Snoopi komentáře u knih

Poslouchala jsem jako audioknihu - body k dobru dávám za skvělé podání obou hereček, J. Bokové a L. Šafránkové.
Jinak mi přijde, jako by autorka odmítala překonat práh dospělosti a pohybovala se stále v zamotaném kruhu teenagerovského věku. Jestliže takovou dívku v podobě Báry ztvárnila úmyslně, pak tuto snahu oceňuji: pokud však pouze vychází ze sebe a svého prožívání, pak jen "uvařila takovou fádní omáčku v kuchyni puberťáka a aby zachutnala i ostatním, okořenila ji pořádně jadrnými výrazy". A tímto způsobem si zajistila určitý druh popularity.
Bára, hlavní postava, nepůsobila příliš sympaticky: prezentovala se jako fiflena, která až příliš přemýšlí o sobě, příliš se srovnává s ostatními a příliš podléhá moderním trendům. Své citlivé já spolu s vnitřní nejistotou ukrývá pod pořádně cynickou slupku - a nebojí se používat ani hodně vulgárních slov /průser, sráč, atd../.
Vedle ní pak vegetí postava Václava - v podstatě sobeckého manipulátora, který dovedně skrývá své pohnutky pod maskou zamilovaného nekňuby.
Asi nejlépe ze všech postav vychází Bářin protipól - její babička. Žena, která už leccos prožila, jejíž život vlastně skončil-neskončil a díky své zvídavosti a umanutosti se posunuje stále dál.
Líbí se mi, jak autorka experimentuje s myšlenkou posmrtného života, nepřijde mi to nijak zcestné - dokonce se nebojí otevřít i několik tabu.
Také oceňuji originalitu některých rčení a přirovnání, které v textu Bára použila, např.:
"Singleholik", "Všichni jak maskovaný myšky v bludišti"; "Zapadlo to do sebe jak tetris"; "Den se táhnul jako smrad"; "Ona vypadala jak z umělý hmoty"; "Plácat se v tindrech"; "Loupe si lak z nehtů na úhlednou hromádku u kompu"; "Naspídovaná sedmnáctiletá holka"; "V podzemí jsme všichni anonymní a ty svoje příběhy si jedem pěkně separé"; "Nejvíc trapný sme všichni tím, jak furt přemýšlíme, abysme nebyli trapní. Čumíme, jestli na nás někdo čumí", atd...
Zápletka nebyla nijak složitá, leccos se dalo snadno vypočítat, ale i tak mne závěr překvapil.
Jsem zvědavá na další autorčiny literární pokusy: její styl se mi kupodivu líbí a ráda si od ní ještě něco přečtu.

60 15.09.2021

Myslím, že je škoda, že kniha není v ich-formě. To, že všechno vypravuje vlastně autor, tedy muž, jemuž hrdina Sin svůj příběh vylíčil, celé knize škodí.
Nejde o autentický záznam výpovědi: autor má jakési "nutkání" neustále do textu zasahovat a všechno dění až nadmíru komentovat.
Ta forma mne skutečně mrzí, i když jí neodpírám její výpovědní hodnotu. Daleko více mne k tématu uprchlíků ze Severní Koreje zaujal román Masadži Išikawy "Řeka v temnotě".

59 12.09.2021

Úžasný příběh... Přiznávám, že jsem knihu četla několik měsíců, tak složité bylo se jí prokousávat. A občas bylo nutné i něco rozdýchávat, prostě - skutečně velmi silné kafe.
Zprvu je taková "nemastná - neslaná", ale postupně nabývá grády a konec je naprosto strhující. S takovou výpovědní silou, že jsem se kolikrát přistihla, jak křečovitě držím svým oblíbeným hrdinům palce - a když líčené události v knize rychle gradovaly na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, doslova jsem se od děje nemohla odtrhnout.
Bylo však těžké orientovat se ve jménech postav, neustále jsem si musela ujasňovat, kdo je kdo a v jakém příbuzenském poměru :-)
Některé scény /řádění Rudých gard, zkušenosti z pracovních lágrů/ jsou líčeny s takovou syrovou působivostí a plasticitou, že mi až stály v očích slzy. Kniha však rozhodně nepůsobí depresivně: je oslavou hudby, krásy a prostého štěstí, stejně tak i skutečného přátelství.
A samozřejmě naděje.
Zajímavé je rozdělení knihy na několik dějových rovin, které se prolínají - a až v závěru se všechny spojí. Jako hlavní motiv jej prolíná tajemná Kniha záznamů, skrývající v sobě závažné poselství.
Autorka prokázala nevšední kvality - vždyť se jí povedlo obsáhnout moderní dějiny Číny až po současnost. Soudím, že rozhodně musela vycházet ze zkušeností lidí, kteří vše popisované zažili na vlastní kůži. Její kniha připomíná hudební dílo - je to hotová symfonie slov.

