ornemalin
komentáře u knih
Vendulka: Útěk za svobodou
Ondřej Kundra
KUPTE SI PLYN. MASKY - LIDOVÉ
S FILTREM A KRABICÍ
- nápis na výloze obchodu z jedné z fotek - s popiskem: Nové časy, nový sortiment. (Vyhnanci ze Sudet čekají před výlohou pražského obchodu, Praha, 1938, foto Jan Lukas)
Hodiny z olova
Radka Denemarková
Je to dřina, tahle kniha - bichle (i když není tak těžká a tlustá jako Musaši, jediná kniha, která má ode mě puchýře). Ale velice zajímavá dřina (a někdy i zábavná).
Škodlivé knihy naskládali do pevných krabic. A zalepili. Čtyři sta zalepených krabic naložili na korby nákladních aut a zapečetili. Čtyři tuny knih převezli do vzdálené oblasti na Farmu česko-čínského přátelství. Nocí plály vysoké ohně. Oheň si s gustem početl. Oheň umí číst rychle.
Oheň zná všechny jazyky.
Popmusic z Vittuly
Mikael Niemi
... - konečně dospěly k pajalskému televiznímu stožáru na kopci Jupukka, přeměnily se a jako hrášky se skutálely do naší černobílé teliny.
A pak se objevil Elvis. Bylo to ještě z doby, než narukoval do Německa, byl tehdy na vrcholu slávy, silný, mužný mladík s křivým úsměvem, napomádovanou čupřinou a nohama ohebnýma jako čistič dýmky. Táta si odfrkl a demonstrativně odešel do garáže. Máma zůstala sedět a dělala, že plete, ale ve skutečnosti z toho zpoceného samce v černé kožené bundě nemohla spustit oči. Ségra si kousala nehty a večer pak dlouho brečela do polštáře. A já jsem zatoužil po kytaře.
Následující den jsem po škole šel do dílny ve sklepě a z masonitové desky si vyřezal cosi, co se podobalo kytaře. K tomu jsem přitloukl prkno, to byl krk. Místo strun jsem na to monstrum napnul gumičky do prádla. Pak jsem k němu přivázal šňůru, abych si ho mohl pověsit na rameno.
Jediným místem, kde mě všichni nechali na pokoji, byla garáž. Když mě nikdo neviděl, odkradl jsem se tam, s rozkročenýma nohama jsem si stoupl na betonovou podlahu a vysílal pohledy do moře diváků. ...
Stopařův průvodce po galaxii jazyků
Yens Wahlgren
něco arumbajštiny:
Naluk. Djarem membah debrah nai dul? Tintik zluk infu rit'h. Kanyah elpim?
- s prekvapením zjistíme, že rozumíme - ovšem až když si to přečteme nahlas - ano, je to tak:
Now look. Do you remember the brown idol? Tintin's looking for it. Can you help him?
________________________________________________________________
Už předmluva je velice zajímavá, zábavná a informačně výživná - hle:
https://www.youtube.com/watch?v=xPzMP4MK2hY
(legáčci hrají Šumaře na střeše v klingonštině)
- můj první osobní objev - La Linea:
https://www.youtube.com/watch?v=lKxXCmPi4MQ
Bowie: Ilustrovaný životopis
Fran Ruiz
'Já. Když jsem se octl na světě, porodní bába mé matce řekla: "Tohle dítě už tu jednou bylo."'... Bylo nebylo, za sedmero horami, sedmero galaxiemi a velkou střapatou mlhovinou... zase bude!
David Bowie - Génius proměn
Glynis O'Hara
'Navíc měl vlasy na ramena a většina skupiny brzy následovala jeho příkladu. Sympatie tehdejších televizních moderátorů tím rozhodně nezískal. V reakci na tyto projevy nepřátelství, které samozřejmě byly skvělou reklamou, byl David v pořadu BBC Tonight
představen jako mluvčí Společnosti pro prevenci násilí na dlouhovlasých mužích. Londýnské Evening News citovaly jeho výrok: "Kdokoliv má odvahu nosit vlasy na ramena, si musí projít peklem. Je čas se sjednotit a postavit za své lokny... Všichni v autobuse vtipkují na váš účet, a když na chodníku procházíte kolem kopáčů, visí vražda ve vzduchu!"'
Feminismus je pro každého
Chimamanda Ngozi Adichie
Takže pro zopakování ještě jednou: "Feminista je člověk, který věří v sociální, politickou a ekonomickou rovnost pohlaví."
Tibetská kniha o životě a smrti
Sogjal Rinpočhe
'Naučili nás trávit svůj život honbou za myšlenkami a plány. Když se hovoří o "mysli", míní se tím jedině myšlenky a city; a když naši vědci studují to, co považují za mysl, zabývají se jenom jejími projekcemi. Nikdy se nikdo skutečně nepodívá do mysli samé, základu, z něhož všechny tyto projevy povstávají: a to má tragické důsledky.'
