pakoshka komentáře u knih

O vile Tugendhat toho až tak moc nevím - asi jako všichni, mám matně povědomí, viděla jsem pár videí - a Skleněný pokoj, který má být inspirovaný osudem majitelů vily i vily samotné, mě lákal dlouho. Teď na dovolené přišel jeho čas, ale upřímně... Až tak moc mě to nebavilo. Nakonec jsem těch 400 stran asi za týden přelouskala, ale ke konci jsem byla za to pohádkový shledání vyloženě nasraná.

5 27.06.2023

Jak mám Šabacha ráda, tak máslem dolů mi jen tak sklouzne v hlavě a za dva týdny si z něj nebudu nic pamatovat.

Doplněno o měsíc později: hooorko těžko jsem vydolovala jméno a příběh z poslední části hnihy.

1 15.06.2023

Přišel čas platit účty za padesátá léta. Uf, tohle je síla. Padesátá léta v naší krásný zemi. Současnost a možnost vybrat si za ně daň.

Báječný zpracování strašně těžkýho tématu. Prolínání nechutných humusů (fakt) z minulosti a vyfabulovaná dějová linka ze současnosti, kdy si nepamatuju, že bych v poslední době nějakýmu knižními hrdinovi fandila víc.

Čtěte, všichni.

11 15.06.2023

Na Símku jsem se těšila a jsem... Zklamaná? Možná je to moc silný slovo, ale Símka mi přijde jako ždímání tématu, který táhne. Jo, všem těm Soukupovým, Hanišovým, Dostálovým a Mornštajnovým, těm to funguje a tyhle rodinný dramata jim žeru, ale tady mě autorka nepřesvědčila a je o pár tříd níž.

3 15.06.2023

To bylo asi to nejlepší, co se mi letos dostalo do rukou. Jedna kniha textu - povídání o šesti ženách, spíše dokumentujícím, nezávislým, nehodnotícím stylem, proloženo jejich komentáři. Šest brožurek plných fotek, z archivu od žen či stylizovaných uměleckých. Tři plakáty. Spousta bolesti, trápení, života, mladosti, dětí, manželů, nepochopení, nemocí, zneužívání, handicapů. Každá z šesti hrdinek si nese to své a dělí se o to se světem.

Formát dokumentu je skvělej, však za to dostal Magnesii Literu. Pro mě je to něco novýho.

11.06.2023

Klasická sesbíraná sbírka receptů, žádná vlastní invence.

1 08.06.2023

Muž pod černým deštníkem na mě vyskočil v knihovně v novinkách a vzpomněla jsem si, jak o nové sbírce haiku mluvil pan Hájíček na besedě zrovna v době, kdy ji dával dohromady. Tak jsem neodolala a opět jsem se do jeho haiku ponořila.

06.06.2023

Mám toho frajírka Pavalu ráda.

06.06.2023

Matěj má šílený štěstí, že se narodil do takový rodiny! Čtení, který mě moc bavilo, nahlídnout do rodiny s autistickým dítětem prostřednictvím vyprávění bez příkras, ale s náležitou mateřskou hrdostí. Moc ráda se k Matejovi ještě vrátím.

2 03.06.2023

Ježkovy, tohle bylo teda! Poetický, ale tak, že i naprostej nepoeta pochopí, co tím pan kluk myslí. To dětství v garsonce s matkou, návštěvy dědka, jejich nerovnováhu, dospětí. Na Zápisky z garsonky jsem se chystala předlouho a jsem šťastná, že jsem se k těmto vzpomínkám do dob socialismu dostala.

2 01.06.2023

No, já nevím. Kuchařka, kde je recept na sýrovou omáčku z Veselé krávy a Knorr jíšky, to mě nepřesvědčilo. A nejsou tam fotky ke každýmu receptu - místo fotek jídla jsou na místě fotky dětí?!

Oddychovka, která přenese nejen do světa HP, ale i do Hollywoodu. Jemné, milé, zábavné, s nějakými těmi chybami.

10 30.05.2023

Letošní čtenářská výzva mě trochu dostala, jsou tam dvě nebo tři témata, která mi úplně nesedí a jsou tak opravdovou výzvou. Kniha, která se odehrává ve vesmíru? Sci-fi já nečtu a stokrát omílaným Malým princem se mi výzva obelhávat nechce. A pak mi to došlo! Trpaslík! Seriál plnej britskýho humoru miluju, hlavně první série, a tak bylo jasno. A navíc v audiu.

4 29.05.2023

Bylo mi z toho dost teplo, úzko a dusno.

3 28.05.2023

Do výzvy - kniha, kterou nebudu číst poprvé. A myslím, že mě tenhle extrém naturalismus bavil stejně jako na vysoké, kdy jsem se nechala nalákat povídáním od spolužačky z meziválečné literatury. Vyhraďte si čas (tohle jen tak nespolknete), obalte nervy, uvelebte se a vezměte do ruky tento (podle mě) neprávem opomíjený klenot české prózy. Za pár let bude slavit stovku.

23.05.2023

Já jsem vlastně vůbec nevěděla, že je Běsa volný pokračování Malinky. A bylo to příjemný překvapení. Jakkoliv je knížka depkoidní, četla jsem ji jedním dechem a Dita Táborská se posunula velmi vysoko v mým pomyslném žebříčku. Chvilkama se mi zdálo, že je těch témat dost - adopce, fet, pasáci, ukrajinci, mateřství, velký myšlenky, ale co by z toho jinak bylo, kdyby něco chybělo, že? Střídání forem i vypravěčů se mi moc líbilo, nejraději jsem četla Sabinu, nejmíň ráda Lidku, hrozně mě bavila du forma. Strašně dobrý, jen bych si osobně odpustila ty fantasmagorie s Bůh a Smrtem, ale tak to mi vadilo už u Malinky.

3 22.05.2023

Jsem zas nějak nasedla na vlnu českých autorek a nemůžu z ní slízt. Dobrý to bylo.

11 16.05.2023

Ta knížka má všechno. Sebevraždy, nemoci, PPP, partnerskou krizi, podnikatele, finanční problémy, děcka, židy. Zní to jako galimatyáš, ale mě to bavilo. Nicméně naivita dvou hlavních mě vyloženě vytáčela, takhle po hlavě se podnikalo doufám naposledy v devadesátkách, ne dnes. Ani na chvíli jsem jim nedržela palce, protože bylo od začátku jasné, jak tohle matlalství dopadne.

5 29.04.2023

Po dvou letech jsem dostala zas chuť na nějakou duchařinu. Trochu úlet. Bavila mě tak první třetina, kde jsem byla trošku napnutá, druhou třetinu si zabral můj racionální mozek a u třetí jsem kroutila očima, přehnaný.

2 27.04.2023

Jak jsem podotkla nedávno, není už těch knih s tématem rodinného dramatu dost?

Je. Ale prostě to pořád táhne a pořád z toho bolí srdce.

Stejně jako píše karol.cadex pode mnou, pokud by mi někdo neprozradil autora, Mornštajnovou bych netipla. Trošku jsem byla zklamaná, jestli se to dá říct, když se provalilo TO, i když to bylo velmi očekávané. Myslím, že k vystavění příběhu, který nejen že bude prodávat, ale taky se s ním část čtenářů ztotožní, by stačilo ponechat všechny další šrámy. A to bych si za sebe přála.

Ale i tak dávám (možná jen zatím? Uvidím za půl roku, jestli mi kniha v povědomí nezapadne) pět hvězd, les se mě dotkl.

8 20.04.2023