64 12.09.2021

Neruda by v dnešní době určitě byl skvělý psycholog: svoje postavičky měl pečlivě nastudované a stejně tak bravurně vládl i jazykem. Ta čeština je úžasná. Ale až v dospělosti jsem ocenila krásu jeho stylu a jsem za to vděčná. Láska k takovým klenotům se nesmí nijak násilně vnucovat během školních let - stačí mít jen toho správného průvodce literaturou, který ví, kdy a jak zažehnout jiskru...

104 12.09.2021

Povídky o velké lásce, o naději, o štěstí, které nám čtvernožci dávají.
Z pohledu muže, který pro ně obětoval celý svůj život a bral je jako bytosti, s duší rovné člověku.
Našel si svůj vlastní styl a jazyk, což v textu nezapře: užívá jak odborné termíny, tak i slang. U každé povídky nechybí pravidelné závěrečné shrnutí, jakási úvaha, s níž ji uzavírá. Kniha, která potěší každého milovníka psů - a téměř nutnost v jeho osobní knihovničce :-)

72 12.09.2021

Tak trochu doufám, že po přečtení této knihy čtenář nezíská dojem, že Norové poněkud nadmíru "holdují alkoholovému opojení" a ještě k tomu s chutí "propadají depresivním sklonům" :-)
Ale teď vážně :-) Oceňuji, s jakou věrohodností dokázala ani ne pětadvacetiletá autorka vylíčit duševní pochody padesátiletého muže. Georg Ulveset je takový zajímavý typ škarohlída, který už nemá co ztratit, a tak se na dno lahve s pitím dívá daleko častěji, než je zdrávo. Osamělý učitel se na nastávající období vánočních svátků vůbec netěší. Zpočátku mě jeho opilecké eskapády docela bavily, přišel mi vtipný i jeho břitký humor, kdy si nebral servítky. Zdálo se mi, že autorka v jeho postavě skvěle ztělesnila kritika pokrytecké maloměšťácké společnosti, a byla jsem zvědavá, kam se děj během těch několika dní, kdy se odehrává, posune.
Musím přiznat, že nakonec jsem byla zklamaná: děj bohužel zrovna nepatří mezi autorčiny nejsilnější stránky. Ona avízovaná "dávná láska" totiž přichází naprosto nečekaně, snad až příliš pozdě, a zdá se mi, že skrz ni nabírá děj zcela nevěrohodný spád.
Výhrady mám též ke konverzaci: jde o zbytečné nadužívání prázdných frází a zbytečných slov, která nic podstatného nesdělují.
Určité oživení spatřuji ve vložení několika pasáží ze dvou deníků: toho, který si Georg vedl před 20 lety, a deníku své dcery.
Tato kniha je však nejen o tom, jak /ne/přežít Vánoce, když už jste, podle většiny, "za zenitem". Najdeme zde i závažnější témata, jako je smrt, vážná nemoc - a jak se s nimi vyrovnat.
Kniha mne určitě zaujala, navíc je psána svižnou, čtivou formou. /Ještě musím dodat, že mne překvapila i zmínka o Čechách a o Praze :-)/

