roman9739 komentáře u knih

Král vlků Ernest Thompson Seton

Začnu zeširoka, protože se nejdřív musím vrátit k Pavlu Hoškovi a jeho Evangeliu, o němž jsem psal nedávno; totiž díky Pavlovi jsem objevil tvorbu páně Setona, u něhož jsem do té doby měl zařazené jen Dva divochy. Chyba lávky! Povídkové celky, které vyšly u nakladatelství LEPREZ v rámci Sebraných spisů, jako Blesk (svazek 2), Zvířata hrdinové (svazek 3) a Král vlků (svazek 7) jsou fantastickými průniky do života zvířat. Proto uvedu tento komentář u všech tří knih.
Ernest měl opravdu výjimečný pozorovací talent a díky Bohu byl nadán i literárně, a tak zaznamenal neuvěřitelné osudy poštovního holuba, divoké kočky, zajíce, psů, medvědů, jelenů, vlků a dokonce i potkana.
Všechny texty jsou nesmírně čtivé, dech beroucí a poučné. A drsné jako příroda sama.
K našemu rodinnému srdci nejvíce přirostl Pírko, šedý veverčák, povídka, kde je mnohé ze Setonovy lesní moudrosti.
Scéna, kdy Pírko pozoruje Zrzouna (ten se mimochodem stane i hrdinou samostatné povídky, kde se opět věnuje své vášni pro červené houbičky), jak vláčí červenou muchomůrku dokládá výše řečené o pozorovacím a literárním talentu.
Ale i ostatní povídky nezůstávají pozadu a odhalují bohatý zvířecí život, jeho veselá i temná zákoutí.
Mimochodem psát povídky o krvelačných vlcích, řekl bych, ve vší úctě, jde samo, ale napsat poutavou povídku o pouštním klokánkovy nebo poněkud alternativně pojatý noční výjev s mývaly, tam spočívá Setonova velikost, zde zhodnocuje hodiny strávené v divoké přírodě.
Takže, Pavle, opět díky!
UPDATE 20. 10. 2020: Jak rychle jsem si na tuhle knihu vzpomněl, když jsem se dozvěděl, že smečka 11 vlků útočila na české ovce!

1 03.05.2020 5 z 5

Blesk Ernest Thompson Seton

03.05.2020 5 z 5

Uvnitř neolitické mysli: Vědomí, vesmír a říše bohů David Lewis-Williams

Každý den četby této knihy jsem bojoval s jejím odložením. On je to vlastně Lewis-Williamsův styl - už u jeho první knihy Mysl v jeskyni jsem měl podobný problém; do té jsem se také přehoupl až v druhé polovině.
On se zřejmě David děsně rád poslouchá a než se dostane k meritu věci, přece jen to chvíli trvá. Tím pádem rozumím všem předchozím komentářům i souhlasím s názorem, že první kniha byla lepší.
Pokud však dáte Davidovi šanci, zkusíte s ním hrát jeho provokativní hru, narazíte nejen na zajímavé myšlenky, ale nakonec i jeho styl pojmete za svůj (mě se to povedlo až u samého konce páté kapitoly) a knihu, přes výhrady, zdárně dočtete.
Nutno říct, že vyznění celé knihy poškodil velmi špatný překlad, plný nejen obsahových, ale i gramatických chyb.
Pro dokreslení určité myšlenkové nesourodosti (či chybného překladu) uvádím tuto pasáž, v nezkrácené verzi: Kámen uzavírající vchod do hrobky Newgrange byl naproti tomu zdoben na místě. Teprve poté, co byl dotažen před vchod, bylo rozhodnuto o přesném umístění motivů. Soudě podle jejich pečlivého uskupení si jejich tvůrci celkový vzor nejprve načrtli, než ho začali vydlabávat. Celý povrch kamene na vnější straně pokrývají dvě řady spirál, na okrajích zkrácené. Spodní řada končí u země, i když není vyloučené, že vzor pokračoval i na spodní straně kamene a symbolicky propojoval nadzemní svět s podzemním. (Academia 2008, strana 280 dole)
Jak mohl vzor pokračovat na spodní straně, když byl, podle dvou předchozích vět, upraven až na místě, poté, co byl převlečen na pečlivě vybrané místo? Toto jsou bohužel myšlenkové nedostatky, které se vyskytují v knize na více místech.

1 02.03.2020 3 z 5

Myšlenky Blaise Pascal

Bylo to mé první setkání s Pascalem, na kterého mě upozornil Romano Guardini.
Je to spíš kniha na stále prolistovávání, než na jednolité čtení; myšlenky v ní obsažené jsou stále živé.

2 21.02.2020 5 z 5

Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe Adolf Adam

Ledacos jsem se přiučil, ledacos se dozvěděl. Kniha je skvěle, přehledně a poutavě napsaná.

