marieke komentáře u knih
Jedna z nejlepších knížek, které jsem letos zatím četla (mimochodem, těší mě kolik skvělých českých spisovatelek se v poslední době objevilo). Sice bych na tom místě v té době žít nechtěla (jinak mám Ostravsko ráda), protože mi přišlo trochu depresivní, jak to lidé brali prostě jako svůj celoživotní úděl, kterému se nelze vzepřít (s výjimkou několika progresivních postav jako Julka), ale skvělý příběh a zajímavé téma, o kterém většina lidí moc neví a už vůbec ne o historii tohoto kraje a životě havířů v něm včetně poválečných půtek mezi Čechy a Poláky (o tom jsem třeba dosud nevěděla nic), takže autorka určitě mnoha lidem touto románovou formou rozšířila obzory.
Dystopických příběhů vyšlo už hodně, ale tento mi přišel originální. Asi i jako ženu a zvlášť v dnešní době, kdy jsme taky ze dne na den přišli o spoustu normálních věcí mě tak zaujal. Přišla mi děsivá představa, že něco takového, ze svobodných pracujících žen, které se mohly oblékat, líčit a žít s kým chtěly, se z ničeho nic stanou zahalené bezejmenné otrokyně cizích mužů, se může stát kdekoli (aktuálně jsme to viděli třeba při návratu Tálibánu k moci, kdy ženám ze dne na den zakázali chodit do práce a školy a oblékat se jak chtějí) a kdykoli (vůbec nejde poznat, že kniha byla napsána už v polovině 80.let). Opravdu bych si přála, aby knihy tohoto typu zůstaly vždy jen jako varování a ne jako návod, ale v dnešním světě se obávám, že člověk si nemůže být jistý ničím. Určitě 5 * za to, jak podrobně a zajímavě autorka rozvedla a popsala život a pravidla v Gileádu i když mi to přivedlo depresi.
Ačkoli pocházím z Beskyd a žila jsem tam skoro celý život tak se za nějakého horala nepovažuji a ani na té Šumavě jsem nikdy nebyla, ale snad někdy bude příležitost. Proto jsem měla trochu strach, že mi kniha nesedne a bude to až moc povídání jen o horách, což je samozřejmě taky, ale nakonec mě rozhovory s šumavskými samotáři, kteří bydlí v odlehlých staveních, kam ani nevedou příjezdové cesty a jedinými sousedy jsou divoká zvířata, nadchly. Bylo zajímavé číst, proč se pro tento život rozhodli i jak žili předtím. Nejvíc se mi líbil rozhovor s dvojčaty a oběma ženami, nejmíň sympatický mi byl ten "panslovanský" magor, co věří na čipy, tyhle ezokonspirátory nemusím čím dál víc.
Pro mě by tohle nebylo, jsem ráda, že mám obchody a tramvaje před barákem, ale určitě povedený náhled do úplně jiného života (zajímalo by mě i jak se jim daří dál a jak je třeba ovlivnila pandemie) a krásné fotky pana Šibíka.
Když pominu různé nelogičnosti (jako aby tak malé dítě vyrůstalo v bažinách prakticky samo? Nikdy v životě nepotřebovala lékaře? Širší rodina děti nehledala?) tak moc pěkný příběh o soužití lidí s přírodou, prvních láskách, detektivní zápletce i upjaté atmosféře amerického maloměsta v těch dobách. Oblíbila jsem si hlavně Skokana a Mabel. Příjemné čtení, ale za mě to takový hype nebyl.
