ornemalin komentáře u knih

Emil,
jako? Jako vždy? Počúvaj (to je divné, že "počúvaj", keť ti píšem, že?) ale nevadí, nebudem predsa písať, že "čítaj". Takže počúvaj, Emil, u nás v starobinci je jeden rozumbrada, ktorý všetko vie a dost ma tým serie, a ten mi povedal, že "jako" neni správne po slovensky. A jak som mu povedal "jako že neni"? A on mi na to povedal, že nielen "jako" ale aj "neni" neni správne. Že správne je "ako" a "nie je". a ja som mu povedal "ale šak tak sa hovorí". A on povedal, že nie "šak", ale "však". Takto sa na staré kolená učím správnu slovenčinu.

1 23.01.2025

Kniha roku 2015 v anketě Lidových novin.
Z předmluvy:
V příbězích, které zapisuji, mi neustále rvou uši takováto slova: 'střílet', 'zastřelit', 'zlikvidovat', 'oddělat', nebo takovéto sovětské způsoby ztrácení lidí jako: 'zatčení', 'deset let bez možnosti korespondence', 'emigrace'. Jakou cenu může mít lidský život, když ještě máme v živé paměti, že nedávno umíraly miliony? Jsme plni nenávisti a předsudků.
Z příběhu Anny M. (Stalinský řežim ji poslal jako malé dítě s matkou do vyhnanství v Kazachstánu. Nejdřív zemřela matka. Později Stalin.):
"Jak žít bez mámy, už jsem věděla. Ale jak žít bez Stalina?"
Z příběhu Jeleny Jurjevny (její otec bojoval za druhé světové války proti Finům, padl do zajetí, když ho Finové pustili, odseděl si šest let v sovětských lágrech):
"Geny nám prostě zmršil Čingischán. A taky nevolnictví. Zvykli jsme si, že je potřeba všechny mlátit, že bez bití se ničeho nedosáhne."

3 23.01.2025

Další povinná četba pro všechny hledající ještěne feministy obého pohlaví, kteří zároveň nikdy nebyli rasisty a se svou xeno a islamofobií sami v sobě věcně diskutují a snaží se ji zvládat tak, aby ona neovládla je!

"pohlavní apartheid"

"...nikdy, opravdu za žádných okolností, se žena nesměla střetnout pohledem s neznámým mužem, který nebyl její otec, bratr, manžel nebo syn. Musela se pořád dívat do země. Stačilo, aby se na chvíli zapomněla, zasnila se s pohledem upřeným do prázdna a náhodou, nedopatřením, se nešikovně střetla pohledem s nějakým mužem. Hned byla ztracená stejně jako počestné dívky v devatenáctém století, když věnovaly své panenství milenci, za kterého nebyly provdány. Matku jednou pronásledoval muž, na něhož se nechtěně podívala v autobuse. Vyložil si to jako milostný návrh. Čím víc se ho snažila zbavit, tím byl uraženější. Nakonec ji nazval děvkou."

"otec mě nehodlal nechat zposlušnět"

"Malým holkám chybí pořádný ženský vzor. To je také jedním z důvodů, proč jsme s ostatními holkami nevěděly, co se sebou. ... pro holku je mnohem těžší ztotožnit se s Napoleonem než pro kluka ... Zákon zavádí rovnost a všichni se diví, že se ženy v davech nehrnou zapsat na kandidátní listinu. A přitom by stačilo tak málo: dát prostor ženám ve školních učebnicích. I když jsou ženy součástí historie, učebnice vzdělávající budoucí občany se o nich nezmiňují..."

"Pamatuju si, jak mi dělalo největší starost, jestli mají měsíčky 'všechny' ženy, nebo jenom Íránky."

