bob0985
komentáře u knih
Sudetenland
Leoš Kyša
Občas mi připadalo, že autor podceňuje čtenáře, že v knize je příliš mnoho klišé (novinář lepší policisty, žid...), že si autor cestu k dobré knize krátil a v některých chvílích ji nevěnoval dost pozornosti. Paradoxně jsem se stejně i já zamýšlel (jako autor na posledních stránkách), o čem to vyprávění vlastně bylo, co mělo ukázat. Vylíčení Sudet a vztahů v nich bych si uměl představit jinak, ne tak, že základem musí být detektivní příběh, na který se nabalují "komplikované vztahy", které jsou ale popsány velmi povrchně. Ten příběh byl pro mě zploštělý. Určitě jsou v knize skvělé momenty, myšlenky, které by se měly říkat nahlas, ale jaksi jsou utopeny v něčem, co dle mého názoru šlo vylíčit jinak, poutavěji. Občas rušilo, že hrdina příliš často ironizoval sám sebe. Mám pocit, že na lepší knihu chybělo sebevědomí.
Winterbergova poslední cesta
Jaroslav Rudiš
Jako rodák z Jizerských hor, s úzkou vazbou na Jablonec, Liberec, prarodiče od Hradce, cestující po regionu, do kterého je kniha zasazena (Vídeň, Graz, Bratislava, Budapešť), tak mi kniha skvěle sedla. Bitva u Hradce Králové, a tedy i tato kniha, prochází mým srdcem.
Modlitba za Owena Meanyho
John Irving
Každý detail má nějaký význam. Řekl bych, že kniha je zamyšlením nad smyslem existence každého člověka. Kniha mi připadla zajímavější a hlubší než Život podle Garpa.
Zimní včely
Norbert Scheuer
Skvělá kniha, vzpomněl jsem si na dědečka a pradědečka, kteří včelařili a nechali nám na zahradě včelín. Tedy nechali nám ho soudruzi. Ti jednou přišli a řekli, ať je včelín na střeše označen bílým křížem, aby se práškovací letadlo místu vyhnulo. Dopadlo to jako vždy, práškovací letadlo vzalo včelín útokem a o všechny včely jsme přišli. A tak nám soudruzi včelín zanechali.
Malíř pomíjivého světa
Kazuo Ishiguro
Někdy mi přijde, že v knihách tohoto autora není to důležité napsáno slovy, ale nachází se právě mezi řádky. Jak toho dosahuje; to je mi stále záhadou.
Přitažlivost pádu
Noel O'Regan
Cože, tohle byla prvotina? Opravdu skvěle napsaná kniha, která vtáhne do těžkého tématu, kdy příběh se odehrává ve velmi nedávné minulosti, což znamená, že kniha byla přeložena skoro bezprostředně po svém vydání v originále. Skvělý překlad paní McElveen, od které jsem letos přečetl asi už 3. knihu. Skoro to vypadá, že dobré knihy se teď píší jen v Irsku a nebo že Irsko a Česko k sobě mají nesmírně blízko ve vnímání a působení literatury.
Vyšlapaná čára
Sara Baume
Velmi se mi líbil popis a výklad moderního umění - performancí, kterými je kniha orámována. Seděl mi i příběh a celkově na mě kniha dobře působila. Hlavní hrdinka měla velmi chápavou maminku a okolí - to bylo celkem inspirativní. Dokázal jsem pochopit a vcítit se do pocitů hrdinky a toho, čím si procházela. Ostatně, jak bylo správně uvedeno v závěru, nárokům takového období je už věnována pozornost. Prvotinu autorky jsem nečetl, ale popátrám po ni. Překladatelka odvedla skvělou práci! Knize bych dal 4,5 hvězdy.
