RyxiraAmyGinger komentáře u knih

"Že jsem přežila peklo jenom proto, abych dál roznášela smrt." Vybavuji si jedinou knihu, která se mě dotkla stejně hluboce jako Hana od Aleny Mornštajnové - byl to Neviditelný Jaroslava Havlíčka. Co mě ale na Hanině příběhu k smrti děsí, je skutečnost. Není to žádná fikce, žádné vymyšlené kulisy, žádné osudy splétané autorčinou fantazií - tohle všechno se dělo v naší zemi nějakých 80 let zpátky. Je to životní příběh mnoha milionů lidí, našich předků. Toto uvědomění mě v průběhu čtení Hany silně zasáhlo - že lidé jsou schopni působit si navzájem tak strašnou bolest a utrpení.
Myslím, že nemá smysl tady opěvovat autorčin vypravěčský a stylistický um, koneckonců jsem tak činila v komentáři u Slepé mapy i Hotýlku. Haně jsem se dlouho vyhýbala, a teď, když konečně znám její příběh, mám trochu rozporuplné pocity - na jednu stranu jsem ráda, že jsem se nakonec neochudila o naprosto mimořádný čtenářský zážitek, na druhou však vím, že mi kniha bude ještě dlouho ležet v hlavě a myšlenky, které podnítila a ještě snad podnítí, budou nepěkné a smutné.

22 15.12.2018

Nečetla jsem moc takových knih. Líbilo se mi, jak byly některé postavy a věci napsané s velkými písmeny, připadalo mi to jako dobrý způsob jak ukázat to, jak hlavní hrdinka a vypravěčka v jedné osobě přemýšlí. Díky tomu jsem měla celkem brzo podezření, kdo za tajemnými zločiny stojí, ale nějak mi to nevadilo. Prostředí, ve kterém se dej odehrává, mi přišlo zajímavé a stejně tak postavy a způsob Janina života. Dobrá, neobvyklá kniha.

17 26.12.2022

Fantasy ani sci-fi už jsem nečetla pěkně dlouho, určitě několik let. Od určité doby tento žánr nevyhledávám, i když jsem toho v náctiletém období přečetla kvanta. Zato můj manžel má tuhle literaturu rád a knížku jsem tedy původně koupila pro něj. A když jsem jednou spěchala na metro, padla mi do ruky - chtěla jsem zkusit něco nového, máme paperback, takže fajn velikost. No a zamilovala jsem se! Možná je to tím, že jsem potřebovala změnu, zkusit zase něco nového. Možná tím, že mi scházel ten pocit, kdy se těšíte na každou stránku. Možná jsem prostě jenom potřebovala vypnout. Je to samozřejmě young adult a tomu se vyhýbám jako čert kříži - no ale nějak se to prostě všechno sešlo a Ilanin příběh mi neskutečně padl do noty. Líbilo se mi i zapracování záhady kolem Djatlovovy expedice, Ilan i pětadvacítka jsou sympatičtí hrdinové... no prostě jsem strašně zvědavá, jak to bude dál!

15 04.08.2023

SPOILER Tak tohle budu asi dlouho rozdýchávat. Nemohla jsem knihu odložit, takže jsem se na všechno vykašlala a přečetla ji za den - nevím, jaké lepší doporučení můžu dát. Konec mě, přiznám se, docela dostal a neumím si vůbec představit, co se všem zúčastněným muselo honit hlavou... a jako máma si to vlastně asi ani představovat nechci. Tak moc jsem doufala, že se aspoň jedno dítě vrátí domů!

Nechápu, kde autorka bere energii a inspiraci, se třemi malými prcky. Každopádně objevila svůj velký talent. Kéž by takových detektivek vycházelo víc. Mě osobně baví její knihy mnohem víc než třeba všemi adorovaný Lars Keppler. Bravo, Kristýno, pište dál a já už se třesu na Vetřelce.

