AnjaVCL komentáře u knih

Po sympaticky podivném Do tmy a mrazivém Ke dnu, které mne obě velmi chytly, přichází zklamání. Sympatické a pro Bolavou specifické rezonance magického realismu jsou přínosem potud, dokud se věc nezvrhne do fantasmagorie, kde se nikdo nechová ani trochu přirozeně, motivace postav jsou naprosto náhodné, kauzalita nemá ani magickou logiku... Navíc mi připadá - nevím, jestli je to tím, jak ke mně díla přicházejí - že motiv dvojice/trojice vodník + jeho milenka (+ jejich dítě) už je natolik vytěžený, že narazit na něj znova mne příliš netáhne.
Ano, pokud se člověk zaměří na jazykovou stránku a sem tam nějaké roztomilé motivky typu bulgur, vyměšující psi a vyměšující děti, je nad knihou poněkud občerstven. Podivná přemrštěnost a víceméně banální happyend s tím bohužel nehraje.
Pokud by kniha zůstala v realitě se špetkou magična, jistě by to nebylo tak křečovité.

1 07.02.2021

Kromě toho, co je zde vyzdvihováno ve velké části příspěvků, bych opravdu ráda pochválila sondu do metodiky průzkumů. Málokdo si sám od sebe uvědomuje, jak se na modely dívat a podle čeho posuzovat jejich relevanci. Zde je dost jasně a srozumitelně nastíněno, kde jsou potenciální problémy. A jak je vlastně těžké jako výzkumník k problému přistoupit, aby získaná data rozumně reflektovala realitu a nebyla snadno napadnutelná.

7 27.01.2021

Je pravdou, že Borgesova “anglickost” mi byla dosud nepochopitelně neznámá... Ten jeho mírně podivný humor stojí za to.

1 21.01.2021

Všechny udělené hvězdy patří Kunderovi a vlastně jen jemu, zkrátka proto, že je to Kundera - a známe ho, jak to s ním je. Osobně si myslím, že Salmona poněkud tahá za nos, zejména v závěru si z něj dělá legraci, ale milému žurnalistovi to patrně nedošlo a stále se s ním baví strašně vážně, čímž si dává vlastní gól.
Moc tedy nechápu formu knihy, vždyť tohle musel být článek v časopise na pár stran - forma knihy je dle mého názoru velice zbytečná.
Můj dojem navíc snižuje téměř polovinu knihy zabírající Bílkův text, jenž je jakýmsi výčtem suchých informací a není vůbec zajímavý. Po Kunderově nádherně plynoucí řeči je to facka.
Takže Kundera gut, ostatní nicht so gut.

18.12.2020

Jsem spíše čtenář konzumující knihy po dávkách větších než malých, ale tuto knihu jsem si dávkovala a hluboce vychutnávala. Od Hájíčka jsem zatím znala jen Dešťovou hůl, která mne ze začátku zaujala, ale později z mého pohledu spadla k průměrnosti v závěrečných pasážích (nálada ovšem nebyla špatná). Soubor povídek se ovšem ukázal jako ta pravá kniha pro mne. Už pár měsíců či více jsem nebyla z knihy tak nadšená.
Pokud někdo hledá neobyčejné popsání obyčejných věcí, tak to je přesně ono. Evokace atmosféry, nostalgie bouřící pod povrchem. Některé povídky nejsou tak staré, ale měla jsem z toho celkově hlavně silný feeling osmdesátkového bezčasí a trochu jiného devadesátkového bezčasí. Postavy mi přišly svým způsobem životnější než v románech, navíc čtenář občas nazíral postavy z různých úhlů díky provázanosti příběhů.
Něco z toho dýchá, subtilního, nostalgicko-melancholického.
Nejvíc to asi cítím v alergologické povídce, která se mne dotkla možná nejvíc, ale bylo to vlastně všude.

