezká etabloval do pozice hororového spisovatele, ale ono je to s ním ve skutečnosti tak trošku jinak.
Kniha totiž čítá 17 vysloveně různorodých povídek, které cirka na 220 stránkách dávají znát, že delších bude vysloveně pár a těch kratších výrazně víc. I tak ale, co povídka, to totální různorodost. Jednou je to duchařský horor, podruhé sci-fi, pak trošičku krvák, který může i lehce hraničit s hnusem, aby si nakonec udělal povedenou srandičku z hokeje nebo si zavzpomínal na nedostupnost knih Jirky Kulhánka. A mě to bavilo.
Stejně tak je to i se stylem psaní. Asi do poloviny knihy jsem si říkal, jak má autor rád ich-formu, abych se s ní ve druhé polovině knihy takřka nesetkal. Různorodost je tu tedy jednoznačně na místě. Navíc s každou další povídkou jsem se těšil na to, s čím novým autor přijde.
Osobně jsem pak jako nejlepší povídky vnímal Úsek dopravních nehod – vzor duchařského hororu v českém prostředí, Hněv Mothereye – skvělý nápad, lehce násilnické, ale s perfektní pointou a Děti, chlast a hračky – tak trošku dospělejší young adult povídka.
Výpadek systémů
Martha Wells
Zajímavá novela o tom, co si myslí android, když se jeho pán snaží kolonizovat planetu. A jelikož je třeba z toho námětu udělat trošku ucelený příběh, začne se to tak nějak srát a sere se to docela obstojně. Ve výsledku je to ale poměrně zajímavé čtivo. Autorka má asi ráda Červeného trpaslíka, protože jinak by do děje nemohla vměstnat myšlenku, že android si nejvíce odpočine u telenovely. Zbytek už je ale vážnějšího charakteru a dojde i k pár solidním akčním scénám. Bavil jsem se a až se jednou dostanu k dalším dílům, moc rád si je přečtu.
Jak lvové
Petr Schink
Moje první setkání s Petrem Schinkem a nemůžu říct, že by bylo špatné. Fastynger van Hauten je dobrá postava. Žoldák, který víc jedná, než přemýšlí, ale který jeho poměrně jednoduchý příběh autor možná až zbytečně obaluje do poměrně velkého množství informací kolem. Ty jsou neskutečně hutné a pořád jsem se nemohl zbavit dojmu, že když bych znal i první díl, bude se mi to číst lépe. Příběh ze současnosti se střídá se vzpomínkami, které mají zaplnit mezi čas mezi první a druhou knihou. Osobně jsem si ale říkal, že by bylo lepší, když by se méně popisovalo a víc jednalo.
Velhartické pastorále, Vražda v lázních
Vlastimil Vondruška
Ničím zvláštní dvě novely ze série Letopisů královské komory, ale kvalitně opět na totožné úrovni, jako předchozí příběhy. Život Petra a Rozárky se hezky rozvine do rodinného prostředí, čímž se upozadí jejich vyšetřovací praktiky. První příběh Velhartické pastorále s jejich životem opravdu docela dobře hne. Hezký příběh z prostředí Velhartic, kde jsem se při pohledu na krásný hrad trošičku zasnil a zamyslel nad dalším výletem. Druhý příběh se pak odehrává v lázeňských Teplicích, které evidentně už tenkrát byly multi kulti. Překvapivě trošku odpočinková záležitost pro Jiřího Adama z Dobronína.
Děti vánice
Tereza Matoušková
Vysloveně pěkně a originálně vymyšlené prostředí Podmoří, které mi to ale zadarmo nedalo. Je to totiž moje první kniha od autorky. Do dění jsem spadnul tak rychle, že jsem se nestačil ani divit. Pochopit tedy souvislosti mi chvíli trvalo. Knížka je ale spíš útlá, takže to chytlo spád docela rychle. Je pravda, že trošku depresivní spád, ale to by mi úplně nevadilo. Moc rád bych si popravdě přečetl další knihy z tohoto prostředí.
Virtuální vrazi
Jana Rečková
U Jany Rečkové je to pro mě vždycky vabank. Buď to bude hodně dobrý nebo mě to bude hodně nebavit. A zde se bohužel projevila ta druhá varianta. Virtuální vrazi mají super nápad, ale prostředí virtuální reality mi přijde hodně povrchní. Navíc je to tu děsně nepřehledné a orientovat se v ději chce docela dost trpělivosti, která Vám buď vydrží nebo nevydrží. Mě, přiznám se, nevydržela. Skákalo to z jedné hry na druhou a já hledal smysl celého čtení.
