Martica komentáře u knih

Trvalo mi sto stran, než jsem se konečně začetla. Dalších sto stran, než mě začaly osudy hlavních protagonistů zajímat. Ale potom to nabralo takové grády, že jsem se nemohla odtrhnout a pořád jsem nechápala, jak to, že po tak rozvláčném začátku přišlo něco tolik brilantního. Úžasné, neotřelé, překvapivé. Zklamal mě otevřený konec (jindy mi otevřené konce až tak nevadí, ale tady jsem ho trochu nezvládla), chybělo mi taky nějaké vysvětlení, jak byla Oáza objevena, no a mínusem hodnotím i ten už zmíněný pomalý start knihy. Jinak bych rozhodně dala plný počet bodů.

5 19.03.2023

Hezký příběh, dojemný. Trochu divný humor. Taky mi vadilo, že se autor snažil být neamericky nepatetický, ale ve výsledku to stejně americké a patetické bylo. Asi holt už nejsem cílovka, jsem oficiálně starý cynik. Mám spoustu výhrad, ale jsem vážně ráda, že jsem si knihu konečně přečetla, když je to ten světový bestseller.

5 14.01.2023

Přesně tohle jsem právě teď potřebovala: napínavý a čtivý trochu-thriller, kde je všechno přesně definováno, ale přesto to v člověku vzbuzuje zvědavost a touhu číst pořád dál a dál. Bavilo mě tentokrát i střídání časových rovin, popis světa bankéřů, sondy do životů hlavních postav. Už jsem byla prostě trochu přesycená českých psychologických nípáren, kdy na 300 stranách sledujete rozklad něčí osobnosti a ptáte se "proč, sakra proč, vždyť to zažívá každý druhý, a nerozkládá se z toho".
Jednu hvězdičku strhávám za zázračnou proměnu pachatele popsanou v závěrečné části knihy, to už mi přišlo příliš americké (byť je autorka Australanka). Jinak skvělá oddychovka; přijde k chuti, když si potřebujete mentálně odpočinout.

5 16.11.2022

Doporučuju nečíst předem žádné anotace ani recenze a zapomenout na všechny žánry a jejich definice. Nechte se překvapit. Prostě jen čtěte a užijte si tu úžasnou mysteriózní atmosféru, hru se slovy a svou vlastní zvědavost. Zvláštní a zajímavá kniha, náladou mi trochu připomínala Planinu od Steinara Bragiho. Bylo to moje první setkání se spisovatelkou Zuzanou Říhovou, jsem překvapená a těším se na její další tvorbu.

5 29.10.2022

Nádherný, strhující román. Nejde říct, že v pozadí příběhu se odehrává občanská válka v Nigérii, protože tu válku čtenář vnímá tak intenzivně, až je ta válka najednou v popředí. Vztah dvou sester Olany a Kainene, osobnosti jejich manželů, vývoj sluhy (a časem v podstatě člena rodiny) Ugwua, růst a strádání malé Baby, ten kontrast mezi mezi životem před válkou a během ní, sčítání ztrát po konci Biafry, to vše je popsáno tak brilantně, že to ve mně ještě dlouho silně rezonuje. Doporučuji!

5 27.09.2022

Moc se mi líbilo téma i zpracování příběhu. Díky zvláštní gramatice jsem opravdu měla pocit, že Adunni slyším vyprávět, a celá v mé hlavě tak nějak ožila. Držela jsem jí palce, měla jsem chuť jí pomoct a radovala jsem se, když se jí něco podařilo. Jsem ráda i za mimochodem zmíněná fakta o Nigérii, zjistila jsem, že o této zemi vlastně opravdu nic nevím. Smekám klobouček taky před výkonem překladatelky, tohle musel být skutečně překladatelský oříšek.

5 25.06.2022

Dávám deset hvězdiček z pěti; tato kniha je ještě lepší než Raději zešílet v divočině. Nejvíc mě oslovil rozhovor s Michaelem Stonišem, asi stejná krevní skupina. Děkuji, že vychází i takovéto knihy.

5 31.01.2022

S touto knihou vůbec nesouzním, ačkoliv se považuju za poměrně hodně velkého ezotero podivína. Nesouhlasím, nesouzním, odmítám.