- pročež
ÓM ÁM HÚM VADŽRA GURU PADMA SIDDHI HÚM
Radujme se
Steven Erikson (p)
Líbezná utopie! Moc bych si přála, aby to nebyla pouhá fantazie, ale věštba... Zajímavé nápady a úvahy. Osvěžující konverzace s AI. Měla jsem si dělat výpisky. ("přirozená fuga lidské senzitivity a emočního zmatku, který v sobě nese")
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Moje druhá kamarádka se jmenuje Mačiko Kawakamiová a pochází z Jokohamy.
"Menuju se Mačiko. Ráda jím kravaty."
"Cože?" nechápu.
"Mošský kravaty. Kravaty, co žijó v moži," vysvětluje.
Mhouřím oči a přemýšlím.
"Myslíš krevety?"
"Jó, kurevety, sem spletla. Mám po krk," naznačí Mačiko rukou, že je vyřízená.
...
Mačiko strávila střední školu zavřená ve sklepení, kde zkoušala se svojí rockovou kapelou. Přestože zatahovat školu je v Japonsku naprosto nemyslitelný. Mačiko to vždycky nějak prošlo. To proto, že chodila na křesťanský lyceum, kde jí nakonec vždycky odpustili. Jedna její spolužačka prý v tý škole zapálila knihovnu. I jí bylo odpuštěno. Já bych teda zapálení knihovny neodpustila nikomu.
...
"Napusara sem esej na téma: Co si Češi myslí o mé zemi. Můžeš se mi na to podívat a opurabit mi chyby?"
Ó Jeruzaléme!
Dominique Lapierre
Na tuhle knihu bych si asi nikdy netroufla. Avšak osud si usmyslel - a dostala jsem ji od Ježíška. Pak už to byla povinnost, která se ukázala jako ohromně zajímavá až zábavná (při vší té hrůze a smutku). A den poté, co jsem ji dočetla jsem navíc zcela náhodně narazila v TV na tento dokument: https://www.ceskatelevize.cz/porady/11825433496-akce-hagana/
Bardo thödol - Tibetská kniha mrtvých
Mistr Padmasambhava
Toto je učení nevyžadující žádnou kontemplační praxi; je to hluboký návod vysvobozující už jen tím, že je spatřen, slyšen, čten. Tento hluboký návod přivádí na cestu tajemství i velké hříšníky. I kdyby byl člověk pronásledován sedmi chrty, neměl by na slova a obrazy tohoto poučení zapomínat, neboť je to poučení, jež přivádí člověka v hodině smrti k duchovnímu osvícení. Lepší učení, nežli je toto, by věru nenalezli ani buddhové tří epoch, i kdyby je hledali!
Toto je kvintesence "Velkého vysvobození v bardu skrze naslouchání", poskytující poučení o bardu a přivádějící k vysvobození bytosti obdařené tělem.
Itiha. Tathá. Gja gja.
Pohádka o králi Škrábalovi čili o Ivanovi Krasopisci
Hugo Vavrečka
Hugo Vavrečka pohádku napsal v březnu 1945, kdy Ivan M. Havel navštěvoval první třídu obecné školy ve Žďárci. (Objevena byla náhodou při archivním výzkumu ve Zlíně na podzim roku 2017.), necelé dva měsíce před osvobozením Československa, po kterém ztratil nejen svou ředitelskou pozici ve firmě Baťa, ale vůbec jakoukoli pozici: na firmu byla záhy uvalena národní správa a na podzim roku 1945 musel žádat Vyšetřující komisi ONV ve Zlíně o povolení, aby vůbec mohl odjet z města a navštívit rodinu své dcery na Havlově. K rukopisu pohádky, kterou nejspíš napsal narychlo, když se jeho vnuk učil ve škole psát, a která se zachovala v baťovském archivu ve fondu "Baťa, a. s., Zlín", již neměl drahnou dobu přístup, a než se naskytla příležitost pohádku vyprávět ústně, pozbyla motivace naučit vnuka krásně psát nejspíš na aktuálnosti (z doslovu Jany Wohlmuth Markupové).
Pozor - spoiler!:
... Zavolala svého královského otce i svou královskou máteř, kteří rovněž byli dopisem dojati, neboť se dočetli, že král jim ohlašuje svou návštěvu. Stará královna se ihned posla vyptávala, co král Ivan rád k snídani, co k obědu a co k večeři, má-li raději buchty s mákem, anebo s povidlím. Načež posel odpověděl směle: "Míchané. A taky s tvarohem."
Sedmikráska ihned usedla a napsala odpověď svým drobounkým, ale milúčkým písmem. Neopomněla přiložit několik vonných květinek. Nad adresou se chvilku zamyslila, potom však napsala:
Jeho Milosti
králi Ivanu Krasopisci.
A toto jméno skutečně králi Ivanovi zůstalo, takže ještě dnes se můžete v dějepise dočísti, že kromě Richarda Lví srdce, Jindřicha Ptáčníka, Filipa Sličného, Karla Moudrého a Boleslava Chrabrého byl žil také Ivan Krasopisec, který spojoval všechny dobré vlastnosti svých kolegů slavných králů, a to jen a jen proto, že se naučil dobře a pěkně psát.
