pakoshka
komentáře u knih
Zbabělí hrdinové
Simona Bohatá
Další povídky. Moje první Bohatá. Vůbec ne špatný, jedou na vlně syrových životů lidi odvedle, a protože má každej příběh různý úhly pohledu, vezmeme vždy k jedné povídce dva. To mě hodně baví.
Těla
Klára Vlasáková
Poté, co Těla obletěla celý ig, jsem očekávala něco trochu jiného, zklamaná jsem ale nebyla. Well, ale celou knihu mi zničila jediná pasáž, ta o bércových vředech. Mně se po zkušenostech z rodiny vždy podlomí kolena, zaplní nos specifickým pachem (čichová paměť je opravdu prevít, raději bych si pamatovala vůni všech štěňátek, který jsem kdy muchlala, ale bohužel) a před očima vyskočí nohy. Kdyby si tyhle dvě stránky odmyslím - jak bych je chtěla přeskočit! - tak mě ale Těla zajímala.
Latte bez mlíka
Kristýna P.
Lattéčku sluší víc forma ig postů, sleduji je od úplného začátku, proto pro mě většina příspěvků není novinkou... :-)
Ada
Veronika Jonášová
V Olomouci žiju skoro deset let a o Hodolanským pekle jsem netušila ani ň. V průběhu autorčiny babičky jsem se prošla po Slavoníně těsně po válce, současná linka byla dost romantická a obešla bych se bez ní, klasika. Nicméně ohledně téma táborů pro Němce a jejich odsunu z Olomouce se ještě dovzdělávám. Mimo to kniha obsahuje i krátký dobový útržky z novin nebo paměti. Moc dobrej počin.
Všechny za jednu
* antologie
Nejzábavnější - Nevěsta od Hejdové, nejlepší - Křídýlka od Soukupové, nejnudnější - Loučení se Šabachem od Moníka.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Můj první a možná taky (aspoň zas na pár let) poslední Haruki Murakami. Byly pasáže a chvíle, kdy se mi Norské dřevo četlo jedna báseň, ale občas se mi nechtělo pokračovat. Komentáře si píšu pro sebe většinou po pár týdnech od dočtení, a tenhle román žádný dojem nezanechal, myslím, že na mě je moc sentimentální.
Fahrenheitova dvojčata
Michel Faber
Ano ano ano, Faberovy povídky mě moc bavily a strašně se těším, až se dostanu k celýmu románu.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Vyměníš den života za všechny kočky? A nebo přestane existovat čokoláda?
Příběh na pomezí grotesky a nějakýho toho přemýšlení o vlastní existenci a uvědomění si, co je v životě důležité. Pro mě ty absurdní dialogy s ďáblem Alohou vynikaly nad pseudofilosofičnem.
Jazyk, srdce, mozek, krev
Martin Pecina
Kila žloutků, másla a sádla, nádherný zpracování, klasika a spousta vlastních nápadů, sarkastické poznámky a lehce pichlavý humor. Kuchařka uvařená dle mého gusta.
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Znám to město, znám ta místa, znám tu fabriku, znám tu školu, znám Torčíkovu generaci z Přerova a jak to tam vypadalo. Příběh o šikaně, alkoholu, smutném dětství, nefunkčních dospělých. I přes to všechno se mě Rozložíš paměť až tak nedotklo. Pro sebe jsem si můj stav nazvala jako 'přesycena kňourem'.
Zabiják
Émile Zola
Absolutně nechápu, proč jsem Zolu okázale ignorovala a naturalismus jsem četla hlavně ten český, Zabiják je naprostý skvost a jsem šťastná, že mám ještě komplet Zolu před sebou!
Fosilie
Michal Kašpárek
Děda, otec, dcera, střet generací, zájmu, střet kapitalismu s ekologickým aktivismem, rodina, názory a škoda závěru. Po dočtení chuť si vymýt mozek detektivkou.
Dcery dvouhlavého draka: Příběh „ženy pro útěchu“
William Andrews
Bavilo/nebavilo. Příběh žen pro útěchu během války jsem hltala, story že současnosti přetrpěla.
Lastočka
Jitka Závodná
Lastočku jsem dočetla zhruba před měsícem a půl, nenapsala jsem si k ní komentář a teď koukám jako blázen, co to mám za knihu v kolonce Přečteno... No co budu lhát, vůbec jsem si na ni nemohla vzpomenout, a to je sakra špatně. Přitom námět - životní události paní Ludmily, narozené ve 30. letech minulého století v Rusku, návrat do ČR, válka, komunisti, zrady, život, to celý je děsně zajímavý, ale bohužel nějaká zaživná forma tomu chybí. Za nic na světě nevydoluju z hlavy takovou poslední třetinu knihy.
Nepatrná ztráta osamělosti
Eli Beneš
Hrozně citlivý a hrozně dobrý. Víc snad nemám co dodat.
Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
Kolikrát jsem Kopretiny četla v pubertě? Dle toho salátu v mý knihovně hodněkrát. Poslední aristokratka z osmdesátých let čtená jako poslední chybějící téma do výzvy.
Misery
Stephen King
Já Kinga opravdu nemusím, ale stejně tak ani Austen, takže při letošní výzvě Kniha od Kinga nebo Austen jsem se hodně nasmála a vybrala to menší zlo. A z toho menšího zla jsem se pokusila vybrat dílo, kde je to zlo reálný, lidský, bez nějakých nadpřirozených pičičund a konečně, King mě bavil. Až teda na ty pasáže s královnou, to už se zas blížíme k fantasmagoriím. A na víkend si asi seženu film.