15 28.03.2023

Na Stvůru jsem byla hodně zvědavá. Kombinace velké ohlasy + autorka stejně stará jako já, navíc na rodičáku se třemi malými dětmi, bylo něco, čemu jsem se fakt chtěla podívat na zoubek. Počkala jsem si x měsíců, než byla v knihovně splněna rezervace (skepticky se mi do knihy nechtělo investovat) a když jsem ji měla v ruce, vrhla jsem se na ni. Je poměrně útlá (necelých 300 stran?) a zrovna se to tak sešlo, že jsem ji přečetla asi během dvou dnů a těšila jsem se dokonce i do čekárny nemocnice, kde jsem na čtení měla klid (a taky jsem tam přelouskala fakt hodně stran, ugh).

Líbilo se mi to. Je to celkem dobře, svižně napsané a hlavně se pořád něco děje. Autorka dobře zvládá hlavní i vedlejší linky, podezřelých je dost na to, abychom měli pořád o čem přemýšlet (poučený čtenář detektivek však ví, že když stopy v polovině vyšetřování/knihy na někoho ukazují, pravý vrah je téměř jistě někdo úplně jiný). Zápletka mi připadala chytře vymyšlená, uvěřitelná, byť uznávám, že nejsem zrovna dobrá v odhalování nelogičností. Postavy detektivů jsou celkem fajn, Laura je možná trochu stereotypní v duchu všem Mikaelů Blomkvistů a Harryů Holů (lol), ale to se dá odpustit. Adam je takový v pohodě fajn týpek, který má sice svoje slabé stránky, ale na rozdíl od své kolegyně je méně komplikovaný. Další knihy s nimi bych si ráda přečetla už jen proto, abych věděla, jak se jejich vztah bude vyvíjet.

Sumasumárum se mi to líbilo. Pár stylistických nedokonalostí bych našla, ale vlastně mě moc nezajímají. Ráda si přečtu další věci a tu pátou hvězdičku si schovám snad do příště.

15 17.12.2022

Poměrně snadno si umím představit být touhle knihou zklamaná. Příběh je v podstatě banální, nic moc se tam neděje - a ano, chápu, pokud někomu dialogy připadají křečovité, postavy se chovají divně a celkově to tak celé trochu drhne. Jenže já mám pro Hájíčka prostě slabost a nacházím v jeho knihách - Plachetnici na vinětách nevyjímaje - takovou zvláštní melancholickou prchavost, která si mě pokaždé získá. Celá stránka může být v podstatě o ničem a pak se pro mě v textu něco zableskne, něco mě přivábí a s chutí pokračuji dál. Plachetnice nemá syté kontury, je trochu roztřesená a nejistá, ale přesto mě dovezla do přístavu bezpečně a čas, který jsem strávila na její palubě, byl příjemný.

15 19.08.2021

Jak moc jsme schopní nebo ochotní všímat si lidí v našem okolí, kteří by možná potřebovali naši pomoc? Opakovaně jsem si během čtení přála, aby někdo zaklepal na Anniny dveře, nenechal se odradit jejím křikem nebo fyzickými útoky a klidně i přistoupil na její pravidla, jenom aby nebyla tak strašně sama (ale na druhou stranu pochybuji, že by si pomoci nechala).

Příběh je za mě velmi originální, napsaný hutně a neobvykle, ale přesto přístupně. Velmi se mi líbily popisy propukajícího léta a na ně navázané "bylinné pasáže". Svým způsobem je pro mě tahle kniha idylická, třebaže příběh je značně pochmurný. Určitě si chci přečíst pokračování. P. S. Moje pocity z knihy velmi dobře vystihl komentář od Elevant.