Nejkrásnější kniha, kterou jsem letos četla. Silný příběh, úžasně vykreslené postavy a hlavně ten pocit, který to ve vás zanechá, především to, že je těžké uvěřit, že něco až tak absurdně nespravedlivého bylo možné před pouhými 50 lety. Otroctví sice tou dobou bylo už dávno zrušeno, ale bohužel i dlouho potom to bylo skoro stejné, ačkoli oficiálně černoši nebyli otroci, ale hospodyně, kuchařky, zahradníci apod. Jenže s úplně jinými pravidly a přístupem než by měli bílí zaměstnanci. Svým způsobem mi ale bylo líto i bílých slečinek....jaké měly prázdné životy, jak neměly čas na vlastní děti, protože se přece věnovaly dobročinnosti a různým spolkům a tak je nechávaly vychovávat svým opovrhovaným personálem...nutno dodat, že ale ani bílé ženy to ještě tehdy neměly jednoduché. V blízké budoucnosti se však už vynořují kontury prvních hippies a kromě nich také naděje, že tahle absurdní a pro nás už skoro nepochopitelná pravidla, chování a přístup se změní. Problém lidstva je ale v tom, že má krátkou paměť a že všude na světě existují lidé, kteří s nostalgií vzpomínají na "staré dobré" pořádky, ať už je to segregace etnických menšin, náboženských menšin, různé formy totality apod. Proto bych tuto knihu dala přečíst všem, někteří by se možná díky ní mohli zamyslet.
Patřím mezi ty, kterým Harry a Meghan nevadí a britská královská rodina mě zajímá léta, stejně jako vše britské takže Harryho paměti jsem si s chutí přečetla a četlo se to dobře. Žádné kňučení a kydání špíny jsem v nich neviděla, i když určitě zase jiný pohled by měli William nebo Charles, kdyby taky napsali knihu. Ano, je to hodně o špatných vztazích s novináři, ale to se Harrymu vůbec nedivím. A teda neměnila bych ani s jedním členem královské rodiny, je to život ve zlaté kleci.
Opět palec nahoru autorce za výběr tématu i země, protože o Rumunsku si toho člověk normálně moc nepřečte. Asi hodně lidí ví, že Ceausescu byl krutý diktátor a rumunská revoluce v žádném případě nebyla sametová jako u nás, ale podrobnější reálie nás určitě mnoho neznalo a bylo to opravdu smutné a mrazivé čtení. Zatím všechny knihy autorky byly skvělé, krátké kapitoly se čtou jedním dechem a už teď se těším na další.
Další výborná kniha autorky. Tentokrát z frankistického Španělska, což je možná pro mnoho čtenářů první románové seznámení s tímto obdobím (já si vybavuji akorát film Faunův labyrint). Hlavní dějová linka je vztah mezi chudou pokojskou Anou a americko-španělským fotografem Danielem, který v hotelu bydlí se svými bohatými rodiči. Pod maskou luxusního hotelu, neonových reklam a plných barů v centru rušného Madridu se však skrývá tvrdý diktátorský režim, který dokázal rozdělit celé rodiny, chudinské čtvrti, tajní policisté, podřízené postavení žen i sirotčince, kde se dějí nekalé věci a jejichž tajemství se snaží odhalit Anina sestřenice i její kamarád Fuga, sám sirotek, snící o kariéře toreadora a Američan Daniel jim přijde jako ideální osoba, která díky svým kontaktům v novinách bude moct pomoci.
Příběh jako vždy u autorky rychle a čtivě odsýpá formou krátkých kapitol a čte se jedním dechem, tentokrát ale nedávám plné hodnocení za poněkud překombinovaný konec. Celkové hodnocení: 4,5/5.
Po Krvavých zemích další výborné dílo autora. Dala bych přečíst každému, ale bohužel právě s těmi, kterým se představa návratu autoritářství a silných vůdců líbí a kteří věří jen hoaxům a dezinformacím a sami je aktivně sdílejí by tato kniha stejně nepohla a právě proto jsem byla během čtení spíš naštvaná, když jsem musela myslet na to, kolik lidí se z historie prostě nepoučí a co hůř, nebylo by jim proti srsti, kdyby se nějaké věci děly i teď. Přečteno za jeden den, proto se chystám i na Cestu k nesvobodě, kde jsou myšlenky, které autor uvedl tady v Tyranii rozepsány hlouběji. Já osobně jsem se na základě této knihy (samozřejmě ne jen proto) konečně rozhodla předplatit jedno naše stabilní, nezávislé a investigativní médium, protože mě napadlo, že brzy už může být pozdě a nerada bych, aby do budoucna přežily jen všelijaké Sputniky, Aeronety a Parlamentní listy.
