luculi přečtené 780

Trnový princ 2013, Mark Lawrence

Musím říct, že nejslabším dílkem knihy je věk hlavního protagonisty. Sice to byl princ, takže se mu i vzhledem k nízkému věku dostalo nějakého výcviku a výuky (války, strategie, dějepisu, zeměpisu a podobně), ale i tak to neznělo tak uvěřitelně. V dětství mu před očima zavraždili matku a bratra a to ho dost změnilo a poznamenalo, a velice brzy tak vyrazil na cestu za pomstou. Jenže ve třinácti letech vést tlupu zabijáků nezní moc přesvědčivě. Jorg je mladík beze cti a svědomí, ale s brilantním mozkem. Do nebezpečí se vrhá po hlavě, nehledě na ztráty. Přesto je silným vůdcem. Je v něm mnoho temnoty, což se během čtení objasňuje víc a víc, ale zároveň to může být způsobeno i něčím jiným. Jen na to přijít. Často jsem při čtení zapomínala na to, kolik mu vlastně je a v příběhu se prostě a jednoduše ztratila. Je to grázl a bezcitný vrahoun, ale určitým způsobem člověka prostě okouzlí. Usmrkanec jeden. Postupně také zjistíte, že se obsah odehrává v našem světě, pravděpodobně po nějaké katastrofě, která lidstvo téměř vyhubila a vrátila do středověku. Podle textu jsem pochopila, že se nacházíme asi víc jak tisíc let od té události. Svět je rozdělen na stovku království a oblastí, které se neustále mezi sebou střetávají. Šlo však jen o takové informace na pozadí, které jen doplňovaly Jorgův příběh. Pocity z knihy byly překvapivě kladné. Rozhodně jsem po prvních stránkách nečekala, že se to do obsahu tak ponořím, že mě bude bavit dění svým zvláštním způsobem působící jako sarkastický černý humor s přisprostlým slovníkem. V tuto chvíli mi to neskutečně sedlo a jsem ráda, že jsem knize nakonec dala šanci. Tady je právě skvěle vidět, že v jednoduchosti je krása. Žádné složitosti, propletence a stovky stránek.... celý text

Zlatá grai 2024, Kristina M. Waagnerová (p)

První stránky mě vtáhly do nového světa, se kterým jsem se teprve musela seznámit. Bylo tu mnoho nových pojmů, hierarchie společenských vrstev i zákonů a dost těžko se to dalo zapamatovat. Během čtení jsem měla pocit, jako bych půlku hned po objasnění zase zapomněla. Navíc podle úvodního textu jsem po dějové stránce čekala asi něco jiného, než zrovna následovalo. V momentě, kdy se na scénu dostává mladá dvojice Bastien a Isarell, se všechno začne točit okolo výcviku, cvičení, drastických metod, vybrušování dovedností a schopností. Takový ten obvyklý kolotoč na "akademii", i když to spíš vypadalo jako gladiátorské hry. A to já nemám ráda, protože mě nezajímají detaily desetiletého výcviku. Chci akci, děj, vývoj situace mezi národy a podobně. Na tolika stranách jsem ale nic takového nezískala. Navíc jsem dostávala informace, které mi poněkud kazily dojem z daného světa. Najednou jsem měla pocit, že se všechno týká pouze zabíjení, mocenského vzestupu, bitev, násilí, krve, množení a znásilňování. Žádní kladní hrdinové, žádná radost běžného života, jen povinnosti a smrt. Všudypřítomná brutalita. Nádech sekty a fanatismu. Nenašla jsem nic zajímavého v jorreiské kultuře, ani u divokých lidí či sarrei, krvelačných tvorů. Všem šlo jen o zabíjení. Prostě krásný svět k žití. Navíc celkové pojetí postavení žen ve společnosti mě vyloženě vytáčelo. Nechápala jsem mentalitu jorreiského společenství. Místo, aby se řady vojáků rozšiřovaly a zvětšovaly velikost armády, tak z dobrovolníků a branců velká část umírala během cvičení, obřadů a zkoušek. Takže netuším, jak chtěli postavit dostatečně velkou sílu proti přicházející válce. Celé to bylo čtivé i nudné zároveň a zvědavost mě udržovala při čtení, ale bojovala jsem s mentalitou národů a společenství, s atmosférou světa a jeho lidu, s množstvím pojmů, obřadů, tradic a hodností. Působilo to na mě dojmem zvláštního mixu vikingů a gladiátorů. Oceňuji, že to není žádná fantasy pohádka, ale dost drsný počin, i když to bylo někdy až příliš a trochu toho "světla" bych ocenila. Ale jinak jsem byla spíše zklamaná a to především obsahem samotným, protože všechen ten dril byl zbytečně zdlouhavý, zabíral většinu knihy, takže se vlastně ani na nic jiného pořádně nedostalo a v mých očích nebylo nutné všechno tak detailně probírat. Raději bych měla jinou akci. Kniha nebyla vyloženě špatná, ale neměla mi pořádně co nabídnout. Pokračovat se bohužel už nechystám.... celý text