"...Matka spustila, že už víc nesnese, jakou jí Chomejní dělá ostudu v Paříži, zatímco já ji překřikovala otázkami, kdo je to 'fatwa' a proč chce zabít spisovatele a přitom tak kroutí obočím. Otec se snažil odpovědět všem a matka prohlásila, že ode dneška, když se nás někdo zeptá, budeme říkat, že jsme Arménci. A začala s tím hned druhý den ráno. Já to neřekla nikdy. Já jsem byla dál íránského původu, zatímco moje matka arménského. Trvala na tom, dokud Írán opět nenabyl v očích jejích známých důstojnosti - tedy dokud George Clooney nevyslovil ve filmu 'Syriana' několik slov ve farsí a nevynadal nějakému Arabovi za to, že nerozumí perštině. George Clooney, Persepolis, Širín Ebadíová, Jak jsme v Teheránu četly Lolitu a Rozchod Nadera a Simin si zaslouží obrovský dík za to, že po letech v exilu v Arménii vrátili mojí matce její skutečný původ."

No, jeden by se ucitoval.

A ponaučení plyne z této knihy takovéto: vousáči a vrány jsou nejen v Íránu a ve Francii, ale všude (dokonce i zde, na této knižní databázi!)...

na závěr ale ještě jeden citát, který si zaslouží stát se nezapomenutelným:

"vstávat hrůzou vousy"

1 23.01.2025

"Úloha stavbyvedoucího na velkostaveništi chrámu Sagrada Família ho vedla k tomu, aby znovu promyslel všechny umělecké a konstrukčně-technické aspekty sakrální architektury. Čím intenzivněji se však věnoval svému úkolu, tím více klesal jeho zájem na brzkém dokončení stavby. Za hospodářské krize, která ho v r. 1914 donutila přerušit práci, sám dokonce vybíral almužny pro financování stavby. Během posledním let života odmítal všechny ostatní zakázky a sám se rozhodl vést co možná nejprostší život v ústraní. Jeho prvotním cílem bylo, aby prostřednictvím výkresů a sádrových modelů zajistil pokračování stavebních prací, na jejichž dokončení plánoval dalších 200 let."

1 23.01.2025

"Na poli jsme našli nádherného opuštěného kolouška. Krmila ho koza, ochočil se a stal se nejjemnějším a nejtajemnějším zvířátkem, jaké si umíme vysnít, s jeho oušky do tvaru listů konvalinky, nožkama jako z předeného skla a očima barvy sladké noci. Museli jsme ho vrátit do lesa, kde si najde nevěstu."

2 23.01.2025

Krásná kniha - krásný fotky - třeba ta na strany 104, nebo Pavoukiáda (169) - (jediný pavouk, který mě neděsí) - nebo ta z Chotiněvsi - nejpůsobivější je samozřejmě ta ze str. 84 - tedy titulní - obalová - Věznice Praha-Ruzyně, 17. března 1990... jenže pak přijdou dva dědečkové v Trutnově 23. srpna 2008 ze strany 271... a to nemluvím o těch po ránu, v pyžamu, u hrnku čaje s novinama nebo v županu na chodbě... Blbost, všechny je musíte vidět. A na ty menší doporučuju lupu - vyloupnou se pod ní až nečekaně za/jímavé detaily.

"Pravděpodobně nebudu nikoho šokovat, že pozornost mnoha z nás kongresmanů dosahuje obvykle sotva minuty nebo dvou," napsal druhý den (po Havlově projevu v Kongresu) v deníku Washington Post Robert J. Mrazek, demokratický poslanec s českými kořeny. "Byl jsem ohromený, když jsem viděl na hodinách, že nás Havel dokázal očarovat na déle než hodinu. Přinejmenším šestkrát jsem slyšel svého kolegu Danta Fascella mumlat slovo 'úžasné'. A když Havel opouštěl řečnický pult, můj přítel senátor se na mě otočil a ohromeně mi řekl: 'Kdybych uměl takhle zacházet se slovy, budu kandidovat na Boha.'"

