SONP komentáře u knih

Himbajs! Pro mě až trochu moc internetově okatá variace na Foglara. Mobily, notebooky a další vymoženosti moderní doby mne trvale vytrhovaly z jinak docela super stínadelské (pardon prašinské) atmosféry, ale nejsem holt cílová skupina dětí 21. století. Oceňuji snahu o vědecké vysvětlení fenoménu zvláštní městské čtvrti v podobě nefungující elektřiny. Kdo ví, asi se to současným dětem bude číst líp než Rychlé šípy, ale já zůstávám sedět se Širokem ve stínu stromu Ginko, ozdoben žlutým špendlíkem. 70%!

12 03.01.2022

Asi jedna z mých TOP3 Verneovek, samozřejmě mocně pracuje faktor čtení v dětství (a to mi Ludvík Souček dodal ještě sequel v podobě Cesty Slepých ptáků), jinak bezesporu jde o dílko z dnešního pohledu vědecky i literárně dosti naivní. Ta rozpálená plechová zeměkoule v rukou Humphry Davyho! Ty runové podpisy Arne Saknussemma! A možná právě tato naivita v kombinaci se zmiňovanou nostalgií na mne působila i při čtení ve zralé dospělosti. Stereotypy mi u 150 let staré knihy tak nějak nevadily a tentokrát jsem dokonce byl schopen přelouskat i pasáž cesty na island a putování po tomto sopečném ostrově ke Sneffelsu, které jsem v dětství přeskakoval, abych co nejdřív po rozluštění pergamenu stanul na břehu Liddenbrockova moře, vypravil se na cestu chatrným prámem pod starou Evropou a našel tam na druhém pobřeží obrovského australopithéka (či co to vlastně monsieur Jules vybájil). Při tomto čtení jsem ovšem také rozpoznal obrovskou změnu tempa, se kterou Verne příběh ukončil - jako by ho snad příběh přestal bavit nebo jako by mu došel inkoust v kalamáři, když musel ty nebožáky vystřelit z podzemí ven během pár stránek. Nicméně ani tohle, ani jistá zdlouhavost popisů geografie Islandu a geologie tajemného podzemí, mi nezabrání dát Cestě do středu země plnou palbu. 100%

12 24.09.2021

Ke kultovním knihám se píše komentář poměrně špatně - buď dáte automaticky pět hvězdiček, ale pak to vlastně není váš názor na knihu, anebo dáte míň a sesypou se na vás všichni fanoušci a budou vám spílat do literárních ignorantů a milovníků braku. Osobně jsem se nikdy netajil, že jsem byl vždycky spíš příznivcem brakové sci-fi, než té přísně intelektuální. Nikdy jsem se třeba nestal příznivcem Bradburyho, a právě k němu bych Piknik u Cesty přirovnal - obtížně čitelné, příliš komplikovaný jazyk, neodsýpající příběh. Z podobného soudku je pro mně taky Lemův Solaris - podobně jako v tamních popisných pasážích o úkazech na planetě se tu Strugačtí na mnoha a mnoha stránkách přehrabují v surreálnu, které panuje v pásmu. Asi ne náhodou si obě dílka vzal na paškál Tarkovskij a natočil z nich dva pro mě zcela nestravitelné, leč rovněž kultovní sci-fi filmy.
Moje výsledné hodnocení je průměrné, protože otevřeně přiznávám, že jsem se většinu knihu trochu nudil při utápění v básnickém popisnu a nedostatku příběhu. 3 hvězdy dávám za zábavnou úvodní výpravu do pásma v "papuči" a za Pillmanovy úvahy o Hostech, které jsou možná to jediné pravé sci-fi v knize. To ostatní je pro mě asi vysoká lyrika, na kterou nestačím (a nechci stačit). Moje setkání s bratry Strugackými cca po 30 letech (naposledy jsem v dětství četl Špunta) tedy nedopadlo úplně ideálně - možná příště. 60%

12 27.04.2018

Za těch 19 let od českého vydání jsem zapomněl, jak je Zloděj času skvělý. Je to jak když zkřížíte Klášter Shaolinu s konceptem ztraceného času z Endeho Děvčátka Momo (které jsem shodou okolností četl nedávno) - možná tam nějaká inspirace byla. Ale samozřejmě se nám dostane řada dalších šíleností jako je miminštinou blábolící čerstvě reinkarnovaný opat, jeden Igor s fascinací bleskem a rukama svého pradědečka, tak trochu autistický hodinář, jezdec apokalypsy pod pantoflem a k tomu všemu jeden dost zvláštní mlékař. A že závěrečná bitva postav s auditory prostřednictvím bonboniér je pratchettovsky zmatená? A komu to vadí? Není snad psáno: "Ceš čušenku? Ceš"? Au, nechtěl jsem dostat do hlavy gumovým jakem! 110%!