Moc přítomného okamžiku – co to je? Já nechci žít bez minulosti a bez budoucnosti. Ráda se na něco těším a ráda vzpomínám, to mou přítomnost dost obohacuje. Život bez vzpomínek a bez myšlenek na budoucnost a bez emocí s tím spojených by pro mě byl plochý a chudý. Neustále se rozplývat v zenu přítomnosti, to snad dokáže jen samotář bez vazeb (poustevník? svobodný muž? senior bez příbuzných?), ale například žena/matka dost těžko.

Moc přítomného okamžiku – ano, dokážu ji bez emocí pocítit ve chvíli, kdy jsem sama, v lese, nad knihou, u okna... Ale ve chvíli, kdy řeším třeba synovu praštěnou soužku učitelku, divný šéfův nápad, kamarádův rozvod...? Jo, cítím moc přítomného okamžiku, ale rozhodně to není bez emocí, ačkoliv jde o "cizí" problém. Možná jestli budu jednou všemi opuštěná stařena, budu moct prožívat konstantní moc přítomného okamžiku (pokud mě ovšem Alzheimer nepřesadí někam do minulého okamžiku). V mé současné situaci to považuju za naprosto vyloučené.

Taky mi vadí Tolleho suverenita výkladu biblických textů. To bych možná věřila někomu, kdo ovládá hebrejštinu a aramejštinu a hloubá na Biblí půl života. Ale Tollemu to nebaštím, jeho sebevědomá interpretace Bible pro mě váhu nemá. Citát: "Dokonce ani muži, kteří psali evangelium, nerozuměli těmto podobenstvím, takže překroutili jejich smysl." Cože? On tam byl a hovořil s nimi? Patřím k menšině, která Bibli četla, mnohokrát, četla i různé výklady a odborná pojednání o jednotlivých jejích částech, ale v názorech na rozumové schopnosti evangelistů nějak nedokážu být tak odvážná jako Tolle.

No a zase znovu se vrátím, protože stále se mi honí hlavou otázka, jak může dosáhnout konstatního zenu žena tzv. plodného věku, jejíž sinusoida nálady vlaje vlivem hormonů od extrému k extrému. To mi můj malý slepičí mozek nebere, asi je to teda kniha pro moudré, hormony nezmítané muže. Tolle: "Je to sféra hlubokého klidu a ticha." Já: Je to teda vůbec ještě život? Tak nějak si já totiž představuju spíš smrt, no.

Část o přijetí situace se mi ale líbila moc, takže úplně celé to nezatracuju. Ať jsem aspoň trochu spravedlivá.

4 13.06.2024

Docela zábavná kniha, pěkně seskládaná. Myslím, že skvěle poslouží těm, kteří si chtějí připomenout (nebo mladším, kteří chtějí ochutnat) atmosféru dané doby. Že si autorka některé texty tak trochu vypůjčila odjinud, jí odpouštím, i tak je to moc zajímavý počin. Co mi kazilo dojmy: 1. Několik zásadnějších faktických chyb. Mohl si to před vydáním přečíst nějaký odborník. 2. Název knihy je taky trošku zavádějící, jsou to spíš takové "perličky z éry českého socialismu". 3. Citově zabarvené výkřiky a dojmy autorky, které se hodí do podcastu, ale formát knihy je snáší hůř. 4. Rozhovory. Ano, ty rozhovory, které většina čtenářů přijala vděčně a já se na ně tak těšila, mě hrozně zklamaly. Jsou děsně osekané, divně vedené, měla jsem při jejich čtení pocit, jako bych dostala jen jakousi ochutnávku "zdarma" a k jádru věci bych se možná dostala za peníze, jenže tady žádné jádro asi v nabídce ani nebylo.

4 13.06.2024

Mladá žena, kterou v 80. letech vítr zavál do hájovny ve vojenském újezdu, kvůli jedné klukovině a nešťastné náhodě skončí ve vězení a doma nechá čtyřměsíčního kojence. Tak nadějné téma, na které jsem se těšila.
Kniha je rozdělená do 3 částí. První se mi četla ještě dobře, děj se teprve rozjížděl a vypadalo to slibně. Druhá část mě neskutečně nudila. Při čtení třetí části už jsem cítila jen stud a trapnost. Výkřiky typu "Srdci neporučíš!" a "Za všechno můžou komunisti!", to bylo... brrrr. Literárně nula, za nadějné téma tři, za vykřičníky minus jeden.

