Nejnovější komentáře

„Skvělá příručka pro orientaci v dané problematice. Jen ty věčné chyby v sazbě... Vydavatel by si měl dát více záležet na korekturách.“
— stepan-kare

„Povídky napsané či vydané v roce 1962. Macondo rozpálené, v němž uvíznete, ani nevíte jak, v němž se nekrade, protože vaší matce hrozí trest nejvyšší, jen tu a tam se vám ztratí koule (biliárové), vzniknou nejkrásnější klece na světě, a tak se zbavíte bot, z nebe budou padat mrtví ptáci, farář bude kázat o Věčném Židovi a vybírat na nový klobouk... a pokud vám ujede vlak, spočítáte odpadky, které zůstanou z Velké matky po jejím pohřbu...“... celý text
— petrarka72

„Tuhle knížku jsem si přečetla jenom proto, že jako autor knihy je přiřazen Karel Čapek, jehož dílo jsem se rozhodla přečíst celé. Jsem zklamaná z tohoto vydání. Čapkovu povídku jsem četla již v jiné knize, takže je to jenom taková recyklace. Líbily se mi ilustrace.“... celý text
— tittanie

„Petr nezklamal, ale ani nepřekvapil (což není nutně špatně). Živočichové se z jednoho místa na jiné mohou přemisťovat skutečně nejroztodivnějšími způsoby a autor uvádí stovky, ne-li tisíce příkladů, aby to doložil. Je fajn, že všechny ty věci, které jsou roztroušené po jeho ohromném množství populárních článků, sesumíroval do jedné knihy a ještě doplnil dalšími postřehy, ale někdy je těch informací trochu moc. Čtenář s otevřenou hubou pokračuje od jednoho odstavce k druhému, od jednoho tvora k úplně jinému, ale v podstatě nikdy se to nezastaví a údiv převládá nad hlubším proniknutím do tématu. Proto bych doporučil dát si to na noční stolek a učítat po kouskách. Jakmile si člověk dá padesát stran v jednom zátahu, může začít znovu, protože poslat tolik věcí z krátkodobé paměti dál prostě nejde, navíc dopaminu taky nemáme nekonečně, takže ani ten „wau efekt“ už pak nefunguje. Ale jinak super!“... celý text
— TheRaven

„Povedený nápad a pobavilo, jen ta stylistika občas bolí... (evidentně odbytá redakční práce)“
— nikolthestrange

„Perfektní detektivka, akorát na můj vkus, ale o malinko se mi 1.díl líbil víc.“
— Renike

„Tak něco ano, něco vůbec. Líbily se mi povídky od Tučkové a Klevisové, zbytek moc ne, takový průměr. Vadily mi hodně komplikované věty u Soukupové a pobavila mě v poslední povídce aorta ve stehně :)))) To snad ne pane Epsteine! :)“... celý text
— Renike

„Já ty rozhovory Martina Moravce miluju!! To je tak extrémně dobře vedené, že se zeptá i na to, co mě by nenapadlo. Čte se to skvěle, že nechcete knihu odložit a jen to hltáte. Zde vás musí trochu True Crime zajímat, protože logicky jde o vraždy, tudíž na nějaké části musí být člověk otrlejší, na druhou stranu - tak to bohužel opravdu je. Asi si nebudeme nalhávat, že mrtvola voní jak čerstvě utržené květy, že?“... celý text
— dasha0306

„Tak tohle bylo krásné čtení, slupla jsem ji za jedno odpoledne. Děj plynul, postavy jsem si oblíbila a hlavně si knihu užíváte. Krásná oddychovka, takže můžu doporučit.“... celý text
— Verresa

„Ilustrace mi na rozdíl od jiných hodnotících vůbec nevadily, naopak jsem si některé docela vychutnal. Horší byla ta unylost. Celé Volání Cthulhu strašně nezáživné a neznat předlohu, tak si budu myslet, že je ten Lovecraft celkem béčkař a v životě po něm nesáhnu. Alespoň ten Dagon to trochu zachránil. Výsledek tedy rovnejch 50%.“... celý text
— TheRaven

