milary komentáře u knih

Poslouchala jsem jako audioknihu. Přišla jsem sice o fotky, ale nelituju. Autentičnost projevu obou aktérů rozhovoru mi to zcela vynahradila. Byla radost je poslouchat. A byla radost, ráchat se s požitkem v čisté vodě rozhledu, nezpochybnitelné profesní způsobilosti, kultivované argumentace, hravé sebeironie, respektu k odlišnosti. Vizionářství (bez dnes zcela běžného katastrofického filtru), předpokladů na základě zkušeností, ověřeného, ověřitelného.
Pookřála jsem. A mé grémium "ředitelů zeměkoule" je zase o jednoho člena bohatší. :)

19 16.03.2021

Já ji měla už jednou vypůjčenou, tu knížku. Tehdy mi uvízla pod prsty díky jednomu z mých oblíbených. Ale asi měl tenkrát můj čtenářský hlad, který mě v knihovně pravidelně přepadá :), zase jednou velké oči; nestihla jsem ji (až na pár počátečních stránek) přečíst. Zdálo se mi, že to zas taková škoda není. Znovu jsem se chytla na udičku díky komentáři JezinkyJ o kousek níže, a tentokrát to klaplo.

Ze začátku jsem byla trochu odtažitá, ani napodruhé mě malá chemička s jejím vyhroceným "kočkováním" se sestrami bezprostředně nepolapila. Ale záhy jsem zaregistrovala, jak štědře jazykově vybavený ten příběh je, jak nápaditá je zápletka, jak děj překvapivě "odsýpá". Líbily se mi živé a vtipné dialogy. A uspokojilo mě napětí i rozuzlení. A zamlouvaly se mi "vějičky" zmínek a odkazů (zdaleka ne jen co do oblasti chemie) jakoby mimoděk vpletené do příběhu. Hodně příjemné čtení.

26 16.03.2021

Jednoduchá a milá drobnůstka pro vyvětrání hlavy. Ocenila jsem přiměřený počet stránek; než začne člověk poohrnovat nos, je na konci, neznuděný a odpočatý. A pro lidi, kteří vlastní a milují kočky, záležitost dvojnásob zábavná :).

19 16.03.2021

Hodně informativní, hodně inspirativní, hodně zajímavé. Není třeba se vším souhlasit, v tom smysl knížky nespočívá.

22 16.03.2021

Jako dítě jsem četla opakovaně stále to samé (a přesně to samé očekávala :)). Pak jsem se léta ke knihám nevracela. Až celkem nedávno mi došlo, že opakované čtení často umožní číst napodruhé trochu "jinou" knihu a znásobit užitek z ní. Ztráta času to většinou nebývá. Ostatně, při smršťovitém přívalu vydávaných titulů ztratíme určitě víc času "knihokopectvím", ve snaze vykutat z toho chytlavě lákavého množství tu pravou knížku přesně pro nás; tu, která nás pobaví, poučí, ideálně povznese :). A býváme často zklamaní až otrávení, a navíc (abychom úplně nezmarnili vložené úsilí) klopotně dočíítáme...

K "Bubákům pro všední den" jsem se vrátila ráda. Zvědavá, po těch letech. Pamatovala jsem si, že to bylo vtipné. Ale bylo tam zároveň cosi...
Povídky jsem si vybavila všechny (i když orientační obsah bych dala dohromady možná u Bílé paní, Kokeše a Plivníka). Co se v nich ovšem DÁLO, to je úplně jiná.
Užila jsem si to. Kontrasty, absurditu, ostrovtip. Nejen to "o čem", i to mistrovské a originální "jak". Hodně jsem se smála. Ale bylo tam ono už zmíněné "cosi", přes které se to veselí cedilo občas dost těžko...
Skvělé.

25 11.03.2021

V hororech jsem se nenašla, nečtu je, ale knížky Stephena Kinga jsem vždycky míjela s upřímnou lítostí; že musí být skvělý spisovatel mi bylo celkem jasné. Pak mi někdo (vřelé díky, kap66! :)) nabídl Dolores...
Stephen King JE skvělý spisovatel (i když - paradoxně - zůstanu asi provždy u tohoto jediného titulu).

