charlizee komentáře u knih

Nejkrásnější a nejbolestivější vyznání.
Krutá a nesmlouvavá obžaloba.
Ryzí literatura.
Zamilovala jsem se od první stránky, od první věty.

2 26.02.2022

Já jako vůbec nechápu, kde se vyrojila ta vlna negativních recenzí a co od knížky tihle čitatelé čekali…
Za mě je to příručka psaná s lehkostí a nadhledem, navíc perfektně strukturovaná, začátečníkovi servírující vše v logické návaznosti a pokročilým umožňující přeskakovat, aniž by to narušilo systém, přičemž je i dynamika zachována.

Známá a jasná fakta se dávají do souvislostí - není tady nic objevného, ale právě ty souvislosti jsou přidanou hodnotou.

Prosím vás a úplně nejvíc boží je to, kolikrát je v knížce uvedeno slovo “zhlédnout” v různých časech a prostě správně… Jestli jsem někdy chrochtala nahlas blahem, tak teď. :D
Kéž si to přečtou všichni a zapamatují si správné užívání toho krásného slovesa.
•
Jo a ještě jedna perlička ze str. 219 - #summerfan aneb když místo zábavy myslíte na fanoušky. :)))

Tohle je mimořádná kniha.
Hutná, promyšlená a mrazivě reálná.
Za každým fantazijním prvkem je ukrytá metafora, která odkazuje k dříve prožitému a (bohužel) znovu možnému.
Autorka prostřednictvím příběhu působí na čtenářovu realitu a využívá tak síly, kterou literatura má.
“Tam, kde se pálí knihy, dojde nakonec také na pálení lidí.” - Heinrich Heine

4 20.02.2022

Znáte ten pocit, když je knížka výborně napsaná, má fantastickou atmosféru, ale přesto vás nechytne tak, jak by měla?
Tak přesně to se mi stalo s Dcerou sněhu.
Je to taková vyprávěnka s pohádkovými prvky, notně připomínající Knihu džunglí (jen s rozdílným podnebím)…, krásná, podmanivá…, ale sedla mi asi tak, jako když chci poslouchat Depeche Mode a místo nich se z rádia ozve Nick Cave.

4 09.02.2022

Proměněné sny jsou knihou rozhovorů a reflexí současného stavu církve. Budu teď znít jako nějaká šílená ezoterička, ale ta knížka mě úplně prostoupila. Ty příběhy silně rezonují a jakkoliv je to paradoxní, přes všechnu svou děsivost jsou mi milé a blízké.
A věřte tomu, že vás ta jednotlivá svědectví budou bavit, ať už jste nebo nejste nábožensky založení.

20.01.2022

Ať se propadnu do země, jestli Kontinuita parku nedostane Literu!

To je Kniha!
Co kapitola, to myšlenka.
Všechny jsou rámcově propojené jedním vyprávěním, každá je ale dostatečně silná a svébytná, aby fungovala samostatně.

Ten příběh vůbec není důležitý, zato všechno okolo něj velmi.

Drásá mě to zrcadlení, že momentálně jako společnost fatálně selháváme.
Díky hlavnímu hrdinovi, jeho postojům a intelektuálnímu boji se ale je k čemu upnout - přináší onu pověstnou jiskřičku naděje.

“Stromy i v době, kdy se všechno zrychlovalo, trvaly na tom, že porostou pomalu.”

Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.

8 16.01.2022

Sdílet tady přečtení knížky Děti nade vše je jako pozvat alergika na rande do botanické zahrady v sezóně květu…, ale zrovna tohle bych tak moc chtěla, aby na té síti uvízlo, že se toho paradoxu dopustím.
Nevím, kde se vzalo to označení “thrillerově laděný román”.
Asi že “detektivně laděný” nezní dostatečně moderně.
Každopádně to Delphine navlékla ukázkově a pod zástěrku únosu a vyšetřování nahustila tak naléhavou a aktuální sociální sondu, že jsem místy přestávala pod tíhou té reálné absurdity dýchat.
Tohle fakt stojí za přečtení.
Slibuju, že nasbíráte spoustu námětů k přemýšlení. :)))

• Jenomže Big Brother se nepotřeboval vnucovat. Big Brother byl přivítán s otevřenou náručí a se srdcem lačnícím po lajcích, a každý přitom souhlasil, že bude svým vlastním tyranem. Hranice soukromí se posunuly.