„Nečekaně zajímavý čtenářský zážitek … v příběhu Mečířovic rodiny ukryté vyprávění o proměnách podkrkonošského kraje, kde se do čistě zemědělského prostředí pozvolna „vkrádala“ industrializace a s ní počátky dnes dobře známého (a bohužel už upadajícího) sklářského průmyslu, kde se do původně negramotného a tmářského kraje pozvolna „vkrádalo“ vzdělání, které ovšem místním přineslo víc otázek, než odpovědí, a asi víc duševního i morálního trápení, než osvícení, určitá pudová „jednoduchost“ k životu v tomto kraji totiž tak nějak „přirostla“ … Je to kraj, kde jsou podkrkonošské vísky rozesety po celém údolíčku a jeho stráních a „stavení od stavení je značně vzdáleno“. Je to kraj se silnou vůlí k životu, jinak by se tam ani nedalo přežít. Je to kraj, kde se děje často něco tajemného a místním se zdá, že až zázračného, kde smrt je častou mařitelkou lidského štěstí, jen občas se totiž slituje a couvne. Je to kraj, kde prostá a často nábožná mysl není navyklá reálně posuzovat život v celé jeho složitosti jevů a tak ho chápe spíš jako prosté seskupení náhodných skutečností, a tyto nenadálé obraty pak vysvětluje všemocným prstem laskavé Prozřetelnosti. Zdejší lidé tu rozhodně nemají kdy oddávat se labužnickému pozorování půvabů kraje a náladové hře jeho barevnosti … „hmotné starosti jim totiž nedopřávaly tolik hledaného klidu, spíš je honily a pobízely z místa na místo, od úsvitu do tmy, od jara do jara – den co den.“ Nutnost je pak naučila důmyslnosti, stali se vynalézavými - tak postupně velebili své „háje“. A tak je tu celý život jedna ohromná práce. I z rodiny Mečířových to věčné pachtění a starosti vysály život – „srdce je totiž odstrčené, ošizené o svou dávku láskyplného života“ – a tím pak trpěli všichni členové už od plenek. Citové bohatství je totiž pramenem štěstí – a ten tu vyschl! A tak s obvyklou horalskou důkladností dál žijí své životy bez něj. „Tvrdý horalský život jako by v něm byl ztělesněn a zhuštěn. Veškerá ta fyzická námaha nebyla s to zdolat jeho pevné zdraví, jako divoké vichry, sveřepé lijavce a šílené vánice nebyly s to rozhlodat hrdá čela horských velikánů. Nezmarná síla a nepoddajný vzdor tohoto kraje jako by se vstřebaly v krev a svaly upřímného jeho dítěte a věrného obyvatele. Člověk s přírodou a ovzduším a náladou zdál se srůstat v jedinou harmonickou jednotku. Ba člověk jako by chtěl triumfovat nad mrtvou hmotou… Ovšem nebylo nic podobného vědomého v duši Mečířově, ale instinkt zdravé bytosti zdál se vésti ho k témuž cíli.“ Pevní, neúnavní, vytrvalí … ale stačí to? „U Mečířů nikomu ani nesmělo napadnout vyhýbat se práci, která mu byla přiřčena.“ Do Mečířových osudů, tak křišťálově jasných, a tak prostě průzračných, stejně padl nenadálý a neznámý stín … pokrok! Nevyhnul ani téhle horské krajině … Je to ale pro zdejší její obyvatele cesta k prospěchu, nebo ke zkáze? „Po osobním jejich štěstí se Mečíř neptal. Sám žádných podobných požadavků neměl, a že by nějakých mohly mít jeho žena nebo děti, to mu ani na mysl nepřipadlo.“ V těchto letech se podstata podhorského života na první pohled nepozorovatelně, ale přesto dost pronikavě měnila … „Ale tak mě často napadá, co na tom světě máme. Od narození do smrti jen lopotu a chvíle oddechu a radosti jen jako namátkou. Proto jsme na světě? Stojí za to život?“ … „Proč jen nám vložil Pánbůh do těla srdce a do toho srdce cit! Bylo by líp, necítit jako kámen nebo zvíře –“ … „A tak si někdy myslívám, že dětem dobře nerozumíme. Zapomínáme, že maj jiné myšlenky než my a jiné tužby – a my že pořád je chceme mít po svém. Všecko se tak změnilo …“ Vítr se žene – slyšíte? Taková hrozná metelice! Stromy láme a vyvrací! – Už je tu! Slyšíte – jak skučí a lomozí – – a láme kmeny? Jako větrná smršť zavířil život v zdejším kraji - divoce a zběsile se rozvlnil nad zdejšími rodinami … „ a co za dlouhá léta nahromaděno, rozprášil téměř v jediném okamžiku“.“... celý text
— alef