Odešla do tmy 2024, Claire Douglas

Tentokrát asi začnu negativy a to jsou překlepy v knize, které mě docela rozčilovaly. Nebylo jich málo, některé byly drobné, jiné těžce do očí bijící (například místo roku 1994 tam bylo napsáno 1984 a podobně). Navíc nechápu ty rozkoly v letech, které se v knize mihnou. Minulá linka se vrací o osmnáct let pozadu, takže ještě chápu, že se postavy o tom zmiňují, že je to skoro dvacet let, což je pochopitelné, jenže někdy podle mě ty propočty let nějak utíkaly. A taky v tom případě nechápu, proč je na zadní straně uvedeno "o pětadvacet let později". To jsem něco prošvihla? Jak už jsem psala, minulost se odehrává v roce 1994 a současnost v roce 2012... Tak nevím no... Co se týče samotné knihy a příběhu, tak opakování určitých faktů, které se v knize zmínily alespoň desetkrát za celou dobu, mi docela vadily. Nemám to moc ráda, je to otravné a rušivé a myslím, že čtenářův mozek je schopný si danou informací zapamatovat, takže víc jak třikrát opravdu není nutné něco opisovat. Jinak jsem byla s příběhem spokojená. Byl svižný a čtivý, chvílemi napínavý a strašidelný, měla jsem pocit, že novinářka Jess odváděla lepší práci než policie, ta sice neměla téměř žádný prostor, ale dalo by se očekávat, že by měla mít větší starost s vyšetřováním. Míjely se tu dvě čajové linie doplněné myšlenkovými pochody postavy, která byla odhalena až na konci a navíc se v textu sem tam objevily i nějaké novinové články. Což bylo takové zpestření. Všechny tyto části tvořily zapeklitý případ, většina detailů spolu souvisela až tak, že to každý pochopí v úplném závěru. Jess byla sympatická postava. Neustále byla v rozporu se svým povoláním, sebevědomím a spojením s rodinou podezřelé. Nemohla se rozhodnout, která její část by měla vyhrát, novinářka nebo kamarádka? Neustále budete vedení k určitému názoru na pachatele a celou tuhle situaci, až na úplném konci vám autorka začne plést hlavu, aby vás dokonale zmátla. A jak výborně. Nejdřív jsem si říkala, jaké se z toho klube průměrné čtení, ale ten konec byl fakt suprový.... celý text

Farma zázraků 2024, B. K. Borison

Tak tahle kniha se četla úplně sama. Typická zápletka o dvou dlouholetých přátelích, kteří se kvůli pomoci jeden druhému budou prezentovat jako pár. A to samozřejmě nezůstane bez následků. Postavy byly hodně fajn, sympatické a pohodové. Mihla se tu i předvánoční atmosféra a takové ty narážky na život v maloměstě, se všemi těmi dobrými stránkami (vzájemná sousedská výpomoc) i těmi špatnými (všudypřítomné drby). Nejednou jsem se v určitých chvílích nasmála. Stella se snaží zachránit svůj skomírající podnik s vánočními stromky, kde mimo jiné jsou i další zážitky jako kavárna, nějaké ty atrakce okolo Vánoc a podobně. Tak úplně jsem nepochopila, co tam vlastně všechno probíhá a co dělá mimo zimní sezónu. V tomhle ohledu to moc rozvedené nebylo. Luka je její dlouholetý nejlepší přítel, který se jí rozhodne pomoct, protože ona se přihlásila do soutěže a uvedla v ní, že se o svůj podnik stará s přítelem. A jak to tak chodí, jejich vztah nezůstane jen tak. Samozřejmě tu byly klasické linky, které se dají lehce odhadnout, ale tentokrát mě trošku mrzela ta dramatická část před koncem, protože si myslím, že by se vývoj knihy mohl krásně posunout dál i bez ní a mnohem přirozeněji a nepůsobilo by to tak na sílu. Podle mě vůbec nebylo potřeba té komplikace využít. Nicméně kniha se mi líbila a pokračování si nenechám ujít.... celý text

Vánoce ve skotské vesničce 2024, Donna Ashcroft

Asi začínám chápat, proč je spousta čtenářů zblázněná do tohoto typu čtení. U mě se teda o takovém poblouznění mluvit nedá, prostě tento žánr a knihy beru s rezervou (skepticizmem neromantika), ale byla jsem vážně spokojená. Já to spíš beru jako pohádku v realitě. Samozřejmě vztahová část je vždycky jasná. Už při prvních stránkách vám bude jasné, kdo se bude párovat. Jen nikdy není jisté, jak ta cesta bude probíhat. Jednoduše nebo s problémy, bude hodně trnitá, jako na houpačce? A tak to vlastně začíná. Holliday (jaký to další zvláštní smysl pro humor dát někomu takové jméno vedle názvů jako Christmas Village, Christmas Rezort, kocoura Frostyho, psa Clause atd.) se zprvu snaží zachránit rezort, kde žije a pracuje, tím, že chce dělat naschvály jeho možnému novému majiteli. Než zjistí, že by měla dělat pravý opak, aby ho přesvědčila. Potud je všechno jasné. Včetně některých tajemství a zlomených srdcí. Jediné, co vlastně kromě vztahu obou postav budete sledovat, je budoucnost rezortu. Tady si totiž nikdo nemůže být jistý až do samého konce, jak to vlastně dopadne. A že docela překvapivě. Kniha je velice jednoduchá, s pár stránkami, které zvládnete přečíst za jediný den. Postavy jsou milé a sympatické. Co se vám tu budu nějak rozvláčně rozepisovat. Nikoho asi nepřekvapí jaké oddechové čtení to je. Body navíc pro mě jsou za to, že i když autorka to nevede jako sérii a její knihy na sebe vyloženě nenavazují, její postavy se potulují ve své blízkosti, žijí v jedné vesnici a jejím okolí a tak při čtení můžete narazit na některé staré známé z jiné knihy. A to mě baví...... celý text

