Mona-Lisa komentáře u knih

"Vždyť sběr jsem prostě já. Každá rostlina je důležitá a já ji musím mít. Nenechám jí ležet. Tohle je boj, který nemá konec. Kdo sbírá byliny nestíhá a psychicky chřadne."
S touto knihou nahlédneš do duše Anně. Nemocné osobě (fyzicky i psychicky), která má jediný smysl ve sběru bylin. Je to jako droga, jediná náplň jejich dnů.
A ty si jí užiješ plnými doušky, procházíš s ní den po dni celou sezónu. Od bylinky k bylince, od radosti na louce k vyčerpání ze střetu s realitou.
Ona totiž Anna má svůj vesmír, svůj vlastní život s jedinou naplní, kterou netoleruje její okolí a veškeré její vazby s lidmi se postupně zpřetrhávají.
No byla to depka a kdo čeká optimistické čtení narazí tu.
Já si to ale užila. Můžu syrovost, cestu do zlomené psychiky i tenkou hranici mezi realitou a skutečností.
.
I když se v bylinkách moc nevyznám a monotónnost a opakovanost v knihách nemusím, ráznost hrdinky a její posedlost mi to vynahradila.
Nelze nesrovnávat s Houbařkou od Hanišové a její hrdinkou též odtrženou od společnosti a řešící své démony.
Houbařka mě upřímně zasáhla víc, tak tady snižuju hodnocení na 4 hvězdy.

12 23.05.2021

Zpověď šedesátileté Dolores, paní s hodně prořízlou pusou.
Hned na první stránce se dozvíš, že zabila před x lety manžela a dnes umřela její nenáviděná a nesnesitelná zaměstavatelkyně.
Celé vyprávění je laděno v zatrpklosti a opředené nánosem bezvýchodné situace.
No, bezvýchodné...Ať jsem se sebevíc snažila do Dolores vcítit a její pohnutky a těžký osud jsem i byla ochotna pochopit, s každou další stránkou mi jen běželo hlavou- vždyť mohla odejít a nenechat sebou vláčet. Ať už manželem nebo paní domácí.

"Pochopila jsem, že jsem se možná prodala lacino, a možná jsem to udělala proto, že jsem si myslela, že holky jako já se jinak než lacino prodat nemůžou."

Ale! To bylo jen ze začátku. Postupně mi tato paní od rány přirostla k srdci.

" ...protože mě znovu překvapil ten rozpor mezi tím, jak něco vypadá a jak to opravdu je...mezi tím pohledem zvenčí a zevnitř."

Postupně jsem nahlédla pod pokličku životem zkoušené Dolores a našly jsme společnou notu.
I na těch cca 200 stranách se pro mě našly minimálně čtyři typicky 'kingovské' scény, které hodně dlouho nedostanu z hlavy.
Sumasumárum, pro mě pět hvězd.

12 08.04.2021

Jsme zase zpět v Medvědíně (v dějišti předcházejícího dílu). Po události, která otřásla
tímto severským maloměstem a rozdmýchala v lidech to nejhorší ale i to......ne, jen to nejhorší.

Prvních cca 50 stran je opakování a omílání toho, co už víš. Chápu nezbytnost pro nečtenáře prvního kousku, ale stejně mě to štvalo a byla jsem nedočkavá na nové žďárání do duší, další příběhy z Medvědína.
On totiž pan Backman rád nahazuje udičku v podobě- "jeden z nich zemře" nebo "byla by to epická láska, kdyby trvala celý život" a ty jen dalších x stránek čekáš pohromu a rozuzlení hádanky.
Pan Becket umí svoje řemeslo a splnil má očekávání - rozpitvání postav a pojmenování věci pravím jménem.
"Je tak jednoduché přimět lidi, aby se nenáviděli, až je nepochopitelné, že to někdy jde i jinak."
"Smutek člověka, který ví, že je v něčích očích hotová bestie, se nedá popsat."
Těchto mouder je tu nespočet a můžou se zdát kýčovitá a nic neříkající takto vytržené z kontextu. Ale on jim ten kontext dává. Taky má dar pro nemilosrdný popis důsledků špatných rozhodnutí. Ukáže ti, jak jsou slova mocná. Jak lidi ve své omezenosti a ulitě můžou zničit jiný život, když tnou do živého.
A někdy to nejde vzít zpátky.
Takže narovinu, neměla jsem během čtení příjemný pocit a hrozně jsem se za místní obyvatele styděla, jako bych patřila mezi ně. Ale to vůbec nestojí v cestě nejvyššímu hodnocení.