4 26.03.2024

Z románu jsem měla trošku strach. Bála jsem se, že je zdejší hodnocení trochu nadsazené, jak už to u podobných kultovních knih bývá. Ale tady to vyšlo, kniha No a já má vysoký počet bodů plným právem. Zaslouží si je už za tu propracovanost textu; skutečně co věta, to perla, žádnou nelze vynechat. Není to jen kniha o bezdomovectví, je to příběh tří kamarádů, kteří jsou spolu, přesto každý sám. A nebo obráceně: každý z nich pochází z dost svérázného a specifického prostředí, které by leckoho umořilo, přesto jsou schopní navázat přátelství, vztah, pomáhat si a důvěřovat. Delphine de Vigan nic nelakuje na růžovo, takže se (bohudík) nekonal žádný nereálný happyend, nicméně trochu toho pozitivna příběh přece jen přinesl: já ho viděla v nečekaném probuzení depresivní matky, které jsem křečovitě držela palec. A tak to má u četby dobré knihy být; čtenář jejím postavám fandí a s jejich prožitky soucítí.

4 20.02.2024

Jasně, asi všichni tušíme, za jakým účelem tato kniha vznikla. Ale to přece nevylučuje, že je kniha čtivá a velmi zajímavá. Ráda jsem si přečetla, jak to chodí v NATO, dozvěděla se spoustu informací o misi UNPROFOR (nevěděla jsem o ní ani prd), trochu tíživé bylo čtení o Rusku a o slabinách Evropy, líbilo se mi, že došlo na přetřes i členství v KSČ. Hezký, obsáhlý rozhovor s chytrým člověkem.

4 18.02.2024

Epopej, na kterou jsem byla velmi zvědavá, mě malinko zklamala. Ne že by to bylo vyloženě špatné čtení, ale jako by mu chyběla trocha toho koření nebo co. Asi jako když vám někdo vypravuje děj úžasného filmu, vy posloucháte se zaujetím, říkáte si "no jo, to by mohla být pecka", ale není to holt ten pravý požitek.

Jako další mínus hodnotím vykreslení ženských postav. Jedna jak druhá: trochu hubaté, ale pěkné holky, které ochotně vyhrnou sukni. Nuda a jednotvár, uráží to dobrý vkus náročnějšího čtenáře.

No a dále ta neautentická přímá řeč. Kdyby mi román někdo předčítal, měla bych velký problém rozlišit, kdy už někdo hovoří. Protože přímá řeč i zbytek textu se nesly ve stejném – jaksi suchopárně vysvětlujícím – duchu.

Takže byť se jedná o velkolepé dílo a autor si dal obrovskou práci s heuristikou, nedokážu hodnotit větším počtem hvězdiček.

4 18.02.2023

Zpočátku to vypadalo jako zajímavá, nadějná detektivka. Po čase mi střídání časových rovin začalo připadat trochu překombinované. Co mělo být v průběhu příběhu vypíchnuto hodně, bylo jen tak nenápadně naťuknuté (Igor Kovalčuk), takže můj unavený mozek to v klíčový moment nepobral. Závěr byl sice skvělý a zajímavý, ale nějak to celé drhlo, nenavazovalo, nezapadalo hladce do sebe. Taky mě trochu rušily hovorové patvary typu "klukovo papíry", "Maryskovo kalhoty". V přímé řeči to beru, ale jinde ne! Petra Klabouchová ale píše krásně a určitě si ještě něco ráda přečtu, ačkoliv k tomuto dílu mám trochu výhrady.

4 24.04.2022

Celou dobu jsem musela přemýšlet, co že to vlastně čtu. Velmi oceňuji tu obrovskou práci, kterou si autor zřejmě dal s heuristikou, ale zpracování mi tedy bohužel nevyhovovalo. Výsledkem je něco, co připomíná kvalitního Englunda, do kterého někdo naplival spoustu nevkusných pikantérií. Asi jako kdybyste se snažili udělat Respekt stravitelnější lidovým masám tím, že ho prošpikujete drby z Blesku. Bohužel ani ty povrchnější části knihu neudělaly čtivější, a kdyby je autor vypustil úplně, už by to vlastně nebyla beletrie. Takže můj výsledný dojem je opravdu rozpačitý.