5 11.12.2020

Tohle bylo zklamání. Jasně, pár vtipných situací se našlo, ale jinak tam byla spousta opakujícího se balastu, ze kterého mi bylo leda trapně. První polovina knihy jakž takž odsýpala, ale druhá už byla utrpení. Vtipné to bylo, dokud se autor držel uvěřitelné bizarnosti, později už to vše bylo strašně křečovité (stará panna běžící nahá jen s růžencem atp.). Kromě toho mne popisy kyprých venkovanek moc nebaví, pokud zabírají něco jako třetinu knihy. Nemám rozhodně nic proti erotice v literatuře, ale nesmí být tupá a cyklicky se na stejné brdo opakující. Ano, autor mohl chtít představit určité charaktery a typy se vším všudy, leč bylo to dokolečka totéž. Jak už tady někdo nastínil, ve Zvonokosech mohly existovat jen dva typy žen - ty kypré a povolné (tedy žádoucí), nebo hubené a protivné (a těm všichni řeknou fuj a budou se jim smát). Jistě, nějaká reflexe vesnického života tam byla, ale taky tam byla hromada dost hloupých předsudků a stereotypů. Chápu, že to někoho mohlo pobavit, jako oddechové letní čtení to třeba ujde, ovšem jako “klasiku” to nechápu - opravdu nevidím kvality, kvůli kterým by měl dnešní čtenář knihu číst. Aby se smál někomu, komu napuchly koule?

5 23.11.2020

Docela těžká kniha k hodnocení, zejména když se k tomu zatím nikdo neodhodlal. Trocha surrealismu, trocha anatomických schémat, trocha prasečinek, trocha normalizačního bezčasí, trocha devadesátkové deziluze, trocha autobiografie. Místa vtipná i slabší, chce to trpělivost.

05.11.2020

Takto - dá se to číst a Kratochvil samozřejmě umí s lehkostí psát. Pomrkávání u hahaha miliónté narážky na Kunderu v jeho díle už mi ovšem nepřijde jako nic úžasného. Nemůžu si pomoci, ale centrální milostný příběh mi přišel banální a velice sešroubovaný vůlí, kauzality dávaly asi takový smysl jako u Dana Browna, historická autentičnost nic moc. Absolutně mi to nepřipadalo věrné, celou dobu jsem cítila, že je to vykonstruovaná pohádka, která nevzbuzuje v mé mysli zaujetí a ponor do příběhu. A vstupy autora do příběhu mi připadají takové, jako by si někdo v příručce o postmoderně přečetl, že se to tak v postmoderních knihách činí. Předvídatelné, na knize jsem si moc věcí neužila. Při vší úctě, výhru Litery nechápu.

5 02.10.2020

Bravo. Pracovat 9 let na přísně vyprojektované záležitosti a neudělat z toho pekelnou nudu si opravdu může dovolit málokdo.
Ano, v některých pasážích moje pozornost kolísala, ale jindy jsem se bavila, nasávala atmosféru, chytala narážky. Borges, Márquez, ale třeba i narážka na postavu soudce Wargrava z Deseti malých černoušků Agathy Christie. Vše to ani odhalit nejde. Pro českého čtenáře místy mírná ajvazovina (popisy zejména obrazů a různých bytových zátiší).
Existuje lepší intertext?

2 28.09.2020

“To zas skončí hajlováním.”
“Bělohradský, to je Bohdalová český filosofie.”
“Morava jako průser.”
Tahle kniha plná spíše nesympatických lidí, binge souložení a hektolitrů chlastu je vlastně něčím poměrně sympatická. Z hlubin se ozývají zlověstné podtóny, ale zároveň je vše, jak má být.

