pakoshka komentáře u knih
"Si to přečtu, až budou všechny díly!"
Prakticky roky čekání, abych pak třídílnou ságu zkonzumovala během pár dní. Vůbec jsem s ní už nešetřila, četla jsem všude, střihla jsem si během čtení i dovolenou, o Wojtkovi se mi i zdálo.
Nejlepší.
Vlastně jediný, co se mi na Lásce líbilo, byl vhled do otroctví v Kolumbii. A ta syrovost života.
Přečteno ušima v podání Oldřicha Víznera a bavila jsem se královsky!
Já si nemůžu pomoct, mi z těch lidí v konečným důsledku nikdo nepřišel šťastnej.
Dokument o lásce a vztazích... No co si budeme povídat, já taky nežiju v klasickým monogamním vztahu, někdo by to nazval otevřený (mimochodem s definicí otevřenýho vztahu v knize nesouzním), ale my se cítíme mnohem blíž... Kolem sebe mám pár lidí v různých typech partnerství a vypadá to, že by jejich výpovědi byly zajímavější. Ale to je moje zkušenost a vždy se jako správná drbna podívám, jak to chodí za jinými dveřmi.
Na Oněgin byl Rusák jsem se vrhla ihned po Budžesovi a tomu moc nestačil.
Ty moje předsudky! Nelíbil se mi název, nelíbil se mi obal, nelíbilo se mi vlastně nic, co by mě mělo na knížce lákat, ani nevím, proč jsem po ní nakonec sáhla... Ale dobře jsem udělala, jak mě Helenka bavila! Tisíckrát ano a musím vidět i divadelní adaptaci.
Kalibu jsem si zamilovala. Vesnický realismus prostě miluju.
Posloucháno jako audiokniha. Ač se mi ze začátku kniha líbila, od poloviny mě začala neuvěřitelně nudit, pořád jsem se snažila ji na sílu dojet, až jsem to vzdala.
Nádherná, hrozně silná, uvěřitelná.
Zvlášť, když jsi i v sobě neseme nějaké ty křivdy, nesplněná očekávání a třeba i zklamání.
Všechny hvězdičky úplně ze všech.
(SPOILER) Jezero vystřídalo šíleně pestrou škálu mých čtenářských emocí:
- tyjo slovinská detektivka s výbornou recenzí, farmaceutický prostředí, tak prubnu to - tyjo inspektor, co není alkoholik, má ženu a je spokojenej, super - no to jsou zas náhodičky - hmm nová mladá kolegyně, ale tak snad se to nepojebe a nespadne to do klišé - vůbec nevím, co čtu, nuda, kde se tu vzal ten týpek, cotoje - tak jasně, že klišé, no - kolik že to má stran?! - vůbec nevím, co čtu - to je debil - to asi nebyla recenze, ale PR článek - ať už je konec - tady to přeskočím - konec.
Strašně jsem potřebovala po posledních pár knížkách něco, co mi pomůže a vyloženě jsem cítila fyzickou potřebu po knize Petry Soukupové. No a protože veškeré její románové dílo pro dospělé mám dávno zkonzumované, musím jít opět do knih pro děti. A opět jsem si ji užila.
Protože sakra neumím italsky a protože jsem nevěděla, že La Malnata rozhodně neznamená Dareba, tak jsem očekávala něco naprosto jinýho, než jsem dostala. Zlobivá holka, která svádí tu hodnou, milou dívku z lepších kruhů na scestí? Ale nenene! ---Italian Dictionary Word Meaning of malnato
1.1 of low birth
2.1 wretched
3.1 wicked, evil
4.1 ill-bred ---
A takhle to už dává smysl. Maddalena není darebná holka. Je odvážná, je to hromosvod pro problémy, je prý prokletá a vlastní matka na ni nepromluví.
Fašismus v Itálii, válka v Etiopii, Mussolini, patriarchát, přátelství, pověry. Dareba mi dala hodně. Strašně chci, ať si ji přečte co nejvíc lidí.
Do podhorské vesničky jsem se nechala unýst formou audioknihy. Je to těžký, tyhle rodinný poselství, je těžký tu sledovat tři generace žen a doufat, že si pomůžou (protože pomoct si můžeme hlavně my samy, ale většinou k tomu potřebujeme tu pomocnou ruku a trošku podpory).
Johana, poslední z žen, o své matce, pokoušíc se žít podle svého a ne podle společnosti: "Myslím, že by mě měla radši jako uhoněnou ženskou s dítětem za zadkem".
Plný stádečko hvězdiček. Tohle jsou komiksy a hlasy, který potřebujeme.
Dočteno v lednu, kvůli popisku jsem se k Mateřství vrátila bezmála na začátku dubna... Hele, mnou to téma může rezonovat, mi je za dva dny 32, v knize bylo několik myšlenek, který jsem si poznamenala, ale osobně v sobě nemám ten boj a tolik otázek, jako má Heti - to možná přijde za pár let, haha, nebo snad raději ne. Hrozně se mi asi ve třech čtvrtinách knihy ulevilo, když jsem si uvědomila, že ji nemusím dočítat do konce a jen jsem ji prolistovala.
Životopis, a ač komiks, určitě není na slupnutí během hoďky. O životě doktorky Suzanne, plastické chirurgyně, feministce, dámě, která se nevzdala - o tom chceš přemýšlet.
Během ledna jsem přečetla tři knihy podobné tematiky: Těla, Mateřské mléko a Mateřství.
Tady byl pro mě nejpřínosnější pohled do komunistickýho Lotyšska a dopad režimu na tři generace žen. Ostatní pro mě bylo trochu plytké a vlastně mě moc nezajímalo.
Mám moc ráda Neviditelného, toho jsem četla třikrát, a proto jsem se sama pozastavila nad tím, že jsem od Havlíčka nečetla nic jinýho. Proč?
Maloměsto - a já miluju maloměsta! - se všema svýma postavičkama, překrásný jazyk, malebné popisky... To pro mě bylo několik krásných večerů.
Útržkovité vzpomínky na dospívání v chemlonové době, rodinné historky. Fajn lehčí počtení o nelehkých letech.
Audiokniha. To byla teda blbost. Neustálé opakování stejných slovních spojení, první hodiny jen přemýšlení - o co tu vlastně jde, je to fakt detektivka, nebo nějakej románek pro ženský ve středním věku?!, do toho mega nudný přednes. Uff. Ani nevím, jak jsem to doposloouchala.