amaenium komentáře u knih

Příběh o dvou lidech, Edy a Niny, ale zároveň o jednom středobodu, kterým je Eliška.
Příběhy dvou rozvrácených rodin a následném předání rodinného břemena, s uměleckým podtextem a smrtí všude okolo.
Příběh, který si na nic nehraje a je odkrytý tak, jak je. Bez nějakých okrasných vytáček, zbytečných metafor či výplní (a proto se jedná o tak úzkou záležitost), avšak stále s kvalitním obsahem, který mě bavil číst. Živě jsem si vše dokázala představit, ať už se jedná o postavy samotné, prostředí či deníky. Kniha se ke mě dostala náhodou a již jsem od autorky četla Monu, ale autorčin debut se mi líbil více.

2 28.05.2021

Tato kniha už se vymanila z toho být knihou v knize v knize.
A pokračuje ve své zvláštnosti. Během prvních pár stran jsem se rychle rozpomněla na události první a druhé knihy a očekávala převážně na ten hlavní a jediný bod, kdy se konečně naši hlavní hrdinové střetnou.
Než k tomu však došlo, jsem nuceni pomaloučku odkrývat stopy, doufajíc, že třeba už k tomu dojde, stále však nic, číst dál o nástrahách, kterým prvně musí čelit a událostem, jež prvně musí zažít.
V příběhu se stále nachází smyčky, které nás povědomě vrací nazpět a neustále nutí tak dávat pozor.
Co mě netěšilo, byly pasáže s Ušikawou, táhly se a ačkoliv byly důležité a mnoho odkryly, číst bylo opravdu k uzoufání.
Další drobnost, co mi vadila bylo časová linka, kdy jsem se musela hodně soustředit a dávat pozor, kdo a co se kdy odehrálo a která postava je “napřed” a obráceně.
Každopádně se jedná o krásný příběh o dávné (a té jediné) lásce, o naplnění a fantastických nástrahách, kterým museli oba čelit. Knihu jsem si opravdu užila.

3 26.05.2021

A stromy ve Vídeňském lese stále stojí je tak trochu jinou knihou o holokaustu.
Rozdělila bych ji na tři části, jenž se různě proplétají: v té hlavní se dočítáme o Ottu Ullmannovi, třináctiletým chlapcem, jenž je rodiči poslán do zahraničí, aby mohl žít svobodnější život; v druhé části je nám nastíněno Švédsko a jeho postoj k válečným uprchlíkům a ve třetí se dozvídáme o mladické nerozvážnosti (?) zakladatele IKEA, Ingvaru Kampradovi.
Ve všech třech různě proplétajících se příbězích vidíme jak stinné tak světlé stránky hlavních protagonistů - Otto může žít svobodný život mimo hranice říše, avšak je osamělý a vydán napospas cizí zemi. Jeho rodiče jsou se zbytkem rodiny skoro až do posledních dní spolu, avšak za podmínek Norimberských zákonů. Švédsko je svobodná země, avšak lid se cítí být ohrožen byť jen deseti židovskými doktory, kteří žádaly o azyl. A Ingvar našel zalíbení v nacistické ideologii, avšak na druhou stranu se Otto stal jeho velmi dobrým a blízkým kamarádem a neviděl, že tak má dva protiřečící si světy.
Kniha je napsaná svižným a nekompromisním tónem, kterému nechybí objektivita. Při čtení se dokáže člověk zamyslet a vnímat problém z obou úhlů - nejen pocit odcizení, ale i touhu k něčemu patřit, zoufalost i naději či názory a stanoviska vlády - strach o obyvatele ale i strach z pomoci druhým.
Musím ještě podotknout, že při čtení dopisů jsem si nejednou vzpomněla na knihu deník Anny Frankové, kde jsem stejně tak cítila zoufalost a beznaděj Ottových rodičů z nemožnosti svobody a téměř skrývání.
Knihu doporučuju.

1 17.05.2021

Jako začátečník, který si už stihl nějaké ty pokojovky pořídit, jsem musela dřív nebo později sáhnout i po nějaké té příručce.
A to bych nebyla knihomol, abych si to jen přečetla na internetu a nepořídila si na to speciální knihu - a proto jsem se rozhodla pro tu nejlépe hodnocenou a zároveň i velmi povedenou: nejen že je krásně zpracovaná a z kvalitního materiálu, ale i po obsahové stránce se tu dozvím mnoho. Před samotnou koupí květinky si promyslet její umístění, vybrat tu vhodno, potom samotná péče o ni, hnojení, zalívání a stane se i mým pomocníkem, když bych něco pokazila. Našel se tu i výběr těch nejběžnějších pokojovek, které tvoří základy džunglí v bytě.

