WEIL komentáře u knih
Potuloval se samotářsky Kodaní a psal. Svůdcův deník je o vztahu autora s jistou Cordelií. Ctí ji, ale taky si s ní hraje.
Ne nadarmo se o stylu knihy píše, že jde o akvarel.
Ano, autor píše něco z vlastních úvah, něco z encyklopedií a nejvíc z osobní zkušenosti.
Kniha se čte dobře a především se čtenář dozví hodně o životě E. Hemingwaye jak ho nezná, ani netuší, že takovým byl.
Po stránce formální je kniha brilantní.
Po stránce obsahové mě zklamala.
Včleňování se přistěhovalců do Americké společnosti na počátku 20. století.
To se mi vybaví z této knihy nejdříve.
Potom příběh jak ho zpracoval M. Forman o černém muži a jak není přijat bílými.
A nakonec mě zaujal šílenec, a zajímalo mě, co provede skrz své rozviklané nitro nezvyklého.
Čte se to tak dobře, že si společně s komentářem pode mnou taky říkám - škoda, že toho Salinger nenapsal víc.
Něco mi přijde úsměvné, něco přijatelné, něco laciné.
Průměrná kniha na věčné a vděčné téma.
Na rozdíl od nejlepších prací je zde až příliš mnoho vaty a málo podstatného.
V knize je řada originálních fórů, je napsána hravě a jakoby lehce, a právě tak se i čte.
I když pro každého asi takhle konstruovaný humor není, přestože vzniká při "běžných" mezilidských situacích a ty jsou dobře autorem odpozorované ze života.
Na jedné straně parádní zločinec, na druhé straně vyšetřovatelka, která se snaží parádního zločince dešifrovat nejen pro sebe, ale i pro čtenáře.
Knížečka je o staří, o době, kdy rybář byl mlád a chtěl si ve stáří ještě dokázat, že je schopen chytnou si svou velkou rybu.
Je to bláhové, ale pro rybáře to smysl má.
(SPOILER) Knihy jsou to ponuré.
Filmové zpracování "Lužinovy obrany" se mi líbí, jen by mě zajímalo, jestli to bylo podle skutečné události, anebo jde jen o fikci o podivínovi, který byl na svou dobu výjimečným šachistou.
Až na ten závěr, ten je dost sentimentální, kdy po smrti šachisty dojde jeho žena dohrát rozehranou partii...
Je zajímavé srovnat knihy na podobné téma - W.Styron - Viditelná temnota - K. Kesey - Vyhoďme ho z kola ven, a tuto knihu Tančím tak rychle, jak dokážu, od B. Gordonové.
Všechny jsou o vypadnutí z běžného života, o lékařích, kterým jediným úkolem by mělo být pomoci pacientovi, ale co když je jejich léčba špatná? Pak nezbývá pacientům, než bojovat sami, a podávat o tom svědectví, protože lékař je jen člověk, měl by být školený, ale neprožívá tu zkušenost pacienta, takže enví co prožívá a jak na to. Bohužel někdy ho to ani nezajímá, ani nemusí, neb z cizího krev přece neteče.
Kniha je to skrz hlavního hrdinu "frajerská". Frajeři ale v mašinérii institucí nekončí většinou dobře. A právě tak se děje i s hlavní postavou, která vlastně jen projde životem léčebny, nelíbí se mu tamní pořádky a přece moc "Velké sestry" ho zruší. SPOILER Na závěr ho Indián raději zabije, než aby tam živořil a byl z něho výstavní pako.
Film je krásně natočený po stránce výtvarné, ale mě osobně dost pasáží v něm často nudila, a jelikož jsem už znal knihu dříve než jsem viděl film, tak vše co jsem čekal se mi ukázalo i na plátně, takže na mě film nijak moc nezapůsobil.
Seriál je lepší než kniha.
Důvod je prostý. Na seriálu pracovali hlavně scenáristé, zatímco kniha je mnohem lehčího a prostšího kalibru. A přece autorce seriál velmi pomohl, protože díky němu se kniha lépe prodávala.
Máme zde tedy častý efekt - víc hlav víc rozumu. A tak seriál využil prázdného místa na trhu a uspěl, neb co se v něm děje, hlavně v jeho prvních seriích, tak odpovídá životu.
Kniha odsýpá, je to lehké čtení, i vzniklé problémy se odbývají snadno, neb bohatým a slavným jde vše "snadno". Aspoň tak to vidí podobné autorky.
Kniha je propracovaná, ale film se nepovedl.
Kniha je nadčasová, ale film je dobový.
Tahle kniha je mnohem lépe napsána, než ve srovnání "Svět podle garpa", právě tenhle titul mě ve srovnání s ní napadá.
Kniha se čte dobře, je napůl seriozní, napůl kýčovitá, tedy podbízivá, ale snad i právě proto přijatelná pro masy čtenářů.