Zuzana08
komentáře u knih

Kniha ve mě vyvolávala na střídačku emoce smíchu x lítosti x pláče. Výborná kniha.


Ano, příběh Hany je dojemný a srdcervoucí.
Když jsem na chvíli zvedla oči od knihy a podívala se na své děti, běhal mi mráz po zádech.
Ale přiznám se, že jsem byla zklamaná, protože se děj víceméně celý odehrávál za druhé světové války. A tudíž tam nebylo nic, co už by naše společnost neznala. Se vší úctou, protože by se téma nacismu, holocaustu....mělo stále připomínat. Prostě jen tuto tematiku nemám ráda.


Tak zatím jsem nenatrefila na knihu paní Dvořákové, která by mě zklamala! Zahrada je taková delší povídka, která mě opět velmi mile překvapila. Zase naprosto odlišné a neotřelé téma. Hlavní postava velmi dobře vykreslená, pocity, obavy, strach, bezmoc a nakonec naděje. Nekomplikované, žádné dramatické zápletky a přitom tak silný děj!


Analfabetka mě fakt bavila, hlavně teda svou absurdností. Ale proč ne. Rozhodně se hned chystám na Stoletého staříka, který je dle recenzí ještě lepší.


Z některých příběhů mi šel mráz po zádech a určitě by si zasloužily větší rozvedení či by vyšly na samostatnou knihu.
Čtivé, k zamyšlení.


Nic závratného jsem nečekala. O to více jsem byla mile překvapená.
Dojemný příběh, přitom nepodán nijak sladce.
Podobné příběhy mě prostě velmi baví (Muž jménem Ove, Nepravděpodobná pouť H.F. atd.)


Hraběnka jako americká, naivní, rozmazlená blbka, která umí jen utrácet. Hrabě jako hamižný, závistivý, cholerický blb, který nechává na stole ostříhané nehty a tyčinky do uší? A dohromady vlastně nic neumí a ničemu nerozumí? Mají dluhy a koupí si dva psy za 80tis.? Neplatí účty, ono to nějak dopadne? Kastelán jako vyžírka a nemakačenko, kterého vydržují? Pokračovat nebudu....
Mě to nějak neoslovilo....snažila jsem se mít velký nadhled, nebrat situace vážně. Ale opravdu ne! Do dalších dílu se pouštět nebudu.


Tak jako "manželé od vedle" i tato kniha se mi moc libila. Ne přiliš složitá, málo postav, rychlé rozplétání příběhu, lehké čtení. Takové knihy mi opravdu sedí.


Mě se kniha líbíla. Velmi snadno se četla, žádné složité křížení časových os a propletence vztahů. Nenudila jsem se, přečteno s chutí.


Zcela úpřimně. Snažím se najít nějaké pozitivum, marně. Knihu jsem rozhodně neshltla jedním dechem. Přeskakování v čase mi nevadilo, naopak ve složitých souvětích a zvláštních slovosledech jsem se ztrácela. Vulgarismy (kdy já sama občas pro sprosté slovo nejdu daleko) mi opravdu vadily, protože byly zbytečné. Samozřejmě nelze popřít závažnost, krutost a činy války. A pokud mám hodnotit lásku, věrnost či souznění mezi "viloočkou" a jejím vysněným Johannessem, tak jsem ji jaksi nezaznamenala.


Mám ráda takovéto knihy, které mi krom příběhu přinesou i porozumění historických událostí. V tomto případě, jak se v našem kraji (MS) ocitly rodiny řeckého původu. Pro mě je srozumitelně vykreslená mentalita lidí a jejich vzájemné vztahy, také tradice této komunity.


Vlastně to ani nechci komentovat.
Humor? A prosím vás kde? Opakující se dvojsmysl s jeho banánem, tam byl tak často, že se mi po chvíli motala hlava, jak jsem nestačila protáčet panenky!
A tolik omleté téma... On bohatý, úspěšný, svalnatý, dokonalý a ona sice možná chytrá, ale totální nemehlo bez vlastních prostředků aneb jak díky němu ke štěstí přišla.... Jako fakt? Pojďte už někdo konečně vymyslet něco elegantnějšího.
Celé mi to přišlo jako poskládané sloupky z Bravíčka na pokračování.