12 19.11.2020

Tak čtivého Kinga od první do poslední strany jsem neměla v ruce snad od Prokletí Salemu.
John Smith - který, jak slepý k houslím přišel k jasnovideckému umu je zde pilíř příběhu. Sympaťák do morku kostí, kterému nemůžeš nedržet palce. King si nebere servítky a tady, stejně jako ve většině svých knih, nastavuje Americe nemilosrdně zrcadlo.
A v tomto případě jsou protivnicí hlavní postavy ne příšery či démoni, ale vyšinutá a megalomanská lidská monstra.
Ačkoliv se zde řeší politické úřady, má neznalost celé mašinérie vůbec nestála v cestě celkovému pozitivnímu zážitku z knihy.
Takže suma sumárum, doporučuji Mrtvou zónu všem:
- co chtějí s Kingem začít,
- bojí se politického tématu,
- chtějí se porochňat v šílenství náboženských fanatiků a šílenců s politickými ambicemi na nejvyšší místa
- a samozřejmě těm z nás, kteří od něj mají v plánu přečíst vše a třeba se teď rozhodují kterou další....vyber si tuto ;-)

12 05.06.2020

Sci-fi a kingovky je občas potřeba protnout takovou řezavou českou realitkou. Není to moc příjemné čtení. Střídání pohledu dcery a matky rozprostřené na 180 stránkách se čte jedním dechem a odsýpání děje mimo jiné prospěl styl podobný zápiskům z deníku - přímé, k věci, bez kudrlinek, syrová realita. Človeka s podobnou zkušeností z dětství na stoprocent osloví. Bála jsem se, že u takového počtu stran hrozí na konci spousta otevřených otázek a nedořešených věcí, ale chyba lávky. Po poslední straně odhazuji předsudky o útlých knihách a těším se na další dílo autorky. Třeba Dědinu?

12 08.02.2020

O přátelství v předvečer války. V zemi, ve které lpí na tradici a hrdosti ale zároveň nejsou po staletí schopni domluvit se a nevyvražďovat se navzájem. Lovec draků je napsaný tak skvěle, že hrůzy a krutosti zde popsané jsou vzápětí vyváženy pasážemi o naději, takže člověk se až tak nemusí stydět za svůj živočišný druh. Do jaké míry jde o autobiografii v mých očích ztrácí na důležitosti s přečtením poslední stránky. Protože tehdy člověku dojde, že četl především příběh o přátelství, osudových chybách a jak je nejtěžší odpustit sám sobě.

12 23.09.2019

Překrásný román plný laskavého humoru, nečekaného přátelství a života, který je krásně univerzální a ideální dárek pro každého. (Když někdo není jen na krvavé detektivky nebo české spisovatelky)
Jaktože se líbil mně, člověku s temnou duší, který uctívá Stephena Kinga?
Protože někdy i největší cynik potřebuje dávku dobra podobnou máslovému ležáku?
Možná to bude tím.
Přátelství stoletého pána nad hrobem a desetiletého kluka s vážnou nemocí. A celá knížka je o plnění přání a přemítání o životě.
A jelikož je vypravěčem převážně starý pán, tak je každá stránka milá, staromilská s uctivým humorem svěrákovského typu.
Ach jak já rozumím případným výtkám nad prvoplánovostí tématu, podezřelé hře na city apod. Určitě to pro někoho muže být kýč.
Ale já hltala každou stránku. Tak mě vtáhla, že mi po dočtení buší srdce a každému ji budu doporučovat v práci jako dárek na Vánoce.
Nakladatelstvi Prostor děkuju za vydávání takových knížek, za krásné obálky a tak vůbec.

