Nejnovější komentáře
„Ano, jedna z knih, na které se nezapomíná, pokud vám sedne. Jedna z těch, u kterých nechcete, aby skončila, chcete nadále být součástí životů jejích hrdinů, ač to vlastně žádní hrdinové nejsou. Jsou to jen obyčejní lidé z malé vesničky kdesi v Německu a jejich obyčejné životy s malými i velkými starostmi. Ale psané s takovou láskou a tak poeticky, že z toho vzešlo nezapomenutelné pohlazení po duši, krásné vyjádření lásky k lidem s jejich někdy bizardními zvyky a nezvyklými povahami, které jsou tak rozdílné, že k sobě v žádném případě nemohou zapadnout. Ale tolerance a přijetí, láska a přátelství, je všechny udrží pohromadě.
Přiznávám, že jsem si zpočátku nebyla jistá, jestli knihu dočtu, půl příběhu jsme si na sebe zvykali, ale pak to najednou začalo fungovat a ve druhé půlce jsem už věděla, že to je jedna z těch nezapomenutelných. Jsem moc ráda, že mě na ni komentáře mých oblíbených uživatelů přivedly.
Doporučuji jemným duším.“... celý text
— Arwen777
„Po vtipné sérii Cane Brothers je toto vážnější šálek čaje.
Střídání současnosti a doby minulé mě lehce rušilo. Ale bylo to třeba. Minulost Myly je tak hrozná, matka, který ji psychicky a fyzicky týrala. Otec, který se za ni nepostavil. Není divu, že z ní vyrostla žena, která neměla moc sebeúcty.
S pomocí kamarádky Nichole a později i Ryota dozraje v ženu, která se dokáže za sebe postavit.
Její rozhodnutí, rozvést se, protože ji Ryot odsunul na druhou kolej, je z jejího pohledu pochopitelné. Byla to pro ní obrovská rána, netečnost a nevšímavost manžela.
Ovšem ta láska, oddanost Ryota k Myle, byť udělal chybu, je neskutečná.
Tato kniha nepatří mezi odpolední jednohubky. Je v ní spousta myšlenek, které provází je oba. Jak pocit ublížení, zranění Myly, tak i zoufalost a láska Ryota.
Už dlouho jsem si nepřála, aby si dokázali vše vyříkat a napravit jako právě v této knize.
Shrnutí: láska, touha, oddanost, naděje. To jsem z knihy cítila. Hrdinové knihy se mi na čas zabydleli v srdci. Jistě po ní opakovaně sáhnu.
Jejich soudržnost a splynutí duší mě dostalo.
Aby drama nebylo málo, nemoc Nichole taky pěkně sevře srdce.“... celý text
— monika0181
„Krásně zamotaný příběh. Dobře se četl, měl spád i dobře načasovaná překvápka. Určitě doporučuji.“
— Stanas513
„Přečteno na jeden zátah! Bála jsem se, že téma bude až moc smutné, že se budu jen občas pousmávat, a jinak mi bude králíčka s leukemií spíš smutno. Opak byl pravdou. Chechtala jsem se po celou dobu čtení, občas mi vyhrkly i slzy od smíchu.
Pokud máte rádi humor černější než King Kongova ranní stolice, bude tenhle komiks to pravé pro vás. Je to drsný, je to hustý a je to super! Kupte si to!“... celý text
— Madla81
„Dva hlavní protagonisty sledujeme během jednoho dne. Skáčeme mezi jejich prožíváním a sledujeme jejich samotu v pařížském davu, kterou se autorce podařilo naprosto bravurně vystihnout.
A tak s nimi prožíváme drobné i velké životní útrapy, které člověka vysávají, o to víc, když je nemá s kým sdílet.
Novela je to opět skvělá, textově úsporná, myšlenkami nabitá.“... celý text
— veriszv
„Na knihy od Elly Maise se vždy těším. Patří mezi mé oblíbené autory. Nejinak je to i tentokrát.
Kniha mě vtáhla hned od počátku a od počátku jsem se bavila. " Zoe Clarková mě poprvé viděla, zrovna když jsem držel v ruce svoje péro." Po tomhle začátku čekáte asi lecos.
Přitom příběh není zase až tak vtipný, má velmi vážný přesah a nutí Vás číst a zamýšlet se. Což je prostě super.
Téma nevlastního otce, zatajeného bratra, zemřelé maminky. Vše je psáno s takovou pokorou, že příběh hltáte a máte pocit, že jste jeho součástí.
