Clara_C komentáře u knih

Veselé čtení o neveselých věcech. Mám ráda podobné knížky a se smutkem pomáhá nejvíc právě humor.
Takže proč ne. Určitě skvělá volba do depresivní doby.

8 22.01.2022

Ano, možná víc romantické a romantizující než bylo nutné. Přesto velmi dobře napsané.
Je vidět, že v každé zemi s totalitním režimem se děly jiné hrůzy. Téma dětí, jejich předstíraných úmrtí a prodávání do čistých rodin, co mi to jenom... Nacismus a totalita jsou v mnoha ohledech velmi blízko. Totalita je horší v tom, že hrůzy mezi sebou provádí vlastní lidé.
Autentické prvky dodaly všemu ještě větší náboj. Španělsko, jako země, mě trochu míjelo, jsem proto za knihu vděčná. Byť by nebylo na škodu jít víc na dřeň.

21 17.01.2022

Moc se mi líbila knížka Do vody, byla jsem tedy zvědavá na další, podobnou knihu. Nevím, zda je to tím, že jsem se posunula v nárocích na kvalitní čtení o kousíček výš nebo mým přílišným očekáváním, ale nemohu říct, že bych byla z četby u vytržení. Mám ráda rodinné propletence, minulost, tajemství, křivdy i vztahy.
Ale tady je vše podáno moc přímočaře a jednoduše a někdy zase nijak.
Zmenšit písmo, vyjde knížka tak na brožurku.
Škoda.

11 12.01.2022

Úchvatné. Je to lepší než první díl. Olive je starší a tím pádem se zdá být čtení depresivnější. Téma smrti - k smrti se bojím smrti - je téměř všude. Ale jsou to stejné otázky, které si klademe všichni, stejná tajemství i trable řešíme ve svých rodinách.
Krásné. Dojemné. Jednou si budeme muset každý přiznat, že jsme zestárli, když se podíváme na svoje ruce, na svoje kdysi mladé tělo a budeme se velmi divit, kdy se nám to v životě vlastně stalo.

15 08.01.2022

Ne úplně lehké čtení. Tragédie, s níž se nikdy zbývající členové rodiny nevyrovnali. Ačkoliv se může zdát, že z Elišky vyrostla normální žena, z té rány se nejde vzpamatovat. Snad jí její nejbližší pomohou. Nejhorší je, že člověk zůstane se svými nočními běsy i pocity sám, protože ví, že tohle nikdo jiný nepochopí. Je těžké překročit svůj stín.
Pouze pasáže, které popisovaly podobné, skutečné zločiny na dětech, jsem přeskočila. To mi vskutku coby matce dobře nedělalo. Ne proto, že bych byla přecitlivělá, ale těch hrůz je kolem už nějak moc.
Nicméně obdivuji a smekám před každým, kdo neměl jednoduché dětství a přesto se dokázal postavit na vlastní nohy.

15 04.01.2022

Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila. Možná pro někoho nudná knížka. Pravda, je hodně jiná, spíš jí pochopí ženy než muži. A pochopí jí spíše ženy než dívky.
Nicméně hodně věcí k zamyšlení, ale někdy se nad vším přemýšlí až moc - ohledně sexu by Nacuko neměla až tolik přemýšlet, někdy je dobré nechat vše plynout. I když, kdybych uvažovala jako Nacuko, ušetřila bych si plno citových problémů:-)
Prsa v knížce nejsou prvořadá, jde spíš o vajíčka. I když pán hovořící o kvalitě svých spermií též zaujal. Těžko říct, jak bych reagovala sedět naproti němu. Zneužívání i chudoba se netýká pouze dětí v Japonsku.
Líbilo se mi, jak se snaží všichni sdělit přímo své pocity. S city už měli trochu problém. S rodinou jsou problémy všude. Ale nakonec je jeden rád, že nějakou rodinu má.
Zvláštní, ale rozhodně ne zbytečná kniha.

13 02.01.2022

Nemá smysl psát něco o knížce. Pokud čtete už tento díl, všechno víte. Nechápu, jak to jen ta Marsons dělá, že její knížky zhltnu na posezení. Přes náročné téma kolem dětí opět skvělé čtení.

22 27.12.2021

Sic neuspořádáné, povídky jsou spíš takový myšlenkový a vzpomínkový trysk. Ale bravurní a americké. Žádné přikrášlování, jsou v ní myšlenky, kterých má někdy člověk plnou hlavu, ale neumí si je sám srovnat nebo je napsat. Když nad nimi venku přemýšlíte, říkáte si, že je to celkem zajímavá myšlenka, která by stála za to, abyste se o ní podělili s ostatními. Než dojdete domů, už jste naprosto jinde a z myšlenek či pocitů nezbyde nic než torzo. Takže díky, Lucio.
Jedna z mnoha zajímavostí pro mně byla výroba ofrendy. Oltáříku pro mrtvé. Se vším co by si jen mrtvý přál. Plno barevných květin, tabák, fotografie příbuzných, mango, loterijní losy, tequilu, pohlednice z Říma, meče, svíčky a káva. Lebky se jmény přátel.. Cukrátka ve tvaru kostlivců, aby měl něco k zakousnutí.