57 12.09.2021

Už podtitul "Brutální román o lásce k životu" vypovídá o mnohém. Autor si rozhodně nebere servítky: jde o syrové, strohé líčení jedné životní pouti a několika osudových setkání, zbavené zbytečného sentimentu. Takové neobvyklé bádání nad smyslem života, spolu se snahou o rozluštění jeho kódu.
Stojí před námi převyprávěná zpověď člověka, který z bláta a marastu /ne/všedního života vyhrabává skryté poklady, ať už obrazně, či doslova. Bernard Mares, muž, který vytrvale vzdoruje osudu, vydrží peklo války, šikanu v lágrech i v dírách nejhorších českých věznic. Prožívá vzestupy a pády, ochutnává svobodu, ale zase ji ztrácí. Zocelený všemi ranami zůstává sám: s věčnou otázkou, proč zrovna jemu je dán život, když všude kolem řádí smrt.
Jako protipól mu autor do cesty postavil sám sebe v podobě opilého novináře, a vlastně si během celého románu nepřestane pohrávat s tím, co vše z takového setkání může vzejít. Dovedně mísí několik dějových linií a spolu s tím, jak mu stařec odhaluje tajemství svého života, se rozrůstají i zápletky. Pro zesílení dojmu využívá i neobvyklá přirovnání a šokující kontrasty: jeho vyjadřování je plné paradoxů, krásu vidí i uprostřed hnusu.
Knihu můžeme vnímat též jako jakýsi "román o románu": jde o určitou sebereflexi autora, kdy hodnotí styl svého psaní a samotný způsob, jakým text vznikal. Dá se říci, že se poměrně zdařile zhostil zvláštní schizofrenní role nejen tvůrce, ale i postavy. Též věrohodně a téměř až plasticky ztvárnil tvrdé prostředí, v němž se Mares pohybuje.
Zajímavá je i grafická stránka textu: mnohdy připomíná dovedně vytvořenou malířskou a dějovou koláž. Jednotlivé epizody oddělují drobné vstupy, které navozují atmosféru. Mají podobu zvonění imaginární tramvaje, která nás vozí světem a vymezuje náš čas. Získané zkušenosti navíc trefně doplňují latinské citáty.
Jde o velice strhující a napínavé dílo plné nečekaných zvratů. Dobré sousto - někdo však nemusí zrovna skousnout všudypřítomnou vulgaritu. Jenže dané téma ani jiné prostředky neumožňuje. Autor šikovně chňapl po nabízeném tématu z doby nedávno minulé a zcela mistrně je zpracoval. Nenabízí řešení - jen další a další nezodpovězené otázky. Ať si do svědomí sáhne i čtenář...

70 12.09.2021

Poutavá kniha nejen pro děti, ale i dospělé.
Nepochybně patří do zlatého fondu dětské literatury snad už od doby svého vzniku.
Pro všechny, kteří se zajímají o drsný život v severské divočině, o vztah člověka k přírodě - ale i pro ty, kteří se nebojí snít.
Je znát, že autor vychází ze svých zkušeností: naprosto originálně a zcela věrohodně zachycuje krásu i krutost zdejší krajiny a s podivuhodným porozuměním proniká do mysli zvířete. Dívá se na svět očima Bílého tesáka a my sledujeme se zájmem a napětím jeho pouť od nenávisti k lásce. Bohové, tedy lidé, se pro něj nakonec stávají vším a neváhá pro ně i obětovat život.
Pro současné děti může být kniha až příliš plná "zbytečných" a nudných pasáží - ale právě díky nim nám autor prostředí dokonale přibližuje. Kdo má rád příběhy o zvířatech, cestu k této knize si určitě dokáže najít.

90 10.09.2021

"Lindgrenovka" pro starší děti - možná jedna z nejlepších, které kdy napsala. A že jich nebylo málo :-) Proti sobě stojí svět dětí a svět dospělých, zákonitě se však musí mísit: vždyť i dospělí byli kdysi dětmi, a děti jednou musí dospět...
V této knize se už objevují závažnější témata, dospělí ani děti již nejsou idealizovaní, radost a žalost chodí ruku v ruce... Malou mudrlantku Tjorven jsem si prostě zamilovala ihned, jen co se v knize dostala ke slovu :-)

67 10.09.2021

Krásná knížečka s nádhernými ilustracemi. Plná něhy - o jedné velice citlivé, vnímavé a přemýšlivé holčičce. Psáno poutavě, se smyslem pro detail a s hlubokým porozuměním dětské duši. Celým textem se nenápadně vine náboženský podtext: vtipně například působí, jak si Karolínka představuje Pána Boha - tedy jako muže s obřím bublifukem, který jím vytváří mraky.
Ani dětský svět však není tak úplně čirý, a tak se i zde setkáváme s motivem viny a trestu. Což se děje v momentě, kdy si holčička dává za vinu, že kvůli její chybě z loňského roku nenapadl sníh. Pro dospělého situace zcela banální, pro dětskou duši naopak neuvěřitelně závažná.
Celou knihu prostupuje láska a štěstí v té nejprostší podobě a ve svém závěru navozuje téměř dokonalou atmosféru Vánoc. Přesto se neubráním pocitu, že některé otázky zůstávají nezodpovězeny a některé kapitoly jsou poněkud "nedotažené" do konce. Té lásky je na člověka příliš - jdu si přečíst něco daleko ostřejšího :-)