Je fajn vyprávění z pohledu obou hrdinů. Knize to dodává ten správný šmrnc.
Za mě má příběh psychologickou nadstavu, na rozdíl od Miluji tě, Jasone Thorne a Nenávidím tě, Adame Connore, které jsou spíš na vtipném základu.
Co říct k příběhu? To byl osud. Bylo krásné sledovat jejich dozrávání a pak postupné sbližování. Ta chemie a energie a nemusí to být vždy jen o sexu. Dylanův postoj, chování, přístup ve mně vzbuzoval touhu setkat se takovým člověkem a mít ho ve své blízkosti. Takový charakter mi opravdu sedí.“... celý text
— monika0181
„Miluju ten koncept!“
— helcavo
„Knihu jsem si pořídil čistě ze zvědavosti a také mě zaujala, že je sepsána (pro mne) ve velice netradiční formě.
V knize jsem našel mnoho poznatků které by mne samotného napadly a mnohokrát jsem je již použil. Ale zase tam bylo mnoho poznatků, které jsem při čtení nerozklíčoval a nedokázal jsem si je převést na dnešní dobu.
I přesto, že tyto vědomosti se shromažďují už již přes mnoho staletí, stále se mnozí nedokážou poučit z toho, co bylo.
Knize dávám symbolickou 3*“... celý text
— Petr874
„Rychle dočítám rozečtenou knihu a ihned se pouštím do dalšího romantického útěku, tentokrát z Itálie...
A kniha mě nezklamala! Krásné prostředí Itálie, výroba těstovin, rajčata, bazalka, citrony... hned bych se tam vydala taky. Miluju tyhle oddychové knížky.
A moc se těším na další díl, konečně z Prahy...“... celý text
— zuzi9
„Tohle bylo vážně skvělý, ještě lepší než jsem čekala ;) moje oblíbená spisovatelka opět nezklamala. Už se moc těším na Spencera.“
— milst
„Příjemné překvapení od pro mě zatím neznámé české autorky.
Forma je opravdu netradiční, členění kapitol podle úhlu pohledu, přičemž názvy kapitol jsou jakýmisi přezdívkami. Přiznávám, že to pro mě bylo zpočátku matoucí, ale po pár řádcích textu jsem se vždy našla.
Znič to jméno je poměrně svižný psychologický thriller skoro z mé domoviny, což bylo osvěžující. Nenudila jsem se a ačkoliv nebyla kniha přeplněná akcí, čtení pěkně odsýpalo a příběh mě držel v napětí. Je to hustý vztahový spletenec, kde se mísí rodinná tajemství - současná i minulá, přátelské a milenecké vztahy, sousedské klepy a pozorování, majetek a s ním spojená závist a nenávist a především ukřivděnost.
Kniha se mi moc líbila a už mám doma Krutý měsíc.
Doporučuji především ženám.“... celý text
— Arwen777
„Tak tohle bylo trochu slabší.
Souhlas s havrmoni, teda hlavní hrdinka byla dílo. Původně jsem si říkala, že Audrey je neřízená střela, jenže s potupujícím příběhem to hraničilo s trapností puberťačky.
Neumím si představit, že by Waren jako guvernér mě tu správnou chemii s Audrey. Něco tak dětsky ztřeštěného v kombinaci s klidným, pragmatickým politikem mi prostě moc nepasovalo.
Jako jednohubka na odpoledne ušlo, ale dojem to nezanechá.
Nejvíc mě asi zaujaly popisy upcyklované mody. Jako záměr velmi zdařilé téma. Je to nové, neokoukané.“... celý text
— monika0181
„Hořkosladký příběh o ztrátě blízkého člověka a o tom jak je těžké nechat ho jít a posunout se v životě dál. Není to ale psychologický popis, je to spíš o pocitech hlavních hrdinů a jejich okolí.“... celý text
— Netae
„"Vybavuji si její tvář, když jsem ji zahrabával. Tu bledou tvář, ještě víc ji připodobňující k andělovi. Ty barevné stuhy ve vlasech a zelené rukavičky na rukou. Pamatuji si, jak mi každým pohybem lopaty, s každou vrstvou půdy mizela před očima, mizela ze světa. Jako bych ji pomalu, systematicky, vymazával. Nárazník jsem zakopal společně s ní. Z jedné strany se uvolnil, když jsem do ní najel, byly na něm stopy krve..."
