tonysojka komentáře u knih

Přidávám se k níže uvedeným chválám. V žánru velmi akční a fantastické.

8 19.11.2020

Posloucháno jako audiokniha. Poutavé jako přímý přenos z poslanecké sněmovny. Ironické a humorné jako parte. Příběh předvídatelný asi po minutě poslechu. Podbarveno hudbou, která mi místy připomínala houkání vlaků projíždějícich na trati asi dvěstě metrů od mého domu.

"Mezi jednotlivými kapitolami jsem se probouzel,abych žil.
Labutě nad hlavou, pes na zemi.
Další bod ve výzvě splněn."
:-)

9 17.11.2020

Inspirován přečtením Životopisu Tolkiena jsem se rozhodl ,že si přečtu nějaké jeho dílo a vzpomenu a ujasním si svůj postoj ,starý už několik desetiletí(jak ten čas běží..) a zapomenut,(trochu chladný k Pánu prstenů a Silmarillionu) a třeba zreviduji své názory.
Obě verze zlomků příběhu o Pádu Gondolinu mě zaujaly velice,jak autorovou fantasií,popisem bitev(za sebe si myslím ,že to byly dozvuky vzpomínek ze zákopů Velké války),tak poetikou,a ... pro mne spíš nesnesitelnou perfektností ,týkající se vlastně vůbec všeho,co chtěl pan profesor zveřejnit.Tahle umanutost ,hrátky s textem , nám na jedné straně dává nepopsatelný požitek ze ČTENÍ a VNÍMÁNÍ profesorových světů,na druhé straně zklamání ,že toho je tak málo a nedokončeného....
Vidím to tak,že své ediční plány do konce roku odhazuji v dál a prioritu dostává dílo pana Tolkiena .
Začnu Silmarillionem.

21 13.11.2020

Posloucháno jako audiokniha i čteno knižně. Líbilo se mi to téměř až k nadšení, i když nejsem Tolkienofil. Hobit se mi zdál moc pro děti, Pán prstenů odtažitý, Silmarillion komplikovaný.
Ale po přečtení životopisu si od pana profesora přečíst něco prostě musím. Otázka je, co a kdy.

16 12.11.2020

Depresivní realita poválečného Německa. Nalezena v knihobudce.

7 09.11.2020

Ano, lepší než první díl. A nedá mi, abych neuvedl citaci Mulaghesové , co znamená být voják :
"Já myslela, že jste vojačka. Není snad vaším posláním ukončovat věci? Není snad vaší povinností dělat z nepřátelských vojáků tohle?“ Poklepe prstem na mrtvolu.
„Tohle je odporné překroucení toho, co znamená být vojákem,“ prohlásí Mulagheshová.
„V tom případě buďte tak laskavá a poučte mě,“ řekne Radka a vzhlédne.
Mulagheshová si uvědomí, že to nemyslela ironicky ani bojovně. Ve skutečnosti je ochotná sledovat šňůru hovoru tam, kam ji zavede, stejně jako je odhodlaná sledovat poškozenou žílu ve vyschlé mrtvole.
V operačním sálu zavládne ticho. Mulagheshová přemýšlí a slyší jen cinkání Radčiných nástrojů a tiché šumění deště.
„Slovo, na které všichni zapomínají,“ pronese Mulagheshová, „zní ‚sloužit‘.“
„Sloužit?“
„Ano. Sloužit. Tohle je služba a my vojáci jsme služebníci. Jistě, když lidé myslí na vojáky, představují si, že vojáci berou. Představují si, jak zabíráme území, města nebo státy, bereme zajatce, bereme kořist a životy. Mají tuhle velkou abstraktní představu ‚braní‘, jako bychom byli piráti, kteří si vykračují pyšným krokem, mávají zbraněmi, šikanují a zastrašují lidi. Ale já myslím, že voják, skutečný voják, nebere. Voják dává.“
„Co dává?“
„Cokoli,“ řekne Mulagheshová. „Třeba všechno, když se to po něm žádá. Jak jsem říkala, jsme služebníci. Voják neslouží proto, aby bral, neusiluje o to, aby něco měl. Místo toho se snaží, aby jednou něco mohli mít druzí. Meč není jeho veselým druhem, ale břemenem, těžkým břemenem, které je třeba používat opatrně a svědomitě. Dobrý voják dělá všechno pro to, aby nemusel zabíjet. Proto máme výcvik. Ale když není vyhnutí, tak zabíjíme. A při tom se vzdáváme něčeho ze sebe sama, protože se to po nás žádá.“
„A čeho přesně se vzdáváte, co myslíte?“ zeptá se Radka.
„Možná že míru. Zabíjení ve vás doznívá, ale nikdy neodezní. Někteří z těch, kteří zabíjeli, možná ani nevědí, že o něco přišli, ale ztratili to.“
„Je to tak,“ řekne tiše Radka. „Každá smrt má ozvěnu. A někdy se zdá, že ty ozvěny přehluší veškerý život.“
Velmi zajímavé spojení military, špionáže a fantasy.