2 04.09.2020

Daňa, Pavel a 36 čtverečných metrů v Mnichově. Vracející se refrén, který spíše vyjadřuje klaustrofobii v abstraktní rovině než ve fyzické.
Než jsem knihu vzala do ruky, říkala jsem si, že dost možná mi bude připadat zbytečná - že byl Juráček v soukromí poměrně nesnesitelný a kromě fascinujícího uměleckého ducha měl pár zásadních špatných vlastností, jsem poměrně snadno vyrozuměla i z Deníku. Proč tedy číst o tom, že se skutečně často choval jako kretén (nejde-li nám jen o detaily bulvárního duchu)? Zkrátka proto, že kniha je výborně napsaná a zdaleka není jen o Horákové životě s P. J.; kdo by také zvládl přečíst přes 400 stran jen o tom, jak se Juráček hádá a kterak si dokazuje existenci svého nadprůměrného pinďoura. Naopak - v knize se setkáme s miniportréty řady dalších více i méně známých osobností, což je nesmírně cenné, neboť disent a spol. nebyl jednolitou masou. Setkáme se s echt intelektuály, hédonisty i burany. Občas zazní feministická struna, což je také dobře - ne proto, že je to nějaká ideologie, ale zkrátka proto, že ženy disidentů mohly být srovnatelně fascinující jako jejich protějšky, často charakterově vyzrálejší, a snad až na Olgu Havlovou poněkud opomíjené.
Horáková jde kromě toho i do minulosti a hledá paralely; někomu to může připadat šroubované a přespříliš intelektuální, leč mně to připadalo zdařilé - autorka rozhodně svou erudici nepředstírá, má výborný kulturně historický přehled. Pokud ji někdo kritizuje za toto, připadá mi to jako banální kritika vzdělání a aplikace humanitního myšlení. (K tomu bych řekla, že sama vyšší humanitní vzdělání nemám, jsem přírodovědec. Na filosofování pro filosofování jsem alergická a zde jsem s tím problém rozhodně neměla.)
Poměrně mě zaujal koncept Černého myslivce - asi nejsem typ ženy, který by na něco takového slyšel, ovšem po prvotním úšklebku jsem zjistila, že jako určitý sociologický typ to je vlastně zajímavá kategorie. Jakkoli nemusím Němcovou, v Horákové úvahách mne nerušila.
Místy by samozřejmě šlo mírně škrtat, kniha však měla spád a v nadšení jsem ji přečetla za nějaké tři dny.
V neposlední řadě jsem neviděla zajímavější a ucelenější reflexi analogie Juráček-Kafka. Většinou je pojata banálně, ovšem zde je téma pojato konstruktivně a nesmírně čtivě.
Nenechte se předem znechutit negativními komentáři - kniha není jednoznačná ani stoprocentně objektivní (což autorka říká hned v úvodu a je nesmysl jí to tedy vyčítat). Černobílá je jen Sylva. Dejte Daně Horákové šanci.

4 02.08.2020

Zhruba první polovina knihy mne velmi bavila a měla jsem dojem, že je to na recentní poměry docela zjevení. Z recenzí jsem získala dojem, že je tam hodně nechutností, ovšem očekávání bylo asi přehnané. Jestli někoho irituje pár poznámek o těle a o Bristolu, tak já to nejsem. Druhá půle mne přinutila s hodnocením klesnout - mohou za to fantasmagorické prvky (nevadily by při ústrojném zakomponování), jistá banalizace děje a menší množství zajímavých postřehů. Dobrá knížka se zkrátka v průběhu rozplizla.
Jinak pro čtenáře mého typu to žádná nálož není - přečteno za dva dny, trávení textu bez problémů. Lehká nesympatičnost vypravěčky je prostě spisovatelská strategie, která aspoň ze začátku fungovala solidně.