21.02.2020 5 z 5

Evangelium lesní moudrosti Pavel Hošek

Tato jedinečná kniha ve mě bude ještě dlouho rezonovat.
Musím se Vám, Pavle, na dálku omluvit, z počátku čtení jsem nad Vaším počinem poněkud ohrnoval nos, bla bla fakta, bla bla kvanta poznámek pod čarou, ale v druhé polovině dostala Vaše studie takové tempo, že jsem nestačil zírat, hltat a vypisovat poznámky! Moc děkuji za úžasnou iniciaci do duchovního pojetí lesní moudrosti, děkuji za vcelku neuvěřitelná upozornění na překladatelské nedostatky a úskalí, moc děkuji za ohromnou spoustu odkazové literatury, na kterou se těším a závěrem děkuji za trpělivost, kterou jste se mnou, na počátku čtení, měl.

5 10.02.2020 5 z 5

Dynamika kapitalismu Fernand Braudel

Jestli by mě někdo naučil milovat historii, byl by to Fernand Braudel. Podotýkám, že jsem v tomto oboru opravdový diletant (například až tato kniha mi osvětlila postavení buržoazie ve společenském žebříčku) a i ekonomie je mi na hony vzdálená.
Tohoto génia jsem objevil díky Montanariho Hladu a hojnosti, kde se o něm autor mnohokrát obdivně zmiňuje. Proto lituji, že doposavad vyšla v českém překladu, pokud jsem dobře hledal, jen tato Dynamika kapitalismu a krátká studie Dlouhé trvání (La longue durée).
Výklad a souvislosti tohoto mistra každodennosti jsou naprosto fascinující.
Díky doslovu Martina Nodla jsem pochopil i souvislosti významové a pustil se do četby znovu. Opět stejně fascinován.
Volám bravo a nastupuji do rychlokurzu francouzštiny, abych si mohl přečíst ono Braudelovo veledílo Středozemí v originále:)

1 29.01.2020 5 z 5

Kolem Česka za 66 dní Tomáš Lachman

Vážený Tomáši,
v první řadě máte můj respekt, v průměru 35 kilometrů každý den, to je slušná kláda, to jsem začal obdivovat hned od prvního okamžiku, kdy jsem vzal vaší knihu do ruky.
Kdyby se Vaše kniha jmenovala Zpráva o stavu republiky, byl by to trefný, ale marketingově nešťastný titul - ale já osobně v tom vidím největší přínos Vašeho záznamu; kůrovec, sucho, zanedbanost, příhraniční turistika v dobrém i špatném světle, to vše odhalujete na unikátně krátké ploše, v unikátně krátkém čase. V tom vidím hlavní, opět unikátní, přínos, obzvláště v kontextu Vás, jakožto pamětníka minulých dekád, tohoto deníku z Vašeho hlavního počinu Cesty z hobitína a zpět.
A proč tedy jen čtyři hvězdy? Protože to, pro mě nejdůležitější, Vaše niterné myšlenky, které se rozhoupou spolu s chůzí v každé hlavě, jste shrnul jen na dvou a půl závěrečných stránkách! A přitom v sobě nesou silné poselství, například: A to je v životě typické - míváme tendenci řešit dopředu krize, které ani nenastanou, a kazit si tím přítomný okamžik, jenž vlastně skýtá i mnoho důvodů k vděčnosti.
Škoda, že těchto perel neprosáklo na stránky deníku víc.
Každopádně klobouk dolů.

2 26.01.2020 4 z 5

Indián - Zpráva o archetypu Pjér la Šé'z (p)

Má rád knihy tohoto typu - zdánlivě složité, v určitém věku naprosto nečitelné a ve správném životním okamžiku trefné a velmi osvěžující.
Když jsem tuto knihu dostal ve dvaadvaceti do ruky, zápasil jsem s ní, a od té doby na mě cenila zuby z knihovny; nečekaný impuls od letošního Ježíška ji znovu otevřel a já ji nadšeně slupl.
Je to myšlenkově bohatá kniha, která jen potvrzuje můj "znovuobjevený" životní trend.

1 17.01.2020 4 z 5

Jídlo a pití v pravěku a ve středověku Magdalena Beranová

Kniha je to výborná, obsáhlá, skvěle napsaná, mnohdy zbytečně stručná, ale plná překvapivých informací a receptů. Těším se na vyzkoušení několika opsaných receptů ze závěru knihy.