Oko světa 2023, Robert Jordan (p)

Rozhodla jsem se vyzkoušet dlouho odkládané Kolo času. Tak nějak mě tato série velmi lákala a zároveň odpuzovala díky své délce. Jedna věc je, když člověk nějakou čte postupně a čeká na vydání nového dílu. A něco jiného je, když je nějaká série komplet a víte, kolik vás toho čeká. Nicméně jsem se pustila do první části, Oka světa. Kniha má neskutečně pomalý spád. Text se čte dobře, nicméně ten vývoj dlouho skoro žádný není. Někdy jsem měla pocit, jako bych téměř stála na místě. Postavy byly ploché a nevýrazné a v podstatě jsem o nich neměla ani nějakou detailnější představu, kromě toho, že Rand a jeho vrstevníci jsou dost nevyzrálými "dětmi". Hodně naivní, ne moc chytří. A ti ostatní čtenáři taky mnoho nenabízejí. Proto prvotní pocity nebyly nijak nadšené a kniha mě neskutečně nudila. Bohužel musím konstatovat, že tomu chyběla jakási jiskra. Když už někdo píše knihu/sérii takovéhle délky, mělo by to být zajímavé, akční, mělo by to nabízet nějaký tahoun, který člověka vtáhne, sympatické postavy, se kterými budete cítit správné emoce, prostě cokoli víc. Jenže já s příběhem spíš bojovala. Rozhodně mi nevadí dlouhý text s postupným vývojem a mnoha detaily a popisy, ale musí mít něco, díky čemu mě bude návrat ke čtení bavit. A tady to nebylo. Za mě slabý a rozhodně mě Oko času nepřesvědčilo k pokračování.... celý text

Hobit – velká encyklopedie 2023, Damien Bador

Tuto encyklopedii jsem si vybrala, protože jsem doufala v doplnění světa Středozemě. Chtěla jsem si pospojovat informace, jelikož Tolkien stvořil opravdu obrovský komplexní svět s mnoha postavami a místy, přičemž vše má několik názvů v různých jazycích, stvořil celé dějiny skrz stovky let až tisíciletí. A tak je docela obtížné si v tom udržet přehled. Kniha je rozdělena na několik částí - osoby, národy, jazyky, předměty a tak dále. V každé části je uvedeno několik základních nejdůležitějších témat. Informace v těchto kapitolách pro mě byly hodně známé, ale dozvěděla jsem se i nějaké novinky. Nicméně mi hodně vadilo, že nebyly vždy seřazeny chronologicky a skákalo se v čase sem tam, což mi způsobovalo zmatky. A navíc se víc jak polovina textu neustále opakovala, takže některý děj z knihy Hobit budete za celou dobu číst třeba i dvacetkrát. Což mě časem neskutečně štvalo. Pasáže, kde se spekuluje nad tím, kde všude autor bral inspiraci jsem opět brala s rezervou, stejně jako u jiných knih. Hledat podobnosti se dá všude a nechce se mi věřit, že by u tolika detailů, postav či dějových linek autor "bral" nápady z jiných děl. Spíš doufám, že z většiny jde o jeho nápady, u kterých ostatní mají potřebu hledat zdroje. Ale kdo ví... Celý tento počin je doplněn i pár ilustracemi, které jsou pěkným lákadlem. Nicméně můžu říct, že kniha je spíše pro sběratele, kteří mají rádi velkou sbírku o Středozemi a budou chtít nasyslit každou vydanou publikaci. Takový tahač peněz řekla bych. Jinak mi kniha popravdě mnoho nedala. Byla by to krásná encyklopedie, kdyby bylo ilustrací více a méně opakovaného textu, který tvořil zbytečnou vatu na protahování počtu stránek.... celý text