4 15.07.2020

Můj celkový dojem je spíše slabší. Hodně hodnocení zde na databázi je velmi pozitivních a já chápu, že někomu to mohlo jako silně odpočinkové jednoduché čtení sednout lépe. Možná jsem byla příliš natěšená (jsem pro bizarnosti a mystifikaci) a čekala jsem něco méně naivního (i když to je vlastně pro funk důležité).
Líbil se mi koncept organizace kapitol propojený se zásadním albem kapely. Úvodní část s předestřením nápadu a štiplavá kritika dobové hudební scény a společenské nálady mne navnadila. Pak už to ovšem šlo jen dolů, až jsem skončila na finálním hodnocení knihy.
Rozumím banálním a toporným promluvám jako zobrazení “soudružskosti” a příslušné rétoriky, ovšem topornost se mi zdála sahat i dál. Vyloženě pitomá mi přišla dějová linka s Růženkou, i když mohla ukazovat na banalitu padesátkových budovatelských lovestory, ovšem číst to mne nebavilo. Funk jsem příliš necítila a texty písní mi nepřišly o moc inteligentnější než konvenční produkce. Také se mi moc nelíbí (ne)návaznost dějů à la bondovky a brownovky, kde je děj sešroubován bez logiky jen pro to, aby autor dostal aktéry nepravděpodobnými úkony na žádané místo. Znova to může mít rozměr parodie, ale nepřišlo mi to funkční. Možná by se to dalo shrnout tak, že děj by mohl fungovat v delší povídce nebo v novele (zejména kvůli silnému startu a postupně se více vlekoucímu ději), leč 300 stran je hodně. Závěr s “osudy” a dukovanskou vizí mi přišel nemastný, neslaný - s neoriginálními ponaučeními o slávě a jejích úskalích. Tím myslím, že tam byly věci dobře implicitně patrné podané polopaticky, neboť čtenář je asi idiot a nesloží si to z dosti přímočarého děje sám.
V zásadě chápu autorovy postupy a motivaci, ovšem pro můj čtenářský zážitek nebyl tento koktejl dobře namíchán.

11.07.2020

Bizarně exaktní. Nádherná patlanice imaginace a bláznovství v obalu vědeckého jazyka. Zástupy (pseudo)vědců, kteří by klidně mohli být reální. Surrealismus všedního života a pořádná jízda. Pozurážení snad všech evropských národů. Otevřená satira na Balzaca a na filosofická pojednání. Nu, přečtěte si to.

04.07.2020

Našla bych pár zajímavých nápadů, ovšem zabíjí to klišé, nepřirozenost a občasné nepovedeně šroubované formulace. Autor by chtěl být Ajvaz (naprosto chápu), ale není.

1 01.07.2020

To, jak mne postupně začaly postavy iritovat, bylo správně. Tato kniha nemá hladit čtenáře po srsti. A intertextualita vládne. Sem tam PJ Harvey, Kundera, Cortázar... Nemám co dodat, zjevení v naší porevoluční literatuře.

8 12.04.2020

Ano, jak už tady padlo, i Ajvaz Ajvaze horko těžko překoná. Místy jsem měla dojem, že čtu Dana Browna bez zednářů, ovšem s vlněním vzduchu v odpoledním pokoji. První půlka mne poměrně bavila, později jsem měla dojem, že kniha ztrácí dech. Lepší než Lucemburská zahrada, ale není to milovaná Cesta na jih.
Ajvaz vlastně píše tu samou knihu pořád. Ale svět se mění a přicházejí flash disky a počítačové hry.

1 09.04.2020

Krásná kniha, nastolení atmosféry takřka brilantní na každé stránce. Místy trochu cortázarovské, chtělo by se říct, koncovky některých povídek mi to rozhodně připomínaly.

6 06.04.2020

Bravurní. Nevím, co to přesně bylo, ale chytilo mne to. Snad tou lakoničností a ironií. A výstižností ambivalence vztahu k Indiánovi.

06.03.2020

Prvních 200 stran mě poměrně bavilo, orientačně na čtyři hvězdy. Jednoznačné plusy jsou městská atmosféra (několikaslovné navození nálady rozpáleného letního města, poetický pražský místopis), neotřelý jazyk, komika, určitá bizarnost, podivné postavičky. To ovšem později vyprchává, ztrácí tah a převrací se do paranoidních vyprávěnek a trefování se do všech, mnohdy dost nespravedlivé (chápu, že kopnout si do Pižďucha a Kikiny může být lákavé a místy i trefné, leč programové urážení všech za všechno je únavné). Kecy o konspiracích a politice mne otrávily, od půlky jsem listovala a nenacházela motivaci číst dál, a to tak zpravidla nečiním. Kratší rozsah a méně prvoplánové zloby by výsledku pomohlo. Kvůli slibnému začátku mě to mrzí, nicméně kniha jako celek mne zklamala a nemohu hodnotit lépe.

23.02.2020