23.01.2025

"Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké, přízeň lepší než stříbro a zlato" - cituje starozákonní knihu Kazatel nález I. ÚS 453/03 Z 11. listopadu 2005 (případ pomluvy - obvinění z korupce, které se dopustil Miloš Zeman, tehdy premiér). K závěrům Elišky Wagnerové - "Nemá-li ústavní činitel svá tvrzení důkladně prověřena co do pravdivosti, není oprávněn je zveřejnit." - se druhá členka senátu Vlasta Formánková přidala s potěšením a Michaela Židlická jen s drobným odlišným stanoviskem. Se vším souhlasí, pouze navíc dodává, že jakýkoli jiný výsledek by byl nepřijatelný. Proti lžím sdělovaným "v dobré víře" by se nedalo bránit, protože autor nepravdy by namítal, že on ji přece veřejně nevyslovil, a autor výroku by namítal, že pouze "pravdivě citoval."
Nález také poprvé představuje desetibodový test difamačních tvrzení, převzatý z evropské debaty v tzv. Benátské komisi při Radě Evropy:
1. Jak je obvinění závažné?
2. Jak silný je veřejný zájem na zveřejnění?
3. Jak věrohodný byl zdroj informace?
4. Jak konkrétně se mluvčí snažil informaci ověřit?
5. Jaký je status informace - tj. probíhá ve věci vyšetřování, na něž je třeba brát ohled?
6. Jak naléhavé bylo zveřejnění?
7. Snažil se mluvčí získat vyjádření toho, o němž mluvil?
8. Obsahovalo sdělení i pohled toho, o němž je řeč?
9. Jaký byl tón sdělení - předkládalo se obvinění jako fakt?
10. Jaké byly okolnosti zveřejnění včetně načasování?
- z ukázky z knihy uveřejněné v LN 6.12.2014.
http://kraken.slv.cz/I.US453/03
"Když píšete životopisnou knihu o muži, je to snadné. Nemá totiž prakticky žádné pochyby o tom, že se o něm má psát. Když ale připravujete životopis ženy, musíte obtížně překonávat její pocit, že není pro takovýto záměr dost vhodná a že by se mělo psát spíše o jiných lidech. ..."

23.01.2025

Velice zajímavá a zábavná kniha (s předmluvami od obou t.č. velvyslanců):

"Vedle již zmíněného rychlobruslení pravidelně ztrpčují život svým nizozemským kolegům čeští fotbalistů, a to i přesto, že tráva v Nizozemsku roste mnohem lépe než na českých hřištích."

"Od roku 1997 jsou kolosální dvoukřídlá vrata připravena postavit se rozbouřeným vodám do cesty a Novou vodní cestu zavřít. Každé křídlo je 210 metrů široké, 22 metrů vysoké a váží 15 000 tun. Vrata takových rozměrů vyžadují pro každé křídlo vhodný pant. Není to obyčejný pant, ale kulovitý kolos, největší na světě, který snad nejvíc připomíná kyčelní nebo ramenní kloub. Jenže s hlavicí deset metrů v průměru. Když voda vystoupá příliš vysoko, zavřou se vrata během pár hodin a obyvatelům Rotterdamu a přilehlých oblastí zůstanou nohy pěkně v suchu.
A co s tím mají společného Češi?
Jak kulovité, tak jamkové části - hlavice i pouzdro - kloubového závěsu jsou odlity z litiny, a to s krajní přesností - na deset metrů byla povolena odchylka necelý milimetr. V Nizozemsku se nenašel podnik, který by něco takového dokázal zvládnout. Zato v Česku ano. Vskutku stěžejní části zábrany vodních přívalů byly vyrobeny v závodech Škoda v Plzni."

anebo:

"Dopřejme dějinám trochu času, a co se zdálo nepravděpodobné, může být skutečností."