Sanctum 2008, Markus Heitz

Druhý díl přímo navazuje na Ritus a pokračuje v dění. I zde převážnou část tvoří linka s minulostí, která nejvíce vysvětluje všechno okolo daného světa. V první knize jsme sledovali počátky, jak vznikla situace s vlkodlaky a jak pokračovala. V této části už se hraje vyšší liga na mnohem vyšších místech. Přibývá víc nepřátel a i těch se srstí. Navíc se osvětlují i další podrobnosti, které se pak můžeme dozvědět v lince současné. Ta mi přišla trošku stagnující a stojící na místě, postup tak byl opravdu jen malý. Tentokrát můj zájem o tuto dobu postupně absolutně upadal, protože se děly věci, které jsem totálně nechápala. Nechápala jsem, že hlavní postava Erik musí jít z jednoho maléru do druhého. Téměř celou knihu na něho někdo útočil a usiloval mu o život, nečekaně ho vypátral a přepadal. A přitom on se pořádně nikam v hledání nedostal. Dokonalý lovec, opravdu. I jeho myšlení se zaseklo a ke konci mi přišel jako totální tupec. Občas se mi zdálo, že postavy nejednají úplně logicky. V podstatě šlo zvolit jinou nebo lepší cestu, než kterou autor vybral. Otázkou je, jestli je to tak schválně, nebo si autor ty jiné možnosti neuvědomil. Úroveň knihy postupně upadala a z dřívějšího nadšení z výborného tématu se stala kniha podprůměrná. Jakoby došly nápady a nic kloudného se nevyvíjelo. Co se děje týče, tak ten šel hodně pomalu. Vývoj příliš dopředu nespěchal a mezitím se stále opakovaly boje, přepadení, neočekávaná shledání, stejná osnova a podobně. Což se neustále točilo v kruhu a po čase začalo nudit. Sanctum hodně úrovňově spadlo a zklamalo.... celý text

Ritus 2008, Markus Heitz

Už nějakou dobu pokukuji po autorově sérii Trpaslíci. Ale řekla jsem si, že nejdříve zkusím tuto kratší, abych zjistila, jestli mi bude vyhovovat styl. Zlákalo mě téma vlkodlaků a něčeho temnějšího. Příběh se odvíjí ve dvou časových liniích. První je z druhé poloviny 18. století, kdy se seznamujeme s bestií a především jednou rodinou, která se s ní střetne, což bude mít dalekosáhlé důsledky. V této části je hezky vykreslená daná doba a jak bylo obtížné divokého vlkodlaka ulovit. Jedinou chybou tu bylo, že v druhé polovině knihy mi přišlo, jakoby začal děj trošku nesmyslně skákat, přičemž jsem měla pocit, jako by autor něco vynechával. Text potom působil lehce zmateně, protože ztrácel návaznost. Druhá část se odehrává v 21. století, naší modernější době. Zde už to bylo zajímavější především díky technologiím, zbraním, autům a podobně. Příběh tak získal úplně jinou atmosféru lovu a veškerých problémů, které může nová doba přinést. Na začátku jsem vůbec neměla tušení, co očekávat, do čeho jdu. Ale strašně mě to bavilo. Bylo to neskutečně čtivé, samý boj, lov a mrtvoly. Prostě temná strana vlkodlaků, žádné romantické pohádky.... celý text

Familiár 2024, Leigh Bardugo

Nechala jsem se zlákat známou autorkou a samostatně stojící fantasy. Jenže ani po dočtení nevím, co si vlastně o knize myslet. Do čtení jsem se musela hodně nutit, protože kniha byla nezáživná a nudná. Hlavní postava Luzia byla na služebnou neskutečně arogantní, sebestředná a drzá, takže hned jsem ji nesnášela. A to jsem už od počátečních stran nedokázala úplně zkousnout. Vůbec se to nehodilo do doby, ve které se příběh odvíjel. Děj je zařazen do Španělska několik staletí zpět a fantasy prvkem je tu v podstatě určitá forma magie. Luzia umí konat takové malé zázraky, díky kterým se dostane do řečí. Samozřejmě tu nechápu ten rozpor, kdy církev za takové věci skrz inkvizici lidi mučí a zabíjí a přesto se někteří z nich mají přes jakýsi turnaj dostat až ke králi. V knize se toho sice děje docela dost, ale ta forma je jak při umíráčku. Nevíte, co si myslet, zda se vám to líbí a nic vás nevtáhne dovnitř. Jen čtete dál. Mě rozhodně zajímal konec, proč to vůbec pokračovalo tam, kam jsem to sledovala a především jaký osud hrdiny dostihne. No, závěr mě lehce překvapil vzhledem k posledním stranám, ale myslím, že jsem ho vlastně ani nepochopila. Sice to nebylo čtivé, trochu jsem se nudila a bojovala s tím, ale zase na druhou stranu to bylo něco jiného a nového. Za mě teda slabý průměr.... celý text

Rod plamene a stínu 2024, Sarah J. Maas

POZOR, MUŽE TO ZNÍT TROCHU JAKO SPOILER Musím říct, že tento díl mi přišel mnohonásobně lepší než ten předchozí. Neustále se něco dělo, celá ta záležitost s Asteri a hledání možností, jak se jich zbavit. Nekonečné přesouvání z místa na místo, nikdy nekončící konflikty, problémy k řešení. V podstatě jedna velká akce a pátrání. Ani na chvíli jsem se nenudila. Jako plusové body můžu tentokrát s čistým svědomím dát za to, kdy autorka propojila tento svět s další svojí sérií a to s Dvory. To se mi opravdu hodně líbilo. Tak nějak mi to k tomu pasovalo a trochu mě to zlákalo k pořízení a přečtení i posledního dílu z pohledu Nesty. A plus získává za druhé i za to, že tentokrát se krotila v množství a délce peprných scén, které omezila na minimum. Působily jako takové zpestření vztahů postav a tolik nerušily. Příběh se četl na výbornou, postavy mě hodně bavily. Jejich vývoj, charaktery, zapojení do příběhu. Na závěr už to bylo možná moc rychlé, hlavně poslední kapitoly ve stylu epilogu. Myslím, že by si postavy zasloužily lepší rozloučení a uzavření jejich osudů. Autorka jich do knihy vecpala opravdu hodně, ale ne každý se dočkal posledních řádků. Pro těch pár stran navíc už by se svět nezbořil, že... Sice mě trošku mrzela předvídatelnost a uspěchanost konce a možná bych snesla i trošku dramatičtější a smutnější konec, nějaké rozloučení s některým hlavním hrdinou, aby to bylo reálnější, ale i tak jsem spokojená. Autorka opět předvedla, že ve svých knihách se vždycky prolínají dvě strany, jednak byste jí nejraději děkovali za skvělý příběh a na stranu druhou jí vytkli, že to mohlo být lepší. Ale její knihy fungují i tak a to je přece hlavní...... celý text