10.05.2021

Tak tahle urbanovka mě velice bavila!
Rozhodla jsem se sáhnout tentokrát po prvotině, aniž bych tušila o čem bude (opravdu jsem si to s těmi konkrétními rukopisy nespojila).
První kapitola mě trochu vylekala, měla jsem strach, že se tak bude odehrávat celá kniha, ale styl, který nám autor dopřál od druhé kapitoly byl velmi svižný, čtivý a stránky jsem hltala jednu po druhé.
Na to, že se jednalo o autorův debut, tak musím uznat, že se jednalo o propracované dílo, jež předčilo některé pozdější. (Ale jen některé).
A závěr? rozuzlení příběhu? nemohlo dopadnout lépe, klobouk dolů!

5 09.05.2021

Stratégia antilop je třetí knihou Jeana Hatzfelda věnující se genocidě v Rwandě, která se stala v roce 1994.
Autor v knize zkoumá událost ze dvou úhlů - zpovídá vězně, patřící k etnické skupině Hutů, jenž v močálech s mačetami zabíjeli tisíce Tutsiů. Píše tu o jejich výpovědích, o přiznání či popření viny a o znovu setkávání se s oběťmi, když je pak stát propustil z vězení, aby mohli pracovat a obdělávat pole.
Na druhé straně tu pak čteme výpovědi obětí, lidí, co se vrátili z močálů, kde se museli skrývat a nevěděli, zda se i večer setkají se svými příbuznými a také jaké to je, potkat se na ulici s člověkem, jenž zavraždil vaše známé.
Kniha je velmi silným reportážním dílem, kde se dočtete o nespravedlivosti, zoufalství, ztrátě i znovunalezení naděje a o tom, co všechno je schopen provést člověk na člověku.
Cením si absyntovek, díky ním se mohu dozvědět mnoho o historii i lidech samotných, rozšiřují obzory.
Knihu jsem četla poměrně dlouho, musela jsem si čtení dávkovat.

2 02.05.2021

V melounovém cukru je snad nejvíce citu zbavený příběh, který jsem kdy četla. Nebyl vůbec plytký, jak by to mohlo vyznít, ale opravdu citu zbavený.
Evokuje sny, ve kterých se člověk jako pozorovatel často mění a nebo mění pohled úhlu. Nebo vidí ve snech věci, které jsou na první pohled nevšední až divné, ale můžou být po probuzení a pořádném popřemýšlení až poetické. Ze začátku jsem věděla, že nemám očekávat logiku, tudíž se mi kniha četla snáz.
Knihu jsem měla přečtenou za jedno odpoledne, ale stále se k ní vracím a přemýšlím o ní.
Dost mi pomohlo přečíst si i něco o knize a autorovi, abych lépe dílo pochopila.

5 02.05.2021

Malá útlá knížečka věnující se různým vazbám a jejich zdobení. Doopravdy jen takový sešitek s náhodnými, a témeř jak na jeden zátah, napsanými zápisky popisující vzhled a zpracování starých knih. Autor stejně jak u knihvazačství neopomněl zlacení.

22.04.2021

U této knihy autorka otevírá velké hlavní téma, to jest (ne)svoboda v alternativních dějinách, které je v jejích knihách jedinečnou novinkou.
Děj se odehrává v Česku v době, kdy v našich dějinách padl komunismus, a vypráví právě o tom, jak by mohl náš stát vypadat, kdyby byly protesty potlačeny - a to hned ze dvou úhlů pohledu, z dvou vězení, ve kterém se nachází hlavní propagonistky: Maja, jež se účastnila protestů a odpykává si za to trest a Magda, jež je chovankou státu, který z ní a dalších dětí chce vychovat elitu národa, budoucnost státu.
Co bych knize asi vytkla byly postavy, ke kterým jsem si nebyla schopna utvořit vazbu a druhou věcí je fakt, že ačkoliv se jedná o skvělé téma, nebylo podle mě napsáno tak surově, jak by se doopravdy v té době odehrávalo. Možná jsem čekala dílo víc dramatické?
Jako všechny knihy autorky i tato byla čtivá a je zde vidět autorčin posun vpřed.
Jsem ráda, že napsala o tomto tématu, které se tak dostane k velkému počtu lidí a ukázala právě, jak by mohla vypadat nesvoboda, protože v dnešní době si svobody mnoho lidí neváží.

4 20.04.2021

Povedená povídková kniha s povídkami od současných českých autorů píšících na téma nemoci, karantény a pandemie.
Našly se povídky, co mě příliš nezaujaly, jako například Kouzelné okénko či Do který země patříš, vyvážily to však povídky povedené, jako třeba Vlak do Leningradu, Ošklivá sobota nebo Krátká esej o nenapsaných povídkách. Obzvláštně bych vyzdvihla povídky Malý bratr, kde se mi líbilo zamýšlení se nad postavením našeho státu a Ameriky a souhlasím s názorem autora, povídka Jemnými tahy, která se mi zdála prostě poetická či nejsilněji napsaná povídka Dotek, která mi mimo jiné připomněla knihu Cesta.
Z hodnocení jednotlivých povídek mi pak vyšlo celkové hodnocení knihy.