Verschluss: Příběhy z alternativního Československa
Karel Drexler
Na první dobrou se jedná o hodně zajímavou myšlenku. Alternativní historie, Verschluss, Beranova doktrína, obálka naprosto úžasně nabízející námět, který mi ale v jednotlivých povídkách hodně chybí. Tím nechci říct, že povídky byly špatné, jen jsem na první dobrou čekal něco jiného, než jsem ve výsledku dostal. Začínáme v blázinci a procházíme přes různá prostředí, která by mě k podobnému námětu ani nenapadla. Nejlepší povídka pak určitě Dým nad Mnichovem. Trošičku sexuální, ale svým nápadem hodně připomínající dánský legendární film Řezníci. Tématicky k námětu mi pak byla nejmilejší povídka Král komiků, kde se objeví i slavný Vlasta Burian. Je ale otázkou, jestli je kniha pro historiky nebo historií neznalé. Jedni budou překvapeni myšlenkou, a nevím zdali ji přijmou, a u druhých by mohlo dojít k tomu, že si realitu zamění s Verschlussem. A to, nevím, jestli je zrovna chtěno.
Děti plástve 2
Josef Pecinovský
Pokračování Dětí plástve se nepřekvapivě vede ve stejném duchu jako jeho první část, takže je k ní těžké sdělovat nějakou nástavbu. Nicméně jsem spozoroval, že na knize jsou postavy, které jsou extrémně zajímavé a postavy, které jsou úplně zbytečné. Možná pro onu obsáhlost by vůbec nevadilo, kdyby toho ve druhém dílu nebylo tolik. Pak by námět byl daleko celistvější a kvalitou by snadněji navázal na jedinečný originál. I tak ale uznávám, zajímavé čtení. Byť trošku náročné svým surrealismem na příjmutí. Pokud se ke mně ale někdy další díly dostanou, rád si je přečtu.
Děti plástve 1
Josef Pecinovský
Už je tomu mnoho let, co jsem četl Plástev jedu, a byl nadšen. Možná i proto mi chvíli trvalo, než jsem se do Dětí plástve začetl. Pořád to ale byl docela boj, protože spisovatel vypráví příběh různých, ne úplně sympatických, postav. Mnohdy takových, které v danou chvíli nemají úplný vliv na dění, jaké by čtenář asi i chtěl. Neexistuje tu totiž jediná postava, na kterou bych se upnul. A to jich tu je obecně docela dost. Prostředí je totiž poměrně morbidní s prvky surrealismu a v takovém prostředí se asi těžce hledá paprsek naděje. Plus ten způsob vyprávění samotného autora není úplně uživatelsky přátelský. Téma mě nicméně stále zajímá a k závěru knihy jsem se do něj docela dokázal i dostat. Uvidíme tedy, jak to bude vypadat ve druhé části. Možná jen škoda, že kniha nevyšla vcelku.
Stavitelé Arestonu
Josef Pecinovský
Je pravda, že mám přečtenou zatím první knihu z trilogie o Arestonu. Ono to ale, podle mě, úplně nevadí. Když jsem se začetl do Stavitelů tohoto jedinečného komplexu, zjistil jsem, že autor to nepojal úplně jako román, spíš jako historický výklad toho, jak Areston vznikl odvyprávěný formou u piva. A pojal to vyprávění poněkud obšírněji, než by čtenář vůbec asi chtěl. Tři hvězdy jsou tak pro podobné nápady podle mě adekvátní. Řeknou Vám něco navíc, ale ve výsledku to na děj nemá žádný vliv.
Hra o nežádoucí
Zdeněk Řehák
Postkomunistický svět se zde sráží s totalitou George Orwella. Těžké, depresivní čtivo, u kterého autor jednoznačně těží ze vzpomínek minulého režimu a docela obstojně tu stísněnou atmosféru umí předat do příběhu, a kde neméně pracuje i s lékařským prostředím, jehož je také součástí. A tak mnohdy nejde daleko pro odborný popis, kterého byste se dočkali možná tak na pitevním stole při studiu na zdravotnické škole. Ve všech ohledech se ale jedná o zajímavý námět, jen mně se poměrně těžce četlo. Marně jsem hledal nosnou stránku námětu a snažil se překlenout atmosféru knihy, která ve mně vyvolávala hodně negativní náladu.
Srdce ledu
David Šenk
Po dlouhé době povídková sbírka, která mi úplně nesedla. Ač celá řada povídek má docela zajímavý námět, postupem času se mnohé vyvinou takovým technokratickým směrem, že se nestíhám otáčet a divit. Autor navíc občas, podle mě zbytečně, nešetří sexismy a jeho mnohé přirovnání ve mně také vyvolávalo otazníky. Od autora jsem dříve četl i jeho jiné sbírky, ale dodnes si z nich nic moc nepamatuji. U této to podle mě nebude jiné.