11 08.12.2021

Čteno podruhé po deseti letech a první díl démonské série ani po delší době neztratil nic ze svého kouzla. Nevím čím to je, ale ačkoliv na námětu, ději ani postavách není nic prudce originálního , stejně se autorovi daří vtáhnout mě do svého světa a nepustit. To se vždy pozná na tom, že se čtení knihy odmítám vzdát i přes den (jinak totiž čtu beletrii v podstatě jen před spaním) Snad je to tím realisticky a do všech detailů popsaným fantasy světem snad je to vykreslením hlavních postav, snad tím, že mě něco táhne na skrývání se za chranami před tím příšerným nočním světem. Zkrátka skvělá práce a mohu doporučit všem milovníkům klasické fantasy. A jsem zvědav, zda při druhém čtení budu mít takový problém se třetím dílem. 100%

11 30.05.2021

Být Robertem Langdonem, tak nechodím na žádná senzační odhalení a vůbec ne tam, kde se objevuje nějaká lepá a chytrá děva. Mohlo by se mi totiž stát, že budu opět s touto děvou pobíhat po evropských památkách s nějakým bizarním zabijákem v patách. A nebo ne, ať to radši R.L. dělá, protože jinak bychom nedostali žádnou dávku googlovsko-wikipedického thrilleru Dana Browna. Googlovsko-wikipedického proto, že ke čtení /anebo v mém případě poslechu/ tohoto typu knih si ještě přidejte dobu, po kterou si budete informace získané čtením prohlížet na těchto vymoženostech moderní doby - půjde o známé či méně známé církevní stavby i muzea, progresivní fyziky nebo moderní umělce, kteří postavili obří pavoučici nebo si nechali patentovat zvláštní odstín modři. A to mi asi na Brownovkách vyhovuje nejvíc - těm naprosto šíleným příběhům to dává jakýsi ráz reálnosti, protože čtenář si může daná místa virtuálně či reálně odejít a říkat si: aha, tudy běželi, tady zatočili a tady se na tom schodišti se pan profesor utkal se záporákem. Možná že Brown i dostává provize z těch turistických prohlídek, které se na motivy jeho knih konají. A proč ne.
Kniha je dostatečně zábavná, což nic nemění na tom, že některé pasáže jsou až neuvěřitelně zdlouhavé a je až komické, jak například postavy letící vrtulníkem poté, co je málem někdo zabil, nahlas debatují o architektonických zvláštnostech barcelonských bulvárů. Ale i to k Brownovi patří... Akorát ten závěrečný plot twist mi nějak nesedl k tomu, jak byly postavy celou dobu popisovány (víc už ani ťuk, abych nespoiloval.
Nakonec tedy solidních 70%

11 08.06.2019

Romantická a místy vtipná časovka z roku 1957, jejíž nápad s dlouhotrvající kauzální smyčkou později vykradl kdekdo včetně filmu "12 opic". Pravda, sám autor už předtím napsal povídky s tímto tématem, ale zde jej rozvinul do románové šíře. Více o tom psát nechci, abych nespoiloval. Časová linka se mi opravdu dost líbila i přes datum vzniku knihy už jen proto, že to není 8. klon téhož, ale opravdu jedna z původních prací tohoto typu - to už se ale moc nedá říct o fantastických prvcích, z nichž tedy 50. léta čiší na všechny způsoby (obě časové linie, tedy roky 1970 a 2001 byly v době psaní vzdálenou budoucností, a podle toho to vypadá) - zde mám na mysli zejména rozličné kybernetické vynálezy, které hlavní protagonista tvoří a které mají názvy jako "Flexibilní Frank" nebo "Rýsovač Ralph". Nemohl jsem při čtení nevzpomínat na přitroublé robíky z Červeného trpaslíka, ale trocha naivity do starších sci-fi prostě patří, ne?
Přesto ale nedávám plný počet hvězdiček, protože jednak mi byl hlavní hrdina - garážový vynálezce a záporáky obraný "loser" dost nesympatický a jednak mi úplně neseděla rozvleklost některých pasáži. Heinlein opravdu neměl problém s tím, aby popsal několik stránek vypočítáváním způsobu, jak a z čeho vlastně hrdina své výtvory sestavil, jak fungují a co všechno umí (to vše tím elektronkovým naivismem 50. let). A přitom valného smyslu tyhle "technické" pasáže moc nedávaly - to už byly zábavnější popisy časových pojišťoven. Z klasického věku sci-fi mi holt spíš vyhovují futurističtější Clarke s Asimovem.
P.S. Jo, a taky nemám moc rád kočky a autor zjevně ano :)