8 08.11.2020

Po přečtení knih" Peníze od Hitlera" a "A já pořád ,kdo to tluče",jsem už byl připraven na nelehké čtení o zodpovědnosti za činy každého z nás v mezních situacích.Téma zde se pohybuje od zneužívání v rodině po globální teror zrůdných totalitních a kapitalistických systémů , z nichž "první vymývají mozky a druhé srdce".
"Komunista kapitalista.
Kapitalista komunista.
Sen sráčů celého světa."
Psáno stylem ,jenž mi připadal snový až psychedelický,dokonce jsem v postavách Pomeranče a Mansura viděl prvek fantasy.Svým neotřelým a originálním způsobem varuje před lhostejností každého z nás k okolí a bližnímu,která v důsledku vede ke všem špinavostem tohoto světa.
Ale abych jen nechválil,s některými pasážemi jsem měl problém souhlasit.Někdy mi připadalo,jako že se to celé nese v tom duchu, že já Radka a Havel a Konfucius máme pravdu a lásku ,která zvítězí nad lží a nenávisti Východu, Západu, Jihu, Severu a Středu a katolickou a luteránskou a fašistickou nenávistí vůči židům a havloidům . A ten zbytek, co si myslíme něco jiného, tak si asi máme uspořádat vlastní soukromý Norimbersky proces.
Některým jiným ,nazvu je duchovně -filozofickým dodatkům či bonmotům Spisovatelky nebo Pomeranče jsem nerozuměl , např:
"Dobrý čin vede ke slávě,sláva vede k bohatství,bohatství však k bezpráví.Zvažte před dobrým činem jeho následky".
Nebo:
"Zabít se je snadné.Horší je sledovat ,jak život ztrácí smysl".
Místy jsem se ptal: "O co jí jde?"
Na adresu mužů Denemarková posílá:"...muži se k ženám taky chovají jako k dětem,jako by to nebyly svébytné lidské bytosti.Otrokáři rádi vysvětlují ostatním,proč je otrokům v otroctví dobře ."
Dovolím si odpovědět :" A naopak ženy k mužům..."
V postavě Babičky ostatně sama krásně popisuje ženskou touhu po bezpodmínečném ovládání okolí.
Za sebe můžu souhlasit třeba s :
"Smyslem života je,že vás někdo potřebuje" nebo :"Milovat bližní jako sebe znamená i respektovat navzájem svou jedinečnost."
Na naše poměry odvážné,nekompromisní a vyjímečné dílo,které místy nadchne nebo naštve,ale když ho přečtete,určitě na něj jen tak rychle nezapomenete.

24 28.10.2020

Kombinace špionáže a fantasy byla zajímavá. Mně víc bavila špionážní linka kdy se Shara střetává s nadřízenou.

5 11.10.2020

Zajímavé čtení o tom, jak těžké a krvavé bylo obnovení Slovenska, o němž se mlčí i v této době. O jeho zaostalosti, podřízenosti maďarům, vybudování kultury a zároveň odporu vůči "čehůnům" . Kniha také přiznává excesy českých vojáků vůči Slovákům. O naivních idejích" samostatnosti " jíž se nakonec dočkali.
Ale nedá mi to abych poznamenal, že se houževnatosti odporu který kladli Maďaři, moc nedivím... Zkuste si představit, že Vám chtějí sebrat území, které Vám 900 let patřilo. Píše se v knize, že to bylo 72%! Maďarska před válkou. V souvislosti s před tím čtenou knihou Kyselá Těšínská jablíčka a vzhledem k historickým událostem vedoucím k další válce a následující "Železné oponě" a dál... si říkám, zda pád Rakouska Uherska byla taková úžasná věc.

