terimila komentáře u knih

Jeeejda, tohle byla jedna z nej knížek mého dětství. Coby holka-kluk jsem verneovky a foglarovky hltala a všem těm dobrodruhům a trosečníkům neuvěřitelně záviděla, ale kdo z nás ne? :-) Příběh přeživších, jejich boj o holý život, pak kolonizace a nakonec celkem luxusní žití na ostrově mě fascinovaly a okouzlily. V nějakých pětadvaceti jsem knížku objevila u babičky a vyprosila si ji do své knihovny. Náhle jsem zjistila, že ten příběh není vůbec tak báječně dlouhej, pomalej a logickej, ale naopak letí dosti skokově a najednou už to všecko tak kouzelně a hladce nepůsobí, naopak to je místy poněkud hůře uvěřitelné. :-) Nicméně ten půvab v knížce zůstal. V dětství byla dokonalá a v dospělosti je příjemná.
PS: Nejprv jsem dala čtyři hvězdy (pod vlivem čtení v dospělosti), ale teď, když se hrabu v dalších knihách z dětství, si uvědomuju, že je hodnotím podle toho, jak mě chytily tenkrát. A to prostě Tajuplnej ostrov musí dostat plnou palbu.

16 21.08.2019

Asi nejlepší kingovka z nedávné doby. Tohle se moc povedlo. King zase předvedl to, co umí nejlíp. Vymyslet naprostou šílenou nesmyslnost, hodit ji na obyčejný malý americký městečko (skoro doslova)... a nechat ty, co zůstali uvnitř, škvařit se ve vlastní šťávě, vydusit ze všech to, co v nich je, vymačkat z nich to nejhorší i to dobrý. A semtam jim ještě k tomu zoufalství a hrůze přihodit něco málo zvenčí, třeba tříštící se dopravní letadlo nebo atomovku. Kdyby to udělal jinej autor, budu si asi říkat, že to už trošku přehání a že to nedává smysl. Ale u Kinga to prostě funguje, ten chlap umí podat i tu největší kravinu tak, že na vás působí zcela přirozeně a smysluplně. No a finále... to je velkolepý a hrůza a úzkost je téměř hmatatelná (zoufalej dotaz "bude to bolet?" při pohledu na blížící se ohnivou zeď). Závěr... no, jak to začalo, tak to končí. Je to nakonec až moc prostý a je to trochu divný, ale totálně nesmyslné šílenosti se nemůžete zbavit jinak, než totálně šílenou nesmyslností. Ale nakonec i v tom je něco podivně hluboce smutnýho - jak málo může způsobit tak strašně moc.

16 20.08.2019

Tohle chci.
Přečteno za jedinej večer. Čtivý, poutavý od první stránky, přirozený a plynoucí jako voda - sice občas uhýbající, ale plynoucí k neoddiskutovatelnému cíli. Jediné, co mě malinko dralo, byl jazyk - možná je to i překladem, ale přišel mi lehounce neučesanej a vzhledem k věku vypravěče trochu přehnaně nevyzrálej. Dost často jsem si říkala, že bych volila jiná slova. Ale neva.
Hlavní myšlenka knížky je vlastně hrozně jednoduchá, ale geniální - unese jak děj (poslední dny mladého člověka), tak spoustu vzpomínek a úvah. Nejprv mi přišel trochu zvláštní ten výběr věcí, které mají zmizet ze světa... ale během vyprávění to dalo smysl. Postupně se odhalil celej autorův příběh... hlavně ta rodinná část mě hodně brala za srdce. A v závěru, od kapitoly s kočkama, mi už pravidelně vlhly oči (a to jsem celkem myslím odolná).
Fascinující, křehká a dechberoucí knížka o rozhodování, bilancování o tom, na čem v životě fakt záleží a co za co stojí. Jdu si ji objednat, tohle potřebuju.
PS: Čtenářská výzva - kniha začínající slovem Kdyby.

15 05.06.2024

Přiznám se, že to nízké hodnocení tak docela nechápu. Mně se to líbilo, a to tak hodně, že jsem to zhltla za večer cca od pěti do půlnoci. Což je docela výkon.
Typickej Karika se vším všudy. Napětí, perfektní atmosféra, hodně hnusu, zajímavé postavy a dost zajímavá výpověď o době. Do jistý míry to dost vykročilo mimo typickou Karikovu šablonu a je to věci ku prospěchu.

