WEIL komentáře u knih

Kniha se čte dobře, je napůl seriozní, napůl kýčovitá, tedy podbízivá, ale snad i právě proto přijatelná pro masy čtenářů.

Pár dobrých myšlenek, jinak na mě tyhle povídky působí dost těžkopádně.

A není divu.
Jak jsem se dočetl v doslově, tak píše, že už na delší práce rezignoval, k nim potřebuje bezstarostnost a tu už postrádá, chuť do psaní mizí.

1 02.07.2011

Autorka si vybrala to ze svého života, co považuje za nejzajímavější a podala o tom ve svých vzpomínkách zprávu, která lidsky hřeje a dobře se čte.

15.4.2014
Připojím zde dodatek, který jsem si přečetl ve studii o autorčině závěru života. Není to hezké čtení, ale bohužel "lidské". Dožívala ve svém příbytku, trpěla nedostatkem peněz, závislostí na alkoholu. Stranila se už lidí, už si s nimi neměla co říct. Byla dost podrážděná, a těžko se snášela s kdekým.
Ale na druhou stranu jak název napovídá, tak svou knihu sestavila z toho nejhezčího, co ji v životě potkalo. A napsala ji, podle stylu knihy, ještě ve velmi dobré náladě.

2 02.07.2011

Je to zajímavá výzva autora, která je v knize - Aby čtenář současně plakal i se smál. Autor asi ví, že to nejde současně, ale má smysl pro paradox, a byl by rád, kdyby publikum i bavil.

1 02.07.2011

Nepřipadá mi, že jde o nějaké hlubokomyslné texty, ale přijde mi to jako jednohubky. Občas se to dá.

02.07.2011

O masové kultuře a jejích hrdinech jak ji U. Eco viděl a zapsal v šedesátých letech 20. století.

V podstatě se hodí i na dnešní dobu.

02.07.2011

Stepní vlk je kniha o osamělosti lidské rozháněné čtením a psaním.

Tyhle originální povídky mi tu a tam připomínají i B.Hrabala, třebaže se odehrávají kdekoli na Zemi, v různých kulturách, tak v popředí je vždy člověk, který touží po podobném jako jiní lidé kdekoli na Zemi.

2 02.07.2011

Dopisy Mileny jesenské byly dlouho ležákem. Slevnily se na polovinu původní ceny, a i tak se těžko prodávaly.

Milena Jesenská psala na ženu velice erudovaně, a žila bohatý citový život, o čemž její dopisy vrchovatou měrou vypovídají.

5 02.07.2011

Čtení takové knihy je rozkoš. A navíc i zajímavé konfrontace mezi hlavním představiotelem a osobami s nimiž se konfrontuje.

02.07.2011

Je zajímavé, že v té době se vyskytlo víc takových románků na podobné téma.
Vysvětluji si to tím, že i tehdy bylo víc čtenářek než čtenářů, takže je víc zaujal přesvědčivý příběh mladé vydržované dívky, která nedopadla dobře, takže ji čtenářky rády politovaly.

02.07.2011

Mít všeho dostatek, to je přání většiny lidí.
Ale za jakou cenu?
Na to si už musí odpovědět každý sám, co je ochoten tomu obětovat.

1 02.07.2011

Na tenhle druh psaní a tedy i čtení je zapotřebí dost trpělivosti a prožitek se pak dostaví.

1 02.07.2011

Ty povídky v čtenáři evokují atmosféru dnů i doby, v kterých byly napsány.

2 02.07.2011

Pro mě zde obzvláště vyniká povídka - Ortel.
Začíná rozjímaním vypravěče o chodu firmy, o tom jak se ožení, jak jeho otec stárne a jak napsat dopis, ve kterém by sdělil své novinky příteli do Petrohradu. Když to dopíše, tak jde za otcem, který pro stáří už skoro neopouští svůj pokoj.
Nastává ale pro vypravěče nečekaná situace, neb vede s otcem nejdříve dadaistický rozhovor, náhle se otec vzchopí, ukáže vypravěči svou moc, a odsoudí ho k sebevraždě. Vypravěč ji vykoná.

Moje dešifrování textu?
Ten, kdo vypravěče poslal na tento svět rozhodl i o jeho dalším osudu. On je počátek i konec, takže vypravěč vykoná s úlevou co si přeje. Díky tomu se osvobodí od budoucího skonu jinou cestou.

1 02.07.2011

Tento román - jeho první část - Topič - vyšla ještě za života F.Kafky.

Kniha je opět o hiearchii lidí, podivné, kterou F. Kafka hodnotí svět, se kterým chce i splynout, ale současně nemůže jen tak, aniž by si dostatečně neověřil s kým se stýká.
Z toho patrně pramení i jeho celoživotní osamělost, a únik z ní prostřednictvím psaní, žen a psaní dopisů ženám.

Zajímavý film natočil režisér Michálek. Obzvláště skvěle hraje Jiří Lábus.

Celý romám mi připomíná, že jednoho dne si člověk jako Josef K. naplno uvědomil pravidla, která jsou nad lidským životem, a touží se s nimi vyrovnat. Jeho hledání je cestou jak se dostat k něčemu smysluplnému, něčemu, oč by se mohl opřít.
Ke konci je podobenství, které dost postihuje lidskou existenci... O dveřníkovi a venkovanovi...

I tyto kousky tvorby F. Kafky považuji za skvostné.
Rád jsem se jejich slovy, jejich "hudbou" nechal unášet a doufám, že si to ještě někdy v životě zase zopakuji.

Dopisy F. Kafky Mileně Jesenské. Bohužel dopisy z Mileniny strany se nezachovaly.
Ve skutečnosti se setkali pouze třikrát.

02.07.2011

V těchto dopisech poznáme F. Kafku i takového, jaký se dosud v žádných ze svých textů neprojevoval. A to především v pasí své sestře Ottle. Rovněž kniha obsahuje památný dopis otci, který mu nikdy neodeslal.

02.07.2011