9 08.10.2020

Po knize jsem sáhl ,protože jsem si chtěl doplnit obrázek Zaolží v r .1918,který načrtla v knize Šikmý kostel Karin Lednická, a protože v téhle oblasti odmala žiji. Na hranici to mám dva kilometry.Leccos nelichotivého o Polácích jsem párkrát slyšel od starších sousedů a moc se mi tomu nechtělo věřit.Po přečtení knihy jim musím dát za pravdu a začínám se na naše přeshraniční přátelství dívat s určitou obezřetností.Mám obavy, že tyhle sto let staré věci a křivdy jen tak nevyhasly.V určitých místech kolem Frýdku a asi nejen tam ,se někteří z Poláků chovají,jako by jim to tam patřilo.
Každopádně poučné a velmi zajímavé.Doporučuji.

16 06.10.2020

Nezbývá mi než souhlasit s komentářem EvikU a Lenky 4.
Také jsem nepochopil Boží lano ,trochu Černého Berana, a Kudy šel anděl a Zeptej se táty už pro mne co se týče čtivosti a pochopení nebyly nějaký velký problém.
Jelikož pocházím z regionu razoviteho,velmi si cením pozorovací přesnosti v popisu krajiny,továren,života lidí žijících v bezútěšnosti režimu,nekonečných šichet,sociálních problémů,zametaných pod koberec a z toho vyplývající kriminality ,alkoholismu a drog.Výborně zachytil část generace ,která v době normalizace pouze přežívala ,přesvědčena o tom,že se nikdy nic nezmění a pak po zlomovém převratu si nechala "ujet vlak" a ze zklamání se uchýlila k zapšklému svalování viny na všechno ,kromě sebe.Líbila se mi jedna s pasáží ohledně života v církvi.:
"Jak praví Pán: "Sprostní buďte jako holubice a opatrní jako hadi.Tak si to Marie Hedvika vzala k srdci.I pan farář měl tuhle prostotu a opatrnost u srdce když kličkoval před církevním tajemníkem,tuhle něco musel říci ,a támhle tajemník přivřel oko.Tak jsme žili jako křídlatí hadi nebo plazící se holubice"
Chtěl bych spíše čtenáře slabších povah před čtením Balabána varovat a to slovy Jozefa Chuchmy v doslovu:
"Není-li člověk zrovna psychicky ustrojen na naléhavé dílo to jej může vážně poranit,může jeho krizi prohloubit,umocnit"
K tomu dodám :nečíst na jeden zátah,dát si mezi jednotlivými díly Balabána opravdu dlouhé pauzy.
Nakonec sám autor v rozhovoru pro LN 30.12.2004:
"Nepohrdám prostými lidmi.Ale prostí lidé nejsou blbí lidé.Můj učitel překladu na mém prvním místě ve Vítkovicích,vždycky říkal,že člověk se blbým nerodí,blbým se stává.A proto považoval blbost za hřích.V tomhle nechci mít se sebou ani s druhými slitování : nepíšu pro blbce.Jde mi jen o to být naprosto přesný.Psaní by mělo být to nejlepší,co jsem schopen tomu druhému říci"

13 04.10.2020

"Musíme slova ztvárňovat tak dlouho,až se stanou nejjemnější skořápkou našich myšlenek"
Ve ztvárňování slov je Woolfová jedinečným Mistrem.Maluje jimi obrazy trochu fantaskní,vtipné,ironické i sebeparodické. Příběh je velmi čtivý,není nudný,mně se četl docela lehce,jen jsem musel zpomalit rychlost čtení z pětky řekněme na dvojku.Pasáže o odlišnosti žen a mužů jsou bystré a dokonale promyšlené a skvěle v příběhu umístěné.Místy se objeví lehké zklamání nad poznáním o marnosti života:
"Přicházím o některé iluze možná proto,abych získala jiné..."
A s citátem:
"Jakkoli jsou obě pohlaví odlišná,prolínají se . "
nelze než souhlasit.
Pro mne čtenářský zážitek,četlo se mi to lépe než Paní Dallowayová. Jak níže v komentářích uvedeno,chce to jen nechat se nést volným tokem slov.
Které mají co sdělit,dodávám.