14 06.03.2021

Hrozně se mi to líbilo. Příběh je pro mě spíš vedlejší, musím vyzdvihnout především styl, jakým je napsaný. Bohatý jazyk plný neotřelých metafor, některé pasáže jsem si pročítala vícekrát, čistě pro to, že se mi líbilo, jak byly poskládané. Osvěžující pro mě byla také postava vypravěče, který je - na rozdíl od všech těch rozporuplných hrdinů dneška - prostě upřímný a spravedlivý člověk, který se nebojí říkat lidem, co si o nich myslí a zároveň nechce nikomu zbytečně ublížit. Gatsbyho mi bylo líto (spisovatel k němu byl značně kritický), ale lpěl na dávno ztraceném snu. Pokud jde o Toma a Daisy, autor to vyjádřil krásně (jsem vůbec povolaná k tomu něco takového říkat, když celá tahle kniha je mistrovské dílo?), když napsal, že "byli lehkomyslní, Tom a Daisy, rozbíjeli věci a živé tvory a pak se zase stáhli ke svým penězům ... a úklid toho smetí, co po nich zbylo, nechali na ostatních." Fitzgerald stvořil příběh o prostředí, které znal a soudil je značně příkře, ale zároveň je vyobrazil tak poutavě, že čtenář zatouží účastnit se aspoň jednoho z Gatsbyho opulentních večírků, aby mu třeba jen na špičkách prstů ulpěl zlatavý poprašek krásna...

14 18.11.2019

Těšila jsem se na každou stránku. Podobný příběh jsem až dosud nečetla a zanechal ve mně hluboký dojem, místy byl dokonce strašidelnější než lecjaký filmový horor. Bohužel jsem se maličko ve všech těch bohyních a bosorkách ztrácela - Irma, Baglárka, Mahdalka, Justýna.. kdo si to má všechno pamatovat. Nicméně, skoro se mi to nestává, ale u téhle knížky si říkám, že bych si ji časem přečetla znovu, už jen proto, abych si v těch jménech udělala pořádek. Atmosféra zkrátka nezaměnitelná, příběh patřičně pochmurný... Moc jsem se na knihu těšila a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Ani maličko.

14 17.11.2016

(SPOILER) Překvapilo mě, jak je to kraťoučký. Autorka se nezdržuje popisy a jde přímo k věci a o to ostřejší to celé je. Báry je mi líto (díkybohu za Froda), její matka je blbá kráva a otec... no, vlastně ani nemám slov. Nedávno jsem viděla nějaké statistiky a šokovalo mě, jak často se otcové dopouští na dospívajících dcerách sexuálního zneužívání. No hnus. Jako matka dvou dcer si hodlám z této knihy vzít maximální poučení, nejen pro svou rodinu.

13 31.03.2024

Podobně, jako tomu bylo se Slepou mapou, jsem i druhou polovinu Hotýlku přečetla na jeden zátah. Velmi mi vyhovuje autorčin styl psaní, má neobyčejný dar popsat nemnoha slovy - a přesto přesně - lidskou povahu ve všech jejích složitostech a dilematech. Mám ráda příběhy o několika generacích jedné rodiny, takže i tématem mi kniha sedla. Alena Mornštajnová se definitivně stala jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek. P. S. Hana - třebaže mi byl nesympatický ten boom kolem ní - už na mě čeká doma na poličce :).

13 09.12.2018

Ano, dost jsem se v tom ztrácela, ale García Marquéz je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů a jeho knihy prostě miluju. Mají pro mě nezaměnitelnou atmosféru rozkladu, tklivosti, melancholie a ještě nějakou tajnou přísadu, která si mě pokaždé podmaní a přiměje mě toužit po životě v osamělosti a fantaskních představách. Sto roků samoty je zatím to nejlepší, co jsem od autora přečetla. Marquézovi nemám problém uvěřit cokoli, od létajících koberců až po prostěradla, která vynesou člověka až k nebesům. Pojem osudovosti je mi velmi blízký, jsem velká fatalistka, navíc rodinné ságy čtu velmi ráda... tato kniha je pro mě něco jako šaty šité na míru.

13 30.11.2016

Jestli (ještě) někdy uslyším, jak někdo Austenovou pohrdavě zařazuje do "červené knihovny", začnu hrozně vřískat.

