pajaroh komentáře u knih

"Žiješ rád?"
Žiju ráda a ráda čtu knihy jako je tahle.

Musím vyzdvihnout práci fotografky Johany Pošové - fotky mají duši, vystihují jednotlivé osobnosti i krajinu, ve které žijí. Trochu mi přijde, jako by byly hlavní osou knihy fotky a psaný text byl doprovod. Každopádně jedná se o "doprovod" velmi dobrý, A. Palánovi tento způsob vyptávání, setkávání a psaní vyloženě sedí a i během zdánivě tuctových otázek se dostane do hlavy samotáře.
Jednotlivé osobnosti jsou prostě krásně své, mnohé z nich bych chtěla osobně potkat, povykládat si s nimi, možná zkusit jejich způsob života či přežití, některým bych se vyhla... ale i to dělá z knihy zajímavé čtení.

"Ticho je krásné a samota nádherná."

28 01.11.2019

Souhlasím s předchozím komentářem, knihy Mariusze Szczygiela jsou čím dál lepší, hlubší myšlenkově i stylem. Kniha Projekt: pravda se mi velmi líbila a Není mi přijde ještě kvalitnější počtení. Je radost vědět, že i novinářské/reportážní řemeslo může mít vysokou úroveň a že témata mohou být chytlavá a zároveň i hluboce lidská.

10 31.10.2019

Co lepšího číst po návratu ze Šumavy než povídání o starých drsných časech právě odtud. Jak kontrastně teď působí hotely Modravy, Kvildy a okolí. A jak je dobře, že si Šumava zachovává díky slatím a mokřadům trochu ze své původní tváře.
Příjemné čtení, jen škoda, že nejde více do hloubky.

9 28.10.2019

Medu jsem si vážila vždy, ale teď to hraničí s uctíváním.
Pěkné a pro včelařského neodborníka zajímavé povídání o roce života jedné tápající duše (je překvapivé, jak moc někteří lidé řeší a bojí se nenastalých věcí) a jejího včelstva.
Kniha je napsaná s jistou opatrností, která je autorce vlastní, čte se příjemně a doporučuji mít poblíž sklenici domácího medu.

"Úl vlastně nikdy neznamenal únik, ale výpad mého vlastního tvrdě vybojovaného přesvědčení, že je možné něco jiného - jiný druh vnímání či propojení - v rámci tohoto nedokonalého světa."

12 25.10.2019

Knihu jsem si příhodně pořídila v anglickém vydání na cestě domů ze severu Švédska, takže jsem se soustředila hlavně na obsahovou stránku a tu literární trochu opomíjela.
Každopádně se mi četla velmi dobře, příběh má spád a i když není samotná zápletka až tak originální, prostředí vesnice na severu je velmi pěkně vykresleno, stejně jako mystická, zádumčivá nálada a psychologie postav.

18 21.10.2019

Mark Sundeen má zajímavý styl psaní - na první pohled jednoduchý a reportážní, ale postupně zabředává do filozofie, nedodržuje časovou posloupnost a skládá příběhy i místa, životopis, výzkumy a úvahy zdánlivě nelogicky. Ale nakonec každá část vždy zapadne do cekového příběhu a výsledkem je ucelená představa o životě a filozofii jednoho zajímavého člověka, který podle mě zastupuje řadu dalších, netradičně žijících a hledajících. Nečekejte praktické rady o přežití v jeskyni ani duchovní agitaci, spíše příběh o cestě, tápání, depresi a určení priorit v životě. A obecně filozofický pohled na peníze, společnost, náboženství.
S mnohým jsem souhlasila, s něčím ne. A o to jde.

"Je na každém z nás, abychom odpověděli na otázku, proč zpochybňujeme Daniely tohoto světa."

5 21.10.2019

Příběh je to zajímavý, netradiční, jen mi nesedl styl autorky, avízovanou "práci s vytříbeností a esenciálností jazyka, cit a poetiku" jsem v jejím psaní neobjevila. Naopak mi to přišlo strohé, popsané až s jakousi nudou, což vyprávění ubírá na síle, kterou by si samotný příběh zasloužil.