16 01.10.2020

Hosté velmi zajímaví lidé a osobnosti, otázky milé, pro mne místy až příliš, na hranici podbízivosti. Z odpovědí ale vyzařuje nefalšovaná pohoda, zkušenosti, odvaha a zralost.

6 29.09.2020

Takový pokus o drsňácký thriller s komisařkou drsňačkou která má vše jakoby pod palcem a přitom to nakonec zvorá tak, že je to téměř sci_fi.Jak níže psáno, procedurální předpisy se jí nijak nedotýkají
Nějaké hlášení nadřízeným nebo tiskovky to už asi neexistuje.
Beru to jako brak střední třídy, ve kterém to autorka dává mužům "slabochům a zvrhlíkům" pořádně sežrat.
Sympatické postavy pro mne jsou Jaruš, Marta a patolog Vondrák.
Ale musím říct že jako čtení do autobusu nebo na pláž je docela dobré zabití času. Trochu jsem se i zasmál, i když v přirovnánich by méně bylo více.

Chcete tím říct, že ten magor to strká ženským do zadku?“
„To je dosti explicitní a řekněme expresivní vyjádření, ale… pregnantněji bych to neřekl.
:-)

19 28.09.2020

Psáno s takovou monotónností a odcizeností, že tahle plachetnice kolem mne proplula aniž by mne něčím zaujala. Možná pan Hájíček perfektně popsal ženské vnímání světa, ale to já nemohu posoudit. Při čtení jsem spíše měl občas pocit lehkého závanu "červené knihovny". Podle některých komentářů jsou předchozí knihy lepší. Možná časem zkusím jinou.

19 25.09.2020

Jurodivý, ani groteskní příběh mi nepřipadal, jak hlásá anotace, spíše se přikláním k podobenství o temnotě lidské duše a zda ji lze přetnout. Toť otázka. Lze to udělat odpuštěním,tak jako to dělá Johanka Oujezdskému? Nebo to nemá smysl?
Někde v knize je scéna, kdy se Birgit dívá do popelnice s odpady, a tak jsem si při čtení připadal já, jako bych se díval do popelnic duší s odpady temnot. Trochu mi kniha připomínala, první knihy Houllebeqa, ovšem víc z ní vyzařuje naléhavost podívat se na holou pravdu o sobě samém, společnosti a z toho poznání nést zodpovědnost. Je to také příběh o nenávisti a fyzickém a psychickém týrání, s trochu slabší variantou monologů Birgitiny matky mám svou zkušenost.
Dovolím si uvést pár citátů, které mě zaujaly:
"Místo dlouhého plkání stačí ocitovat Orwella: Společnost lze ovládnout zfalšováním její paměti"

já prostě jenom odmítám selektivní amnézii. Každý si upravuje minulost a historii vlastního života. Co se mu nehodí do krámu, zapomíná, zkresluje, zamlčuje, vymazává. Stejně tak národy. Co jim špiní štít, který si stejně pokálely jen vlastními lejny, to zamlčují, zlehčují. Soudy s válečnými, promiňte, komunistickými zločinci se vlečou, nikdo nebyl, není a nebude potrestán, protože odmítáme přijmout vlastní podíl viny, každý.“
Zvedla oči a zmrazila své pobavené publikum.
„I vy a vy a vy a vy.“