13 15.11.2015

(SPOILER) SPOILER Četla jsem předchozí dvě knížky od autorky, takže už celkem znám její styl psaní a způsob, jakým nahazuje udičky a jak staví zápletku. Některá odhalení v závěru proto pro mě nebyla tak překvapivá. Taky se mi úplně nelíbilo, jak to skončilo s Laurou a Adamem, bylo to na mě "trochu moc". Celkově hodnotím Vetřelce jako nejslabší díl z celé série (nejlepší byla asi Vesnice), byť ho pořád řadím výš než jiné detektivky. Asi je dobře, že se Trpková rozhodla sérii ukončit, byť to udělala hodně razantním způsobem (možná, aby sama odolala pokušení?). Oceňuji, že toho je schopná, mnoho jiných to neumí. (Proč proboha vyšel nový Harry Hoole, co se ještě může stát?!)

12 01.05.2023

Na začátek uvádím, že nejsem úplně cílovka. Thrillery a horory čtu, ale spousta z nich se mi prostě nelíbí, a tak si vybírám pečlivě. Na Šepot jsem ale byla zvědavá, protože se odehrává v mém rodném kraji a tak jsem do něj investovala. A překvapil mě, což jsem úplně nečekala.

Začnu pozitivy. Je to čtivé a napínavé. Dobrý námět. Bála jsem se a nechtěla bych knihu číst večer sama doma (ale já jsem teda paranoidní poseroutka). Bavilo mě to, byť ne úplně od začátku. Vývoj některých událostí byl pro mě nečekaný.

A teď výhrady, kterých není málo. Jak už jsem říkala, stránky ubíhaly rychle, zároveň mě ale překvapovaly některé stylistické neobratnosti a zbytečně zdlouhavé popisy náplně Petrových dnů. Nechce se mi tady citovat a komentář zbytečně natahovat, ale pasáží typu "snědl čínskou polévku, osprchoval se, oblékl se, zavázal si tkaničky, vzal klíče z věšáku, psovi sbalil kost a zamkl dveře" je tam x. Zbytečné. Banálních rozhovorů typu "jak se máš? dobře, co ty? jde to, dáš si párek? díky? s hořčicí nebo s kečupem?" rovněž. O dobrých 50 stran to mohlo být kratší a rozhodně by to textu prospělo.

Hlavní hrdina je celkem sympaťák, ale zároveň mi byl po celou dobu tak trochu ukradený. Kdyby tam někde přišel o kejhák, tak mi to není moc líto. Postavy kolem něj jsou celkem šablonovité (bodří venkované, paranoidní vyšetřovatelé, žárlivé milenky, nepříjemní policisté). Terminus technicus "psychologie postav" úplně v lásce nemám, ale je to přesně to, co tady chybí.

A nakonec to, s čím jsem měla největší problém. Zkomolené místní názvy a Orlické hory vyobrazené pomalu jako Zakarpatská Rus, kde by rodilý měšťák nevydržel ani den. Autorka v doslovu vysvětluje, proč používá Sedloňovice místo Sedloňova, Dobrunku místo Dobrušky a podobně, ale její vysvětlení (geografická poloha, která v reálu neodpovídá dění v příběhu) mi přijde trochu na hlavu. Nechápu, proč to udělala (zvlášť, když města typu Náchod, Rychnov nad Kněžnou atd. uvádí pod skutečnými názvy). Orlické hory přejde zdravý, průměrně fyzický zdatný člověk za den. Reálně se tam ztratit dá jen velmi obtížně (mně s mým orientačním smyslem, který nestojí za nic, se to nepovedlo nikdy). Takže kdykoli jsem četla slova jako "temný, hluboký les svírající se kolem zapadlých horských stavení", přišlo mi to tak trochu absurdní.

Obecně bych řekla, že největší problém pro mě představovalo čarování s místními názvy a fakt, že to je prostě můj rodný kraj. Zároveň mi ale autorčin styl byl něčím sympatický. Jestli napíše někdy něco dalšího, bude mě to zajímat. Silnější tři hvězdy.