57 10.09.2021

Velice silná kniha. Autorka na malém prostoru rozehrává drama několika postav, jejichž osudy se prolínají. Děj mě doslova pohltil - poslouchala jsem jako skvělou audioknihu. Jediný problém vidím v anotaci: podle ní jsem očekávala něco úplně jiného, tedy vylíčení tragédie jakéhosi novodobého Titanicu.
V knize však hlavně jde o téma války, o to, jak zasahuje do života nevinných lidí. A teprve až závěrem, spolu s osudem lodě, gradují osudy všech postav. Vůbec mi to nevadilo, naopak - z děje jsem byla nadšená. Autorka umí skvěle pracovat s napětím: důmyslně střídá epizody ze života jednotlivých postav a ukončuje je vždy v tom nejnapínavějším okamžiku, takže až zpětně si skládáme dohromady jakýsi pomyslný obraz o jejich minulosti.
Oceňuji, že nás obeznamuje i s tématem, o němž se dodnes příliš nemluví: Jantarová komora, pašování historických děl a jejich falšování. Upozorňuje, že její příběh je fikce, ale založená na historických faktech.

92 10.09.2021

Určitě zajímavá kniha, ale přesto se nemohu zbavit dojmu, že spousta věcí zde vylíčených je idealizovaná. Původně jsem myslela, že jde o skutečné záznamy z deníku, což kniha není, takže jsem byla zklamaná. Je opravdu velký rozdíl mezi zápisy toho, kdo si koncentrační tábor prožil na vlastní kůži, a mezi následným literárním zpracováním takových vzpomínek, nebo mezi "uměle" vytvořeným dílem.
Hvězdičky dávám za snahu přiblížit osud skutečné ženy, která v rámci možností usilovala o zlepšení životních podmínek v místě, kde vládl ďábel. Za silný příběh, i když možná podaný až příliš dojemně až sentimentálně. Za pokus o věrohodné ztvárnění prostředí, které si ani přestavit nedokážeme. A za ztvárnění historicky málo známého faktu, o němž se příliš neví: vzpoura cikánů v Osvětimi.

64 10.09.2021

Skvěle napsaný příběh. Pokud za účelem vzniku stálo rozhodnutí podat co nejvýstižnější svědectví o hrůzách, páchaných na nevinných lidech v pracovních táborech v Rusku, a touha tyto vzpomínky předat dál jako svědectví, tak se záměr zcela zdařil.
Nechci hodnotit etickou otázku, zda žena, jíž se celé vyprávění týká, měla či neměla nárok na odškodnění - jde jen o zbytečné slovíčkaření, co je ještě gulag a co už ne... Důležitější je podle mne hodnota onoho svědectví - a soudím, že většinu z toho by si nevycucal z prstu ani ten nejlepší spisovatel na světě.
Hlavní hrdinka odjíždí jako dívka - a vrací se jako zralá žena, zocelená všemi traumaty, jež si musela zažít. Žena, které patří pouze její jméno. Je až s podivem, že vůbec dokázala - spolu s mladší sestrou - přežít. Ocitáme se ve zcela absurdním světě, kde neplatí žádná pravidla - možná jen jedno: přežij, pokud můžeš. Mnohdy se mi ruce svíraly v pěst a některé pasáže textu jsem skutečně musela nějakou chvíli rozdýchávat. Přitom autor nechce šokovat - chce jen čtivou formou převyprávět osud jednoho člověka. Zajímavý je už název - metafora krvavých jahod jako symbol masakru a vyvraždění.
Autor umí s textem pracovat, ví, jak udržet napětí a čtenářovu pozornost. Kniha je dělená na čtyři části: Cestou křížovou, Peklo, Očistec, Doma. Kapitoly jsou pojaty jako drobné epizody, většinou vyprávěny zpětně - začínají v té nejvypjatější chvíli a až postupně se dozvídáme, co k ní vedlo a jak vše skončilo.
Románu nelze upřít silnou výpovědní hodnotu. Mnohokrát mě při čtení napadlo, na jakém paradoxu stojí jakýsi "poválečný hospodářský zázrak" kdysi tolik oslavovaného Ruska. Už asi nikdy se nedozvíme přesné množství bezejmenných odsouzenců, kteří mu byli obětováni.
Přesto všechno román nepůsobí tragicky: jako nit se jím táhne naděje. Naděje, která obě sestry drží nad hladinou: touha vrátit se zase do Čech. A toto přání se jim nakonec splní...
PS: poslouchala jsem jako audioknihu v bravurním podání Hany Maciuchové.