Píše se tam ovšem také:
"Kdyby se prezidentu Zemanovi podařilo splnit své závazky z inauguračního projevu, mohla by se v Česku propast mezi politikou a veřejností snad zase začít zmenšovat, a všichni Češi by pak s odstupem času možná mohli být pyšní na to, jakého prezidenta si sami zvolili. ..." (kniha vyšla v roce 2013)

23.01.2025

Překrásně vypravená kniha nejen o koberci/cích, ale i o Karlu Čapkovi a mnohém jiném (třeba o tom jak vznikaly, nebo spíše z nepožehnání soudruhů nevznikaly filmy podle Čapkových děl). Tohle nemůžu necitovat - je to z fejetonu Koníček, který Čapek publikoval v Lidových novinách 1. 3. 1936:

Jsou sice lidé, kteří nemají vůbec žádného koníčka; ale takové osoby jsou zvláštní hříčka přírody, tak jako leváci, svatí, vegetariáni a jiné výjimečné zjevy. Normální člověk se však obyčejně vyznačuje jistým víceméně tichým šílenstvím, kterému se říká koníček; například sbírá známky, pěstuje kaktusy, chodí vášnivě rád na houby, je akvarista, hraje v šachy, honí v éteru krátké vlny a podobně. Mluvím obecně o lidech, ale měl bych mluvit spíš jen o mužích; ženy daleko řidčeji, ba až vzácně propadají vášni sběratelské, pěstitelské a vůbec amatérské; je-li to proto, že jsou míň hravé než my druzí, nebo proto, že jejich zájmy jsou spíše osobní nežli věcné a spíš univerzální než úzce specializované, to je otázka jiná. Nám stačiž zjištění, že připadá stěží jeden koníček ženský na devět mužských; když Hospodin nařídil Noemovi, aby uvedl do korábu “ze všech živočichů všelikého těla po dvém… Z ptactva podle pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, mluvil nepochybně jako muž k muži, to jest jako sběratel k sběrateli; načež se obrátil k Noemově ženě a kázal: "Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může."

V knize je i o Čapkově sběratelství hudebních nahrávek (z celého světa, sbírka byla za podpory UNESCO zařazena do programu Paměť světa, odborně vyčištěna a přehrána jak na magnetofonové pásky, tak CD nosiče a vše je badatelům k dispozici v knihovně Náprstkova muzea) a na závěr knihy je připojen podrobný popis s mnoha fotografiemi "Restaurování koberce selendi se vzorem ptáků" autorů Terezy a Jiřího Hlinkových. Naprosto úžasné!

1 23.01.2025

"Připomněl jsem si Buddhovu poučku, podle níž domnělý nepřítel je nám svým způsobem užitečnější než přítel. Nepřítel nás totiž může naučit věcem, kterým nás přítel obvykle nenaučí, například trpělivosti či sebeovládání. K tomu jsem si přidal vlastní pevné přesvědčení, že ať už se věci vyvíjejí jakkoli špatně, dopadnou nakonec vždycky dobře. Vrozená touha všech lidí po pravdě, spravedlnosti a lidském porozumění musí nakonec zvítězit nad nevědomostí a beznadějí. A tak když nás Číňané utiskují, může nás to jedině posílit."

Dle knihy si můžete vyzkoušet 8-týdenní kurz MBSR sami doma. A pak si vybrat, čím pokračovat dál. Z vedených meditací (Body scan, Všímavá jóga 1 /vleže/, Meditace vsedě, Všímavá jóga 2 /vestoje/) cvičím už 7. rok (stačí 3 x týdně) jógu vleže. Funguje to - tělo je zpevněné a pružné, mysl klidná (ne, že by se v ní občas neproháněly hordy zdivočelých myšlenek, ale už vím, jak na ně).