„Říká se, nesuď knihu podle obálky, ale stejně jsem si Horu v moři vybral kvůli té skvělé chobotnici na přebalu, aniž bych pořádně tušil, do čeho jdu. Po prvních pár desítkách strach jsem trochu zalitoval. Nebylo to špatné, ale ani žádná bomba a střídání tří dějových linek mě taky zrovna netankovalo. Pak se to ale začalo lámat. Pochopil jsem, že před sebou nemám jen obyčejný, navíc hodně pomalý sci-fi thriller, ale vynikající román o povaze vědomí, umělé inteligenci, mezidruhové komunikaci, drancování planety, lidských slabostech, morálce, sobeckosti a spoustě dalších věcí. Velké a zatraceně příjemné překvapení. Jen ten závěr bych utnul o fous dřív. Jen ještě malá, spíš osobní poznámka k poselství, které kniha přináší (tedy k jednomu z nich) a které vlastně není nikterak nové. V době čtení jsem úplnou náhodou na hodně podobné narazil v zapomenutém britském dobrodružném hororu The Abominable Snowman z roku 1957. V něm se skupina badatelů snaží v Himalájí vypátrat pověstného yettiho, kterého si automaticky představují jako krvelačné monstrum, posléze však zjišťují, že být příslušníkem druhu Homo sapiens neznamená být automaticky klaďas. Zvědavost nás neopravňuje k bezohlednosti. Úplnej Baader-Meinhof.“... celý text
— TheRaven

„Áno, lexikón postáv a beštiár z jedného z mojich najobľúbenejších svetov sa skutočne podaril. Ilustrácie sú krásne, väzba pôsobivá, jednotlivé odkazy výstižné. Páčia sa mi tiež úvodné citácie a krátka geografická vsuvka na samom začiatku; tú som skutočne ocenil! A kľudne by som dal aj plnú paľbu, no tak trochu si rypnem - na zadnej strane knihy nám kniha ambiciózne predkladá, že sa zoznámime so VŠETKÝMI "barvitými postavami i krvelačnými tvory"(!). Kde sú potom postavy ako Tissaia de Vries, zaklínači z Kaer Morhen, Assire var Anahid, Schirrú, Nimue a Condwiramurs Tilly a predovšetkým legendárny Percival Schuttenbach? (... a to vyberám len námatkovo) Namiesto nich dostali prekvapivo veľký priestor Dudu, Eithné, Pavetta, či (nepochopiteľne) Vissegerd. Napriek tomu sa však jedná o veľmi príjemnú záležitosť a povinnosť pre každého fanúšika zaklínača Geralta. Doporučujem českú verziu!“... celý text
— Marquis

„Všechno od tohoto autora musím dlouho trávit a téhle knihy tomu nebylo jinak, nicméně literární zážitek skvělý, příběh vcelku napínavý, což u tohoto autora nebývá zvykem.“... celý text
— Katrinreading

„Asi takhle: Už bude další díl?? Už? UŽ?!?“
— ZuzanaK.

„Kniha je zábavná, čte se dobře, problém vidím ale v tom, že to má do té "vyšší" literatury daleko. Protože zábavnost a čtivost nejsou jediná kritéria pro vysoké hodnocení. Kniha odpovídá dnešní zrychlené době, kdy se všechno musí podat svižně, stručně, co nejjednodušeji, aby to každý pochopil a zároveň si nepřidal, že z něj někdo dělá blbce. Tento text je na úrovni internetových zápisků. Je to z kolonky "blog", přestože možná blogem nikdy nebyl.“... celý text
— KatkaLas

„Nemôžem sa ubrániť dojmu, že by knihe značne prospelo vynechať tretinu textu a aspoň polovicu stoporených údov. Inak tradične výborný príbeh z pera majstra napätia a neočakávaných zvratov. Do ďalšej knihy Clivea Barkera už sa naďalej nebudem púšťať s obavami. Hnus a vzrušenie na jednom mieste. Čítané ako e-book.“... celý text
— Marquis

„Myslím si, že dostupnost takovýchhle knížek by měla být mnohem větší. V zahraničí mají rozsáhlé řady pro začínající čtenáře, kde je pár slov na stránce, u nás se pod edicemi "prvního čtení" skrývají knihy s hustě popsanými stránkami. Jasně, některé děti knížky typu Pepa a máma můžou přeskočit (má starší dcera) a je to super. Ale hodně dětí (můj mladší syn) se potřebuje rozečíst postupně a je škoda je odradit od čtení na dlouho dobu či dokonce navždycky jenom kvůli tomu, že nejsou dostupné opravdové knížky (a nejen slabikáře) s jim uzpůsobeným textem. Konkrétně Pepa a máma je trochu (dost) poznamenáno tím, že kniha pracuje jen s tak málo písmenky (nutně je pak potřeba používat slova typu "mísí" a hodně obrázků, jejichž význam nemusí být nutně na první pohled zřetelný), ale stejně téhle řadě (a jim podobným) fandím.“... celý text
— annapa

„Jsem ráda, že jsem dala na doporučení čtenářek, a to přečíst si druhý díl (z pohledu Lea) s odstupem. Měly jste holky recht. Líbily se mi obě verze, jak z pohledu Evie, tak z pohledu Lea. Autorku mám už docela načtenou, je to vždy taková romantická jednohubka, v níž je ale zakomponováno závažnější téma (témata). Takže za mne žádné překvapení a očekávání splněno. No a v knihovničce už na mě čeká Calder duet, na který se těším...“... celý text
— LuckaK.088