Ta věc s Rachel 2024, Caroline O'Donoghue

Už od prvních stránek jsem trošku bojovala se stylem napsaného textu. Bylo to, jako dostat energetický šok, kdy mozek autorky jede na plné otáčky a zběsilým tempem se sypou informace. A tak při čtení máte pocit neskutečné rychlosti přeskakování jedné myšlenky do druhé a jedné narážky k jiné. V podstatě to byl jeden obrovský monolog bez nadechnutí, který bylo někdy těžké stíhat sledovat. V knize je spousta zmínek různých jmen, mezi nimi i spisovatelů, jelikož hlavní postava Rachel pracuje v knihkupectví, ráda čte a později získá práci jako novinářka. Bohužel většina z nich pro mě byla veliká neznámá, takže mnoho narážek jsem prostě díky tomu nechápala. Stejně jako to, že jde především o irské prostředí v době finanční krize a některé věci té doby a toho místa mi nešly tak úplně do hlavy. Celé je to pojmuto jako vyprávění hlavní hrdinky o její minulosti, jejím mládí. Začalo to na vysoké škole, mluvila o svém gay nejlepším příteli, o svých milencích, profesorovi ze školy a dalších lidech. Popisovala svůj divoký život, mladické názory, prostě všechno. Prokousávala se svými zběsilými myšlenkami a vzpomínkami až do současnosti. Občas to byla šílená jízda, kdy do tohoto vzpomínkového maratonu míchala přítomnost. Takže vznikal frmol informací. Bohužel v tomhle ohledu se mi tato osoba moc nelíbila. Její způsob bytí je mi naprosto cizí, byla příliš divoká. Samé opíjení, sem tam drogy, flákání školy, nezodpovědnost, odmítání být více dospělá, některé její názory a celkový způsob života. Byla mi absolutně nesympatická. A její spolubydlící nebyl o nic lepší. James zase pro změnu sice jako postava byl povahově asi příjemnější, ale jeho přelétání mezi jeho jednorázovkami tuhle image trochu kazilo. Což se dá říct i o ní, ale nebudu zabíhat do detailů. Kniha je hodně zvláštní, netypická, hodně výřečná. Zabývá se kniha tématy, které v celkovém pohledu na mě působily tak trošku depresivně. Popravdě nevím, co si přesně myslet, ale kdyby mi byly postavy sympatičtější, asi bych byla více nadšená.... celý text

Kavárna s vůní perníčků 2024, Laurie Gilmore

Knihu jsem si vybrala v domnění, že půjde o lehkou romantiku, kávu, voňavé perníčky. Takové to ideální čtení na podzim, které spousta čtenářů vyhledává. A i obálka to přímo navozovala. Nicméně od první stránky bylo poznat, že až taková výhra to nebude. Styl psaní byl jak od nějaké beznadějné romantické patnáctky. Hlavní hrdinka Jeanie se samozřejmě hned od prvního dne rozplývá nad samotářským farmářem Loganem, který si chce držet odstup, ale bojuje s tím. Naprosto do očí bijící zápletka. Což by však nebylo tak hrozné, kdyby oba dva v každé druhé větě neřešili, jak je to táhne k tomu druhému, ale z nějaké důvodu nechtějí nebo nemůžou být spolu a podobně. Po krátké chvíli tohle nekonečné omílání začne člověku lézt na nervy. Dějově příliš jednoduché, prosté a rychlé. Bez nějakého vývoje postav, pomalého gradování, budování atmosféry, která příliš nefungovala, alespoň pro mě. Chyběly mi popisy běžného dne, všedních záležitostí a podobně. Místo toho v knize probíhaly nejedny námluvy a všechny probíhaly naprosto totožně. Spíš to působilo dost přihlouple. Nemůžu si pomoct, ale na tuhle knihu moc pozitivních názorů nemám. Postavy byly vzhledem ke svému věku třicátníků nevyzrálé a pubertální a chovaly se jako u prvního zaláskování v životě, hrozně nervózní, nejistí a věčně se červenající. Nechápu, že všichni okamžitě při rozhovoru s opačným pohlavím okamžitě zrudli. Žádné duchaplné a vyzrálé dialogy netýkající se vztahů také snad nevedli... Tohle prostě nemělo žádný smysl, nápad, natož originalitu. Sice je to malá kniha, kterou čtenář zvládne přelousknout za jedno odpoledne, ale po dočtení na knihu okamžitě zapomene. Podle všeho je to autorčina prvotina a je to na tom obrovsky znát.... celý text