Člověk je divný druh. Každý ten svůj úhel rozhledu a svoji zkušenost zaměňujeme za skutečnost. Jenže která skutečnost je skutečná, říct mi to nikdo z vás nemůže. Tak já si na to posvítím a prosvítím ze všech úhlů, já si ty postavy chytám do dlaně a prohlížím si je lupou, já si ty postavy tahám ze svých vnitřností, vymotávám je ze střev, vyškrabuju ze srdce a namáčím je v mozkové kašičce a pak si je rozestavím, nutím je do situací, které jim jsou odporné, stavím je do situací, které je prověří. Nikdy nezklamou. Obstojí jen hrstka z nich. Jen zanedbatelná hrstka. Ale naděje zůstává. Protože všichni chcípneme. Celé to tupé stádo.“

Žijeme v zemi, kde jsou na místě koncentračních táborů výkrmny prasat, kde magistráty a starostové měst i vesnic bezostyšně povolují pochody nacistů, kde se bývalí agenti StB a straničtí funkcionáři přerodili v podnikatele a politiky dnešní, kde se roky a roky vlečou soudy s komunistickými zločinci, k nimž se marně vláčejí ti, co chtějí svědčit, a jejich řady řídnou. Ubíjíme je definitivně a ochucujeme to nesmírným ponížením.“

25 23.09.2020

Před Převorstvím jsem dočetl Ryanovu trilogii Draconis Memoria. A tohle mi připadá jako jeho feministická varianta a možná, nějaké zúčtování (to je pouze osobní dojem) s faktem, že na světě existují i muži. V příběhu se na můj fantasyvkus vyskytuje až příliš hrdinných královen, dvorních dam, služek, jezdkyň na dracích (pardon dračicích, neboť i draci jsou vesměs ženského pohlaví, až na dva, ty zlé, a to jsou, prosím pěkně, samci, že), jejích šatů, rób, spodniček, korun i korunek, blyštivých mečů, intrik a zrad.
Muži jsou vhodní k potravě pro dračice,intrikování, umírání, jako plechové loutky, (citát z knihy) zdrogovaní slaboši, nebo ke sběru ulovených králíků po honu, anebo aby pokorně sklopili hlavu, když je ženská zdrbe za to, že podle ní kecají blbosti.
Co úplně u mne poslalo příběh do kytek bylo vyvrcholení vztahu mezi S.a E, popsáno, nebo přeloženo jazykovým stylem Harlekýnek či Večerů pod lampou. A aby byla nějaká rovnováha, to samé se stane i mezi muži.
Nechci shazovat těžkou několikaletou práci autorky, její nadšení pro fantasy a obrovskou marnou snahu se připojit po bok opravdu kvalitních fantasy autorů, ale ke konci vyprávění jsem stál na straně toho zlého draka a chtěl zničit celý autorčin svět, tak moc lezl na nervy.
Ale za kuráž do toho jít musím Samantě uznale zatleskat.

16 20.09.2020

Čteno podruhé po asi třiceti letech a znovu jsem si připomněl nová fakta o našich dějinách, které mi byly na základní škole v dějepise či v tendenčních komunistických historických knihách podávány zkresleně.
Je fajn, že Tigrid upozorňuje také na svůj úhel pohledu a nevnucuje jej a dává každému šanci, aby zaujal svůj postoj. Což motivuje k dalšímu pátrání po pravdě v historii našich dějin a k zamyšlení. Za mne je to velmi důležitý "kapesní" průvodce po naší historii a byla by škoda, kdyby upadl v zapomnění.

21 12.09.2020

Nejvíc je mi blízký výstižný komentář trudoše.
Mord na to!

6 12.09.2020

Mé první setkání s Faberem dopadlo tak, že jsem nepochopil, proč to napsal v žánru sci-fi. Jestli to měl být příběh o krizi vztahu mezi manžely v době jejich odloučení a krizi jejich víry a znovunalezení u jednoho z nich, pak musím říct, že jsem četl knihy na toto téma, které mne víc zaujaly a odehrávaly se teď a na této planetě. A stále odehrávají. Napsal to stylem, který pěkně zkomentoval uživatel antuki, když citoval z jednoho dopisu Peterovi :"tak už nežvaň a konečně něco napiš!"
A myslím, že jádro knihy vyloupla v komentáři Hanka Bohmova.
Ano, takoví jsme my, muži.
Celkově jsem se ale nudil a existují díla na tato témata, které jsou dle mého mínění lepší.

16 07.09.2020