Kniha Polské noční můry mi ukázala, že Polákům horor jde. A Mariusz to potvrdil. Další antologie polského hororu. Tentokrát je rozdělena na dvě části. První jsou krátké balady vrahů, někdy nejsou ani na dvě strany. A poté klasické povídky. Oboje má něco do sebe, ale balady mě sakra bavily! Úsečné, trefné, vysmívající se životu. Ironické, koketující s obětí, užívající si ten děs v jejích tvářích, když jí dojde, že zítra ráno už ptáčky neuslyší zpívat...
"Když vytahuji TT-33 z kapsy, nikdo si toho ani nevšimne. Pečlivě, opatrně vybírám cíl, mířím. Blondýnka v rudém kostýmku. Mačkám spoušť. Zadunění ve vysoké klenbě je ohlušující, v uších mi zvoní. Trefuji ji do zad, na vestě vykvétá květ v barvě bordó."
Určitá teatrálnost, se kterou autor podává informace typu - Umlátil jsem jí kladivem, hm, škoda, byla pěkná - čtenáře staví před jistou schizofrennost - litovat oběť, nebo se smát. A půjdu do pekla, když jsem se především smála? Jednotlivé příběhy jsou psané ve všech formách - ich, du i er, žena, či muž, starý nebo mladý člověk, autor si poradí s každou postavou a musím říct, že bravurně.
"Táta mě také vždycky učil - nehraj si se zbožím. Smočit můžeš, ale nepoutej se, protože za takovou zábavu vždycky někdo draze zaplatí. Kurvy se neberou za manželky. Asi jsem neposlouchal..."
Není to žádný skvost, který by mi v hlavě utkvěl na kdovíjak dlouho. Ale jsou to dobré hororové povídky na upršené odpoledne. Hodnotím 4/5* a mohu doporučit ke čtení.
"Cosi tam je, cosi se ukrývá uvnitř temnoty. Něco pradávného, nepojmenovatelného, něco ... zlého. Zlo visí ve vzduchu. Je hmatatelné jako masa zhmotňující se kolem nás, jako želé zhušťující vzduch, vysávající dech z plic, svírající srdce."“... celý text
— PosPol
„Jedná se o první díl ze série LEO ASKEROVÁ a jelikož se mi kniha hodně líbila, určitě si přečtu druhý díl SKLENĚNÝ MUŽ. Ačkoliv je to bichle (600 stran), tak si myslím, že četba bude stát za to a nebude to ztracený čas. Tato série má mít celkově 4 díly.
Hlavní postavou je inspektorka LEONORE ASKEROVÁ, která vyšetřuje pohřešování dívky SMILLY HOLSTOVÉ, která pochází z bohaté rodiny.
Leo příliš nevychází se svými kolegy, a proto ji přesunuli do Oddělení ztracených duší, ve kterém se zabývají odloženými případy. Zde se seznamuje s novými kolegy. Nicméně její prioritou je, aby vyšetřila aktuální případ. Brzy se ocitá na stopě únosce a jestli jej dopadne či nikoliv se už dočtete v této knize.
Leo neměla jednoduché dětství a dospívání. Vystudovala právnickou fakultu, ale stále ji to táhlo k policii. Nakonec začala pracovat u policie. Má elektromobil, se kterým je spokojená. Ráda si zaběhá. Na zevnějšku Leo jsou zvláštní její oči, protože levé a pravé oko má jinou barvu a někteří lidé nevydrží upřený pohled do jejích očí. Je akční a přemýšlí o problémech. Jde si tvrdě za svým a užívá k tomu různých prostředků. Dokáže se zastat slabších lidí, což se mi líbilo.
Některé postavy z vyšetřování mi byly protivné a nesympatické. Líbila se mi postava HILLA.
Kniha má krátké kapitoly. Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z různých úhlů pohledů hlavních postav včetně pachatele, který má prsty za zmizením Smilly. Kniha je čtivá a napínavá. V knize se nacházejí pohledy do minulosti. Samozřejmě jsem si vytvářel různé teorie, kdo je pachatelem. Přemýšlel jsem nad jednou osobou, ale nakonec jsem to zavrhnul, a přece jen se ukázalo, že můj instinkt byl na počátku správný. Do posledního okamžiku jsem nevěděl, jak to skončí. V jistých okamžicích mě mrazilo a měl jsem stísněné pocity.