Obrovsky se mi líbilo to velký finále (resp. jeho princip, ne brutalita), odhalení viníka/viníků a hlavně vysvětlení vědce. Jo, tohle já prostě hodně, hodně moc můžu a sedí mi to. Kdybych jednou psala obří mysteriózní teorii všeho, tak bych to přesně takhle udělala taky, kdybych to uměla. :)) Kéž bych to uměla. Karika to navíc chytře napojil nejen na Strach, ale i na Trhlinu. Vzniká nám vedle na Slovensku pěknej komplexní příběhovej svět, jen co je pravda :)

Samozřejmě, že Karika tohle všecko nevymyslel z čistý vody. Kam se podíváš, skoro všude narazíš motivy ze Stephena Kinga nebo z Lovecrafta. Ale je to celý velmi dobře zpracovaný. To, co je převzato, je převzato jaksi "oprávněně", protože Karika si vybírá právě ty skoro věčné motivy, které se táhnou společnostmi a jejich příběhy snad odedávna.

Ale abych jen nechválila: je to dost uspěchaný a místy překombinovaný. Ta linie s nehodou nebo pronásledováním Gavendových kolegů do... tam za mě vůbec být nemusela. Místy je to hodně přepjaté, skoro až na čáru snesitelnosti: hlavně extrémní přemíra brutality prvotních vražd a zmizení (i když... vlastně proč by se prapůvodní původce zločinu krotil, že ano) a extrémní zásah a brutalita Gavendových nadřízených, to bylo nesmyslný. Kdyby se to odehrávalo v 50. letech, tak snad, možná... ale takhle? Ještě jsem myslela, že za tím bude nějaký jejich vyšší cíl, že chtějí něco využít... ale tohle mi moc smyslu nedalo, jen přibylo krmení do masomlýnku. Hm. Tam se mohlo a mělo trochu ubrat z plynu. A za to ta hvězda dolů.

Sečteno: hodně věcí mě na tom dralo, to netvrdím. Ale je to parádně strhující. Pokud máte pro podobnej typ příběhů slabost a rochníte si u Lovecrafta a Kinga, tohle si užijete.

15 16.05.2024

Silná a strhující kniha. Dvořáková umí skvěle psát takové ty neviditelné, ale obrovsky dramatické, silné a hlavně uvěřitelné osudy. Zahrada se mi ze všech jejích knih zatím líbila nejvíc. Nejen že měla jasnou linku a výborně se to sledovalo (oproti proplétání osudů v Dědině), ale hlavní hrdina mi byl neuvěřitelně sympatický (oproti Chirurgovi). Přišlo mi šílený, jak ho doháněly a ničily dozvuky bytí v církevním prostředí - a to je to, co mě na katolictví odrazuje, ten důraz na to, aby hlavně navenek vše vypadalo dobře a spořádaně, a že to uvnitř hnije a trpí, to je jedno (v lepším případě, v horším případě je to dobře, pač trpět se má, velebníček, mučedníček, služebníček, díky, nashle). Jak tam na jednom místě Jaroslav trefně říká - to jsou lidé, kteří k přátelství potřebovali faráře, ne člověka.

Celou knížkou se vinuly dvě emoce - lítost a vztek. Obrovská lítost k někomu, kdo se pro svou odlišnost nerozhodl, nikomu nikdy neublížil, má kvůli tomu šíleně komplikovaný život, protože ví, že nikdy nebude moci mít to, co by mu dělalo dobře... a ještě ten hnus, co se na něj slétl. Měla jsem obří chuť nakopat všecky, od sousedů (ano, i ty! Chápu jejich strach, ale jakmile strach přeroste v agresi, moje pochopení končí. Nestačilo by prostě jen říct si doma pár slov, dávat pozor, nepouštět děti samotné?) až po policajty. To projítí a překonání Jarkovy temné noci a následné denní setkání sice dává do závěru určitou naději... ale na jak dlouho?

Nevim. Možná bych měla Dvořákovou číst opatrně, vlastně ve mně budí dost silnou nenávist k český společnosti jako celku. :))) Ale když mě něco takhle nadzvedne, znamená to, že ta kniha je naprosto skvěle napsaná. Tohle se moc povedlo.