11 02.07.2018

Bílá věž je asi nejválečněji zaměřené dílo z celé kyjevské trilogie. Naštestí pro nás méně akčně zaměřené čtenáře k tomu autor přistoupil tak, že nemusíme číst mnoho a mnoho stránek o tom, kterak se naše hrdinné jezdectvo přesunulo z levého křídla na pravé a šikmo zprava je proti zlým barbarům podporovali lučištníci. Nic takového - vlastně všechny znesvářené strany jsou popisovány jako do jisté míry podlé, vlastní zájmy sledující a krvelačné skupiny. K tomu dostaneme řadu pasáží o dopadu války na jednotlivce a běžné obyvatele, zkrátka nejlepší možný způsob psaní o válce pro mě.

Celkově skvělé, jen jednu hvězdu srážím za to, že to možná bylo až moc dlouhé..

10 13.06.2023

Po předchozích dílech série, které byly co do historického pozadí velmi uvěřitelné, byl Anděl v podsvětí pro mě až moc přizpůsoben současnému typu lehce bizarní detektivky. Celá ta zápletka s prazvláštními orgiemi sodomitů a nastražování umělecky znetvořených mrtvol v plzeňském podzemí mne jakoby vytahovala z toho báječně napsaného pozdního středověku z Krve prvorozených někam jinam. Ale četlo se to báječně a chemie mezi všemi protagonisty je zpět. 70%

10 14.07.2022

Docela fajn sbírka kingovských povídek:

Telefon pana Harrigana, surfující trochu jinak na podobné vlně jako legendární Nadaný žák.
Chuckův život mne též zasáhl, jde o poměrně originální zpracování oblíbeného Kingova tématu - smrti.
Titulní Když teče krev je spíš už novelou patřící do detektivní Kingovy série Finders Keepers, která začala panem Mercedesem a zatím skončila Outsiderem. Podobně jako v posledně jmenovaném dílku si i zde užijeme variace na příběhy McBaina, ale já prostě tu titulní postavu - mirně švihlou Holly - nemám rád, a tak to pro mne tak docela nefungovalo. Za tuhle povídku srážím jednu hvězdu - sorry mistře, sice jsem se dočetl v doslovu, že Holly milujete, ale já se od ní budu držet dál.
A konečně Krysa byla povídkou, které chvíli trvalo, než se zakousla, ale pak už nepustila. Je v ní totiž vše, co mám na Kingovi rád. Koktejl smrti, rodiny, vnitřních monologů i vnějších okolností, které se dějí nebohým spisovatelům, je korunován nadpřirozeným jevem, který se stal a možná nestal. Bravo.

10 02.01.2022

Toto ranější Kingovo dílo, notně ovlivněné pány Stokerem, Vladem Napichovačem a hrabětem Orlokem, obsahuje zárodky toho, co na pozdějších kingovkách mám tak rád. Mluvím zde o životem již notně pošramoceném spisovateli v roli hlavního hrdiny, sympatické postarší obyvatele malého mainského města, kupu dětí (které autor jako vždy nikterak nešetří), tu a tam nějaké popkulturní odkazy. Jenže tím jak se King nechal svázat tou upírskou látkou v tom nejklasičtějším slova smyslu - hlavní velemocný upír, jeho lidský pohůnek, množství jeho malých přisluhovačů, rakve, kříže, česnek apod., si v této knize nemůžeme užít jeho kreativitu v plné síle. Radši bych si četl o nějakém novátorském kingovském upírovi než znova o Drákulovi v Americe (i když se tak nejmenuje). V moderním upírském příběhu tak pro mě zatím vítězí Lumleyho Dragosani proti Kingovu Barlowovi. I tak se ale Kingovi podařilo mě vyděsit (zejména nemrtvými dětmi za okny visícími ve vzduchu), a tak je to solidních 70%

10 18.06.2021

Jedna z nejlepších povídkových knih, jaké jsem v poslední době četl. Vlastně nechápu, jak jsem mohl tohoto autora až do současné doby míjet - ke koupi knihy mne pohnulo, že podle jeho povídky byl natočen film Arrival, který se mi vlastně provedením moc nelíbil, ale ten nápad mne nadchl. A taková je většina zdejších povídek. Ty se řadí do žánru, který jsem si sám pro sebe nazval "co kdyby". Každá povídka plyne z premisy, že došlo k nějakému vynálezu nebo události, a autor rozvíjí, co by něco takového udělalo s člověkem nebo společností.