10 16.09.2022

Ke Karlu Čapkovi mám trochu zvláštní vztah. Málokdy mám chuť sáhnout po nějaké jeho knize, ale vždycky, když se k tomu nakonec odhodlám, je můj čtenářský duch povznesen a pln obdivu k tomuto velkému českému spisovateli, k jeho laskavosti, citu, pozorovatelskému talentu a smyslu pro jemný (snad trochu anglický) humor. V Anglických listech mě nejvíc zaujaly kapitolky Jezerní oblast a Několik tváří. Rozhodně se teď však nevrhnu po dalším Čapkovi - dílem snad proto, abych si mohla chvíli nerušeně vychutnávat dozvuky jeho anglického pozorování.

10 05.10.2019

Překvapilo mě, že kniha byla v Japonsku vydána až v roce 2017, přijde mi, že jsem ji měla v povědomí hrozně dlouho. Od Murakamiho jsem myslím zatím četla jenom Kafku na pobřeží a ta ve mě zanechala trochu smíšené pocity, ale zápletku si pamatuji už jen matně. Komturova smrt mě nicméně bavila velmi. V této knize se myslím ukazuje bravurní stylistické umění Murakamiho, protože se valnou většinu děje vlastně nic moc neděje a hlavní hrdina popisuje den za dnem co snídá, kdy vstává, co ten den dělá - to všechno poměrně detailně ("vypil jsem dvě sklenice studené vody a pak jsem se podíval z okna"). Zároveň jsem ale po celou dobu měla pocit, že se smyčka utahuje a napětí, vyvstalé zdánlivě z ničeho, houstne a houstne. Nějaké velké rozuzlení jsem neočekávala a proto mě konec nějak nerozhodil jako jiné čtenáře tady, ale mám pochopení pro to, pokud někomu nepřipadal dostatečný. A musím ještě také zmínit prostředí, které mě bavilo jako takové. Navzdory tomu, jaká je to bichle, jsem byla ochotná narvat knihu téměř do jakéhokoli svého zavazadla a číst ji všude. Jednoznačně doporučuji.

(SPOILER) Radka Třeštíková si myslí, že píše jako James Joyce. I Prometheus by si však radši nechal klovat játra každý den, než aby byl nucen číst Bábovky. Přikládám malou ukázku jako varování.

Radka Třeštíková je dobrá spisovatelka a nebo taky ne, ale když si vzpomenu na babiččin svetr, tak mi chutnal její koláč, musím umýt schody, chlapi jsou svině, a stejně její knížky stojí za hovno.

Končím s Karikou. Trhlina se mi líbila, Strach o něco méně, ale pořád to relativně šlo, ale Tma je fakt slabota. Naprosto nesympatický hlavní hrdina, který se po většinu příběhu chová zcela nelogicky, zmatené vyvrcholení děje, takřka žádná literární kvalita ("zfuckoval jsem to", "křičel jsem z plných plic i hrdla"). Knihu jsem dočetla, protože ubíhala relativně rychle, nevyžadovala moc soustředění a ve vlaku jsem stejně neměla nic jiného po ruce, ale když odhlédneme od toho, že se mi hodí do Výzvy, tak to byl ztracený čtenářský čas.

9 30.09.2019

Plný počet! Neměla jsem od knihy moc velká očekávání, přišla jsem do knihovny za Pánem hor, ale nebyl k mání, tak jsem sáhla po jiné knize od stejné autorky. A rozhodně jsem neudělala chybu! Ze začátku jsem si říkala, že půjde o nějaký prostoduchý románek, zejména po setkání Stefanie a Hermíny s Vincentem a Andrém, ale toto přesvědčení po zajímavém pokračování děje rychle vzaly za své. Dobře napsaná kniha založená na opravdových historických událostech, uvěřitelné zápletky, s citem budované charaktery a samozřejmě ta trocha romantiky... Prostě všechno, co očekávám od dobrého historického románu. Přečetla jsem takřka jedním dechem a třesu se na pokračování, jenom doufám, že autorka udrží laťku stejně vysoko (přece jenom se jedná o pentalogii). P. S. A doufám, že já to všechno zvládnu přečíst :).

9 10.02.2019