Kdesi na malém ostrůvku, na místní policejní stanici, sedí žena Dolores. Hospodyně, ne už mladá. Pracovitá a houževnatá ženská s nohama na zemi a slovníkem odpovídajícím... - no právě, čemu? První neznámá. Tomu, že celý život dře jako služka? Že má na krku děcka a otrapu? Měla otrapu? Proč vypovídá u policajtů? Že jdou zase řeči? S čím vším co souvisí? Co je pravda? Jak do toho zapadá její chlebodárkyně? Je ona tím, za koho se vydává? Vydávala? Proč se věci seběhly tak, jak se seběhly? A seběhly se vůbec tak? KDO je Dolores?

Na jen o málo víc než dvou stovkách stran sedí Dolores na policejní stanici a povídá. Vypovídá. Vrství děje, pocity, pohnutky. Nezamlčuje nic. Přesto se mlha zvedá jen pomalu, jak přibývají další a další věty. Spojitosti. Retrospektivy. Vzpomínky. Běsy.

A do toho se promítá láska. Nekompromisní potřeba ochraňovat a soucítit. Zastat se, ať to stojí, co to stojí. Protože jiná možnost přece není.
A - věřte nevěřte: je tam i spousta humoru. Je, opravdu. Dolores není žádná plačka. I když by bezpochyby mohla být. Je to tak statečná, pravdivá a pokorná ženská, že mi to bralo dech.
Žila jsem to s Dolores od začátku do konce. Se vším všudy. Bez dalšího.

36 08.03.2021

Ledacos jsem četla dříve, Smyčku až teď. Trochu jsem pozapomněla, jaký je Kohout mimořádný vypravěč. Rozehraný trojúhelník (milostný) aktérů na pozadí válečného dění, osudově pozměněná osnova vztahů na "úsvitu nové doby", zdrcující proměny jednotlivců pod tlakem nepředstavitelně bezskrupulózního politického souboje o tvář moci, krutost následků pro nezlomné. A také popření sebe sama, daň ze sebezáchovné oddanosti vítěznému systému. Běhal mi mráz po zádech.

20 08.03.2021

Moje pořadí? Stout, R. S. Prather, Chandler, Queen. Někdy může být chabá paměť i výhodou :); já si ze dřívějška vybavila pouze Chandlerovy Zlaté rybičky. Ale většinu povídek jsem asi opravdu nečetla. Celý výběr poskytl zajímavá srovnání, krátké formáty tomu napomohly. Líbilo se mi to.

18 07.03.2021

Po delší době příjemný návrat k Finkovi - nevýhodou je, že ze žárlivě hamouněných zásob tím pádem opět jeden "Otík" ubyl. Nemyslím, že bych kdy ohodnotila některý díl této série méně než čtyřmi hvězdičkami, a to z onoho asi tisíce důvodů, kterými se my, závisláci, vyznáváme z lásky k autorovi. Přesto zrovna tahle část je ten čtyřhvězdičkový případ.
Nějak jsem se nesžila s motivem masového vraha ani s "fikanou" fintou, kterou zlosyn na Otu uplatnil ve finálním dění, kdy už bylo celkem jasno i mně, - a to je co říct. (Jindy bystrý soustružník na ni ovšem naletěl ukázkově). S respektem čtu, co o věci píše trudoš. Rozumím, ale...ne.
Jinak paráda, samozřejmě, jako vždy.
ad marlowe:
Popis soustružení? No jasně, bomba! :) ...A ten telefonní seznam by vážně nebyl..?

25 07.03.2021

Jeden z mnoha dobrých tipů kamarádů na databázi. Pravda, "kouzlo" není dostupné pro každého. Je třeba přistoupit na hru. Netrápit se tolik logikou, netrvat na profesionálních postupech, naopak! - užít si atmosféru "vyšetřování", nostalgickou noblesu i jiskřivé dialogy, nápaditost zápletky. Neurazit se zdánlivou jednoduchou obyčejností, nadchnout se pro to v současnosti vymizelé, neobyčejné, skryté. Nechat se zkrátka okouzlit... Což lze jen doporučit :)).

29 06.03.2021

Všestrannost a odvaha dneska těžko představitelná... Deníková forma umocňuje obsah i atmosféru maximálně.