1 11.04.2021

Na knize se mi nejvíc líbil doslov, byl nejvíce zvládnutý co se formy týče. Tím nechci říct, že hlavní myšlenka nebyla zajímavá - určitě otevírá téma, o kterém je potřeba mluvit, rozšiřovat ho do podvědomí všech a otevírat debaty, nicméně forma knihu podle mě dost stahuje dolů. Vcelku suché a nezáživné vyprávění, které se místy prolíná statistikou z tiskových zpráv, bez všech zvratů, ploché.
Pro člověka, zajímajícího se o ženská práva a feminismus, zde nebude nic nového, s čím se již v jiných publikacích nesetkali, nezasvěcenému ukáže obrázek toho, s čím se ženy běžně setkávají nejen v Koreji.
Konec mi přišel nedomyšlený, náhle utnutý a “zakecaný do ztracena”.

1 31.03.2021

Knihu jsem dočetla už v pátek a stále ji zpracovávám a v myšlenkách se k ní vracím.
Je neuvěřitelná. Neskutečně mě bavilo, nejen jak je kniha napsaná - formou duchů, božstev, jež obydlují adino tělo a neustále soupeří o nadvládu - tudíž vyprávění se střídá z pohledu božstev “základních”, dravého boha toužícího po utrpení a boha mužství, které ve svém těle ada objevuje, ale také mě bavila ta inspirace igbožským náboženstvím, právě duchy a svým druhem spirituality - zastoupení jejich bohů, ale i v porovnáním s bohem křesťanským. Hlavní postava je v této knize je zároveň postavou vedlejší, jakoby na pozadí sledujeme jaký proměnlivý je adin život, její sklony k sebepoškozování nebo ty sebevražedné, snaha o přijetí sexuality či vlastní identity.
Člověk má na první pohled pocit, že se jedná o nějaký druh poruchy identity či schizofrenie, ale sama v tom vidím něco “běžnějšího” - tzn. jak se v každém nachází určité jeho části, různě se projevující a různě průbojné, z kterých se po ustálení stane právě ta osobnost člověka.
Autoři (Akwaeke Emezi dává přednost genderově neutrálním zájmenům) této knihy odvedli naprosto skvělou práci po všech stranách a ihned se stali mými oblíbenými autory. Těším se na jejich další knihy. Jedná se určitě o přínosné a inspirující dílo.

1 28.03.2021

Ke knize jsem se dostala díky skvělé edici, ve které vychází. Výběr pak padl na tuto konkrétní knihu, protože jsem někde četla srovnání této knihy s knihou Vrány od Petry Dvořákové. Čekala jsem proto drasticky surové dílo, ale bohužel se tak nestalo, oproti Vránám mi to přišlo slabé.
Nicméně kniha jako taková je pořád velmi záživným čtením a když pominu srovnání, stále se zde objevují velice silné momenty, díky kterým musela mladá Caitlin rychle dospět. Atmosféra akvária se tak nějak nesla celým příběhem, nad shledání se s dědečkem či nad matčinými citovými výjevy a nejvýstižněji bych použila úryvek z doslovu, že je celý příběh jako kdyby psán z pohledu rybího oka, kdy okrajové detaily jsou zkreslené až nepodstatně rozmazané a střed se plně soustředí na dívčino dospívání a vztahy rodičů s dítětem. Když jsem knihu dočetla, konec ve mě pak zanechal zvláštní rozpoložení, jak kdyby kniha končila v půli, v půli stránky, odstavce, věty. Knihu jsem si užila.

21.03.2021

Děvčata první republiky jsou velmi pěknou výpovědí několika žen narozených v letech 1920-1930, jež vzpomínají na svůj život, jeho stinné i světlé stránky, zklamání i radosti, těžká životní rozhodnutí i šťastné okamžiky.
Příběhy byly velmi pěkné, některé mě silně dojaly. Vzpomínání bylo napsáno svižně a bylo cítit, že za ta léta mnohdy zůstanou jen obrysy vzpomínek a jen některé si pak člověk vybaví do detailů. Velmi povedená kniha a jsem ráda, že ji mám ve své sbírce.