Po dlouhé době kriminální román, který stojí za přečtení. Budu zvědavý na druhý díl SKLĚNÝ MUŽ, jak se budou vyvíjet hlavní postavy a samozřejmě na nový případ.
V závěru knihu se nachází PODĚKOVÁNÍ AUTORA.“... celý text
— Marekh
„Já se normálně takovým knížkám vyhýbám obloukem, ale tentokrát jsem ke čtení byla tak trochu donucena kamarádkou. Chápu, že se to někomu může líbit a může to být příjemná oddechovka, ale já asi zůstanu u svojí náročnější literatury. A ta obálka mě docela děsí.“... celý text
— zsykorova
„Dle názvu jsem čekala něco trochu jiného. Opravdu jsem čekala vícero “rad nebo “návodu jak se chovat k dcerám, které dospívají a jak jim nezničit sebevědomí.
Jde ale spíš o kulturně historický pohled na výchovu naší generace či generace našich rodičů. Pokud se někdo takovými tématy nezabývá, dozví se z knihy mnohé informace a možná začne přemýšlet z trochu jiného úhlu. Např. Nepřistupovat k výchově dcer a synů odlišně. Představit jim stejné možnosti zájmů a vzdělání apod. A nejvíc se asi člověk během četby této knihy zamyslí nad tím, jak bylo ve výchově přistupováno k němu.“... celý text
— Elis.n
„Tahle série je vtipná oddechovka. Není to nic náročného. Ale opravdu se pobavíte a nasmějete. Já mám problém tyhle knihy číst v hromadné dopravě. Všichni na mě koukají jak na exota, jak se pořád u toho i nahlas směju.
Oceňuji vyrovnanost obou postav. Jak píše Katy_vKnihách, Max byl správnej chlap a Henley nebyla žádná fiflena.
A prostředí aut? Taky super. Zase něco jiného než sportovci a multimilionáři.
Autorka je taková sázka na jistotu, pokud se chcete pobavit a nesáhnout vedle.“... celý text
— monika0181
„Takového čekání a pak je kniha přečtena během pouhého dne.
I tento díl byl skvělý, zašmodrchaný, napínavý a čtivý.
Kdy bude další, prosím?“
— Danuška.Da
„První díl historické detektivní série, která mě velmi mile překvapila. Dějištěm je Anglie konce 12.století, země, která byla rozvrácená občanskou válkou a v níž se král Jindřich II. snaží zavést nový právní systém. Putovní soudci, kteří cestovali zemí a projednávali obvinění v jednotlivých hrabstvích, byli právě jedním způsobem výkonu královské spravedlnosti.
Irská autorka vytvořila zajímavou ústřední dvojici vyšetřovatelů – Aelred Barling, úředník královské justice, a Hugo Stanton, soudní posel. Oba pánové si z minulosti nesou nějakou nepříjemnou vzpomínku a ani jeden z nich nijak netouží po funkci putovního soudce (Stanton mimo jiné i proto, že není vzdělán v oboru a nepatří mezi výše postavené úředníky), a přesto se tak stane a oni jsou přinuceni spolu odcestovat do vesnice Claresham, aby na příkaz soudního královského dvora vyšetřovali vraždu.
První příběh série je takovým pozváním – tajemství obou vyšetřovatelů zůstává i nadále neobjasněné, na rozdíl od clareshamských vražd. Já určitě tohle pozvání přijímám a těším se na další díly!“... celý text
— broskev28
„Když si šest přátel vyrazí v karavanu na jarní prázdniny, netuší, že v noci se jejich cesta změní na holý boj o život, kdy budou stát proti odstřelovači. Všichni mají tajemství, ale jen jedno je může zachránit. Čas se krátí…
Celkem dlouho mi trvalo, než jsem si ujasnila, kdo je kdo. Autorka na čtenáře vychrlí šest jmen a není snadné si hned pamatovat, kdo s kým, kdo by rád nebo kdo je příbuzný. Uběhlo několik desítek stran a na problém s postavami jsem si ale ani nevzpomněla.
Napínavý děj mě vtáhl a já byla napnutá, dokud jsem neotočila na poslední stranu. Až na menší chaos s postavami jsem si Jen pět přežije od Holly Jackson užila a určitě ji můžu doporučit.
Děkuji @grada_cz & @cosmopolis_cz za knihu. #spoluprace“... celý text
— lena.o.knihach
„Po přečtení Božidary, která mi byla doporučena, mám rozporuplné pocity.