Krásný příběh o osudech řeckých uprchlíků v Československu v průběhu více než 50 let. Věděla jsem, že tady nějací byli, ale nic podrobnějšího takže jsem četla jedním dechem.
Přišli sem z občanské války v Řecku v roce 1948, kdy u nás zrovna proběhl komunistický převrat takže ačkoli zde byli v bezpečí a relativním dostatku, na vlastní kůži zažívali tehdejší šeď a mnohdy se i proti své vůli stávali součástí nesvobodné a udavačské politiky.
Hlavními hrdinkami jsou přítelkyně Sotiria a Koula, které do Československa přijdou jako opuštěné děti. Zatímco Sotiria vyroste ve svéhlavou krasavici, která se naučí výborně šít a navrhovat šaty, Koula je proti ní nehezká, nikdy nedá najevo svůj názor, na rozdíl od Sotirie nenajde rodiče, ale jejich životy se stále proplétají.
Sledujeme i osudy dalších uprchlíků a jak pro ně bylo těžké být rozumem v Československu a srdcem v Řecku a dokonce ani návraty do rodné země nebyly pro všechny idylické - místní už na ně hleděli podezřívavě...
Ale těch informací je tam opravdu spousta, rozhodně se řadím k nadšeným čtenářům a doporučuji přečíst.
Na novou Dvořákovou jsem se těšila, ale moc jsem si ji nepošetřila, přečteno za 2 dny.
Vyhořelý kněz Jarek se vrací do vily svých milovaných prarodičů (maminka mu zemřela když byl ještě malý a otec je alkoholik), která po jejich smrti hodně zchátrala. Kromě domu je třeba dát do pořádku i zahradu - práce na ní ho uklidňuje a pomáhá zvládat osamělost i návrat do běžného života. Najde sice chvilkové štěstí, když se spřátelí se sousedským manželským párem a jejich dětmi, ale to zakrátko skončí katastrofou, která navždy poznamená jeho život.
Tušila jsem už od začátku o co asi půjde a je to opravdu citlivé a smutné téma, která autorka zvládla popsat bravurně a s empatií a donutí čtenáře k zamyšlení - je správné okamžitě soudit člověka s údělem jako má Jarek a přát mu jen to nejhorší? Při čtení totiž zjistíme, že ne všechno je černobílé ačkoli lidé rádi berou "spravedlnost" do svých rukou.
Nebavily mě ty hokejové pasáže takže jsem nejprve přemýšlela, jestli to vůbec dočtu, ale nakonec nelituji, vyklubal se z toho jako u Backmana obvykle silný a krásný příběh o rodičovské lásce, přátelství a odvaze postavit se silnějším se spousta moudrými zamyšleními. A jako čerstvá matka jsem si u toho i párkrát pobrečela, ale to vlastně u každé jeho knihy, málokterý autor mi dokáže vždy takhle zahrát na city.
Knihy T. Pratchetta mě doprovázejí od 8. třídy ZŠ, tedy víc než 15 let a jsou spojené i s dalšími vzpomínkami, a tak je pochopitelné, že po nich v srdci zbude prázdné místečko. Děkuji za toto rozloučení a za práci nejen Terryho, ale samozřejmě i nepřekonatelného překladatele pana Kantůrka. Doufám, že oba už jsou na Zeměploše s čarodějkami, Fígly, mágy, trolly, trpaslíky, skřety, Hlídkou, příslušníky různých cechů a všemi nezapomenutelnými postavičkami...Budete mi chybět.