Pro mě skvělé. A více než. Sáhla jsem skoro naslepo (skoro!, hodnocení má totiž překvapivé) a objednala si knížku na Audiolibrixu - prostě jen jako hokuspokus. Pobavilo mě, že kap66 se líbila v sedmičce, Vesmich ji plnokrevně hodnotí pouhé dva roky zpátky :), já ji slupla jako malinu zcela nedávno. Dobrodružka jaksepatří, stylově sourodá od začátku do konce, napínavá, nápaditá, a - načtená bezvadně panem Rímským, zase úplně jinak než třeba Ostrov, s krásně retro nátiskem, dokonalost sama.

17 06.03.2021

Když mám pocit, že na mě svět štěká už příliš dlouho, neponechávám věci náhodě. Sázím na jistotu.
Existují rozmanité relaxační techniky. Pro mě je relax knížka jako tahle. Sotva ji otevřu a začtu se, ostnaté rozpoložení mizí, "ramena jdou od uší" (jak důrazně nabádají fyzioterapeuti), rozpomenu se, že dýchat je prima - a pokud přeci jen ještě zbývá něco lávy a síry k vychrlení, dohasím uhlíky nějakým dobrým rumem; k téhle četbě se náramně hodí. :)
Snad se dá vzdát hold literatuře tak notoricky známé i takhle...

32 06.03.2021

Na knihách Viléma Křížka se mi líbí (mimo jiné) jejich celistvost, kterou vnímám při čtení. Myslím tím, že na mě žádná ze složek knihy "nečouhá", žádná není oslabena a upozaděna. Historické době - perfektně vykreslené - odpovídá atmosféra, rozměr detektivní zápletky, chování protagonistů. Nenásilně vpletené skutečné osoby, pojmy a souvislosti jsou fundovaně osvětleny v Historických perličkách v závěru knihy (to je něco, co mě vážně baví). Mně se nejvíc líbil druhý díl z doposud vydaných detektivek, ale nejspíš to bude jen kvůli tomu, že mě divadelní svět vtahuje ještě o něco víc než prostředí filmových ateliérů.

Četlo se mi moc hezky, takže jsem se dokázala oprostit i od lehkého zmatku, který mi působilo pružné střídání dvou termínů v textu; aktuálně používaného označení jazyk "znakový " a původního "známkový" (viz "Perličky" na závěr)...
To mě ale přivádí k jedné z mimořádně zajímavě zpracovaných figur, a sice... koneckonců, přečtěte si to sami :). (Nemohla jsem si u toho nevzpomenout na jiný titul, a to na "Hluchavky").
Ráda bych, aby série pokračovala.

22 29.01.2021

Nápaditá knížka. Originální. Nechce se věřit, že jde o prvotinu, jak zručně je napsaná.
Pro mě hraničně zdlouhavá. Chesterton pochvalně zmiňuje "dokonale poslouchatelnou" úpravu pro rozhlas. Nepochybuju, že textu zeštíhlení hodně prospělo.
Už při poslechu audioknihy jsem litovala, že tentokrát raději nečtu. Aby nedošlo k mýlce; namluvená je skvěle. A výběr hlasu nemohl dopadnout jinak. Ale cítila jsem, že mě poslech až příliš svazuje se světem z pohledu středo/ vysokoškoláka a znesvobodňuje ve vnímání textu po mém. Skoro mi přišlo, jako by ta výrazně adekvátní interpretace zároveň nechtěně vymezovala jakési věkové rozmezí, pro které je knížka určena. A to ona není.
S hodnocením je to tentokrát těžké. Vnímám nesporné a četné kvality, obdivovala jsem dovedně spletenou linku příběhu, ale naslouchala jsem v režimu "hot a čehý"; chvíli dychtivá po pokračování, chvíli s netrpělivým nezájmem a touhou po konci.
Japonsko je zajímavé, a tak ani oblast literatury (zpravidla literární fikce) nemůže nebudit zvědavost. Tu moji ovšem (třeba pro jistý druh patosu, který mi nesedí) uspokojí jen občas. A tak tentokrát tři hvězdy čistě za můj dojem.