Četla se mi poměrně hladce, byla jsem zvědavá, jak to dopadne a vzala jsem si k srdci několik Božidařiných myšlenek a rad. Nicméně jsem byla zaskočená z rychlého závěru. Přišlo mi škoda, že více prostoru nedostala Milada, se kterou se mohlo ztotožnit asi nejvíc lidi. Hraje roli totální semetriky, která dusí svou dceru. Ano, její přístup nebyl nejšťastnější, ale snažila se co mohla, a víme, že všechno co dělala, dělala pro dceru. A je jasné, že ji dcera nemusí být vděčná za život. Ani její pubertální chování mi nepřišlo moc uvěřitelné a dost mě rozčilovala.
Ale! oceňuju, že hlavní roli hrály ženy a vztahy mezi nimi.“... celý text
— Elis.n
„"Jsi úžasnej," zopakovala jsem a pak ho nejprve jemně líbnula na nos, jednu i druhou tvář a nakonec mu vtiskla něžný polibek na rty. Nathan se nenechal pobízet dvakrát. Přitiskl mě k sobě, jako by se bál, že když mě nebude dostatečně pevně držet, zmizím stejně jako jeho rodiče, a políbil mě s takovou intenzitou, až se mi zamotala hlava.
Tak to bylo hezké romantické počteníčko a hlavně od české autorky.
Ona rozmazlená princezna a on kriminálník? No tak to ani omylem!!! Oba byli zlatíčka. Moc mě pobavila babča a ty její hlášky. Knížku můžu jen doporučit...“... celý text
— MAU256
„Prvá časť mala jeden hlavný zvrat, tuna tých zvratov bolo viac. Kým prvá časť bola o znovu nadobudnutí dôvery a spoznávaní sa s Rosie, druhá časť bola o odpúšťaní a tak trochu thriller. Je ťažké čítať o vrahoch, ich obetiach a následkoch. Aj keď smrť blízkeho človeka je bolestivá, vždy sa dá nájsť dôvod žiť. Všetko je o odpustení. Nenávisť vás zožiera vo vnútri a odpustením sa uzdravujeme. Prvá časť sa mi páčila o kúsok viac, ale ako celok krásne čítanie, aj keď nie úplne oddychové.“... celý text
— keiko33
„Super, bezva čtení, moc mě to bavilo! Nedejte na nízká hodnocení. Příjemná sonda do dvou povah lidí. Dobrý, zajímavý příběh. Doporučuji!“
— Pavlína2019
„Nejdojemnější kniha o přátelství, kterou jsem kdy zatím měla možnost číst. Toto překvapivé sci-fi dílo mne dostalo a nepustilo a jsem nesmírně ráda, že mi jej kamarádi doporučili. Ještě pořád si nesu v srdci ten úžasný pocit, který ve mně autor vyvolal. Knihu od Andyho Weira jsem četla poprvé... já se vlastně vůbec do knih bez romantické linky nehrnu, ale tato knížka budiž nádherným mementem, že člověk by měl občas překračovat hranice "toho, co obvykle čte". Celá kniha je vystavěna na zápletce, kdy se hlavní postavě ve vesmírné lodi postupně a pomalu vracejí vzpomínky, jak se na tu misi vlastně dostal a co tam má dělat. Bylo to fascinující čtení a fascinující forma odkrývání tajemství, jsem z knížky fakt unešená a leccos mne překvapilo. Snad každá stránka je protkaná vědeckým přístupem hlavního hrdiny, objevováním, přemýšlením v rovině fyziky, experimentů, mikrobiologie a neustálého brainstormingu teorií. Prostě jsem měla možnost nahlédnout do myšlení vědce s velkým "V". A pořád to bylo krásně čtivé i pro laiky a nádherně vysvětlené jako pro děti. Plně doporučuji všem, kteří se chtějí nechat okouzlit nečekanou sílou přátelství na pozadí nesplnitelného úkolu za záchranu naší planety. A závěr knihy ve mně nechal fakt krásný pocit a plno dojmů o tom, jaký může být opravdový smysl života člověka. Ke knize se budu vracet, i když už znám všechny zvraty a tajemství, čistě jen pro ten nádherný pocit po jejím dočtení. Myslím, že tato kniha hodnocením ční nad všemi ostatními, které jsem zatím četla, a zasloužila by si ještě víc hvězdiček.“... celý text
— jitka_dankova
„Nejsem milovnice poezie, to tedy rozhodně ne. Máj jsem si před spoustou let vytáhla u maturity a i když jsem ho od té doby četla znovu několikrát, pořád mám pocit, že stále nerozumím všemu, co chtěl básník říci. Ke Kytici mám vztah už od základky a je to upřímně asi jediná poezie, kterou fakt zvládám a při jejím čtení mi umí být příjemně.
"Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor"
"Ten na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá;
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek se zabírá."
"Bez konce ticho - žádný hlas -
bez konce místo - noc - i čas -"
"Po tváři slzy - pot - a krev;
v ustech spí šepot - tichý zpěv."
"Mlha v horách: Já truchloroušky obstarám."
"Jestliže jedna promluví k hochu,
do ohně by jí k vůli šel;
pakli se druhá usměje trochu -
na první zas by zapomněl!-"
"Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu!"“... celý text
— KaLiBi
„Musím říct, že druhý díl se mi líbil mnohem víc než první. Byla tam spousta akce a líbilo se mi pozvolné sbližování Dereka a Chloé. Doufám, že to bude nakonec on s kým to ona dohromady.“... celý text
— Liduka
„Přečteno během chvilky,což je jediná nevýhoda-děj je totiž perfektní a má takovou znepokojivou atmosféru a kresba ta je opravdu nádherná“
— toecutter
„Etnografický cestopis po čtyřech světových matriarchátech, nebo přesněji řečeno společnostech s matriarchálními rysy. S důrazem na slovo „cestopis“, nikoli „etnografický“, protože autorka se nesnaží suplovat odbornou literaturu o daných etnicích, z které nicméně cituje. Chce spíš dodat několik impresí, jak tyto společnosti fungují dnes a jak se jeví dvěma evropským světoběžníkům.
A nutno přiznat, že Kateřina a Simon v rámci čtyř několikaměsíčních výprav pronikli hluboko do domorodých domácností. S místními navazují kontakt nejen malováním obrázků, které čtenáře provázejí celou knihou, ale také používáním místního jazyka. Dokonce i pokud je tím jazykem indonéština nebo khásíjština, za což před autorkou smekám (mimochodem není etnografka nebo lingvistka, nýbrž vystudovaná právnička). Literárně se text mimořádně podařil, je výstižný, svěží, estetický a vtipný, autorčin feminismus nezabíhá do fanatismu a nepostrádá sebereflexi. Jediné, co mě namíchlo, byla zmínka o pojídání ilegálně prodávaných vajec kriticky ohroženého druhu želvy (ne, vážně, to není ok, autoři...).
A konečně k obsahu: Bylo fascinující sledovat důvody, které v různých částech světa – u minoritních etnik v Mexiku, Indonésii, Číně a Indii – vedly ke vzniku matriarchátů (často jde o důsledek té či oné formy dlouhodobé nepřítomnosti mužů). Poutavé byly i argumenty, jež v současnosti přispívají k udržování toho, co z matriarchátů zbylo (Mexiko: „ženy ovládají rozpočet, jelikož jsou racionálnější a méně náchylné k alkoholismu“ x Indonésie: „ženy jsou výlučnými dědičkami proto, že si majetek nedovedou obstarat tak snadno jako muži“ x Indie: „ženy by si dominantní postavení měly udržet, poněvadž u nich v minulosti vypěstovalo zodpovědnost, již muži, odsunutí z pozice hlavy rodiny, postrádají“).
Neméně zajímavé a svým způsobem nostalgické bylo sledovat, jak tradiční společnosti zanikají pod tlakem modernity. U mexických Zapotéků matriarchát ohrožují telenovely se svým okcidentálním ideálem rytířství, v Indonésii radikální islám prosazující právo Šaría, v Číně etnický a sexuální turismus přeměňující tradiční mosujské vesnice v lunapark, v Indii u národa Khásí zase hnutí za mužskou emancipaci nebo rovnou za patriarchát – a všude pak samozřejmě především globalizace, centralizace a informační revoluce.
Celkově četba rozšiřující obzory, díky které jsem si poprvé uvědomila význam matri-/patrilokality pro postavení žen/mužů ve společnosti. Jak praví přísloví z patriarchálních částí Číny a Indie, „živit dceru je jako vykrmovat prase na cizí hostinu“, případně „živit dceru je jako zalévat sousedův strom“. V oblastech týchž zemí, kde majetek dědí a jméno předává dcera, pak platí totéž o synech.“... celý text
— JulianaH.