- tady si lze přečíst názvy všech kapitol, prolistovat vybrané pasáže nebo stáhnout první kapitolu v pdf a též zakoupit audionahrávku s vedenými meditacemi:
https://www.melvil.cz/kniha-zivot-sama-pohroma/

2 23.01.2025

Mnoho podnětů a témat k zamyšlení, k přemýšlení - nad svým vlastním životem i nad životem, současností a budoucností naší velké rodiny, která má (měla) 7 000 000 000 členů.

"Vždy lidem říkám, že je velmi obtížné řešit problémy, kterým dnes čelíme. Celá generace byla vedena k určité mentalitě, k určitému způsobu života. Takže když přemýšlíme o tom, jak pro budoucnost vychovat zdravé lidstvo, opravdu musíme přemýšlet o tom, jak vytvořit novou generaci lidí s jiným stylem myšlení. Zde je opravdu klíčové vzdělání. Křesťanství je nádherné učení, stejně tak buddhismus, ale tato učení už nejsou dostačující.
Světské vzdělání je nyní všeobecné. Takže je potřeba zahrnout do formálního vzdělávání mladých nějaké učení o soucitu a základní etice. Ne však na základě náboženské víry, ale na základě vědeckých poznatků, našeho zdravého rozumu a naší všeobecné zkušenosti. Pouhé stěžování si na současné dění příliš nepomůže..." (JSD)
Skvělé je, dodávám já, že už to od loňského září 2018 zkoušejí v mexickém školství.

Oslavu popisovanou na str. 272 - 284 můžeme i vidět: https://www.youtube.com/watch?v=5pKa3nYut2U

"Za nimi byly vyšité do stěny stanu dva tibetské nekonečné uzly, symboly pomíjivosti a provázanosti veškerého života a spojení moudrosti a soucitu. Mezi uzly byl obraz dvou zlatých ryb s velkýma očima, obraz, jenž symbolizuje vnímající bytosti křižující oceánem bytí, které s jasnozřivou moudrostí a nebojácností vědí, že se v oceánu utrpení neutopí."

Důležité: v závěru knihy jsou i praktická CVIČENÍ RADOSTI. ! :-)

23.01.2025

ze str. 81:
P.S. O několik hodin později: PLAVKY JSEM PRÁVĚ UŠIL. Myslím, že mají švih a sugestivní barvu. Myslím, že kdyby je bomba předen znala, rozmyslela by si to a nespadla by. Anebo jí je opravdu všechno jedno?

"Ten večer v Horních Počernicích byl vzácný zážitek: v té době jeden z mála těch, které člověk potřebuje, aby se udržel v duševní kondici. Ano, šlo o divadlo, které je nezbytné k údržbě duše." (Jaroslav Vostrý, někdejší šéf Činoherního klubu)
Vždyť nic protistátního nechystali, jen si jednou v hospodě zahráli divadlo...
- Andreje Kroba vyhodili z divadla
- Janu Třískovi nebyla obnovena smlouva s MDP
- Vlasta Chramostová nesměla hrát v Liberci
- Pavel Landovský zase v Činoherním klubu
- Jan Grossman přišel o pas a o režírování v Burgtheatru
- jeho žena Marie Málková o hostování v MDP
- problémy měla i obec Horní Počernice a počerničtí ochotníci...
V materiálem StB bylo výslovně uvedeno, že sankce nesmějí být dávány do souvislosti s Počernicemi.

1 23.01.2025

Hůlka profesorky Umbridgeové je op-rav-du od-por-ná!
Krásně vypravená kniha, která nesmí chybět v knihovničce žádného skutečného HP-fanouška.
A nakonec - hádejte, co má Ollivander společného s Českou republikou, respektive s Československem?

23.01.2025

Milý Ježíšku, tuhle knihu bysem moc ráda našla za 10 dní večer pod stromečkem (původně psáno 14.12.2018). A slibuju, že se polepším, ať už tam bude nebo ne! (když tam nebude, některý knihkupec se po Novém roce podiví, že si někdo v lednu kupuje knihu)

z rozhovoru s Jáchymem Topolem z dnešních LN - Moje texty nejsou zlatí svatí

LN (Radim Kopáč) První příspěvek v knize je z šestaosmdesátého. Jaké pocity vám naskočily, když jste ten text četl po víc než třiceti letech?