Vlak do Samarkandu
Guzel Jachina
Moje první kniha od této autorky. Líbila se mi a zaujalo mě, že hlavní hrdina vůbec nepochyboval o zvrácenosti doby, ve které žil - okrádání kulaků, příčiny hladomoru, absolutní neschopnost centrálního plánování Z mého pobytu v Rusku (měsíc na Sibiři) mi přijde, že Rusové o své historii nepochybují nikdy a v ničem, že vše berou jako nutnou oběť k tomu, aby bylo lépe, ať je či není lépe. Možná i proto autorka volí vlastně nekonfliktní narativ pro svého případného domácího čtenáře. Hrdinu zajímá jen záchrana dětí, vše ostatní je jen situací, kterou hlouběji úplně nehodnotí. Určitě by mě zajímal názor jiných.
Takové maličkosti
Claire Keegan
Příběh, emoce, tajemno, boj dobra a zla, láska, to vše na 100 stranách! Instantní zážitek.
Suttree
Cormac McCarthy
Tato kniha ve mně bude určitě dlouho zrát. Důvodů je hned několik. Autor popisuje místa, která jsou mi dobře známá a mám k nim velmi blízký vztah. Surovosti a syrovosti vyprávění rozumím. U hrdiny se mi velmi líbilo jeho pochopení pro odpadlíky a spodinu společnosti (v TN bývalo často zvykem jen pohrdání, nikoli pochopení), přičemž sám si stále udržoval určitý odstup, svoji třídu. Velmi mě zaujaly také jeho odchody ze scény, žádné přesvědčování, nucení druhých, aby se změnili... nejde to, jdu dál, čímž vlastně i celý příběh končí. Současně si tento rys vůbec nevykládám jako rezignaci na život.
Tato kniha se blíží více uměleckému dílu, které se musí vycítit, než jen příběhu na povrchu. Na začátku jsem s ní hodně bojoval a zvažoval, že ji ani nedočtu. O to víc jsem z ní měl niterný zážitek. Hodnotil bych 4,5 hvězdy, ale (in dubio pro reo) musím dát 5.
Na Gay Street je socha muže v lodi, který pádluje. Není k ní žádný popisek. Někdo uvádí, že socha souvisí s těžkými 80. léty v regionu. Pro mě ten muž v lodi může být klidně Suttree.
Edit: Překvapilo mě (trochu zklamalo), jak málo lidé z East Tennessee tohoto autora a jeho knihy znají.
Den pro šakala
Frederick Forsyth
Velmi dobrá dnes již klasika, odehrávající se v srpnu, takže ideální kniha na léto. Bavilo.
Básník (Román o Ivanu Blatném)
Martin Reiner
Kniha, kterou jsem měl dlouho v knihovně a chystal jsem se na ni, protože některé z básnických sbírek "hlavního hrdiny" jsem již četl. Před mnoha lety mě na tento román navedlo rozhlasové zpracování. Kniha nabitá nejen údaji o Ivanu Blatném, ale také Nezvalovi a dalších umělcích meziválečného období. Mnoho věcí jsem si připomněl, ozřejmil a asi i pochopil. O životě Ivana Blatného jsem povrchně to základní věděl, ale až nyní jsme asi lépe pochopil, jak číst některé jeho básně. Způsob dotvoření příběhu je skvěle umělecky zvládnutý.
Nejsem učitel, ale kdybych u maturitní zkoušky ve čtenářském deníku u studenta viděl, že četl tuto knihu, asi bych ho z poezie ani nezkoušel, protože ta kniha je skutečně zásadní almanach tvorby a básníků. Jsem rád, že jsem si mohl tak rozšířit a prohloubit své znalosti.
Zapůsobilo na mě i autorovo hodnocení toho, kdo se sešel na pohřbu Blatného. Hříšníci, polepšení hříšníci a andělé.
Kde zpívají raci
Delia Owens
V té knížce je vše poskládáno tak, aby to fungovalo jako skvělý příběh. Fajn oddychovka, občas trošku kýč.
Nevím, co si o knize budu myslet za měsíc a jak hluboce mě vlastně "obohatila".