Severní den 2024, Ondřej Blaho

Severní den je z počátku poměrně zmatečný díky nedostatku informací o daném světě a postavách, nedostatku vysvětlení pojmů. Všechno je nové a neznámé. Navíc ze začátku se vyskytovaly hojně květnaté popisy, které mnohdy nebyly zásadní a důležité, ty bych trochu okrájela, aby hlavní pozornost měly postavy a obsah. Příběh vypráví několik lidí ze svých vlastních pohledů v krátkých kapitolách, které vcelku rychle utíkají. Což není problém, mám ráda, když můžu sledovat něco z více míst, ale určitě bych ocenila, kdyby na začátku každé kapitoly bylo uvedeno, koho se týká, stejně jako v epilogu. Usnadnilo by mi to tak čtení a já nemusela zjišťovat, o jakou osobu se jedná až po několika odstavcích. Bylo to totiž dost rušivé. Co se týče postav, nebyly téměř vůbec popsané, takže jsem neměla ponětí jak vypadají, kolik by jim mohlo být let a tak dále. Postupně jsem odhalovala tak akorát jejich charaktery. Nedostatek podrobností spolu s vcelku neosobním přístupem k nim způsobil, že jsem je poznala jen okrajově, příliš mě neoslovily, nezajímaly mě, nedokázala jsem se do nich úplně vcítit. Rozhodně tím nechci knihu nějak kritizovat. I přes některé překážky šlo čtení rychle a dobře. Na textu jako takovém nejde poznat, že jde o prvotinu. Jednoznačně je dobře napsaný a slovní zásoba či autorova představivost je velmi bohatá. Ocenila bych větší vývoj před vtrhnutím do konkrétní situace. Vysvětlení postupu a směru, budování určité chvíle. Chápu, že by to znamenalo více stránek, ale příběh by si to určitě zasloužil. Takhle je čtenáři prezentován nějaký moment, ale přímo uprostřed dění a má pouze naznačení následků. Působilo to trošku děravě. Atmosféra příběhu je taková ponurá, deštivá, šedá. I postavy samy o sobě jsou šedé, něco mezi dobrem a zlem, žádní hrdinové nebo vyloženě zločinci, což byla fajn změna. Kniha je takovým originálním mixem všemožných sci-fi prvků a technologií a dává tak nahlédnout do zvláštního postapo světa. Někdy bylo trošku těžší si představit, jaké technologické možnosti lidé mají, s čím mohou pracovat, co je běžné v chodu jejich životů a co naopak je utajené a zakázané. Některé vymoženosti byly překvapivé, jiné zase řekněme zastaralé. Budovalo to zvláštní atmosféru. Na konci jsou vložené zápisky z archivu, které něco málo osvětlí, ale i přesto v závěru zůstává více otázek než odpovědí. Nezbývá než si počkat na pokračování a doufat, že bude vysvětleno více...... celý text

Rozčarované 2024, Marie Vareille

Nejdřív jsem si nebyla jistá, co mám vlastně očekávat. Většinu doby se řešilo především přátelství dvou holek, jedna osudná událost je však na několik let rozdělí a znepřátelí. Jenže není vše jak se zdá. A čím víc autorka odhaluje detaily a to, co následovalo, tím víc do toho budete začtení. Výborné vyprávění, krásně vykreslené emoce, podstata přátelství, lidskosti, ale i to, jak dokáží být někteří slepí a bezcitní. Vše v krátkých kapitolkách, které díky své délce neskutečně rychle letí. Netušila jsem, co mě čeká. Nejvíc mě iritovalo chování dospělých, které se tu hodně rozebírá. Jelikož hlavní protagonistky tu vystupují od svých deseti let do šestnácti, je jasné, že převažuje kritika. Jenže většinou dost oprávněná. Rodiče ani ti nevlastní by nikdy neměli na svoje děti kašlat kvůli tomu, že je jejich drahá polovička opustila (ať už jakýmkoli způsobem). Neměli by děti kritizovat takovým způsobem, protože vše má své důsledky a děti si to pak nesou celý život. Měli by jim naslouchat a všímat si toho, že je něco špatně... Závěrečná třetina byla hodně dramatická, šlo o vážnější témata, vysvětlení minulosti a toho, co se seběhlo a co tomu následovalo. Tady už se řešilo hlavně téma viny a neviny, spravedlnosti. Stejně jako parta holek, kde má každá na to nějaký názor, bude určitě i každý čtenář závěr knihy posuzovat jinak. A o to tady jde. Bylo dobře, jak to skončilo nebo se to mělo udělat jinak? Každopádně, tahle kniha se mi po emoční stránce hodně líbila. Díky poselství, myšlenkám mezi řádky a podobně. Ještě pár dní ji rozhodně budu mít v hlavě...... celý text