Jsem to pořád hrozně já. Ty první texty mi sice připadají strašně zelené, ale s takovou určitou hrůzou i úlevou vidím, že jsem v nich obsažený. Když jsem citoval Klímu (v předchozí odpovědi - totoť je moje poznámka, tedy "kní"... tedy Nono), ocituji jej ještě jednou: Hrůznost a směšnost jsou sestry. Svět je místo šílené komedie, což mě obrovsky baví, ale zároveň je to místo nebezpečné, jde z něj strach - a takové napětí je jak v prvním, tak v posledním textu knihy. V něčem jsem pořád, jako by mi bylo sedmnáct. Ze sebe neunikneš.

23.01.2025

Tady je ta tabulka, o které se zmiňuje paní překladatelka:
http://www.translatoblog.cz/prepisy-tibetskych-jmen/
ཨཨཧབཛགརཔདསདཧ

1 23.01.2025

Pan prezident s námi vařil, pokud si pamatuji, jen jednou. Ale o to, co a jak vaříme, se hodně zajímal. Někdy kolem 28. října - to byl takový týden, kdy mu bylo lépe - rozkvetl a se zářícíma očima řekl: "Co kdybychom uvařili čínu! Máme buráky? " Lehce se opražily buráky a další oříšky, co jsme tam našli. "Máme rozinky?" Rozinky se taky musely hezky opražit - to si pamatuji, protože jak už fyzicky nemohl, tak jsme některé věci vařili společně. PP krájel - cibule, paprika... potom maso na kousky... už nevím, co jsme měli - nejspíš kuře. Okořenil vším tím kořením, které tam měl, a sójovou a worcestrovou omáčkou. Sušené chilli papričky, které visely v kuchyni, se daly až na stůl, zvlášť. Měl jídlo raději pikantnější, ale vždycky říkal "Opatrně si tam dejte, aby to nebylo moc" - všimla jsem si té starosti, aby jídlo chutnalo všem, na to hleděl. Že on to má radši pikantnější, nemusí mít rád každý. Ta vzpomínka na to je úžasná - jak seděl u stolu, protože se už špatně pohyboval, a občas šel zamíchat, kuchyňka byla malá, takže jsme tam byli vedle sebe - taková až dětská radost z toho vaření.
VZPOMÍNKA SESTRY BOROMEJKY

1 22.01.2025

Nejkratší černobylský vtip: Byl to dobrý národ, ti Bělorusové. ...

Týž den... Sedmadvacátého dubna se rozhoduji, že odjedu do Gomelské oblasti, hraničící s Ukrajinou. Do okresních středisek Bragin, Chojniky. Narovlja, od nich je k elektrárně jen několik kilometrů. Potřebuju úplnou informaci. Vzít si přístroje, změřit zamoření. A bylo následující: v Bragině třicet tisíc mikrorentgenů za hodinu, v Narovle dvacet osm tisíc...
Pokračuje setí a orba. Lidé se chystají na Velikonoce... Barví vejce, pečou mazance... Jakápak radiace? Co to je? Žádný příkaz nedošel. Shora shánějí zprávy o tom, jak pokračuje setí, jakým tempem? Na mne se dívají jako na blázna: Odkud to máte? O čem to mluvíte, profesore?... Rentgeny, mikrorentgeny... To je jazyk z jiného světa...
Vracíme se do Minska. Na hlavní třídě se všude prodává cukroví, zmrzlina, sekaná, housky. Pod radioaktivním mrakem...
...
"Co že vaši dozimetristi (z mého ústavu) běhají po městě a šíří paniku? Radil jsem se s Moskvou, s akademikem Iljinem. U nás je všechno normální... K nehodě byla povolána armáda a vojenská technika. Pracuje tam vládní komise. Prokuratura. Vyšetřují to tam... Nesmíme zapomínat, že probíhá studená válka. Jsme obklopeni nepřáteli..."