V povídce "O kupci a alchymistově bráně" je to vynález časové brány v prostředí islámské Tisíci a jedné noci. Úzkost je závrať ze svobody se zabývá vynálezem prismatu, které umožňuje po omezenou dobu nahlížet do paralelních realit. Životní cyklus softwarových objektů debatuje práva organismu, žijících uvnitř počítače. Daceyho patentní automatická chůva řeší otázku, zda dítě může vyrůstat bez mateřské lásky.

Zajímavý byl i závěrečný komentář autora k jednotlivým povidkám, kde se čtenář dozví, jaké dílo či přednáška ho k danému námětu inspirovaly.

Zkrátka a dobře, nutně si potřebuji sehnat vše, co Ted Chiang kdy napsal. 100%

10 02.04.2021

Takže další opakovaně přečtená Pratchettovka za mnou. Tahle je opět plná legendárních hlášek a drobných příběhů (namátkou třeba zmínit to, co se stane trollovu mozku v opravdu hodně studeném skladu budoucíh vepřového), kapitán Elánius se ožení a stane se civilem, Karotka se nám zaplete s vlkodlakem, navštívíme cechy šašků a vrahů (děsivější je ten první z nich), Gaspoda se utká s klanem revolucionářských psů vedeným zdivočelým pudlem, a Hlídka se rozšíří o mnoho dalších druhů a etnických menšin (jeden by řekl, že Pratchett už v roce 1993 vynalezl multi-kulti). Má to i detektivní příběhovou linku, ta je tak trochu nejasná a chaotická, ale ruku na srdce: koho u zeměplochy zajímá děj. Zásadní jsou přece ty klenoty, co jsou na něj navěšeny. 80%

10 10.08.2018

Pořád je to Sapkowski se všemi atributy, které známe - krev, souboje, sex, báječný sloh protkaný množstvím úvah a dobových i moderních narážek. A přesto se mi zdá, že zde autor upadl do podobné pasti jako G.R.R.Martin v pozdějších dílech ledu a ohně. Text je stále zábavný, skvělý a je lahoda to číst, ale bohužel snad na každé stránce se mihnou nejméně dvě historické postavy, které ovšem pro děj nemají žádný význam a jejich množství je takové, že namísto prohlubování atmosféry jsem měl spíše pocit, že občas čtu učebnici dějepisu. Jako by se chtěl autor vytáhnout, co má všechno načteno. Množství latinských textů mi naopak nevadilo, bavil jsem se odhadováním jejich smyslu a pak si svůj odhad kontroloval ve vysvětlivkách.

A co mne zklamalo nejvíce - oproti prvému dílu ustoupili do pozadí skvělí komentátoři Šarlej a Samson a namísto nich zabírá mnoho času líčení vzájemných intrik husitských a katolických tajných služeb a pozadí husitských tažení do katolického Slezska. Což je sice zajímavé zejména z dnešního hlediska (byli husiti opravdu náboženští teroristé?), ale prostě mě to tak nevzalo. Raději bych si dál četl Reynevanova dobrodružství v husitské Praze. 70%

10 01.04.2016

Dvacet let od českého vydání (a od mého prvního čtení této knihy) a stále originální. I dnes Les mytág převyšuje velkou měrou většinu fantasy produkce typu sword and sorcery. Jen škoda, že mi jakožto českému čtenáři není více známá keltská a vůbec celá staroanglická mytologie, s touto znalostí by zážitek byl ještě o stupeň vyšší! I tak je ale v knize i pro našince úžasné mystérium a kančí bůh společně s dalšími mytágy mě ještě dlouho bude pronásledovat ve snech. 100%!

10 23.09.2014

Stein, Barbarič a Jaroš jsou už natolik dobří známí, že Červenákova kniha mi obvykle padne jako ulitá. A vůbec nevadí, že zde chybí první dva jmenovaní a zbyl jen náš starý dobrý Bohdan, který na rozdíl od minulé knihy s destičkou v lebce už není takový terminátor jako kdysi (a je to dobře). Opět se dočkáme páchnoucího pozdně středověkého města, zde Trnavy, ovšem příběh nás zavede i do přírody a zde dává autor vzpomenout hlavně na sérii o Báthorym.