• Tohle předvádění sebe, své rodiny, každodenního života, honbu za lajky, to si nevymyslela Mélanie. Je to dnešní způsob života, bytí ve světě.

• Každý se stal režisérem svého vlastního exhibování a to se zase stalo nepostradatelnou složkou seberealizace.

16 09.01.2022

C. J. Tudor mě svým debutem Kříďák nepřesvědčila, to mi ale nezabránilo v nákupu jejích dalších knih. :))
Na Jámu jsem od začátku četla spíše vlažné recenze, proto mi tak dlouho ležela doma.
Přitom je poutavější, atmosféričtější, děsivější…, je prostě lepší než Kříďák…
Jasně, není to typ literatury, který vás někam posune - tohle je vyloženě oddechovka. (Pokud teda občasné noční můry považujete za odpočinek. ;) )
Stejně jako u předchozího příběhu střídá autorka dvě časové roviny - současnost a dětství hlavního hrdiny, které je spojeno s traumatickým zážitkem. Rozdíl je především ve větší míře “duchařiny” a ne tak snadno odhalitelném vývoji událostí, což je u knih podobného typu hlavním předpokladem úspěchu…
Jako narovinu. Za nějaký čas už vám děj asi nijak celistvě neodvyprávím, protože si budu pamatovat možná tak hlavní myšlenku vyprávění. Teď ta knížka ale splnila přesně to, co jsem od ní čekala.

5 04.01.2022

Psát o detektivce, která se kopíruje už dobrých 80 let, že je nápaditá, je informace asi tak hodnotná, jako když někomu budete popisovat, že v zimě je zima… Přesto dodám snad jen to, že mně u první dámy napětí právě to napětí často schází, což je ale dost možná dáno taky tím, že je ten příběh tak notoricky známý…
Za fun fact považuju jedenáct mrtvol na dvě stě třiceti stranách - kdejaký současník by to rozmázl na stran tisíc, ideálně ještě ve verzi na pokračování.
Jo a četla jsem vydání z roku 2017, to nejnovější z letoška (2021) už se jmenuje A pak nezbyl žádný. (Původní, britské vydání z roku 1939 znělo Ten Little Niggers, v USA v roce 1940 knížka vyšla pod odlišným názvem And Then There Were None). Mně osobně se ten druhý název líbí víc, ale dost mi vadí ta tendenčnost.

8 27.12.2021

Asi nikoho nepřekvapí, že je to dobré, trefné a upřímné čtení. Bolestné, přímočaré, reálné… Ty jo, těch přívlastků bych dokázala vymyslet!
Čtenář si od začátku uvědomuje, že vztah Richarda a Alice je dost špatně. Neprobíhá žádná zvláštní zamilovanost a souznění, co naopak probíhá dost, je přizpůsobování se a neustálé hledání vzájemné kompatibility. Postupně to soužití začíná být čím dál více nekomfortní, ti dva (t.č. již doplněni o dva potomky) to ale pořád drží pohromadě, nejsou šťastní, zároveň si to ale nepřipouští a své problémy neřeší. A tak čtenář čeká, kdy to praskne - čeká, kdy do hry vstoupí někdo další, kdo mu/jí otevře oči a ukáže lepší směr…
Ten příběh je vlastně úplně běžný, až banální, ale ten způsob, kterým takový příběh dokáže podat Petra Soukupová, je účinný a nepovrchní a fenomenální, a i když je to (zase) depka jako prase, já ji prostě miluju.
Slovy klasika: Shit happens. A s tím holt nenaděláš nic. ‍️

13 23.12.2021

Taková jiná kniha o dospívání.
Jiná v nejlepším smyslu slova.
Mladí i tady, v kraji zapomenutém, řeší klasické problémy dospívajících, staří (společně s mladými) sledují Esmeraldu, nicméně všechno je to popsáno tak nepovrchně, že prostě máte chuť autorku obejmout a vyjádřit jí svůj velký obdiv.
K tomu je příběh protkaný krásnými myšlenkami, metaforami a neotřelými přirovnáními.
Četla jsem to dlouho. Vyhodnotila jsem, že to bude mým naladěním se na podlaské plynutí času.

