puml komentáře u knih

Pěkný obrazový doprovod.

27.02.2023

Klasický šroubovaně exaltovaný, ale přitom matematicky barokní či barokně matematický, i když místy notně únavný Musil. Řečeno s klasikem: Jemný jako dýka. Ten styl nemusí sedět každému. Musil není autor "lehkého pera", ale spíš horník u něhož se pohybujeme nejčastěji v myšlenkových tunelech, štolách a na přechodech, na solidních i když vratce působících základech. Noříme se stále hlouběji, nic moc nevidíme, nechápeme, ale děláme že jo, před námi shrbený Musil tu a tam vezme do ruky kus nějakého šutru, aby ho narychlo opracoval, vyleštil a hle: celkem pěknej drahokam. Ale sakryš kvůli tomu sestupovat až tak hluboko, tak složitě? Musil je horník a jeho Eseje jsou především příručkou, možná spíš manuálem pro myšlenkové horníky. No, moc mě to nenadchlo, ale jsou tam místa (jako přednáška O hlouposti), rozhodně jsou tam místa nebo spíš žíly. Nedoporučuji každému.

1 26.02.2023

Zujala obálka i zpracování. Notně ironická a občas i sarkastická sbírka básní. Autor je nad věcí, naštěstí se nebere příliš vážně a často ironizuje i sama sebe. Velmi dobrá sbírka, která ve své pregnantnosti říká o současnosti víc, než se může na první pohled zdát. Doporučuji.

24.02.2023

Zatím asi nejlepší Steinerova kniha. Hutná, polemická, podvratná a i po tom víc jak půl století stále inspirativní. Jestli bych nějakou knihu doporučil jako vstup do světa Steinerových úvah, tak by to byla právě tato. Více v solidních recenzích. Doporučuji.

Druhé čtení červen 2024: Ty první tři části jsou naprosto skvostné, jedny z nejlepších esejí o kultuře a o tom, čím je kultura v době po "smrti Boha", po holocaustu. I dnes velmi inspirativní čtení. Čtvrtá část Zítřek je taková více spekulativní a je to snaha autora nahlédnout do budoucnosti. Na mě to bylo možná trochu moc mudrlantské lamentování. Je jasné, že Steiner je konzervativní intelektuál takového toho klasického ražení, a v době, kdy tuhle knihu psal (konec 60. let, začátek 70. let) se mu jevil ten nejen kulturní boom a revolta 60. let spíše v negativním světle. S tím odstupem let, tahle část působí občas až úsměvně staromilsky. Ale to ke Steinerovi patří. Skvělá kniha.

24.02.2023

Na mě trochu příliš popisné a lyrické. Je to spíš báseň v próze než román. Možná to mohlo být kratší. Samotná myšlenka se dere na povrch poměrně zdlouhavě a je vlastně otázka, jestli to celé není tak trochu utopie. Ale ten konec se autorce povedl. Slušná práce.

1 21.02.2023

Dostal jsem se do toho asi až na potřetí. Skvostná první esej Sekundární město, notně podvratná, když se vezme, že autor je akademik, ale nebojí se mířit do vlastních (nejen) univerzitních řad "vykladačů díla". Zbývající dvě eseje mě už tak neoslovily a jsou těžkopádnější než ta prví. Závěrečné zvolání: "Umění nám pomáhá vydržet. Jak jinak bychom jej mohli snést?" Zní to pěkně, asi jako přání klidného stáří a "dobré smrti", ale "skutečné příromnosti" mi přijdou v tomto ohledu přeci jen někde jinde. Vydržet nám totiž pomáhá ledacos, a nemusí to být nutně umění. Doporučuji.

20.02.2023

Skvělá esej-cestopis o Benátkách, ale nejen o nich, i o času a paměti. Doporučuji.

3 16.02.2023

Na debut solidní. Je to hodně komorní příběh, občas je to možná trochu moc lyrické, ale rozhodně to není jen bezúčelné popisování přírody a západů slunce. Rozhovory jsou skvělé, tak zvláštně vláčné a tajnosnubné. Často není přesně jasné, o co v rozhovoru vlastně jde, ale takový ten zvláčtní pocit něčeho zamlčeného někde za tím vším skvěle vystihuje charaktery i psychické rozpoložení postav. Příjemné překvapení od mladé autorky z JAR.