11 17.11.2024

Tady není tak velký prostor pro tipovaní vraha, jak v minulých dvou dílech u ostatních případu našeho Servase. Je tu opět střídání různých linek a spíše vhled do života týraných žen. Mě baví psycho. A za mě je to nejvíc “psycho thriller knížka z celé série a nejmíň “detektivka.
Minier je pan spisovatel. Tady se pohybuješ v oblasti kosmonautiky, kde tě informace zahlcují k zalknutí. Pak se ti chce spíš blít díky bezpráví na ženách, které popisuje tak, že mi dochází slova a je mi ouzko.
Je jeden z těch autorů, který nastudovává tématiku, o které píše a není to rozhodně jen o mrtvole a tipování pachatele.
Já se i přistihovala, že ani nechci tuto temnotu opustit, jak mě pohltila a pak zas přišly části, kdy jsem si chtěla sluchátka strhnout z uší.
Pachatele jsem uhodla, ale ne hned, tak jsem spokojená.
Vše předešlé jsem měla rozepsané po 3/4 poslechu knihy.
No a pak přišla pointa a vyústění….nebudu spoilerovat, ale neuberu hvězdičku?
Je to překvapivé, nečekané, spletla jsem se teda s motivem….
Takže, 3/4 knihy jsem chtěla Miniera obejmout a říct děkuju a poslední třetinu bych ho od sebe s gustem odstrčila a měla sto chutí vlepit mu facku. Nakonec bych si to rozmyslela, kvalitní knihu opět hodnotila vysoko, ale k dalšímu dílu budu přistupovat s větší rezervou a míň naivně, s otevřenýma očima připravena na každý zvrat.

11 22.10.2024

Začala jsem ji číst v papírové podobě téměř hned, jak vyšla. Ale ve vedrech u bazénu se mi netrefila do nálady a já ji odložila na podzim. PAK na mě vyskočila jako audiokniha na Audiotéce.
Zapla jsem ji do ucha na vycházkách se psem, při západu slunce a pak po tmě, tmavým lesíkem. Nádhera. Jak já se bála děcko! Tak moc sakryš.
Takže, toto je milý čtenáři knížka, u které se budeš bát. Tím bych začala a je to alfa a omega tohoto titulu.
A jestli se rád bojíš, budeš se krásné bát, vytříbeně. ;-)
Unikátní krajina zakonzervovaná v čase -
to je přátele Šumava.
Po úvodu jsem si říkala - tam pojedu na dovolenou, to z ní jak pro mě, paráda.
No…. :-D po poslední stránce mě tam nikdo nedostane, mám nyní nefalšovány respekt a tuhne mi krev v žilách. Říkám si, jestli to nebyl záměr autorky ať jim tam netrajdá moc turistů.
“Ticho toho místa bylo výhružné. Nechtělo nás tam. Všude kolem. Všude pod námi. V té prastaré šumavské půdě spali mrtví a zase je tu někdo budil, další vetřelci.
Skupině lidi na Šumavě se dějí podivné věci, u kterých oni i ty přemýšlíte, jestli se dají racionálně vysvětlit.
Tato rovina se odehrává během komunismu.
Nicméně koncept knížky je tak chytře udělaný, že se podíváš i do dob minulých. Střídají se tu totiž v pravidelných intervalech i pasáže, které popisují lidové pověry a znepokojivé události dané oblasti.
Ty hrůzy tady jsou původem nadpřirozené i lidského charakteru, děsivost stoupá, přemýšlíš, co je horší a konec ti vyrazí dech a vše ti krásně do sebe zapadne.
Je to zase vymazlená knížka, která určitě dala spoustu práce, informačně bohatá. Zaslouží si, abych ji po čase vstřebala opět a zachytila co mi uniklo, třeba už v té papírové podobě.
Audioknihu doporučuju moc. Střídají se tu Klára Suchá a můj milovaný Aleš Procházka.

11 01.09.2024

“Jak příjemné je někdy prostě být naživu. Nic víc. Prostě jen být naživu.

Jak příjemné je někdy prostě číst dobrou knížku. Nepřekombinovanou, s minimem postav. Prostě jen dobrou knížku.

“Ještě nikdy jsem neviděla nikoho, kdo všechno tak nasává jako ona. Každý obraz. Každou chuť. Každý zvuk. Není divu, že někdo takový nezapadá do normálního světa. “-Sally

“Takhle Liss vidí svět? Obraz říkal, že celý svět je jen krásný otrávený klam. Že nikdo nic nedělá, aniž by při tom vždycky myslel sám na sebe. Každý obchod, každé přátelství a každá láska u všeho je vždycky přítomný had. - Liss

No a na interakci těchto žen je celá knížka německého autora vystavěná.