15 08.12.2023

Sýkora prostě umí psát skvěle a ukázal to i na souboru delších povídek. Každá je úplně jiná a každá svým způsobem dokresluje příběh detektivů od Trojice, olomouckého rybníčku, kde se skoro všichni znaj... a hlavně Marie. V první povídce mě zaujal osud Lucie - jako kdyby Mariiny mladé spolupracovnice a chovanky stíhalo nějaký prokletí, nelze si nevzpomenout na Kristýnu z předchozích dílů. Ve druhé mě asi nejvíc oslovil detail - vtažení o pár let zpátky, kdy Mariin oblíbenec dostal Nobelovku, sama jsem vzpomínala, jak mě to překvapilo a potěšilo.
Nejvíc strhující je samozřejmě poslední povídka, kterou jsem sice už znala z audioverze na Českém rozhlase... ale i tak mě znovu vzala. To není detektivka z knížky, ale detektivka jako ze života. Já teda happyendy obecně nemám ráda, přijdou mi umělý a mnohdy vylhaný... ale tady jsem až do poslední strany doufala, jestli tam třeba není ještě oproti audioverzi nějaké autorovo PS s aspoň trochu uhlazujícím koncem...
Jako abych ještě pět minut před koncem/jedno otočení stránky před koncem (u zastávky na Červenohorským sedle) doufala v zázrak, a navíc by to byl zázrak fakt lacinej, umělej a přesně takovej, jaký nemám ráda... to se mi stává málokdy. A mám pocit, že přesně to autor chtěl a přesně takhle chtěl čtenáře vybičovat - aby těm dvěma skoro až nadával "nechlemtejte to kafe a běžte na tu pitomou procházku do kopců".
Sýkora holt je drsňák... a právě to se mi na něm líbí, že se s tím nemaže. Ale někdo by si už o něm moh začít myslet, že nemá rád určitou část populace. :)

15 20.04.2023

Příjemné počtení. Jako děcko jsem milovala foglarovky, takže jsem nezaváhala a po téhle věci sáhla. Parádně se to čte a má to spád, i když možná až moc (ano, pro některé děti to může být až moc dramatické a hororové). Myšlenka vzniku záhadné lokality, kde nefungujou moderní technologie, uprostřed hlavního města, je dobrá a dost dobře rozpracovaná.
Přiznám se, že mě trošku tahala za oči šikovnost a genialita hlavního hrdiny a hrdinky, jak jim všecko klapalo a vycházelo na první dobrou, no a ta jejich ohromná klika (hlavně jedna událost mě hodně drala a v podstatě jsem měla chuť kvůli tomu hodnotit jen třemi hvězdami, ale naštěstí se to vysvětlilo :). Ale v dětské knize to asi své místo má, proto jsem nakonec shovívavější. Pak mi také nedávalo smysl, jak mohl náhrdelník takové roky být tam, kde byl... a nakonec jsem nepochopila, jak vlastně Prašina mohla fungovat dál, když... . No, možná to byla daň za rychlé dočtení po půlnoci.
Oceňuju úžasnou čtivost (už dlouho mě žádná knížka nedržela, abych dočítala po půlnoci :) a parádně propracovanou atmosféru. Pro děti to musí být dost velká síla.
PS: Čtenářská výzva 2023 - kniha, která obsahuje mapu / kniha se štítkem Tajemství