Mé první setkání s autorem, na kterého už nějakou dobu slyším jen chválu jako na novou hvězdu krimithrillerů a musím potvrdit. Sice by asi bylo trošku lepší začít sérii s vyšetřovatelem Rakerem od začátku, ale nějak zásadně to nevadilo. Ten se nyní nevěnuje cizímu případu, ale je prověřován sám kvůli tomu, že na policejní stanici dorazí žena, která o sobě tvrdí, že je jeho 8 let mrtvá manželka...Nechybí napětí, ukradená identita, vyšinutý psychopat, poctivá policejní i soukromá vyšetřovatelská práce, téměř strašidelná nemocnice ani podivná úmrtí, prostě vše, co ke kriminálnímu thrilleru patří a to v kulisách mého oblíbeného Londýna a čte se samo od začátku do konce. Už se těším, až si seženu i další díly.
Po Dvou sestrách další výborná kniha autorky. Naprosto podrobně zmapovaný Breivikův životopis od ne moc šťastného dětství přes sprejujícího rebela, podivína závislého na počítačové hře po magora, který si vzal do hlavy, že spasí Evropu před islámem a multikulturalismem. Snad ještě zajímavější ale je vyprávění o několika z jeho obětí, také od dětství, silnější o to, že víte jak to dopadne. Popis samotného masakru na ostrově je mrazivý do morku kostí, zvlášť když všechno mohlo být jinak, kdyby norské úřady reagovaly rychleji (nikdo si ale neuměl představit, že by v jejich poklidné bohaté zemi mohlo k něčemu takovému dojít) a samozřejmě vás opět chytá vztek, když čtete jak chudáčkovi Breivikovi ve vězení sebrali počítač a nechtěli mu donést jeho oblíbené svetry. Myslím, že tahle kniha pokrývá o celém případu naprosto vše, byť autorka nakonec s Breivikem osobně nemluvila, odmítl ji.
Další napínavý díl od kterého se nedalo odtrhnout. Bude mi líto až série skončí. Sice na takový počet stran (zajímalo by mě, kolik bude mít takovým tempem poslední díl :-D) trošku unáhlený konec, přivítala bych lepší vysvětlení a vztah - nevztah mezi hlavními hrdiny by už taky chtěl nějak dořešit, začíná to být únavné, ale přesto dávám plný počet a těším se na další. P.S.: Ten seriál, o kterém kniha byla, bych si skvěle dokázala představit jako animák Tima Burtona :-)
Po Zulejce další krásná kniha autorky. Dokonalý jazyk, za což samozřejmě dík i překladateli, který si s tím určitě musel dát velkou práci. Už dlouho jsem si v nějaké knize tak neužívala každé slovo. Ne vždy mě delší popisy přírody apod. baví, ale tady to člověka úplně přeneslo do děje. A samozřejmě nelze ani opomenout zvolené téma, které trošku i zabrušovalo až do etnografie, každopádně osudy a kultura povolžských Němců byly hodně zajímavé a čtenář se dozví něco nového.
Nesbo opět v plné formě. Měla jsem trochu obavy jaký příběh bude, když Harrymu už skoro nikdo nezbyl, ale nebyla jsem zklamaná. Opět šokující až nechutné zločiny a napětí do poslední stránky, autor si s čtenáři pěkně hraje až do úplného konce. Doufám, že bude další.
Velmi pěkné zakončení trilogie o Louise, která se tímto definitivně stala jednou z mých nejoblíbenějších literárních postav a navíc mě příběh podpořil v rozhodování zcela změnit bydlení a práci (i když jen v rámci naší země :-) Další pěkná dějová linka byl příběh Margaret a dávám plus za to, že její pejsek je mopsík :-)
Přesně typ knížky, kterou musíte číst jedním dechem, ale pak je vám líto, že skončila. Sympatičtí vyšetřovatelé, dobrá zápletka, zajímavé postavy, prostředí Londýna...Je úplně jedno, co J.K.Rowling píše, jestli fantasy, sociální román nebo klasické krimi, své řemeslo ovládá na 100% ve všech žánrech.