Mikuláš Medek: Nahý v trní
Karel Srp
"Ticho je vlažná polévka, teče mi do očí a zaplavuje uši." (= název básně Ivana Medka z roku 1953) ..."hlava s imperialistickým intelektem mezi očima" - opravdu krásný monografický katalog - raději jsem si ho pořídila, protože - co když se na výstavu nedostanu?! - jsem si zapsala 11.11.2020
Rady ze srdce potulného jógina řečeného Starý pes
Patrul Rinpočhe
"Pokud si kteroukoliv myšlenku uvědomíte a prostě ji necháte, aby se sama rozpustila, pak to tímto skončí. Je úplně přirozené, že myšlenky stále vznikají. Nejde o to, snažit se je zastavit, což by stejně nebylo možné, ale osvobodit je, a to tak, že setrváte ve stavu jednoduchosti, která dovoluje myšlenkám vznikat a zase mizet, aniž na ně navlékáte jakékoli další myšlenky. Jestliže přestanete udržovat myšlenky v pohybu, rozplynou se samy, a nezbude po nich ani stopa. Když nenarušujete stav klidu mentálními konstrukcemi, můžete setrvat v přirozeném klidu a jasu mysli bez jakéhokoli úsilí."
"Jako čeření na vodě
se obyčejné řetězící se myšlenky
(toto chci a toto nechci)
objevují znenadání.
Umíš-li však osvobozovat myšlenky,
jakmile se objeví,
nemají se čeho chytit, a tak mizí.
Toto je rozhodující bod, který je nutné pochopit."
Bod tání
Martin Němec
"Nápadité zápletky, překvapivé zvraty, při nichž mrazí v zádech, nezvyklá, nicméně pečlivě vybraná a promyšlená slovní spojení, jakož i mistrné popisy prostředí, dějů a situací ve vás často vyvolají dojem, že čtete obraz..." - to přesně jsem při čtení těchto povídek cítila, ale nedovedla to převést do slov - zato Petra Biache v anotaci k jiné autorově knize 'Vana s výhledem' to uměla a já jí tímto děkuju.
Život v harmonii
Tarthang Tulku
"Život je neustálý pohyb a změna - jeden okamžik pomíjí, další přichází a žádný není nikdy stejný jako ten předešlý. I naše tělo prochází v každém monetu psychologickými a fyziologickými změnami, kterých si obvykle nejsme vůbec vědomi. Pokud si však tyto změny uvědomíme, můžeme se naučit, jak si daleko více vážit svého života a jak jej sdílet s druhými. Pokud si ale neuvědomujeme, co se v našem životě děje, můžeme taky najednou zjistit, že máme půlku života za sebou a udělali jsme jen malý krůček v osvobození se od svých překážek a žádné pozitivní vlastnosti v sobě nevypěstovali. Protože život je v neustálém pohybu a utíká daleko rychleji než řeka, je třeba umět každého okamžiku dobře využít."
Příběhy vašeho života
Ted Chiang
Pochopitelně (vzhledem k nedávnému zhlédnutí filmu Příchozí) se vrhám nejdříve na povídku Příběh tvého života. Je fascinující, jaký film vznikl na motivy padesátistránkového textu s odstavci jako:
"Mnohem zajímavější byly čerstvě objevené morfologické a gramatické procesy v heptapodštině B, které byly jedinečně dvourozměrné. V závislosti na skloňování semagramu mohly být flexe vyjádřeny variací v křivce jisté linky anebo v její tloušťce anebo ve stylu zvlnění; nebo také obměnami velikostí dvou kmenů nebo jejich vzdáleností od jiného kmene anebo jejich orientací; také ale různými dalšími prostředky. Tyto grafémy byly nesegmentované; nešlo je oddělit od zbytku semagramu. A přes to, jak se podobné rysy chovají v lidském písmu, nemělo tohle nic společného s kaligrafií; význam určovala konzistentní a jednoznačná gramatika."
Mimochodem
Woody Allen (p)
Woody píše o jaru: "... Stejné vzrušení jsme zažívali, když přišel duben a začaly rašit stromy. Nejdřív jen tak nepatrně a pak každým dnem čím dál víc. Pak ještě pár dní a prásk, najednou je všechno zelené a na Manhattan přišlo jaro a Central Park rozkvete a vzduch voní nostalgií a člověk má chuť se zabít. Proč? Protože se to nedá vydržet, jaká je to krása; šišinka začne produkovat šťávu nevýslovné melancholie a člověk neví, kam se všemi těmi pocity, které v něm bouří a nedejbože aby jeho milostný život zrovna v té chvíli nefungoval. Kde je ten revolver?"
Václav Havel: Má to smysl!
Anna Freimanová
z rozhovoru pro Le Monde, 10. - 11.4.1983
Pociťoval jste někdy ke svým věznitelům nenávist?
VH: Nenávidět neumím a jsem tomu rád. Když pro nic jiného, tak už proto, že nenávist kalí zrak, a tím znemožňuje hledat pravdu.