15 06.02.2023

Tak tohle jsem si extrémně užila. Zaujalo mě to hlavně proto, že starej nevysvětlenej zločin... a hlavně protože Irsko, země kouzelná a tajemná, kde jsem pár měsíců kdysi strávila a zažrala se mi pod kůži - viděla a cítila jsem ten irskej déšť, zelený louky, archeologický nálezy, lesy a prastaré stavby v nich... i ty sympaťáky od Gárdy a na druhé straně ty afektované, vyumělkované irské dospívající dámičky. A očekávání nebylo zklamáno.
Frenchová umí vybudovat geniálně tísnivou atmosféru (při dočítání mi bylo fakt fyzicky nedobře, cítila jsem úzkost - ne kvůli zlu vraha a utrpení oběti, ale vlastně kvůli utrpení všech zúčastněných) a umí skvělé postavy, do kterých se lze vcítit. Umí to strhnout, bezvadně se to čte a je to celkem originální a přitom většina linií dost uvěřitelná. Jediné, co mi přišlo malounko přepjaté a přitažené za vlasy, byla ta linka s Rosalind, ale jinak... fuu. Osobní příběh mezi Cassie a Ryanem je tvrdej, hrozně tvrdej a smutnej - smutná výpověď o tom, jak snadno lze zkazit a ztratit spoustu cennejch a dlouho budovanejch věcí.
Vlastně se zkopíroval Ryanův příběh z dětství o ztrátě bezstarostnosti, radosti, blízkosti. Velkým plusem je právě linka zmizení Ryanových kamarádů a její závěr. Naštvalo mě to, protože v takhle dobře psané detektivce člověk prostě pořád čeká něco totálně šokujícího, dechberoucího a nezapomenutelnýho... ale na druhou stranu to takhle bylo mnohem, mnohem reálnější a skutečnější.
Tohle je skutečná, smutná knížka o boji se zlem a chtivosti v ostatních i v nás samých a o tom, že často ten boj nelze vyhrát, i když se postavíte na hlavu a budete se opájet optimismem. Je to knížka, ve který se nedějou zázraky a proto jí lze totálně věřit. Fajn, myslím, že mám další oblíbenou autorku detektivek.

15 01.07.2022

Bryndzovská kvalita. Dobré, čtivé (i když kolem 1/3 jsem to na dva dny odložila, což se mi u fakt dobrejch thrillerů nestává). Nová postava Kate Marshallové není špatná, je to celkem sympatická, nepřechytralá žena, se kterou se život nemazlil. Líbí se mi i její boje s vlastními démony (i když problémy s alkoholem u kriminalistů nejsou v detektivkách nic neotřelého... ale je zajímavé mít v této pozici projednou ženu.) A bezvadný je Tristan. Líbí se mi ten věkový odstup, u kohokoli jiného by to výhledově smrdělo vzájemnou přitažlivostí, ale tady snad ne. Takové to klidné čtení detektivky, u které víte, že se vám z ní nestane vztahovka s detektivními motivy...
Případy se rozplétají paralelně. Ten z minulosti je temný, pátrání po osudu Caitlyn mě docela vtáhlo; současné dění už trochu méně, to je spíš vyhrocené a absurdní. Konání současného vraha mi přijde dost nepochopitelné a nesmyslné, a to i na člověka s vražednými sadistickými tendencemi... I únos původního vraha z vězení je trošku přitažený za vlasy. A takový štěstí pro starého/nového vraha, že se mu poslední dvě zajímavé osoby just zrovna takhle pěkně sejdou... No. A vlastně i to rozuzlení záhady z minulosti je trochu zvláštní - závěrečné rozpletení osudu Caitlyn je trochu divné, opravdu to rozmotali jen kvůli několika víceméně náhodným zmínkám o Peterovu dávném známém?
No, nic, koukám, že se v tom hodně šťourám. Ale ono to fakt je dobré a čtivé a stojí to zato. S klidem čtyři hvězdy.