3 13.02.2023

Možná i za plný počet, co se čtivosti a "tahu na bránu" týče. Jinak začátek poměrně vleklý, ale ve světle nadcházejících událostí pochopitelný, pak následuje skvělá druhá část, kde se objeví jedna z těch krásných a divokých teorií (kterými se ale reálně matematici a teoretičtí fyzici zabývají, například až surreálné Boltzmannovy mozky, nebo holografické bytí, simulace a neexistence času, to především u skvělého Carla Rovelliho), kterou autor vtipně a notně ironicky (scény s Trumpem) zapracoval do románové podoby s nádechem sci-fi. Možná to mohlo být delší, dalo se z toho vytřískat víc, ale zas by to možná nebylo tak čtivé a stala by se z toho jen další natahovaná soap opera se sci-fi pozadím. Takhle je to až třeskutě našlapané dějem a akcí. Pro mě jedno z nejpříjemnějších čtenářských překvapení a dovolím si tvrdit, že jedna z nejoriginálnějších knih, co kdy dostala Goncourtovu cenu. Vliv Oulipa se nezapře. 90%. Doporučuji.

5 11.02.2023

Je to skvělá kniha, jen ta cena (798Kč pultovka) je dost přepálená. Doporučuji.

4 05.02.2023

Tohle je těžké hodnotit. Originál neznám, takže jaká je kvalita překladu, nevím, ale asi dobrá, překladatel Milan Ohnisko je jinak výborný básník. Ale jinak mi to moc nesedlo. Zarazí už ta délka skorem 300 stran. To je na básnickou sbírku netradiční, takovouto délku jeden čeká spíš u výboru, ale ne u "řadové" sbírky v překladu. Ale proč ne, líbí se mi, jak Argo tuhle řadu drží v intencích překladu celých sbírek. Za to dávám jednoznačně palec nahoru a zároveň držím palce (na jednoho trochu moc palců) aby tahle edice vydávala víc překladů. Zpět k Hughesovi. Je toho prostě moc a zároveň chápu tu skorem až intinmní rovinu těch básní, ale myslím si, že se úplně nepodařilo předat ten pocit nebo respektive přijde mi to místy takové až příliš akademické nuceně poetické. Moc z toho čpí básnická manýra a po pár kouscích jsem už jen namátkou vybíral tu a tam báseň nebo sloku. Je to kšaft jednoho básníka za svou manželku básnířku, takže celkově nic, co by mě nějak zvlášť vytrhlo z nočního přemítání u lahváče plzeňskýho. Navíc mi přijde, že tady Hughes tak nějak básnicky přehrává. Větší míru autenticity vidím v jeho skladbě Crow nebo Gog. To je autentický, často notně chlapácký a svým způsobem až animální Hughes. Moc mě ty Tedovy "dopisy" neoslovily a ani mě to nevtáhlo, většinu z toho o čem píše, mi přijde tak nějak mdlý a moc jsem mu to nevěřil. Jako svým způsobem elegii za jeden vztah to zpracování chápu, ale není to ani zdaleka autorova nejlepší sbírka.

Poetické, snové, lehce surreálné, ale i tak nějak domácké, jako plápolající polínko v krbu a kouř z dýmky v zimním podvečeru. Doporučuji.

03.02.2023

Netradiční povídky z Indie. Tak trochu magický realismus po indicku. Zvláštní, někdy až snová atmosféra upomene na argentinské autory Borgese a Saera. Doporučuji.

1 03.02.2023

Tak starej prasák si na starý kolena pořizuje barák, auto a další vymoženosti spořádanýho života. Trochu se i investuje, vlastně proč ne, když zálohy choděj v nemalé míře a to nejen za scénář, ale i za překlady do němčiny. Břitkost a ironie tu ale nechybí, ale je to vše tak nějak poklidnější, víc nad věcí, skoro bych řekl nejležérnější autorův román. Jo, ležérnost na to sedí docela dobře. Příjemné počtení, jako ležení na lehátku v bazénu a popíjení vychlazenýho bíra. Autor asi našel konečně něco jako klid a smíření, navíc po boku se ženou, která, zdá se, respektuje jeho životní styl. Ideální četba do baru nebo kamkoliv. Bavilo mě taky uvažovat nad těma postavama, co se v tom kolotoči mihnou, často jsou to slavný režiséři, třeba Goddard a Herzog. Doporučuji.