Není co dodat, prostě kvalitní čtení. 80%

9 12.07.2024

Za prvé: Protože jednou z mých prvních scifáren v životě byly Babulovy Signály z vesmíru (1954), v nichž komunistická společnost vyslala k Alfě Centauri jaderné letadlo "Paprsek", příjemně mě pobavil nápad umístít děj do podobného universa.
Za druhé: Kniha je plná zábavných odkazů na celou řadu pilířů sci-fi literatury a v jednom z takových pilířových univers se dokonce odehrává. Nebudu spoilovat, přijďte si na to sami.
Za třetí: Strašná cihla. Čtení = posilování horních končetin. Možná je to zdravé.
Za čtvrté: Trekistovo srdce plesá. Technobláboly z prostředí alternativní hvězdné flotily ČSLA neměly chybu. Takhle jsem se naposledy pobavil, když v jednom komiksu spadl Superman místo na středozápad USA kamsi do Sovětského svazu.
Za páté: Být to o 40% méně militaristické, dal bych i 100%.
Za šesté: Čest autorově práci. Jdu si přečíst Černé Barony.
80%

9 24.03.2023

Po "Hrrrr na ně" další díl pomyslné humanistické hlídkové série, i když Elánius je zde vyloženě jen v epizodní roli. Od Pratchetta to tu v první části schytávají zejména vlastenecké a válečnické směry politiky - kdo někdy viděl úryvky ze současné ruské propagandy, budou mu některé výroky povědomé: "Naše země je obklopena vraždícími cizinci" nebo "Borogravské matky s radostí posílají své syny do války, neboť největší ctí muže je padnouti za vlast".
Postupem času se ale objevuje jednak podstatný feministický nádech knihy (který může konzervativního čtenáře dost podráždit) a jednak explorace remarqueovského válečného kamarádství řadových vojáků, které Pratchett vyjadřuje heslem "nepřítel je stejný zoufalec jako my, ale musíme ho zabít dřív, než on zabije nás".
Jak už se píše níže v komentářích ostatních - kniha není k popukání, ale je zde mnoho zábavných momentů: nezklame pochopitelně Igor, ale ani trollí romantika není k zahození, stejně jako poněkud potrhlý důstojník Rubaška, absolvent od života odtržené oficírské školy. A trochu na hlavu postavené rozuzlení celého příběhu jsem taky ocenil.
99%

9 13.01.2023

Na mé pomyslné špici zeměplošského světa se Pravda tyčí hodně vysoko. A snad ani ne tak proto, že by se čtenář při konzumaci tohoto díla umlátil smíchy, ale spíše pro to, co je pod humorným fantasy nátěrem v této knize vážného. Pro pozdnější pratchettovsky je to typické a ani zde si Pratchett nebere servítky a rozebírá moderní společnost na prvočinitele (a to už se nedožil rozmachu pánů Větromějů na sociálních sítích): postoj k národu vyjádřil větou "veřejnost napadají velké, moudré a dokonalé myšlenky, zatímco lidé pobíhají kolem a dělají hlouposti" - ty hlouposti spočívají v tom, že více než o blaho společnosti se lid zajímá o legrační zeleninu, otec hlavního hrdiny je intrikující oligarcha jak vystřižený, self-made mana v oblasti odpadů Jindřicha Krále zajímá akorát to, kolik bohatých a slavných lidí jeho dceři přijde na svatbu. V téhle společnosti jsou lord Vetinari se svými mírně vyceněnými zoubky a stále více zpruzelý Elánius balzámem na duši. A přiznaní dva Tarantinovští padouši tomu už jen dodávají šlehačku. 99%

9 21.05.2022

Na děvčátko Momo, která byla v mém dětství jednou z mých nejoblíbenějších knih, jsem si vzpomněl při jednom nerdovském přemítání o tom, ve které knize si postavy ve světě se zastaveným časem málem rozbily čelo o pírko visící ve vzduchu. A tak jsem se rozhodl si dětskou knížku přečíst v dospělosti a nelitoval jsem. Kromě famózní práce autora s časem a jeho smyčkami, které mne připravilo na mnoho klasických časových paradoxů v dospělejší sci-fi literatuře, je zde poselství i pro dospělost čtenáře - neměli bychom si nechat krást svůj čas věcmi a lidmi, které se o to snaží; ať už je to práce, krysí závod v moderní společnosti nebo zbytečný luxus a nenechat se obrat o čas s blízkými. Já se snažím, mistře Hóro! 100%

9 11.11.2021