Knihkupectví v Dublinu 2024, Evie Woods

Knihkupectví v Dublinu je krásné vyprávění o knihách a příbězích. Zabývá se knihami skrz století, jejich autory, skutečnými díly (líbily se mi zmínky konkrétních děl a ještě víc těch, které znám či jsem četla), ale i nikdy neobjevenými rukopisy. Takový ráj pro každého knihomola. Ale mimo jiné je to i příběh o osudu Opaline začínající před druhou světovou válkou. Žena, která se postavila svému osudu a bojovala za svou svobodu, a která za to i draze zaplatila. Tahle část byla dost dramatická a hodně mi připomínala temnotu Tmavých stěn Willardu. Stejná atmosféra a sklíčenost. Tento pohled jsem četla jedním dechem. Druhým pohledem je Martha a Henry v současnosti, které spojí v podstatě Opalinina minulost. Tato část byla dost předvídatelná a nijak překvapivá. Postupným čtením čtenáři spousta věcí dojde ještě předtím, než je prozradí sama autorka. Takže žádného napínání a překvapení se nedočká. Navíc to bylo tak trochu romanticky klišoidní a na můj vkus až zbytečně dramatizované. Mohlo se to méně zabývat komplikacemi vznikajícího přátelství/vztahu mezi nimi a více zapojit pátrání v minulosti. Nicméně kniha byla moc hezky napsaná, hodně čtivá, zaměřená na emoce, lidská dramata a myšlenku, že všechno se dá překonat a najít štěstí do budoucna. Popravdě jsem ale podle anotace čekala něco trochu jiného. Opalinin pohled se mi líbil, tam jsem dostala ty správné emoce, co jsem čekala, ale u Marthy s Henrym to fungovalo už o něco méně. A největším oříškem se nakonec stalo to nadpřirozeno, které jsem vůbec neočekávala a tak nějak se mi k příběhu nehodilo. Působilo to díky tomu trošku neskutečně a pohádkově.... celý text

Převorství u pomerančovníku 2020, Samantha Shannon

Autorka píše dobré příběhy, hodně promyšlené a propletené. Rozhodně ví, čím čtenáře nalákat. Ani tady tomu není jinak. Postavy jsou vcelku zajímavé, jiné více, jiné méně. Z počátku jsem nechápala smysl některých z nich, proč tu vlastně vystupují a jestli jich je potřeba. Nicméně ke konci se ukázalo, že každá z nich měla svou roli. I když někdy jen opravdu malinkou. Knize nejvíc škodí její délka (což je bohužel autorčin neduh, mám u ní pocit, že všechny svoje knihy ráda protahuje a prokládá vatou). Bohužel přes osm set stránek je opravdu hodně a tak většina děje působí jako natahované želé. Některé nepodstatné detaily se daly hodně osekat a kniha by se klidně vlezla na polovinu. Počátky čtení tak byly dost krušné a vůbec jsem netušila, jestli zvládnu dojít ke konci. Pokud se totiž čtení táhne a děje se úplné minimum, dokáže mi to chuť ke čtení neskutečně zkazit. Nejlepší částí knihy se tak stalo asi posledních dvě stě stránek. Začaly se spojovat jednotlivé dějové linky, proplétat osudy postav, jejich cesty a všechno hezky zapadalo do sebe. Závěr byl naopak hodně uspěchaný a naivně vymyšlený. Vzhledem k délce knihy a všemu tomu kolotoči okolo draků, nepřátelství, náboženství, politických názorů a já nevím kde čemu, rozuzlení asi na necelých padesáti stranách mi přišlo absurdní. Nemluvě o tom, že hrůzostrašný drak jmenující se Bezejmenný vůbec tak děsivý nebyl a v podstatě se na konci ani pořádně nezapojil. Jen dokázal vyhrožovat a bojovat se extra nesnažil. Po prokousání se takovou bichlí a všem tom ustrašeném lamentování postav prostě člověk čeká něco jiného. Kniha s dobrým námětem, tématem magie a draků, za to by byly plusové body. Každá postava měla svůj osud a cestu, jejich střety byly dobře promyšlené a celá pospolitost historie jejich světa fakticky hezky seděla. Mezi řádky to trochu dýchalo předurčeným osudem, ale to mi vůbec nevadilo. Doporučila bych však větší škrty a korekturu českého překladu. Tolik překlepů jsem od nakladatele snad ještě neviděla.... celý text