2 31.01.2023

Skvělá kniha plná skvělých příběhů. Na dlouhou dobu asi zlatý standart psaní o dějinách basketbalu, ale v důsledku nejen o něm. Takhle si představuji ideálně zpracované dějiny prakticky jakékoliv kolektivní hry. Velká kniha, velký příběh. Doporučuji.

28.01.2023

Dobrá kniha, líbila se mi ta část starýho barda, kterej má ke svejm věcem dost kritickej názor a sám sebe prozíravě prohlašuje za idiota. Ne není to póza, starej Ezra si jen na starý kolena uvědomil, že byl vlastně v něčem docela hovado, ale to je na něm vlastně nějak křehký a lidský, oproti množství toho často dost nafrněnýho bordelu v Cantos. (Jsou tam ale i skvělý party, hlavně Pisánský Cantos jsou výborný.) Hodně silnej je pak rozhovor s Ginsbergem, kterej se snaží bejt hodně ezoterickej a povyšuje Pounda bezmála na božstvo, aby ho Pound skoro vždy odbyl buď až zenovým mlčením nebo jen prostým prohlášením "zmatek". Starej básník v tom nejlepším slova smyslu. Básník, co už, řečeno s Jaccottetem, nechce labyrinty, ale jen rohový sloup a hrst vzduchu.

28.01.2023

Obrazy Pounda v (post)kultuře. Ta kniha svým názvem přesně vystihuje o co v ní jde, takže pro někoho sí pro někoho no. Dobrá byla ta část o Ginsbergovi, Ferlinghetim a Bukowskym a jejich vztahu k Poundovi. Vidím to stejně jako Hank. Ginsberg vše zveličuje a skorem vidí Pounda jako božstvo, sice chybující, ale božstvo. Féčko na to jde od lesa hutnou kritikou, aby se k Poundovi neustále vracel s až obsesivním zájmem. Jedinej Hank je tak nějak nad věcí a docela trefně vystihuje tu tunu bordelu, ve kterym tu a tam zazáří diamant; jak už to tak někdy v životě bejvá...

28.01.2023

Ve výsledku nic moc neříkající pastiš na Pounda. Ale pokud Vás zajímají poslední roky notně melancholického Pounda, tak vřele doporučuji.

28.01.2023

Jeden z nejlepších výborů Hankovi poezie. Od srdce, od péra i od lahváče. Ale celkově jsou ty věci tak nějak melancholičtější než třeba z výboru Láska je pes. No, starej prasák stárne, přátelé umíraj o samotě v nemocnici, a k tomu je tu spousta lidí, co vás chce jen vykolejit nebo vojebat a dostat z vás trochu tý vaší šťávy. Hank to má ale na háku a dobře ví, že nejlepší je bejt pěkně o samotě, jen s kočkama, s psacím strojem a lahví něčeho slušnýho k pití. Starej prasák s duší Li Poa řízlou Schopenhauerem, tak trochu ve stylu: vím, co chcete, ale tady to není...

1 22.01.2023

Skvělé syrové básně. Někdy je to jen spousta sexuálních výstřelků a bizarností, ale vždy tak nějak ze života s nádechem zvětralýho piva a lacinýho vína, tak nějak odspodu nebo spíš zezadu, jak kdo chce. Líbili se mi spíš ty sebezpytnější kousky, o samotě, o tý těžký tmě všude kolem, o melancholii prosvětlenou jen tu a tam možností vypadnout na dostihy nebo možností psát. Atmosféra sedmdesátkovýho LA z toho přímo čiší, ale vlastně je většina těch věcí nadčasových. Tohle je "hlas Ameriky" nebo aspoň tý Ameriky, kterou většina autorů nechce vidět nebo ji zas naopak kašíruje přílišnou akademičností a rádoby stylem. Hank jde zvostra na věc a mezi tím množstvím básní se najde spousta nevykouřenejch doutníků a nedopitejch lahváčů. V některých básních je Hank dokonce filosof, kterej má podle mě svým viděním světa blízko k Schopenhauerovi, Pascalovi a pak obecně k některým stoikům a epikurejcům. Skvělá sbírka, skvěle upravená a vytištěná na odpovídajícím papíře. Doporučuji.

4 17.01.2023