15 06.01.2022

Hory šílenství jsou to nejlepší, co jsem u Lovecrafta zatím našla, a to jsem toho přečetla/naposlouchala dost, ne-li všecko. Ale Hory mi sedí nejvíc. Je v nich všecko, co od dobrého a inteligentního hororu čekám... a ještě něco navíc.
Mám ráda výpravy do tajemných a neprobádaných končin, které slibují odhalení tajemství, která tam čekala roky. Mám ráda vědátory posedlé svým zájmem, za kterým jsou schopni hnát se až na hranici šílenství nebo smrti. Potřebuju do hororu kus té zkázy, smrti a nepochopitelné krutosti. Potud je vše tak, jak potřebuju mít na aspoň dobrou čtyřhvězdu.
Ale co mě u Hor odbouralo... je druhou polovinou prosvítající soucit s těmi, co jsou původci velké části krutého šílenství, které se za Horami událo. Jo. To samé na mě dýchalo v Kingove Buicku 8. To jsou přesně ta místa, kdy se s hrůzou mísí neskutečná lítost se všemi, jak s lidmi, kteří tomu musí čelit, tak s původci toho děsu... protože i oni ten děs konají v hrůze... v hrůze z nás.
Na tohle já prostě beru. Nemůžu jinak, než dát pět hvězd jako vyšitejch, a kdyby jich šlo víc, dala bych jich víc. Lovecraft měl svá otřepaná klišé, ale tady se mu dokonce i celkem dařilo se jim vyhýbat. Hlavní hrdina díky účasti na výpravě nepůsobí tak děsně asociálně a podivínsky jako hrdinové jiných knih, je tam i o trošku méně nepopsatelných hrůz, o nichž nelze ani naznačit... prostě... je to skvělý. Za mě fakt jo. Smekám v úctě, pane Lovecrafte, a jdu si objednat tričko Miskatonic University.
A kdesi uvnitř mě hřeje takovej ten soukromej pocit spokojenosti a toho, že věci zapadají do sebe, jelikož právě Hory mi vyjdou jako přečtená kniha č. 815. Ale to už je zase jinej příběh. :-)

15 16.03.2021

Skoro celou knihu jsem si myslela, že to tentokrát bude čtyřka. Christianův příběh byl trochu zvláštní - od začátku mi vlastně nebylo jasné, proč se to všecko děje a proč to Ch. dělá. Ano, nešťastný chlapec poznamenaný tragédií v dětství vždycky vyroste v ideální cíl pro tak podivné síly, jaké sídlí v Ryhopském lese... ale takové vysvětlení mi nestačilo.
Bylo to strašně zvláštní čtení. Jednotlivé útržky a myšlenky byly skvělé a zapadaly do předchozích knih, hodně toho vysvětlovaly... ale celek jako takový mi pořád moc smyslu nedával. Proto jsem také knihu četla neuvěřitelné dva měsíce. Ale to mi ryhopská sága dělá - ačkoli jiné knihy hltám třeba za večer, Holdstock mě nutí číst pomalu, po kouscích, uvažovat, vnímat, nechávat doznít.
Ale poslední kapitoly to zpětně celé vysvětlily, zabalily do celku a všecko zapadlo na své místo. Podobně na mě působila Lavondyss, i když ta byla ještě magičtější a zmatenější. Holdstock je mistr ve vysvětlování tajemství jiným příběhem. Dokáže je podat tak, že věci najednou čtenáři zapadnou do sebe... i když vlastně sám neví, jak se to stalo. Ale přesně takhle vlastně fungují mýty, žejo.
Takže já tu pětku zase prostě dát musím. A opět platí, že každá z ryhopské ságy je vlastně jiný žánr: po dobrodružném příběhu, mýtu a sci-fi příběhu tu je vlastně deník a příběh hledání pravdy a lásky. Opět zůstávám okouzlená a mám hroznou touhu vrátit se na začátek celé ságy a procházet jí znovu. Ale teď to neudělám. Všechno má svůj čas a Ryhopský les má svá pravidla. Člověk se do něj nemá vracet příliš často a nemá zacházet příliš hluboko.

15 07.03.2021

Strašně zvláštní knížka. Hraniční mezi 3 a 4 hvězdičkami a může se stát, že to s odstupem ještě změním. Perfektní vhled do světa lidí, kteří vnímají a myslí úplně jinak než většina z nás. Zajímavá zápletka, drama a nakonec dobrý konec. Jenže... postavy. Snad všichni v té knížce mě štvali. Hlavní hrdina mě jako by stahoval k sobě do jinýho světa, což se mi pravůbec nelíbilo (mimo jiné i proto, že ho v některých věcech naprosto chápu a cítím je podobně)? Ostatní byli více či méně zoufalí, a já jejich zoufalství naprosto chápala a obávala se, že bych na jejich místě jednala úplně stejně... ale sympatické mi to nebylo. Ta knížka je dobrá a vtahující... ale mně moc neseděla. Někdy se vám kniha nemůže líbit už jen proto, že vám ťukne na struny, které nechcete slyšet znít. Ale rozhodně ji doporučuju, už jen proto, že vám může hodně říct nejen o jiných lidech, ale i o vás samých.