Knížka, která si zaslouží být přečtena na jeden zátah a u mě se ji toho nedostalo.
Přičítám tomu faktu i částečný chlad a rozpaky při dotčeni poslední strany.
Příběh sám osobě se jeví obyčejně - střet dvou žen, které od sebe dělí generace a naopak spojuje určitý vzdor či špetka rebelie.
Když nad ni budeš hloubat a necháš k sobě doputovat zapsáníhodné myšlenky hlavních postav během jejich hospodaření, možná objevíš skvost.
Odehrává se totiž na vesnici a tak máš co dočinění se zvířaty, polem a sadem.
Obálka je zvolena krásně - Host umí. Ta knížka je opravdu šťavnatá jako hruška a musíš hledat v jejich útrobách poklady a lahodu.
Záleží u ní do jaké míry si oblíbíš hlavní postavy a souzníš s nima. Je hodně pocitová a musíš se na ni naladit. No a já jsem se stejně jako v Geniální přítelkyni vztekala spoustu stránek nad rozmazleným frackem, jehož některé činy ne a ne skousnout. Tolikrát bych ji vylepila políček.
Konec mi vrátil sympatie ke knize a stejně tak posledních cca 30 stran. Na to se budu snažit zpětné vzpomínat.

Velké léto od téhož autora mě oslovilo víc.

11 15.08.2024

Šestý díl je pro mě odjakživa předehra k tomu, co vygraduje v epickém závěrečném díle.
Tak jako Tajemná komnata - sám o sobě sebevědomě nevyčnívá, to ale neznamená, že v rámci celku, nemá své pevné místo.
Lépe poznáváme Pána zla, budoucí paní Potter a s každým dalším čtením na mě vypadne nový střípek mezi řádky o Severusovi.
Miluju na ni, že když jsem ji četla poprvé zmítal se mnou spravedlivý hněv jako s Harrym, ale po sedmém dílu se ti otevřou oči, hněv vysublimuje a zanechává krásné "aha- momenty" ať už v astronomické věži nebo u Hagridovy boudy. Jak jsem teď brečela u scény Severus - Harry- "Zbabělec"? Vůbec bych to do sebe neřekla.
Sedmý díl přede mnou a už teď vím, že otočení polsední strany bude hořkosladké. Celou svou bytostí si přeju přečíst (z jejího pera/hlavy) o dospělosti a rodinném životě Harryho nebo dospívání Dvanácteráka, Tichošlápka a Náměsíčníka....Třeba někdy

11 05.08.2024

Hltala jsem tento počin v audiopodobě jako předchozí díly. Rowling UMÍ psát.
17 leté já bylo napnuté, jestli Harry dostane Toho, jehož nesmíme vyslovit. A 30 leté já stejně napnutě sleduje Strikea na konci každého jeho případu, jestli sejme padoucha.
Toto je 4. díl série a silně nedoporučuju číst samostatně. Ochudili byste se o vývoj vztahu hlavní vyšetřovací dvojice.
To je jeden z důvodu, proč je tato série tak atraktivní.
Jejich protloukání se s odlišnými partnery a uvědomování si, že je jejich srdce táhne jinam se neomrzelo ani tady.
Případ je zde zasazen v politickém prostředí.
Máme opět mrtvolu, možná i víc, uvidíte. A podezřelí jsou s obětí úzce spjati, každý opatřen šťavnatým motivem.
Takže opět krásné vyšetřování ve stylu Agathy požadující vaše šedé buňky mozkové.
Trošku podezřelá je ale má nekritičnost této série, nemyslíte? Já též, takže jsem to rozpitvala :-D. Postavy jsou vykreslené hmatatelně a podrobně a tomuto faktu padlo za oběť množství stránek- na to teda brblat nemůžu. Nenaplnění vztahu Strikea a Robin mně žíly netrhá, v této fázi by to bylo uspěchané.
Tempo knihy, využití reálií, motiv vraha, hromadění napětí v útrobách čtenáře - vše na jedničku. Takže se poddávám plnému hodnocení.

11 01.04.2024

Zapomněla jsem, jak mi jejich psaní způsobuje příjemný mráz po zádech, v každé molekule těla, upřímně.
Zapomněla jsem, jak je toto duo manželů právem oblíbené, čtivé a nedají ti šanci přestat, díky krátkým kapitolám a údernému textu.
Tak tenhle díl je jak akční film. Joona se chudák vůbec nezastaví.
Děsila jsem se politického balastu a teroristického prvku-moc mě to nebere.
Sorry za spoiler, ale bylo to zbytečné- o to tu primárně vuuuubec nejde.
Jde tu o staré dobré lidské zlo, křivdy, škraloupy z dětství.
Ten KONEC panečku. Nesmírně napínavý, skvělý. Popravdě celý tento díl by se skvěle vyjímal na filmovém plátně.
Ráda nahlížím do myslí vrahů, dokážu ocenit perspektivu jejich pohledu, když je dobře napsaná a trošku i opodstatňuje jejich chování.
To v sérii s Joonem Linnou nacházím a proto patřím k velkým fanouškům.