76 10.09.2021

Nesmrtelný příběh o jedné šťastné okolnosti, kdy se náhodou setkají dvě sestry, dvojčata. Když si ten fakt plně uvědomí, rozhodnou se pro něco, co zcela změní jejich život: vymění se. Není pochyb, že svůj úmysl - spojit znovu obě rodiny dohromady - dovedou ke zdárnému konci.
Oceňuji autorovu originalitu - do dětské literatury přinesl nový prvek: nečekanou zápletku v podobě téměř identických dívek, pro něž sjednocená rodina představuje metu nejvyšší. Těžko říct, jestli se takový příběh mohl skutečně přihodit, každopádně autorova fantazie je obdivuhodná. Zpracování tématu se zhostil se ctí. Klasika, která určitě nesmí chybět v knihovničce každého malého knihomola :-)

82 09.09.2021

Milá knížka, která se též váže k mému dětství.
Popisuje život pejska Čertíka od chvíle, kdy se v rodině autora objevil jako štěně, po dobu, kdy se sám stal otcem. Autor se nezaměřuje pouze na příhody hlavního hrdiny: ve vyprávění se objevují i jiná zvířata, s nimiž se setkávají. Všechny příhody líčí s velkým porozuměním a citem pro zvířecí duši. Zajímavé je i užití mysliveckého slangu, jehož vysvětlivky jsou umístěny na konec knihy, takže s jeho porozuměním nebude mít neznalý čtenář žádný problém.
Pro malé čtenáře mohu jen doporučit.

57 09.09.2021

Tu knihu jsem v dětství milovala, příběhem jsem dokonce i žila a měla jsem jedno nesplnitelné přání: mít doma koníka :-)
Děj není složitý - sledujeme osudy městské dívky Madlenky, která se vyrovnává s přestěhováním na vesnici, a osudy divokého hříběte Zlatohříváka, do něhož se dívka zamiluje. Spřátelí se s klukem Matějem. Protipól dětského světa zastupuje Madlenčin moudrý děda, který trefně komentuje dění kolem sebe.
Je nepochybné, že autorka skvěle rozumí dětské duši. Zajímavě a až téměř snově působí vložené pasáže s Liškou Bystrouškou, které čtenáře odkazují na známou klasickou pohádku.
Kniha je též krásně ilustrovaná - přiznávám, že jako dítě jsem se podle nich učila kreslit :-)

58 09.09.2021

Pravděpodobně vůbec první kniha, kterou jsem dokázala přelouskat, jakmile jsem se naučila číst - pořád si pamatuji tu hrdost, že jsem to zvládla :-)
Nesmrtelná kniha, která se dědí z generace na generaci. Prostě patří ke zlatému fondu dětské literatury a neměla by chybět v žádné knihovně. A k tomu ještě geniální spojení Františka Hrubína a malíře Jiřího Trnky.
Začíná kapitolou různých zvukomalebných říkanek a hádanek, pokračuje oddílem Dvakrát sedm pohádek, přidává veršovaný Špalíček pohádek spolu s Pohádkou o Květušce - a končí těmi nejznámějšími pohádkami z Tisíce a jedné noci. Pevně doufám, že na ní vyrostou další a další generace malých čtenářů.

88 09.09.2021

Skutečně nepostradatelná příručka pro všechny, kteří chtějí "čarovat s tužkou v ruce". Autor nás snadno přesvědčí, že to vlastně není tak těžké a že to v podstatě dokáže každý.
Začíná od těch nejjednodušších tahů a témat, pokračuje tím, jak se na "objekt zájmu" správně dívat, abychom ho dokázali věrohodně zachytit, a jaké způsoby kresby použít. V dalších kapitolách se pak jednotlivým tématům detailně věnuje: krajina, město, tvář, lidská postava, různé postavičky a zvířata, včetně karikatur. Všechny postupy navíc prokládá vlastními ilustracemi.
Kniha je svou strukturou vystavěná tak, aby čtenáře pozitivně motivovala k další tvorbě. Mohu jen doporučit.