7 16.10.2019

Tohle čtení je asi jako cestování v karavanu - občas drama, vtip, absurdní okamžiky a jednoduchý komfort na dosah.
Autorka vychytala a popsala top 10 největších lákadel Skandinávie jako z katalogu cestovky, zamíchala je do vztahových problémů a řešení, přidala zajímavé vedlejší postavičky (např. dva Stoleté staříky, autistu, mladou skorosebevražedkyni) a s dávkou romantiky to vše naservírovala v této oddychovce. Na literární cestě mi chyběla samotná cesta.
Konec ve stylu "rok předtím" se mi nelíbil, přišlo mi to neúpřimné a cítila jsem se tak nějak ošizena.
Ale abych knize nekřivdila - postava dcery Lily se opravdu povedla a při jejích zápiscích typu moje vši jsem se pobavila.

9 16.10.2019

Komu se líbil Starý kraj, nebude zklamán ani touto knihou. Samotný příběh Ingwera plyne pomalu a je spíše spojovací linií knihy, hlavní roli hraje atmosféra vesnice, která není ani přehnaně idealizována ani popsána s přílišným naturalismem. Svérázné postavičky a osoby, které člověk poznává i v povahách z okolí, otázka vykořenění i návratu, nezastavitelné změny a modernizace vesnice a naopak neměnnost povah starých obyvatel - to vše autorka pozoruje, popisuje, nesoudí.
Patří člověk do kraje, kde se narodil, i když už to není ten samý kraj?

16 12.10.2019

M. Cunningham je velmi dobrý vypravěč, který dokáže svým postavám dát duši, osobnost a nelehký, nejednoznačný život, ať už se jedná o ztroskotaného travestitu nebo bohatou americkou paničku. Děj plyne chronologicky, události jsou vyprávěné z pohledu různých osob, zvraty jsou často jen naznačené a dozvíme se až výsledek po několika letech. A některé dialogy a rodinné konflikty jsou tak reálné, až to bolí. Vyprávění čtenáře udržuje v napětí a já si vyprávění o osudech všech postav vychutnala.

18 07.10.2019

Po rozpačitém začátku plném setkání "někoho" s "někým" a neustálých popisů jídla (proti kterému absolutně nic nemám, ale v tomto podání se pro mě jednalo navdory vysvětlivkám o abstraktní pojmy bez chutě) začne příběh trochu plynout a osoby a jejich životy dostávají určitý charakter a směr. Závěr (poslední 1,5 stránky) celkový dojem z knihy vylepšil.
K příjemnému čtenářskému zážitku však v mém případě nedošlo, chyběla tomu hloubka slov (nikoliv talíře či poháru) a rozvinutější styl, který se k takovému nedějovému příběhu hodi.

10 01.10.2019

Hluboké, lidské - v tom dobrém slova smyslu - a velmi dobře napsané. D. d. Vigan má dar pozorovat, vidět, domyslet a psát. Mám její styl i témata knih opravdu ráda a u málokterého spisovatele se po dočtení vracím ihned na začátek...

15 30.09.2019

Silná a velice reálná kniha, která se mi i přes jednoduchý, strohý styl (který k tomuto tématu vyloženě sedí) nečetla lehce.

6 26.09.2019

Mnoho thrillerů jsem za svůj život nečetla, a i tak mi tento přijde neoriginální a odhadnutelný - černé žhnoucí oči ve tmě, tajemné vzkazy psané na vypnutém počítači...(pravda, pokoj "chtíče" je originální, ale spíše ujetý než co jiného)... Děj je sice mrazivý, ale spíše díky popisovanému počasí. Samotná kniha je psána tak nějak těžkopádně, jakoby autor ždímal už suchou hadru a látal dohromady všechno duchařské, co ho zrovna napadlo.
Prostě jsem příběhu neuvěřila, a to je asi ten problém, protože pak mi nepřišel napínavý, spíše jsem si říkala, co zase vymyslí za nonsense v příští kapitole...

8 26.09.2019

Škoda špatného hodnocení této knihy, za mě je to velmi dobré dílo. Nečekejte čtení o Bohu a náboženství, naopak, jde o hledání a těžkém pochybování. Jedná se o záznam životního období ženy, která tápe, snaží se vyrovnat s osobní tragédií i se současnou životní situací a s drsným životem daleko na severu Norska. Utíká do pustiny, mezi uzavřené lidi, kteří nekladou otázky, hledá a nenachází odpovědi ve víře i v osamělosti. A přežívá.
Kniha je výbornou ukázkou severské nekrimi literatury.