Na naší zemi už ležely tisíce tun cezia, jódu, olova, zirkonia, kadmia, beryllia, boru a neznámé množství plutonia (v urano-grafitových zvláště silných reaktorech černobylského typu vznikalo zbrojní plutonium, z něhož se vyrábějí atomové bomby) - celkem čtyři sta padesát typů raionuklidů. Jejich množství se rovnalo třem stům padesáti bombám svrženým na Hirošimu. Bylo nezbytné mluvit o fyzice. O zákonech fyziky. A mluvilo se o nepřátelích. Hledali se nepřátelé.
...
V aktovce jsem nosil dozimetr... Proč? Nikam mě nepouštěli, už jsem na vyšších místech moc otravoval... Tehdy jsem vždycky vyndal dozimetr a přikládal ho k štítným žlázám sekretářek, osobních řidičů, kteří seděli v čekárně. Děsili se a to leckdy pomáhalo ...
...

Vasilij Borisovič Něstěrenko, bývalý ředitel Institutu jaderné energetiky Akademie věd

3 22.01.2025

'Přeložit výraz "budovatel" do tibetštiny není vůbec snadné, stejně jako výrazy "revoluce", "třídní nepřítel", "diktatura proletariátu" a další ideologické pojmy. V tibetštině se těžko hledají odpovídající slova, jež by tyto pojmy pomohla vystihnout. Nedokážeme si dnes ani představit, jak moc si museli tehdejší revolucionáři lámat hlavy, aby v nekonečném moři jazyka zachytili ty pravé morfémy, kterými by alespoň částečně vysvětlili pojem "budovatel". Ty pak spojili dohromady, aby do tibetštiny prosycené "starou kulturou" vměstnali a začlenili zcela nové slovo.
...
Tenkrát bylo přejmenovávání v módě, bylo to jedním z projevů "ničení čtyř starých" a "budování nového", bez toho se to neobešlo. Jména měnily nejen ulice, ale i obchody, vesnice a dokonce i lidé. Moje matka vzpomínala: "Tehdy požadovali, aby si všichni změnili jména. Říkali, že všechna tibetská jména spadají pod kategorii "čtyř starých" a jsou spojená s feudálními pověrami. Každý si proto musí změnit jméno a příjmení. Naše jména se měnila hromadně na ředitelství veřejné bezpečnosti, každý musil své nové jména nahlásit na politický odbor ke schválení. Hodně lidem přidělili buď příjmení Mao nebo Lin, byli i tací, které pojmenovali Rudá Záře. ...'

22.01.2025

Tak nesmírně vtipně a mile napsáno, že už teď, na 30. stránce zpomaluju, aby mi kniha vydržela co nejdéle. Ale chvilkama humory utichají...

Když jsme došli do poloviny Karlova mostu, Lulka poznamenala: "Když se postavíš sem a otočíš se o 360 stupňů, neuvidíš nic, co bys tu nezahlédl před dvěma a půl stoletími." Díval jsem se, jak se pomalu do mlhy noří siluety všech těch věžiček kolem, kterých musely být stovky. Neuvěřitelný pohled. Ale najednou... moment! "Co je tohle???" zeptal jsem se a ukázal na obří žulovou sochu Josefa Stalina, která se velikostí podobala americké soše Svobody a pravděpodobně by si nezadala ani s Rhodským kolosem. Tyčila se panovačně nad srázem v nejvyšším bodě nad břehy nesmrtelné řeky Vltavy, jako by se vysmívala městu pod sebou. Zdála se bytelná jako egyptské sfingy.
"To my nevidíme," řekla Lulka potichu.

2 22.01.2025