“Komáři se množili a umírali úměrně k životu, úměrně k akcím v Kauflandu.”

“Tajemství jsou na to, aby se o nich jednou mluvilo.”

9 05.12.2021

Říjnový seznam jsem našla díky Čtenářské výzvě, když jsem hledala čtení pro splnění 3. tématu.
Vhodnější kniha s retrospektivně vystavěnou kompozicí snad neexistuje.
Abyste pochopili: Celý příběh je vyprávěn od konce po začátek. Funguje to tak, že postupujete od poslední, 36. kapitoly, až ke kapitole první, která je tím pádem zařazena až na samý závěr. Bylo pekelně náročné si na ten postup zvyknout, zprvu jsem se musela vracet, abych si určité spojitosti vyjasnila a několikrát jsem měla nutkání se na to vykašlat a začít číst odzadu ve standardní časové posloupnosti.
Ještěže jsem to neudělala!
Protože ačkoliv se v příběhu vracíme do minulosti, tak jinak funguje jako klasická kriminálka a ke všem zásadním odhalením dojde na závěr (nebo na začátek?:D).
Detektivka je po formální stránce opravdu velmi, velmi originální a tak, jak mě nejdřív nebavila (a vyloženě mi vadily některé pasáže vypůjčené z červené knihovny), v druhé polovině se to výrazně zlepšilo, děj dostal spád a byl i zručněji napsaný. Dočetla jsem to zkrátka s dobrým pocitem.
Když se pak ale nad tou výstavbou zamyslíte, zjistíte, že je příběh schématu obrácené časovosti zcela podřízen a vykoukne na vás obrovská skládačka, u níž se obávám, že při opakovaném skládání (rozuměj čtení) by vykoukly všechny ty přílišné dokonalosti a nepravděpodobné dialogy.
P.S.: Obdivuju redaktora knihy, musela to být nesmírně obtížná práce. V české verzi poklonu skláním skvělé Karin Lednické.

1 19.11.2021

Jo, jsem předpojatá, protože Bowieho naprosto nekriticky zbožňuju, přesto si troufám tvrdit, že tenhle životopis bude bavit i nefanoušky.
Za mě perfektní forma, výstižné ilustrace a vypíchnutí zásadních momentů tvůrčího i osobního Davidova života.
•
“I'm absolutely sane
As long as we're together
The rest can go to hell
I absolutely love you
But we're absolute beginners
With eyes completely open”

8 08.11.2021

Zcela upřímně, kdyby pod tou knížkou nebyl podepsaný Jan Němec, nejspíš by mě minula.
9 rozhovorů o spiritualitě, duchovnu, náboženské zkušenosti, hledání a nalézání…
9 rozhovorů, z nichž mě právě devátý, vedený se sestrou Denisou Červinkovou, hluboce oslovil.
Není to úplně knížka ke čtení, jako spíš k přemýšlení. Část si přečtete a pak se tak nějak odstřihnete od světa a utřepáváte to v sobě…
Anebo taky dohledáváte ve slovnících, co jsou rekolekce a jaký má přesně význam slovo kontemplativní… :-))

5 08.11.2021

Ve škole jsme se vždycky učili, že Hamlet předstíral své šílenství.
Dokud jsem to teď nepřečetla, netušila jsem, jak kontroverzní názor jsme memorovali. Vůbec to není tak jednoznačné…
Martin Hilský ve svém doslovu uvádí, že Hamleta proměnila mystická zkušenost, setkání s duchem. Z toho se dá určitě vycházet, vždyť koho by podobný zážitek neproměnil. :-)
Vlastně by mě spíš zajímalo, kam se vytratilo podobné jednoduché zamyšlení se v našich školách, protože ať sáhnu po kterémkoliv svém literárním sešitu, tam najdu stejnou (dříve uvedenou) základní premisu.
Není nad to se stále vzdělávat. :-D