15 30.11.2020

Myslím, že jsem našla zatím nejlepší Zeměplochu. V něčem to bylo trošku jiné než ostatní díly; v něčem se to drželo staré dobré zeměplošské kvality. Super postavy - Stařenka, Bábi a Magráta jsou zárukou kvality. Tady se to výrazně zlepšilo tím, že Bábi zase začala být snesitelná, to znamená zcela skvělá.
No a zápletka... myslím, že tak brzy ve mně nevybudovala napětí zatím žádná zeměplošská příhoda. Invaze krutých tvorů, kteří to s námi vůbec nemyslí dobře, ale umí se tvářit krásně, vznešeně a esteticky... no, až mi pak zatrnulo při srovnání s kočkama, které naprosto miluju. :) No a pak už to jede, najust se to rozjede zrovna, když se chystá královská svatba... a všecko se zvrtne tak, že to zůstane na té nejméně hrdinské zmoklé slepici.
Skvělý. Tady fakt nemůžu vytknout ani písmenko. A jsem hrozně zvědavá, jestli to ještě něco z UZ trumfne.

15 20.07.2020

Super! Kruh se mi líbil víc než první díl (Mráz). Servaz mi konečně začal být nějak lidsky sympatický. Začíná mě zajímat, co má ten chlap za sebou, určitě si seženu další díly. Znovuobjevení Iréne moc potěšilo, ta ženská je super! Samira taktéž. Z Margot se taky klube fajn holka (a její chlapec je taky fajn, jen jsem teda děsně dlouho trnula, že to on bude tím, po kom všichni pátrají)... a Marianne, žena plná překvapení, která snad nikdy překvapovat nepřestane. No a starý známý Julian, který si ze Servaze udělal spřízněnou duši... sakra, tohle bude ještě zajímavý.
Je to paráda. Co se oproti jedničce zlepšilo nejvíc, jsou postavy - tady jaksi vyzrávají a jsou zajímavé, živé a zatraceně vtahují do děje. Celej příběh sice nemá tu báječně mrazivou atmosféru prvního dílu s blázincem v Pyrenejích, ale v ostatních ohledech ho to prostě překonává. Prolínání příběhu vražd, a do toho šedé stránky s utrpením unesené ženy... u té scény s vidličkou jsem měla celkem dost. Fuj. když jsem zjistila, kdo to je a kdo ji unesl, fuj tedy, to je cliffhanger jako prase. Zítra mažu do knihovny pro další díl :)
Motiv vražd/y nakonec sice není kdovíjak vysoce originální, hodně mi to připomíná jinou detektivku, co jsem nedávno četla... ale nevadí, věrohodných motivů ke zločinům prostě není nekonečná zásoba. :) Linka objasňování zločinů je perfektní, dává smysl, líbí se mi, jak se to postupně rozplétá, líbí se mi ty matoucí postranní větve příběhu s politiky, soukromými vočky, uklízeči...
...prostě... nemám co vytknout (snad krom poněkud přehnané nezranitelnosti a odolnosti hlavních hrdinů. Martin pořád jen někde lítá a spí tak hodinu denně, Iréne je železná žena, co ji zkopete do kuličky a ona se otřepe a jde... Ale tak jo, no.) Autor to celé zvládl perfektně. Vylepšil postavy, použil pár nepěknejch vražd, postupně a logicky rozplétá řetězec zločinu, jehož kořeny opět sahají do minulosti... a hlavně neustále perfektně buduje napětí. Skvělý. Není to sice čistá dechberoucí špičková pětka, ale hodně dobrá čtyř-a-půlka, o poznání lepší než Mráz, takže to zaokrouhlíme nahoru. :)

15 18.02.2020

U tohohle případu oddělení Q se mi otevírala kudla v kapse. Zatímco jindy jsou vraždy snad i pochopitelné, tady jsem nevěděla, kdo z té hnusné zbohatlické školní party je mi odpornější. Dokonce ani Kimmie, která to z nich na cestě ke spravedlnosti dotáhla asi nejdál a bohatě si to paktování s debilními kamarádíčky odtrpěla, mi nijak sympatická nebyla. A nebylo to tím, že je to duševně nemocná bezdomovkyně. Člověk, kterej se v mládí naučil bavit se násilím a později mu to zůstalo jako hlavní způsob řešení problémů, u mě moc sympatií nezíská.
Knížka, která ve mně takovéhle emoce k postavám vyvolá, je dobrá. Navíc to je skvěle napsáno, děj má spád, je tam pár překvapení a vůbec je to povedené. Závěr sice nebyl tak dechberoucí, jako Adler-Olsen občas umí, takže dávám "jen" čtyři hvězdy, ale pořád to je parádní detektivka. Celé to neochvějně drží vysoko ústřední trojice detektivů, která nemá chybu - cáklí Rose a Asad pod vedením v podstatě měkkosrdcatého Carla jsou skvělá parta.