52 09.09.2021

Knihu jsem poslouchala na CD a asi jen díky tomu, jak skvěle byla namluvená, jsem se lépe orientovala v té změti postav. Opravdu bylo složité ujasnit si, kdo je kdo.
Nejvíc mě bavila hlavní linie, ta taky držela celý děj pěkně pohromadě. Za hodně slabé a možná zbytečně popularizující považuji vložení další linie s nemanželskou dcerou H. Göringa. Neseděla mi tam. Läckbergová nepochybně umí psát, ale ve své tvorbě rozhodně nepotřebuje bazírovat na záhadné minulosti neblaze proslulých historických osob.
Oceňuji však, jak skvěle dokázala rozpracovat až téměř "kingovsky" laděný motiv - a to motiv děsivého tajemství z dětství, jež spojuje určitou skupinku lidí a které se po letech znovu probouzí k životu.

67 09.09.2021

Těžko říct, do jaké kategorie tento román zařadit. Nečekaně chutně smíchaný a hodně netradiční koktejl, obsahující prvky thrilleru, psychologického románu a svérázné lovestory s cestopisem. Prvotina, která zaútočí na naše smysly, za ochutnání skutečně stojí.
S hrdinkou románu, Editou, se setkáváme v momentě, kdy se ocitá ve značně vypjaté situaci, a čeká ji bolestné rozhodnutí. Celé její dosavadní putování a hledání nabírá nečekané obrátky a mění se ve složitou cestu za poznáním, kdy se musí vyrovnat se spoustou šokujících faktů. Název Bublina má symbolický význam: připomíná jakýsi ochranný obal představ a předsudků, které si kolem sebe vytváříme, brání nám ve skutečném porozumění, ale přesto se ji bojíme proděravět. Edita si zprvu odmítá připustit, že i ona se v podobném, uměle vytvořeném světě, pohybuje. Můžeme sledovat její proměnu; jak vyrůstá z role samozvaného soudce s pevně danými názory - a nakonec se též odhodlá tu svou bublinu splasknout.
Charakteristiky jednotlivých hrdinů působí zcela autenticky a přesvědčivě: je zřejmé, že autorka čerpala z vlastních zkušeností. Věrohodně vystihla vnitřní rozkolísanost hlavní hrdinky, její osudoví muži znázorňují rozdílné typizované druhy lásky. Zajímavě je ztvárněný i povahový kontrast obou sester: povrchní, vypočítavá a sebevědomá manipulátorka Viky oproti zodpovědné, spořádané a nebojácné Editě.
Příběh sám o sobě není složitý, ale kompozice už na nás klade vyšší nároky: časové roviny a místa se různě prolínají, zaplétají a rozplétají. Sledujeme jakousi pomyslnou řeku Editiných myšlenek a díky tomuto proudu se mění i místa děje: Slovensko, Čechy, Španělsko, Thajsko, Bali. Každá kapitola knihy má skvěle promyšlenou strukturu: ve staccatovitých větách postupně graduje napětí a vyhrocená situace vždy skončí v tom nejvypjatějším okamžiku. Strhující dojem z četby ještě umocní až naturalistický popis exotického prostředí, některé scény svou výstavbou připomínají téměř i filmový střih, ale objevíme zde i zajímavé úvahové pasáže. Závěr sice přináší jakousi úlevu typu "dokonáno jest", přesto se nám, podobně jako v nějaké detektivce s otevřeným koncem, vynoří spousta dalších otázek.
Rozhodně před námi nestojí pouhé triviální "dobrodružné detektivní pátrání po ztraceném sourozenci". Držíme v ruce i originální cestovatelský deník: Edita v roli zvídavé turistky proniká do světa obyčejných lidí, poznává mentalitu jednotlivých národů a setkává se i s odvrácenou stránkou cestovního ruchu. K dokreslení celkové atmosféry přispívají i hovorové jazykové výrazy, převzaté z jednotlivých jazyků. Za povšimnutí též stojí narážky na vztahy Čechů a Slováků a na to, jak jsou vnímáni v cizině. Nakoukneme i pod pokličku mafiánského podsvětí, poodhalíme nečekaná fakta o světě drog, objevíme překvapující pravdy... A nakonec i my sami si můžeme hrábnout do svědomí, ačkoliv autorčiným záměrem určitě nebylo čtenáře vychovávat, natož je přesvědčovat o své pravdě. Je jen na nás, jak s takovou pomyslnou "bublinou" u sebe naložíme :-)

58 09.09.2021