11 18.02.2024

Jde už o 8. díl detektivní série s vyšetřovatelem Bergmanem.
Sama na sobě jsem otestovala, že není potřeba mít načteno předchozí díly.
Opravdu ne. Nebyla potřeba znát vyšetřovatelovu minulost, ani s kolegyní neodkazovali na minulé případy.
Nešlo o krvavou nebo temnou detektivku. Z toho důvodu dávám pouze silné 4 hvězdy.
Nejdřív se seznámíš s houfem propojených charakterů z jedné osady. Zjistíš, kdo koho nenávidí a má pouta z minulosti.
Pak se objeví mrtvoly, chvilku dedukuješ pachatele a na str.100 nastupuje duo vyšetřovatelů a začínáš s nima zapojovat šedé buňky mozkové.
Svižně to ubíhalo, s vrahem jsem spokojená, jen bych se chtěla víc bát, nebo být víc v šoku.

11 13.12.2023

Tak krásná knížka. Úplné pohlazení v tom předvánočním shonu.
U krbu jsem ji slupla u praskající svíčky.
Skromný je počet stránek i logicky jejich obsah.
Je to kratičký příběh o běsnění vlkodlaka během roku.
Stephen umí napsat s grácií sobě vlastní precizní charakter i na malé ploše. Toto je toho důkazem.
Ty ilustrace. No jsou hodny mé černé duše, kterou tady s panem mistrem hororu sdílím.
V žádném případě si ji neprolistujete jenom jednou, to jaksi není možné.
Jako příznivce temných linek, krásných ilustrací a epických konců doporučuju. Samozřejmě.

11 23.11.2023

Já můžu horory odehrávající se v lese. Cítím v něm respekt k neklid a obdivuju díla, které tyto mé pocity ještě znásobí. A této knížce se to povedlo mnohonásobně.
S vdovcem a jeho zvláštním synem část knížky pobudeš v Americe a část Polsku. Autor, sám s polskými kořeny, tuto svou přednost krásně zúročil.
Pátráš po příčině hromadných sebevražd za doprovodu postav, které ti mizí před očima.
Užila jsem si to maximálně. Hlavně ty změny strachu. Z abstraktního, neuchopitelného se krásně transformoval na mýtický a tím, jak ta samotná hrozba nabývala hmatatelnější kontury....no wow, to se teda začaly dít věci!
Objevil se tam twist, tak předvídatelný v hororech, ale já to TAK zbožňuju, že jsem jen slastně předla blahem.
Pak to bylo ještě trochu jinak a tím mi to upřímně vyrazilo dech. Pecka!
Je tam i přimíchaná antická mytologie, indiánská.
A víš, proč jsem tomu s největší chutí dala plný počet hvězd, protože jsem stála na straně zla a myslím, že ty budeš taky.
Užasná knížka.

11 17.09.2023

SIRIUS BLACK

(Nejkratší recenze ever. Takhle by to před dvaceti lety napsalo mé 12leté já a kdo jsem abych ho zradila. Nejlepší díl ze všech? Dost možná)

11 15.08.2023

Tak vtipné a zároveň to každou kapitolu balancuje na hranici toho, co je vhodné.
Tak považte. Krevní analytik, který postrádá emoce a city a jediné, co ho dovede do rauše je, když někoho zavraždí.
Jelikož měl uvědomělého pěstouna policajta, který jeho choutky v dospívání přesměroval vhodným směrem, jeho oběti jsou násilníci, chlípní kněží, vrazi apod.
Pěstouni umřeli, ale Dexterovy choutky přetrvaly, takže i jeho modus operandy.
Jo a ještě jsem neřekla, že jsme v současné Americe! Takže pole na vyžití má velice pestré.
Konkrétně v Miami, které autor vtipně glosuje jako divoký západ.
Dexter pracuje jako analytik krve u policie stejně jako jeho nevlastní sestra seržant, které má pomoc s karierními ambicemi v oddělení vražd.
A to ho přivede s sériovému vrahovi který má s Dexterem znepokojivě hodně společného.
Jak moc se dozvíš ve velkolepém finále, které primo křičí: udělejte z této knížky seriál!
No stalo se, že!? V roce 2006. A musím říct, že je stejně návykový a vtipný jako tato knížka.
Nejvíc úžasné je na tom samozřejmě to, jak této samozvané ruce spravedlnosti fandíš, když tyto zmetky kosí. Ale hnedka vzápětí přemýšlíš: o co je lepší, než oni, že?
A to je to, co je na tomto audiu na pět hvězdiček.
Ještě hlas Aleše Procházky samozřejmě.
A v neposlední řadě jeho hlášky a vnitřní pochody.