4 08.03.2022

Jsem ráda, že toto nebyla první kniha od Lustiga, kterou jsem četla, protože první část knihy pro mě byla tak těžce stravitelná, že bych nejspíš na autora zanevřela, být to první moje zkušenost s ním. Ani přes maximální soustředění jsem zpočátku autorovi nestačila a asi nedokázala nahlédnout tu hloubku, která tam zřejmě je.

Druhá a třetí část pro mě ale byly jako zjevení. Zvláštní rozhovory u rabína plné otázek a odpovědí, které mě samotnou napadaly. Co věta, to zásah. "Kus masa a rozbitá duše." – "Jaká slast byla v tom, zabíjet lidi, které ten, kdo je zabíjí, ani nezná?" – "Jaké sebevědomí získávali Němci tím, že zabíjeli děti? Bylo to pouhé zatmění rozumu? Ztráta lítosti? Neúprosnost bez mezí?" – "Vím, čím jsme se provinili: Spoléhali jsme na víru, místo na sebe. Chtěli jsme chytat kouř do síťky na motýly." Ve třetí části mě pak šokoval náhled do myšlenkového světa obersturmführera Sarazina, fantastický vhled do úplně jiného, nepochopitelného a nepředstavitelného vesmíru. Závěr knihy byl úžasný.

Bohužel jsem četla vydání z roku 2007. Chudák jazyková redaktorka měla nejspíš na svou práci dost málo času, protože tolik šílených hrubek a překlepů by snad nikdo se zdravým rozumem a v normálních pracovních podmínkách neudělal. Bylo jich tam neskutečně moc a dost to sráželo kvalitu díla. Některé byly docela vtipné (nejmodřejší z rabínů, monokl pod oknem), ale některé mě budou strašit ještě dlouho (do hlouby).

4 15.09.2021

Četla jsem ji až po Běse, která mě okouzlila víc. V Malince jsem byla trochu zklamaná závěrem: celá kniha příběh postupně logicky rozvíjí, a pak najednou hups o dva a půl roku dál a v epilogu na pár stránkách šokující shrnutí dost převratných událostí. Za to strhávám hvězdičku. Kniha psaná opět bravurně, čtenáře to vtáhne.

4 03.04.2020

Překvapivě velmi vydařená detektivka. První díl jsem nečetla, ani jsem neměla nijak velká očekávání, ale tohle se vážně povedlo. Čtivé, zajímavé, logické, navíc takové trochu jiné... Moc se mi líbilo i toto krásné vydání: hezká obálka, kvalitní papír, kvalitní práce korektora (až na to srandovní "upřipravujeme", tam už holt došly síly a jak na potvoru se takové věci najdou vždy v něčem vytučněném nebo v nadpisu), Metafora si u mě vážně šplhla.

3 21.09.2024

U Fazóny jsem si skvěle odpočinula, asi tak bych to zhodnotila.

3 15.09.2024

Nádherná kniha, kterou budu určitě doporučovat. Všechny příběhy se mi moc líbily, až na ten poslední, o Susanně. Ten byl vyprávěný tak nějak zvláštně a nedotaženě, úplně mi to na sebe nenavazovalo, jako by autorce trochu docházel dech. Celkově se mi ale moc líbí styl Narine Abgarjan, má nádherný sloh (v českém vydání má na tom určitě lví podíl i B. Adamová) a umí výborně vykreslit silné ženské postavy. Tak, aby čtenáři trochu něčím lezly na nervy, ale zároveň u něj vzbuzovaly pochopení.

Ovšem dva dny po dočtení už se mi ta spousta ženských začíná trochu plést, možná toho bylo přece jen trochu moc. Mrzí mě taky spousta pravopisných chyb v tomto vydání. Proč si na to u takovéhle umělecké prózy nemůžou dát víc pozor? Opravdu to kazí dojem.

3 10.09.2024