Kniha se mi četla velmi dobře. Denní starosti mi byly velmi blízké, sama mám (shodou náhod Michala rovněž v 7 třídě) dva puberťaky. Hlavní postavě Veronice bylo osudem tedy dost naloženo najednou. Jen všechno řešila naprosto nevhodně. Stále měnila svá rozhodnutí, čímž si vše komplikovala ještě více. Ke všemu dost sebemrskačsky přehlížela stále nabídnutou pomocnou ruku manžela. Občas je fajn si přečíst i takový "obyč" příběh z našich obýváku. Všechny dosavadní knihy autorky se mi líbily.


Tak své čtenářky si tato kniha (autorka) dozajista najde.
Mě se to nelíbilo ani jako oddechovka. Nevadila mi absolutní předvídatelnost děje. Vyloženě mě vytáčela ta jednoduchost stylu psaní, popisů a dialogu. Leckterá studentka gymnázia by děj popsala barvitěji. Možná je to jen překladem? Možná jsem si zvykla, se prokousávat složitější literaturou.


Příběh není ničím strhující, ničím nepřekvapuje, žádné závratné dějové zvraty se zde nekonají. Nenajde v něm ani vraždu, ani násilí, pomstu. Žádné sexuální scény, také žádné prvoplánové romantické propletence. Není v něm zkrátka nic, co je teď tzv. "in".
Takže vlastně jedna velká nuda, dalo by se říct.
Přitom je to příběh plný laskavosti, tolerance, pochopení. Pohladí na duši.
Kdo si chce přečíst prostě jen krásný příběh, doporučuji.


Nejsem fanynkou Mornštajnové, ač mám všechny její knihy přečteny, z jejich příběhů si na zadek nesedám. Paradoxně se mi Listopád ale líbil nejvíce.


Tato útlá knížka by si zasloužila daleko větší výsluní!!!
Budu se opakovat, ale knih na téma druhé světové války je teď fakt hodně. Až je to zarážející, jak dychtivě jsme schopni tuto tragickou část historie hltat a dobrovolně vyhledávat útrapy nevinných. Nicméně, většina tato knih se odehrává (aspoň částečně) na pozadí koncentračních táborů a tak mi pak tyto příběhy připadají prvoplánové, plné citového vydírání!!!
Proto jsem neskutečně ráda za knihu Dědictví. Která popisuje válku očima obyčejných lidí, jejichž útrapy nebyly mnohdy o nic menší, než na frontě či v koncentračním táboru. Cítila jsem opravdovost toho příběhu Agnes, soucítila jsem s ní.
V druhé časti jen krátké příběhy lidí, které již nenavazovaly, ještě víc pocit bezmoci obyčejných lidí umocnily.
Autorce děkuji za připomenutí, že válka má dopad vždy na všechny! Bez rozdílu, za kterou stranu zrovna bojujete (se zbraní v ruce či jen v domečku na konci vesnice).


Tak jako Analfabetka i Stařík mě bavil svou absurditou :-) Těším se na autorovu další knihu, která má brzy vyjít :-)


Bohužel se přidám ke skupině čtenářů, kterým kniha nesedla.
Jsem opravdu velkou fanynkou pana Beckmana, ale toto je první kniha, kterou jsem prostě nedočetla. Jak již tady někdo psal, nevěřím tomu, že by se někdo pustil do třetího dílu, aniž by nečetl předešlé. Proto mi přišlo úplně zbytečné neustále vrácení se a připomínají děje.... pak ten pomalý vývoj nového příběhu..... až mě to natolik unavilo až bohužel unudilo a přestalo vlastně zajímat jak to skončí.
A naprosto se ztotožňuji s recenzi PetrCepek


I přes sepsaný papír s poznámkami a mnohokrát se vrácení v textu a hledání děje na předchozích stránkách...... vlastně doteď nevím, kdo koho hledal, kdo koho našel, kdo přežil, kdo zemřel (či byl zavražděn), co jsem si měla domyslet a co mi vlastně bylo prozrazeno?????
Po dočtení jakékoli knihy mívám různé pocity.... štěstí, pokory, beznaděje, smutku.... U této knihy autorka ve mě zanechala pouze pocit, že jsem prostě hloupá. Což mě upřímně mrzí.