Možná proto se mi líbil. Další chlapík co předstírá že je člověk, přesně jako já.

Jsem co jsem, moc nad tím nepřemýšlím. Copak není krásné rozřezat vraha dětí?

Nechtěl jsem,aby policisté chytli každého sériového vraha. Co by pak bylo s mým koníčkem?

Zkratka jízda! Od začátku do konce. Poslechnuté za pár dní. S přednesem Aleše Procházky to ani nijak nešlo, mistr.

Nejúžasnější momenty byly: kdy si čtenář říká- Chudák malý Dexter. A vzápětí: Počkat, co ho lituju, vždyť je to chladnokrevný vrah!DOKONALOST!
Ještě by se hodilo varování před naturalistickými popisy. Já v tom pořád vidím černý humor na hraně, ale věřím, že pro někoho to bude až moc.
Jediné(!) mínus je frackovitá věcně ufňukaná sestra policistka, kterou ale vyvažuje nakažlivý šarm Dextera.

11 27.04.2023

Byla jsem zhnusená, otřesená, nadšená a přemýšlela, jestli se nemám za ten mix stydět. Jo! A často jsem se bála, což je asi u hororových povídek nejdůležitější.
Dlouho se mi nestalo, že by mě z povídkové knihy uchvátila většina.
Hlavně oceňuju konce, které nezklamaly.
Nevím, kterou povídku vyzdvihnout víc?
Baba Jagu, Levičku, Specialitu, Nositele světla, Adama a Ewu, Úlomek, Šelestění listí nebo Rozumíš, drahoušku?
Každou však spojuje atmosféra, při které buď v průběhu nebo stoprocentně na konci tuhne krev v žilách.
U některých kousků mi bylo fyzicky blbě ale to pro mě k správnému hororu patří. Nicméně nedoporučuju pro křehké duše se slabými žaludky.

I když upřímně musím napsat, že tak 3 kousky šly mimo mně (byly třeba až moc abstraktní a unikala mi pointa), jedním dechem dodávám, že zbytek to dotáhl na suverénních 5 hvězd v celkovém hodnocení.
A to za vyvolaní napětí, hrůzy, sympatií, zmatenosti a hlavně nadšení!

Za každou povídkou je odstavec o autorovi mimo jiné s dalším publikovaným dílem. Neskutečně mě to navnadilo na jejich práci a budu tyto knížky vyhlížet na českém pultě.
Jestli chcete zakusit různé druhy strachu z ruk našich sousedů, jděte do toho!

11 12.02.2023

Tento druhý díl plynule navazuje na předchozí a předpokládá čtenářovu znalost prvního dílu.
Jsme tedy v 18. století, kdy je otroctví běžná záležitost a my sledujeme osud postav z různých stran barikád napříč kontinenty. Příběh ovládá především Alma a její rodina tmavé pleti, která byla vytržena z afrického údolí a teď k sobě hledají všichni cestu.
Jsou tu pohádkové náhody postrkující příběh, ale i nečekané drtivé komplikace, což ho zase příjemně čeří.
Zbožňuju, jak mě Timotheé mezi tím vším dobrodružstvím, které se na mě valí ze všech stran, vzdělává. Zeměpisně, v distribuci dovážených surovin, skladby posádek lodí, způsobu zpracování bavlny a v milionu dalších věcí. Ale především, tím stěžejním tématem otroctví brnká na tolik strun co mě dráždí - od ignorance k bezcitnosti. Pár světlých postav mi tu utužuje víru v lidství, ale jsou tu i ti, kteří způsobují tuhnutí krve v žilách.
Když čtu jeho knížky, tak se kolem mě vypoukne bublina štěstí.
Upřímně si nedokážu představit, ze někomu jeho příběhy nesednou.
Postavy mají duši a příběh je grandiózní, protnutý reálnými charaktery-skutečnými historickými hrdiny.
Je tu spousta věcí mezi řádky, naznačených, takových háčků, které tě autorovi přibližují a dělají z tebe kumpána v tomto příběhu a nejenom pozorovatele.
I když je autorův Tobiáš srdcovka. Alma mi přijde dospělejší a odvážnější v nečernobílých profilech postav. Zkrátka nejmíň pohádkové čtení z jeho pera, nejvíc hmatatelné, bolí a to víc Almu miluju.

11 13.09.2022