V jediném okamžiku 2024, Jo Callaghan

Klasický detektivní příběh, který je zpestřený zapojením AI, umělé inteligence. Já jsem vůči AI dost skeptická, nejsem zastánce této technologie. Možná i tak trošku odpůrce. Všichni známe všechny ty katastrofické sci-fi filmy, že... A já tak nějak věřím, že tohle je cesta k úpadku lidstva. Co myslíte? Ale to už odbíhám. V této knize umělá inteligence vystupuje jako pomocná mozkovna při řešení případů ztracených lidí. Za mě je to dobré využití, určitě bych se na ni nespoléhala na sto procent, spíš bych ji brala jako další názor a úhel pohledu. I v samotné knize jsou krásně popsány rozpory, kdy se muže AI zdát užitečná a kdy může dost věcí zkomplikovat. Příběh se četl velmi dobře. Byl neskutečně čtivý a dobře napsaný, rychle plynul. Detektivní postupy byly typické, ničím překvapivé. Nicméně krásně bylo vidět, jak lze technologie využít pro pomoc při pátrání, jak především dokáží ušetřit čas a zachránit díky tomu spoustu lidí. Jenže všechno má i svou odvrácenou stranu. A tak jako lidi nikdy nemohou plně pochopit takové stroje, tak ani oni naopak nemohou pochopit lidskou podstatu. Z druhého vloženého pohledu jednoho z unesených na neznámém místě mě docela mrazilo. Ze začátku jsem se i trošku děsila, kam to vlastně povede a jestli to nebude nějak příliš brutální. Naštěstí se to ukázalo zbytečné. Toto drama, pátrání, hledání stop a všechny věci okolo mě nutili neustále číst a tak jsem byla hodně ponořená do textu... Sice je kniha asi technologicky ještě hodně let jinde než jsme momentálně, protože si nejsem jistá funkčností hologramu a promítání v prostoru v dnešní době. Ani některými možnostmi, které kniha popisuje, nicméně si to dokážu docela živě představit. Bylo to výborné čtení, po tematické stránce zajímavé a dobré k zamyšlení. Už teď se těším na pokračování...... celý text

Mořský hřbitov 2024, Aslak Nore

Podle anotace jsem očekávala příběh, ve kterém se budou postavy pitvat v minulosti druhé světové například prostřednictvím vzpomínek. Očekávala jsem úplně jinou zápletku a jiný průběh. Místo toho jsem dostala něco, co se zabývalo větší hloubkou, lhaním po desítky let, válkami v různých dobách, politikou a rodinou, která na mě hned od počátku působila dojmem nějakého mafiánského klanu. V roce 1940 ztroskotala loď a od té doby se v rodině udržuje nějaké tajemství. Očekávala jsem tedy, že dojde k nějaké události, která spustí pátrání v historii, budou se odkrývat rodinná dramata a možná i nějaký další pohled odehrávající se během druhé světové války. To se sice nakonec stalo, ale jen částečně. Tato část se rozmotávala neskutečně pomalu a k tomu všemu se řešily i soudobé problémy v Afgánistánu, islámský stát, džihádisté, teroristi a tak dále. Což mě rozhodně nebavilo. Příliš politiky, náboženství a názorů, které se mi nelíbí... Rodinné problémy však nezůstaly jen v historii a tak pokračovalo i nakousávání dalších témat ze současnosti. Jenže mi přišlo, že je to docela zbytečné a knihu to protahovalo. Ani postavy mi příliš neseděly, nesympatické, komplikované, manipulativní, naivní nebo příliš idealistické, vojáci se svými názory na válku a zabíjení... Tahle kniha se nakonec ukázala neskutečně rozporuplná. Nebavila mě tak, jak jsem doufala. Byla zdlouhavá, postavy byly poněkud zvláštní, nepříjemné, řešilo se na můj vkus až moc války a politiky, nelíbilo se mi využívání zkratek místo jmen, anglických frází v textu, rozsáhlost všeho a podobně. Dost jsem se čtením bojovala. Přesto všechno, že jsem si knihu příliš neužívala, nemůžu tvrdit, že by neměla nějaké to svoje kouzlo, které u mě nebudilo zájem. Zvědavost rozhodně byla. Ke konci jsem část toho tajemství uhodla ještě před odhalením, jenže se ukázalo, že těch tajností je mnohem více, závažnějších. A to, jak se postavy nakonec charakterově odhalily, mě dostalo naprosto. Takže to bylo svým způsobem čtivé a napínavé, na stranu druhou ale i dlouhé a místy nudné. Hodně zamotané, komplikované, promyšlené, s dost brutálním koncem, až mě to svým způsobem překvapením srazilo.... celý text

Pojízdné knihkupectví šťastných konců 2024, Rebecca Raisin

Dalo by se říct, že je to taková letní romantika o karavanistech, co putují tam, kam je srdce táhne. Tentokrát se však kniha točí okolo pohledu knihomolky Arii. Ta se po smrti manžela rozhodla žít samotářským životem, obklopená knihami a svými přáteli. Dlouhou dobu ji to stačí, ale po letech přichází na to, že okolo ní jsou všichni šťastnými páry a navíc po přečtení jednoho deníku, se její přesvědčení začíná hroutit. Snaží se přijít na to, jaká cesta životem by byla ta správná. Tato kniha je nejen o rozpolcené vdově, která hledá své místo, o rozbouřených emocích lidí kolem, se kterými tráví každý den, i těch, které potká jen na chvíli, než se zase rozjedou jinými směry. Je i o tom, jak se za některé věci musí bojovat, o mezilidských vztazích, dobré literatuře, cestování a o tom, že domov může být kdekoli, zvlášť když to tak člověk má rád. Život lze žít různými způsoby, neexistují žádné šablony, manuál ani pravidla. Takže jako čtenáři dostanete romantiku, nadílku lidských pocitů, malinký pohled do života ve Francii a života na cestách. Takové pohodové čtení, možná trošku pohádkové a idylické, ale s humorem, u kterého jsem se občas musela smát i nahlas. Druhý díl je o poznání lepší než ten předchozí.... celý text