11 24.09.2019

Přiznám se, že P. Maye čtu jen kvůli popisům skotské přírody. A je to opět to, co mě na knize nejvíce zaujalo, stejně jako zajímavé informace o včelách. Děj je však příliš překombinovaný. Stačila by polovina zvratů a tak nějak by byl příběh mnohem uvěřitelnější a čtení příjemnější.

8 24.09.2019

Obdivuji, co J. Muir ve své době dokázal ohledně ochrany přírody a krajiny (díky němu byl založen Yosemitský NP, Sequiský NP a mnoho méně známých lesů a míst). A neméně obdivuji jeho neutuchající nadšení z přírody a pozorovacích schopností každičkého detailu. Je fakt, že mi líčení přišlo občas až extrémně poetické a nadšené, jako by viděl v přírodě jen to slunečné a opomíjel drsnou stránku, která k ní neodmyslitelně patří. Je to možná zkresleno časem (mezi dobou, v níž žil, a tou dnešní, ale také odstupem času mezi cestou a samotným napsáním knihy). A pak ty naivní okamžiky (pobavilo mě promluva k bernardýnovi, že by neměl honit horské sviště, či snaha naučit buranského pastevce pozorovat kytičky).

Knihu jsem s sebou měla na vandru za polárním kruhem a i když je místní květena (nebo spíš "kamenina") i téměř zimní počasí velmi odlišné od letní kalifornské louky (jak jsem mu občas záviděla!), díky čtení jsem se zaměřila na detaily přírody, často se jen tak zastavila (pokud to vítr a déšť dovolil) a vložila trochu poetiky i do mého putování.

Co na závěr musím zdůraznit, je opravdu výborná překladatelská práce, protože tolik synonym a celkově bohatou slovní zásobu oslavující oblohu a lístečky bych opravdu nevymyslela.

9 24.09.2019

Delphine de Vigan obdivuji jako spisovatelku a teď i jako člověka. A v této knize lidská stránka převažuje nad literární.
Silná zpověď, ze které přímo sálá, jak složité bylo knihu napsat a život žít.

15 29.08.2019

Kniha je psána esejistickým stylem, obsahuje zajímavé informace, úvahy a osobní pohled, ale ucelenější forma by knize jen a jen prospěla. Takto autor skáče ve svých myšlenkách z historie do současnosti či vlastního dětství a mně dělalo problém je sledovat a neupadnout do "očního" = bezmyšlenkového čtení. Přitom u takového tématu bych nevěřila, že je to možné...
Nejvíce mě potěšilo vzpomínání na dětství a vlastní zážitky ze Skotska a z mého oblíbeného Cairngorms, ale byly to jen takové záblesky a klidně jim autor mohl věnovat více prostoru.

"Když Mallory zlezl Everest, byla to poslední bašta nedobytné země, "třetí pól". Dnes je z něj gigantický, nevkustný, zamrzlý Tádž Mahal, důmyslně ozdobený svatební dort s propracovanou ledovou polevou, po němže horolezecké společnosti rok co rok lifrují stovky nezkušených klientů nahoru a dolů."

- bohužel mělo hodně nesprávných lidí hory v hlavě...

5 27.08.2019

Orwell dokáže skvěle zachytit průměrnost lidského života, vtáhnout do šedi všedných dnů nevýrazných lidí .. i když - co všechno se skrývá za tím nesympatickým tlouštíkem se splihlými blonďatými vlasy a rudým obličejem? Kolik strachu, obav, zkušeností, snů? A kde se podělo to zapálení z dětství?
Velmi dobře je zachycena atmosféra předválečné Anglie a směřování lidské povahy, povrchní souzení druhých... vážně už tenkrát? (Tuhle otázku si kladu u každé autorovy knihy).

"...není vám na zvracení z toho, co se teď v Anglii děje, ze všech těch plechovek, koupadel pro ptáky, sádrových trpajzlíků a skřítků, kteří dneska straší tam, kde kdysi byly bukové lesy? Nostalgické, říkáte? Nepokrokové? Že by stromy měly mít přednost před lidmi? Záleží na tom, jaké stromy a před jakými lidmi. Těžko s tím něco naděláte."
- originál byl vydán roku 1939.

6 23.08.2019