22 29.01.2021

Je vám pětasedmdesát a nemáte co dělat? Tak šup šup, batůžek - a vzhůru do Austrálie!
Má 69 stránek, ta knížka. A zrovna jako mi připadá naprosto neuvěřitelné, co se vejde do životů člověčích, navzdory - v tomto případě - dvacetileté nucené přetržce, vyvolané (jak jinak) jedinci, pro něž křídla nadprůměrnosti patří nejlépe pod zámek, úplně stejně mi bere dech obsažnost nabídnutého textu na těch pár stránečkách malého formátu. Co víc? Taky lehkost, se kterou jsou ony deníkové zápisky napsány. Reportážní lehkost, zrozená ze stovek a stovek stránek předchozích... Velká nádhera.

16 17.01.2021

Viděla jsem před lety letoucími film. Zapamatovala jsem si jen, že v tom hrál pan Menšík, jinak nic. A co já vím, možná byl i ten film moc dobrý. Kniha je každopádně úžasná; po hrdinech "Kina Mír" další jedinec v soukolí doby, okolností, další provazochodec na laně svého života. Vybalancuje to? Spadne? A vůbec nejde jen o pití... Čtete, na tváři lehký smích, za krkem jinovatka. Vcelku mi příjde báječné, že jsem na Ladislava Pecháčka spisovatele natrefila až teď...

24 17.01.2021

Tak, - to je celkem nespravedlivé. Rozmáchla jsem se k sofistikované recenzi - a nic. Bylo by ovšem trochu trapné, kdybych se jen jinými slovy pokusila zkopírovat, co už níže skvěle napsal Čtec. A Matej7838. A Rihatama. A další. Protože i to strohé a přesto zcela výstižné "jsem nadšen" se úplně často u podobných témat nevyskytuje.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Četl Boris Rösner, Jiří Štěpnička, - a taky autorka svým příjemným hlasem vnášela v užitečných shrnutích a vysvětlivkách do obsáhlého děje přehlednost a řád. Kdo nemá raný středověk v malíčku, užije tužku a papír. Jmen a pojmů je hodně. Nestěžujte si ale, pokud se vám stane, co mně. A sice, že záhy po začátku zapomenete na své ctižádostivé bažení po ukázněném zapamatování si všech podrobností, a strženi proudem neuvěřitelně živého a nepopsatelně dobrodružného vyprávění se necháte unášet dechberoucím dějem, kapitolu za kapitolou, hodinu za hodinou, nevnímáte čas, nevnímáte chvilkové výpadky, vnímáte jen hlasy vypravěčů a sebe uvnitř příběhu... dvou misionářů.

A zrovna tak hole a nevýstižně, jako když se řekne "příběh dvou misionářů", působí "četl ten a ten". Protože oni to nečetli. To byl koncert...

Bylo to...můžu, Matej7838?...no prostě úplně geniální.

21 13.01.2021

Roztomile o zvířátkách? Historky? Počteníčko? No, to ani ne... Každopádně ale užitečné, informacemi nabité čtení pro lidi jako já, kteří toho o současných zoologických zahradách moc nevědí a jejich činnost registrují spíše okrajově. Knížku mi zapůjčila dcera, nadšený fanda (nejen) pražské ZOO. A nebude poslední, kterou si od Miroslava Bobka s chutí přečtu. Píše otevřeně, srozumitelně, vtipně i naléhavě, s přesvědčivostí zkušeného odborníka zapáleného pro věc, ale bez urputného lpění a přístupného argumentům. Báječné jsou drobné doprovodné zajímavosti i krásné fotky. A také fotky, dokumentující méně krásnou skutečnost. Ta je důvodem, proč podobné číst.

22 13.01.2021

Moc příjemné. Sophie Hénaff mi připomíná Fred Vargas, jednu z mých favoritek. Styl psaní je podobný a také vyšetřovací tým se dá charakterizovat všemožně, jen ne jako běžný.
Líbily se mi postavy, líbil se mi příběh, snad jen konec je trochu úsměvně - ani ne tak vypointovaný, jako formulovaný. Nevadilo to. Bavila jsem se. Skoro jsem v pokušení otevřít i mizerně hodnocený druhý díl, čistě jen pro potěšení z pohodového čtení, pokud takové znovu bude. Někdo níže zmiňuje, že - zejména co se týče humoru, šlo "vytřískat víc". Za sebe jsem ráda, že se tak nestalo a knížka si podržela lehkost a roztomile potutelný šarm.

17 13.01.2021