6 08.11.2021

Přesně tohle je kniha, kterou bych chtěla, aby četla v dospívání moje dcera, kdybych nějakou měla. :-D
Bylo to strašně mile holčičí a než mě za moje zobecnění začnete hejtovat, tak vězte, že to neznamená nic jiného, než že si prostě nedokážu představit chlapa začteného do této knížky. (Ale možná změním brzy názor, můj muž má na nočním stolku připravené k přečtení Malé ženy. ,:-D )
Ten příběh je nápaditý, obsáhne několik časových rovin, aniž byste se v nich ztráceli, a i když je současnosti věnováno značně více prostoru než předcházejícím 300 letům, tak je to konzistentní a zapadá to do sebe.
A fakt mě bavilo, jaké myšlenky tam nenápadně rezonovaly - nesmrtelností počínaje a Faustovskými přáními konče.
• Svůj slovník jsem rozšířila o nové slovo palimpsest.
• Definitivně jsem si Addie zamilovala za její oblibu filmu Na sever severozápadní linkou.

2 08.11.2021

Vynikající povídková kniha.
Každý příběh je unikátní, ač v maličkostech propojený s jiným a mou nimravou duši to neskutečně bavilo hledat a objevovat.
Moc se mi líbily i literární hry, kterými je nejedna povídka protknuta a některé věty byly tak nádherně poetické, že bych je mohla číst stokrát.
Přestože jsem v Českých Budějovicích byla všehovšudy třikrát, mám díky knihám Jana Štiftera pocit, že je znám.

4 03.10.2021

Emira je černošská au-pair a při jedné večerní návštěvě supermarketu je zdejší ostrahou podezírána z únosu svěřeného dítěte.
Taky na vás tenhle jednoduchý vhled působí dojmem, že se bude příběh točit kolem rasismu?
To téma tam sice pořád tiše promlouvá, ale daleko víc je to o ovlivňování (druhých), omezování (osobní svobody), předsudcích a hlavně takovém tom debilním “já vím líp než ty, co je pro tebe nejlepší”…
Celé je to napsáno takovým ležérním stylem, že máte hodně často pocit, že čtete nějakou easy story, ale přitom to vůbec neklouže po povrchu, je to naléhavé a autentické.

2 18.09.2021

Vždycky si strašně užívám, když se příběh odehrává na mně dobře známých místech. Detektivka z Brna mě proto vyloženě potěšila.
Je to čtivé, příběh má spád, ale zároveň je to tak přitažené za vlasy, že i Dan Brown místy nestíhá. :-D
A co mi teda dost pocuchalo nervy, byl velký skok v deníkových záznamech legionáře, které se prolínají s hlavní, současnou osou příběhu. Všechny zápisky se vztahují k jednomu období, jdou z jasného bodu A (fronta) do jasného bodu B (návrat domů) a pak k poslednímu vede nevysvětlitelný skok ?třiceti? let. V jednu chvíli prostě čtete o návratu domů z 1. světové války a najednou, o pár stránek dál, se mluví o účasti v odboji, nepropustných hranicích a politických výsleších…, takže se dovtípíte, že se odehrál posun v čase, ale v kontextu těch předchozích záznamů to působí strašně nelogicky… Skoro si myslím, že lidé, kteří se neorientují v novodobých dějinách, by vůbec nepostřehli, že jsou o pár dekád jinde. A takových lidí je, bohužel, až děsivě velké množství.

3 25.08.2021

Lidi zlatí, tohle je tak dobře, ale TAK DOBŘE napsané, že si až skoro myslím, že Hanka Lehečková vlezla nějaké reálné Fanynce do hlavy a všechno to zaznamenala. Je to neskutečně autentické a tak šíleně drásavé, že se mi fakt tajil dech a teď ke konci jsem knížku jednou dokonce zaklapla, musela se zhluboka nadechnout a sbírat odvahu, abych to dočetla.
Ano, vím že je kniha částečně autobiografická, ale třeba já bych se takto nedokázala přenést do své o 25 let mladší hlavy, abych celou tu problematiku popsala svýma tehdejšíma očima a logikou… Takže ať už je kniha autobiografická jak chce, má autorka můj velký obdiv za skvělé zpracování.

6 18.08.2021