„U této knihy se hodně řeší vulgarismy, já je vůbec nepoužívám, ale tady jsem je nevnímala, natolik silný mi příběh připadal. Je hodně bolavý, žádné oddechové čtení.“... celý text
— Slůník

„Vtipné.“
— Jarka_rybář

„Nádherná kniha pro děti. Jednoduchý příběh, který se dětem moc líbil. A ty ilustrace no prostě paráda.“
— Marki019

„Naprosto nádherná knížka, krásně napsaná. U pasáže v Rusku jsem měla co dělat abych vydržela číst a nedávat si přestávky. Je to velice silné čtení. Opravdu silné na emoce. U doslovu jsem také nedutala. Za mě skvost a povinnost přečíst každému. Doporučuju“... celý text
— Princezna22

„Na konci sem měl v očích slzy. Měl. Přiznáme se. Ustřední postava je Hana. Teta, sestra, matka, dcera. A především trpitelka, která si během následného vystěhování (Terezín a Osvětim) zažila své. Kniha vychází ze skutečných událostí z Valašského Meziříčí. Kniha má tři části a po přečtení té poslední se nám kniha hezky spojí a utvoří krásný i smutný celek, který na mě působil velmi pozitivně. První část na mě působila asi nejvíc uceleně. Další dvě trochu dějově skákaly, ale to mi rozhodně nevadilo. Vše plynulo nenuceně a člověk - čtenář - dostal pohled na obyčejný život na obyčejné lidi. A když to byl většinou smutný pohled.“... celý text
— MichalMartinka

„Sáhla jsem po této audioknize spíše z nouze, ale byla docela fajn. Hygge je moje oblíbené téma.“
— kob

„Četla jsem kdysi jako dítě. Silně na mě zapůsobil, hodně jsem Tesákův osud prožívala. Ale už je to dávno. Teď za mnou večer s prosíkem přišel syn, že mu babička četla strašně dobrodružnou a napínavou a krásnou knížku a že by ji chtěl číst dál a jestli jí máme. A že je vážně skvělá a jestli jí nemáme, mohli bychom si ji koupit anebo půjčit nejlépe ještě ten večer v knihovně a hlavně ji číst dál. Šlo o Bílého tesáka a doma jsme ho měli. Takže čteme. Má to jedinou nevýhodu, že děti nechtějí zavřít oči a spát, chtějí jen, abych četla dál a dál. Aleluja.“... celý text
— Jadla

„Další krásná kniha od Jana Kobzáně. Vykládání strýčků jak bylo za stara. Jak sa žilo, jak sa umíralo, co sa šecko přihodilo, ,o zbojníkoch, černokěnžníkoch, vodníkoch, o pánoch, pytlákoch. Vše je autentické a zaznamenané během několika let po první sv. válce. Mladý ogarec Jan, si to šecko dobře pamatovál. Základ všech pověstí :) A bude aj film.“... celý text
— MichalMartinka

„Moc jsem se bavila. Celá kniha je svižná, vtipná a zábavná. Nic složitého, nic nabubřelého. Jednoduše zábavné čtení s paní učitelkou Josefínou od paní učitelky Marušky. Zápletka, rozplétání i rozuzlení reálné a vtahující. Těším se na další.“... celý text
— MiraRunaway

„Na této knize jsem vyrůstal. Četl mi ji dědáček, četl sem ju já a čtu aj svým dětem. Kniha plná pověstí a příběhů, které ostatní spisovatelé jenom plzní a upravují. Toto je základ všech pověstí. A bude film :)“... celý text
— MichalMartinka

„Vůbec nemůžu uvěřit, že ta knížka je na pohled tak objemná, protože při čtení mi to přišlo jako chvilička - a byl konec. Jak mě mrzelo, že už jsem na konci! Osada daleko v horách a v lesích, kde vládne čarodějnice, která by hravě přeprala Galbatorixe a o níž nikdo vlastně neví a nebojí se jí, je podivná k uvěření. Přečtu si zase přechozí díly, ale nepamatuji si, že by o ní byly nějaké zkazky. Zvlášť, když unáší lidi, obklopuje se dětmi. V údolí Palancar nebo i ve městech by se o tom vyprávělo. A taky bych ráda věděla, co se stalo s těmi kočkodlačími mláďaty. Ale samotný Murtagh a Trn, jejich osamocená cesta, myšlenky a skutky, radost číst. Potěšení se vrátit, těšení se, že přijde další.“... celý text
— Jadla