1 08.01.2020 4 z 5

Hlad a hojnost: Dějiny stravování v Evropě Massimo Montanari

Na tuto, bezpochyby výjimečnou, knihu jsem narazil v citacích Magdaleny Beranové, v jejím díle Jídlo a pití v pravěku a ve středověku,a hned, po splnění rezervace v Městské knihovně, se do ní pustil.
Kniha je poutavě napsaná a její tempo je strhující - a to je to literatura faktu:)
Za přečtení rozhodně stojí kapitola Staré a nové drogy v oddíle nazvaném Evropa a svět; a naprostým vrcholem knihy, logicky, je celý závěrečný oddíl nazvaný Revoluce, z něhož bych rád vypíchl dnes velmi aktuální kapitolu Jídlo pro všechna roční období.
Montanari nezapře svůj italský temperament i jistou dávku národní hrdosti, ale problém evropského stravování, zdá se mi, pojímá v celé jeho šíři, informace a myšlenky, které si z jeho knihy odnáším, jsou přesně ty, které jsem hledal, tedy racionální pohled na žravou evropskou kulturu od samého začátku.
Jeden citát na závěr: Jen si připomeňme posun významu, k němuž došlo u slova "dieta". Vymysleli ho Řekové, aby jím označili každodenní režim stravy (a obecněji životosprávy), který si každý jedinec má vytvořit podle vlastních potřeb a tělesné konstituce. Dnes se jím však v běžné řeči označuje omezení, odnětí jídla. Je to tedy záporný a nikoli kladný pojem. Konzumní společnost už si tuto cestu nevolí kvůli morálním a kajícnickým hodnotám, jež takovému jednání přikládala církevní kultura, nýbrž převážně z estetických, hygienických nebo prospěchářských důvodů (jak poznamenal Barthes, jíst málo je znakem a nástrojem výkonnosti, a tedy moci) - strana 168.

2 31.12.2019 5 z 5

Stará dělnická Praha: Život a kultura pražských dělníků 1848-1939 Antonín Robek

Kniha může mást tělem, protože má poněkud zavádějící název, a nebýt doporučení, asi bych po ní nikdy nesáhl. Ale sáhl a mohu jen doporučit, protože obsahuje řadu zajímavých informací, například kapitolu věnovanou stravování:) Milá kniha na dlouhé zimní večery, kde se neočekává kontinuální čtení, ale spíše paběrkování zajímavostí.

1 18.12.2019 5 z 5

Epos o Gilgamešovi neznámý - neuveden

Četba eposu je fascinující záležitostí, obzvláště když si člověk uvědomí, že v rukou drží text, který prošel staletími:) Všechna ta práce archeologů, badatelů, překladatelů, filologů a dalších profesí se odráží v brožované publikaci z Levných knih za pár korun:)
Dalo by se říct, že Epos o Gilgamešovi je klasika, kterou by měl číst každý, kdo to s literaturou myslí alespoň trochu vážně. Mě to, stejně jako u mnoha dalších klasických děl, trvalo poněkud déle, ale v tomto oboru nikdy není pozdě. Kéž bych toto své poznání dokázal přenést na své děti, až budou plnit první stránky svých čtenářských deníků....

3 14.12.2019 4 z 5

Historie srdce Ole Martin Høystad

V první řadě se musím přiznat, že jsem knihu nedočetl. A to z jediného prostého důvodu: je to hrozná nuda. Minimálně pro mě, protože jsem v poslední době přečetl více knížek na podobné téma - Harariho Sapiens, Puchnerův Svět ve slovech, či Holtova úvaha Proč existuje svět.
Autor vždy uchopí několik dějinných okamžiků a dokresluje na nich svůj názor. Summer, Judea, středověk, Epos o Gilgamešovi, Bible, Ilias, a tak dále.
Mám-li být spravedlivý, vždy jsem se dozvěděl něco nového a všechny ty knihy jsou VELMI dobře napsány; takže Ole Martin měl jen tu smůlu, že jsem na něj narazil až teď, protože jako samostatný prvek, by se mi ta kniha jistě velmi líbila:)

13.12.2019 2 z 5

Didaktické přístupy k přírodovědnému vzdělávání předškolních dětí a mladších žáků Kateřina Jančaříková

Moc prima kniha, vypsal jsem si zní celou plejádu poznatků.

04.12.2019 4 z 5

František z Assisi Gilbert Keith Chesterton

Tváří se tak, ale není to jednoduchá kniha. Autor sice pojímá téma jakoby z nadhledu, ale jeho hloubavost stále odlupuje další ze slupek cibule jménem František z Assisi. Nejzajímavější pasáž knihy začíná zhruba v půlce touto větou: Chceme-li, můžeme říct, že při holé a strohé prostotě svého života si svatý František podržel jeden kousíček přepychu: královské způsoby.

2 18.11.2019 3 z 5

Konec novověku Romano Guardini

Toto je bezpochyby výjimečná publikace; a to i přesto, že byla napsána v roce 1950. Objevil jsem jí díky citacím v encyklice Laudato si a mezi její vrcholy patří právě jeden z citovaných okamžiků:
Člověk "přijímá užitkové předměty a životní formy, jak mu je vnucuje racionální plánování a normovaná strojová výroba, a činí to s pocitem, že je to tak celkem rozumné a správné."

3 11.11.2019 5 z 5

Laudato si´ Jorge Mario Bergoglio

V první řadě se musím přiznat, že mám slabost pro papeže Františka; je mi nad míru sympatický a spisy, které jsem od něho četl, se mi tuze líbily.
Tato encyklika je inspirativní a taktéž velmi důležitá - hlavně v tom, jak pojmenovává problémy, kterými se zabývá.
Pro mě nejzajímavější kapitolou je ta poslední, šestá - Ekologická výchova a spiritualita.

2 01.11.2019 5 z 5