15 17.12.2019

Třetí návrat na Hebridy a třetí dechberoucí příběh. V této sérii May ukázal, že umí i jakštakš uvěřitelné, neokázalé příběhy ze života obyčejných lidí z drsného kraje, a ve třetím díle to potvrdil. Dech mi to bralo už od začátku: coby někdo, kdo má v srdci letadla a letce, jsem byla uhranutá náhle objeveným malým letounem, který měl zůstat skrytý před světem i se svým obsahem a příběhem, který se za ním táhl jako mlžná čára, ale nikdy se úplně nerozplynul jako jiné stopy za jinými letadly.
Do toho vzpomínky na příběh jedné party muzikantů, které sláva vymrštila někdy až moc vysoko a skoro každého z nich nějak poznamenala... a k tomu třetí linie setkání dvou dávných kamarádů na ostrově, kde spolu trávili mládí a přátelství. Opět se mnou mlátily sympatie, podezření, naděje, domněnky... a ono to nakonec bylo o dost jinak, než jsem si myslela. A hlavním pocitem zůstal určitej smutek a nejistota ze všeho, co ty lidi čeká dál. Fina, Marshalie, jejich děti a vnoučata... tihle lidi si mě získali svou obyčejností a věrohodností - tím, že dělají chyby, občas jsou napřesdržku, občas se vytáhnou a něco se jim povede... a právě proto je těžký je nemít rád.
Tak nějak vypadá správnej psychologickej román, říznutej detektivkou a vzpomínkama. A palec hore za to, co jsem naopak kritizovala u Čínských trhillerů: tady May pracuje s vyvíjejícími se linkami i z předchozích příběhů, a tak to má být. Lewiská trilogie mě chytila a jestli si z Mayovy tvorby něco pořídím do své knihovny, bude to ona. Akta Enzo nejsou špatná, ale nemají tu atmosféru sychravých a kdovíco v mlze a rašelině skrývajících Hebrid... a Čína je poznamenaná otravnými postavami, které neví, co chtějí, a neustále tím prudí čtenáře. Ale Lewis, ten nemá chybu.

15 23.09.2019

Obrovské těšení a nezklamané očekávání.

Perfektní kniha. Strhující od začátku až cca do 4/5, kde se znovu vrátíme k okamžiku, kdy les vydal -XXX-. Samotný závěr mi přišel už maličko udýchaný a vyčerpaný, jako kdyby se celá kniha a děj vysílily během útěků a utrpení v šumavských lesích. Také mi není úplně jasné, jak nakonec dopadla jedna z hlavních postav (tuším, ale...). Ale nevadí to, vůbec ničemu to nevadí.

Když jsem začala číst, překvapilo mě, jak rychlý to má spád. Vlastně žádná z postav mi nebyla představena tak, abych se do ní výrazněji vžila nebo ji dokonce měla ráda. Což je za mě podmínka dobré knihy.
Ale jak tak čtu a dostanu se k prvnímu úmrtí, zjišťuju, že se ve mně všecko svírá a je mi postavy tak šíleně líto, že mi to hlava nebere. A to se už nezměnilo. Takže - tahle kniha je mistrovství plíživosti. Čtete, nepřijde vám to, ale pod povrchem to pracuje a celé to funguje naprosto perfektně. A stejně plíživej je i strach a nejistota, která z knihy plyne (za mě hlavně z její prostřední části). Byla jsem fakt ráda, že jsem si ji vzala na dovolenou do tepla a slunce, kde se ty nepříjemný pocity trochu rozplývaly. Vzít si ji s sebou na svý tradiční podzimnozimní samotářský toulání po lesích v mlhách a sychravinách, to bych se asi po.... . :)