Mlíkař
Anna Burns
Bylo pro mě poměrně náročné se dostat do tempa knihy a způsobu vyprávění - mnoho odkládání knihy na dlouhá období. Možná i proto, že z popisu knihy jsem čekal něco trochu jiného. Nevšední, jiné, zajímavé, nový obzor. V rámci myšlenkových pochodů se člověk skutečně “dostane do hlavy hrdinky” a není útěku/úkrytu. Literární kritici ten zážitek určitě popíší lépe. Edit: smekám před výkonem překladatelky! Edit 2: ta kniha ve mně stále zraje. Vlastně to byl velmi neobvyklý čtenářský zážitek - takové malé tajemství, které mám s dalšími čtenáři.
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Opět velmi dobrá kniha, kde se podle mě neskrývá jen snaha hlavního hrdiny mít od manželky klid, ale také je to jakási krátká studie vztahů a toho, jak lidé mezi sebou a spolu dokáží komunikovat. Některé hlášky jsou naprosto skvělé! Parafrázuji: jako mrtvoly jsme vedle sebe leželi celé manželství, takže pohřben chci být jinde... atd.
Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
Je těžké tuto knihu hodnotit, protože jsem přečetl již mnoho o Osvětimi a holokaustu. Ze začátku jsem měl obavu, zda se nejedná jen o fikci, která má spojit jednotlivé události, které se udály v Osvětimi a o kterých jsem již četl v jiných knihách nebo je znám z vyprávění, z osobních setkání...... Postupem času jsem ale autora asi pochopil a byl jsem rád, když se sám k tomu vyjádřil.
Z hlubin
Margaret Atwood
Řekl bych, že tato kniha je skvělou předchůdkyní dvou knih autora Davida Vanna: Srub, Ostrov Sukkawan - proto mě i velmi překvapilo, že v doslovu uvedených mladších titulů se vůbec tato novela neobjevuje! Vzhledem k tomu, že předchozí kniha se odehrávala především v NY, tak jsem chtěl číst něco bližšího přírodě. Z hlubin jsem začal číst jen náhodou a kniha mi skvěla sedla.
Svatá hlava
Hana Lehečková
Velmi syrová kniha, kterou jsem nečetl, ale slyšel jako audioknihu na ČR. Kniha na mě hodně zapůsobila. Mám pocit, že kdybych tu knihu četl, tak bych asi tomu nedal tolik, jako Jakub Albrecht, který tomu dal ještě další úroveň. Vzpomněl jsem si na Jižanské baroko, na amerického autora Cormac McCarthy nebo maďarského Szilárd Borbély... v představách s příběhem jsem byl někde u Kaplice a Velešína.
Vojna a mír I. díl
Lev Nikolajevič Tolstoj
Příběh je skutečně rozsáhlý, není však zdlouhávý, a proto stojí za to si tuto knihu (knihy) přečíst - sám jsem měl k dispozici vydání z roku 1947. Čtenáře, kteří mají obavu, že délkou se dílo blíží některému z Jiráskových děl, bych rád uklidnil, že Tolstoj věděl, kdy přestat s popisem a jinými formami výkladu, které by mohly čtenáře odradit, unavit. Tolstoj nepřekročil hranici, kdy bych si řekl, že knihu musím odložit.
Nicméně jedna část byla jaksi navíc - úplně závěrečná, druhá část epilogu. Nejspíše vzhledem ke své době měl autor potřebu se vypořádat filosofickými otázkami o tom, co a kdo utváří dějiny, a svoji polemiku do knihy zařadil. V dnešní době se mi jeví trochu nadbytečnou, a proto jsem ani jejímu čtení nevěnoval pozornost. Tato část by však neměla vyvolávat v čtenáři odsouzení příběhu a jeho zpracování jako takového.
Eva
Verena Kessler
Zajímavé nahlédnutí do ženského světa, který ale nemusí být mužům tak vzdálený, jak by si mohly ženy myslet. Kniha velmi dobře plyne a dává podněty k zamyšlení a současně vybízí k empatii.