3 14.03.2021

Po dlouhé době jsem se těšila na další dílo pana Urbana, obzvlášť když už mám všechny v tom skvělém malém vydání, ale Michaela mě bohužel moc nepotěšila. Jedná se o takové zvláštní dílo, spíš takové plytčí. neviděla jsem v díle moc souvislosti a přišlo mi takové neucelené. Postava Michaely mi však přišla zajímavá, typicky urbanovská, ocenila bych o ní víc informací.
Nečetla jsem knihu, na kterou autor odkazuje, možná by mi pak tahle dávala větší smysl. Možná si ji zkusím v budoucnu přečíst a uvidím.

3 09.03.2021

Trvalý záznam ve mně rozhodně zanechá nesmazatelný záznam.
V knize se dočítáme nejen o životě edwarda snowdena, jeho dětství, začátcích s nintendem a prozkoumávání internetu v jeho počátcích, ale i o životě s vysokými bezpečnostními prověrkami a nemožností mluvit o své práci. Ukázal světu, jaké je to pracovat pro americkou vládu sbírající data svých občanů a mohli jsme se tu dočíst i pohnutky a motivy, které ho vedly k propuštění tajných informací na veřejnost.
Autobiografie byla čtivá, dokázala vtáhnout a hlavně rozšířit obzory. Ocenila jsem i popsané dopady, jenž zveřejněné informace měly na veřejnost a opatření, které alespoň některé země zavedly.
Doporučuji.

4 05.03.2021

Konečně jsem se dočkala dalšího díla z pera mé oblíbené autorky. A musím říct, že se mi prvotina líbila více než kniha Půl žlutého slunce.
Příběh je surový, ačkoli je částečně napsaný s lehkou naivitou mladé vypravěčky Kambili, která se najednou ocitá i mimo svoji běžnou bublinu a daný rozvrh. Zvláště pak ta surovost graduje s projevy fanatického otce, při jehož činech či výmluvných pasáží odkazující se na Boha, mě příšerně iritovali. Nemyslím to tak, že by to to autorka špatně napsala, naopak, napsala to tak dobře, že jsem jejich otce nesnášela.
Postava tety Ifeomy mi byla nejvíce sympatická, vzdělaná žena, jež i přes úmrtí manžela nepřestala být silnou osobností nejen pro sebe, ale i své děti.
Jak už zde někteří psali, časové určení jsem zde postrádala.
Jako všechny (obzvláště ale Amerikánu) knihy od autorky i tuhle doporučuji.

1 24.02.2021

Velice užitečné dílo, které pomůže nejen jako takový návod pro (začínající) knihaře, ale i vhled do celkového knihařského řemesla. Jistě se mi bude hodit jako učebnice, až si sama budu zkoušet náročnější knihařské techniky.
Co bych asi vytkla je to, že se kniha v kuse hůře čte a to hlavně z důvodu detailního popisu různých činností, kvůli kterým se může pak kniha zdát i zdlouhavá - konkrétně bych uvedla třeba zlacení, jakékoliv. Dále pak mi dělalo problém, že jsem se při některých těchto popisech ztrácela - bez znalosti např. náčiní se špatně daná věc představuje.

13.02.2021

Pěkná kniha, minimalistická s krásnými fotkami a užitečnými tipy, jak ovlivnit životní prostředí byť na první pohled malými drobnostmi. Jedná se však o takový základ - pro toho, kdo se o téma životního prostředí zajímá již delší dobu, se tu nenajde příliš mnoho nového.
Ačkoliv pracuji v prostředí, které se snaží jít v ekologii příkladem, pár nových informací jsem se tu dozvěděla. Tipy na domácí produkty mám v plánu vyzkoušet a přehodnotím ještě některé “resty”, které mám v domácnosti.
Co mi přijde ironií a vadí mi je fakt, že je kniha tištěná v Číně, místo aby se podporovali lokální tiskárny a zmenšila stopa za následný dovoz.

5 31.01.2021

Taková kniha v knize v knize.
Kniha byla zvláštní (ostatně ale asi u Murakamiho nic překvapujícího) a zůstala mi po ní taková... příjemná pachuť - jak kdybych v příběhu něco zapomněla.
Ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla, v polovině jsem se těžko otrhávala a těšila se na opětovné čtení a naopak na konci mě trochu nudilo opakování pasáží, které již byly zmiňovány v příběhu víckrát a s nutností jsem dočítala poslední stránky.
Mám pocit, jak kdyby se v příběhu vyskytovaly nenápadné smyčky, které se jen detaily liší od předešlých v příběhu.
Líbilo se mi, že jeden z hlavních hrdinů se věnuje psaní/je spisovatelem, líbila se mi hlavní postava Aomame od hlavy až k patě a fakt, že si schovávala tu konkrétní lásku v sobě a i Fukaeri měla své kouzlo.
Poslední knihu nebudu číst hned, dám si odstup, ale těším se, až se dozvím, jak to s hlavními hrdiny dopadne.

27.01.2021