Skvělá práce, pět hvězd, velkej dík, jde to na wishlist knih, co chci jako dárek, a přidám to do svý knihovničky mysteriózních děl, ze kterých bych jednou postavila svou mysteriózní teorii všeho, kdybych to uměla. :-D

14 18.10.2024

Klevisové klasika - perfektně napsaná detektivka, osazená uvěřitelnýma postavama a zasazená do skvěle vylíčenýho prostředí. Přiznám se, že prostředí jihomoravských lužních lesů mě moc nevtáhlo, už jsem s Bergmannem navštívila místa, která mi seděla víc :-) Zápletka dobrá, i když jsem asi autorce sežrala návnadu a viděla zápletku v nepřiznaném otcovství jedné z postav. Rozuzlení tedy malinko překvapilo, ale je to dobré.
Celkově mi to přišlo méně strhující než některé dřívější díly, proto dávám "jen" čtyři hvězdy. Ale i čtyři hvězdy jsou myslím parádní hodnocení.

14 10.11.2023

Z hlediska čtivosti, atmosféry, vtažení do děje, věrohodnosti postav atd. je to super. Zhltla jsem to za tři dny a bylo to zcela parádní. Vraha jsem nevyhmátla (i když jsem se teda nějak obzvlášť nesnažila), takže i překvapení se konalo. Potud super.
Ale ten závěr a hlavně vrahova motivace a jeho postoj k vraždám mě extrémně nafrkl. Jako cože? Jako fakt? Sakra! Sáhnout po druhé knize autora (po první, která mě totálně nadchla) a zrovna vyhmátnout tu, kde se děje úplně to samé jako v té předchozí knize... to naštve. Při prvním setkání s tímhle... jevem... jsem výskala nadšením. Teď spíš otráveně vzdychám. Bych řekla, že tak zdatnej autor krimi trhillerů by ty vrahy a motivace fakt nemusel kopírovat sám od sebe.
Kdyby to nebyl Carter, kterej má dar psát fakt fantasticky, tak bych tomu ty hvězdy napařila jen tři, za trest. Protože opakovanej vtip fakt není vtipem a recyklovat sám sebe je hloupý. Ale zpracování to táhne nemilosrdně nahoru. Každopádně na další knihu jdu (Hunter se mi hodně líbí, životem otřískanej psycholog, co pije whisky, jo!), jen doufám, že tam už se dočkám zase něčeho originálního.

14 28.08.2023

Na Maye velká slabota. Nechápu, jak může někdo, kdo napíše dokonalosti jako série z ostrova Lewis, potom tvořit takovéhle podivnosti bez špetky uvěřitelnosti a psychologie postav. Celé to bylo jaksi ploché, hlavní hrdina sice něco prožíval, ale přenos na čtenáře nefungoval. Nejlepší a nejvěrnější psychologii v celé knížce má KOČKA zavražděné paní. Asi i proto mi z celé knihy nakonec nejvíc záleželo na tom, jestli ji najdou včas. Což je v knize, kde umírá jeden za druhým, včetně dětí, dost absurdní a něco to o ní vypovídá.
Strašně mi to připomínalo nedávno čteného Muže bez tváře, ale tam jsem to přičítala tomu, že to je starší dílo z Mayových začátků. Tohle už omluvu nemá. Jedinými plusy byla obstojná čtivost a strhující prostředí, jehož demoverzi jsme si nedávno zažili. Z toho mrazilo a pořád jsem si říkala "dopr..., ještě jsme z toho vyvázli lacino".
Mohla to bejt tříhvězdičková thrillerodetektivka s obyčejným námětem a skvělým prostředím a čtivostí.... ale ten konec s Pinkiem to srazil na podprůměr. Naprosto uhozená, samoúčelná a děsně laciná snaha šokovat. A úplnej závěr... tykráso. May by měl dostat doživotní zákaz používání postav nájemnejch vrahů ve svejch knihách. Celý to na mě nakonec působí dojmem, že May měl rozpracovanou šuplíkovku v zajímavejch kulisách, no a když přišla odpovídající situace, musel to během pár dní dokončit a došil to zatraceně horkou jehlou. Škoda, no.

14 20.02.2023