" Momentálně jsem v Mexiku. Letos jsme vyrobily krásnou ofrendu pro mojí sestru. Byly na ní tuny květin, oranžové, purpurové, nachové. Spousta bílých votivních svíček. Sošky svatých a andělů. Maličké kytary a těžítka s Paříží, Cancún a Portugalsko. Chile. Všechna ta místa, která navštívila. Desítky a desítky lebek se jmény a podobenky jejích dětí, nás všech, kdo jí milujeme..Fotka táty v Idahu, jak jí drží v náručí ještě jako miminko. Básničky od dětí, které učila.
Mami, ty jsi na té ofrendě nebyla. Ale nevynechaly jsme tě schválně. Vlastně o tobě těch posledních pár měsíců mluvíme s láskou.
Celá léta jsme se Sally, kdykoliv jsme se sešly, jako posedlé nadávaly, jaká jsi šílená a krutá. Ale ty poslední měsíce..přece jen je asi normální, že když někdo umírá, má tendenci tak nějak rekapitulovat, na čem mu v životě záleželo, co krásného ho potkalo.Vzpomínaly jsme na tvoje vtipy a na to, jak ses dovedla dívat kolem sebe, jak ti nikdy nic neuniklo. To jsme po tobě zdědily. To, jak se díváme na svět.

" Vzdechy, tlukot našich srdcí, porodní stahy, orgasmy, to všechno postupně splyne v souzvuk, stejně jako se sladí odbíjení kyvadlových hodin, když je umístíte vedle sebe. Světlušky ve větvích stromu poblikávají v naprosté harminii. Slunce vychází a zase zapadá. Měsíc přibývá a ubývá a ranní noviny obvykle přistanou na verandě v šest třicet pět.
Když někdo zemře, čas se zastaví. Samo sebou se zastaví pro nebožtíka, tedy možná, ale pro truchlící pozůstalé se čas vymkne kontrole. Smrt přichází příliš brzy. Nedbá na příliv a odliv, dloužící a krátící se dny, na fáze Měsíce. Roztrhá kalendář na cucky. "

11 27.12.2021

Knížky paní Klevisové jsou čím dál lepší. Rozplétání dějin, rodinných vztahů a hledání východiska ve jménu pravdy, vážně moc dobře rozdané karty. A kus historie, o které jsem neměla tušení.

" Vyčítám si, že jsem se dost nevěnovala rodičům, že jsem od nich utekla a skoro je nenavštěvovala, takže teď nedokážu vyhodit jedinou věc, co mi po nich zůstala. Oprašuju si kamínky z výletů a popraskaný vařečky a nevkusný umělohmotný kytičky, kterých se dotýkala moje máma, protože mě mrzí, že jsem na ni kašlala.
A bylo to tak. Odmalička jí štvalo, že její vesnici lidi přezdívají Rumunov a na její předky se někteří dodnes dívají svrchu. A tak se ke všem, kdo k tomuhle místu patřili, obrátila zády. "

22 19.12.2021

Ztotožňuji se s hodnocením níže od Bosorky ohledně Františka. Celkově je k zamyšlení minulost lidí, kteří páchali takové činy ve jménu totality nebo z jiných důvodů. Každý jednou zestárne a jeho bilancování nad prožitým časem je už vskutku ztráta času. Chovejme se tak, abychom se za sebe nemuseli nikdy stydět ani omlouvat.
Nadpřirozeno mi v knížce nevadilo, je na způsob Božího soudu, když si se spravedlností nebo odplatou neumíme poradit sami. Spíš mi přišlo nedotažené nebo nedovysvětlené hlavně kolem Pastora a lidí, kteří opouštěli Společenství.
Moc vydařená knížka.

9 17.12.2021

Výborné. Nečekala jsem od knížky žádné zázraky a o to víc jsem si čtení užívala a na konci docela čuměla. Mám ráda knížky, kde se prolínají různé časové roviny, navíc vypravěné ze dvou úhlů pohledu. To, že je to tady tchýně vs. snacha je pochopitelné, je to asi nejvíc diskutovaný vztah. Nicméně tohle funguje obecně v rodině, ať je to manžel x manželka, matka x dcera, ale hlavně se to týká nás, žen, které musíme všechno pitvat a tisíckrát všechno převrátit, aniž bychom dosáhly nějakého řešení. Prostě přesně tak to v životě chodí. Říkáme si, že v knížce spolu lidé v rámci rodiny nemluví, každý něco tají. A ono je to v reálu jinak? Každý máme od těch druhých jiná očekávání a každý se vidí jinak v očích těch druhých.
Myslím, že tohle bylo v knížce velmi výstižně popsané, ale málokdo se v tom bude chtít najít.

" Zmlknu. V jejím výrazu se odráží čirá, nefalšovaná nenávist. Vzpomenu si na Ollieho návštěvu před pár minutami a náhle si uvědomím rozdíl mezi syny a dcerami. Synové vidí vaše nejlepší stránky, zato dcery vás vidí skutečné. Vidí vaše chyby a slabé stránky. Vidí všechny vlastnosti, které samy nechtějí mít. Vidí vás přesně takové, jaké jste....a nenávidí vás za to.

Vše, na čem mi záleží, jsem si musela vybojovat. A nic, na čem mi záleží, nestálo ani cent. "

15 10.12.2021

Jako velký nadšenec přes zvířata jsem si nemohla nechat ujít tuto knihu. Tento román. Velmi dobře se mi četly všechny tři dějové linky, můj obdiv má každý, kdo nadřadil záchraně koní svůj osobní život. I za cenu narušených vztahů s těmi nejbližšími. Hodně zajímavá kniha, byť zčásti fikce, základní informace zůstaly zachované. Co se stalo s posledními koňmi v budoucnosti, nad tím můžeme pouze dál přemýšlet. Každý ve finále bojuje o přežití, i my.

" Ano, miminka se drží, pomyslela jsem si. Malinkaté ručičky, které nás chytají za dospělácké prsty, tlusťoučké pěstičky, co se tě drží za ruku při prvních krůčcích, vystrašené ručičky, co se schovávají do těch tvých, když jim svět připadá nebezpečný. Drží se a pak se jednoho dne pustí.
A později se někdo drží jich, protože jejich ruka vyrostla. Ruce představují lidské pouto a ten, kdo nikdy v životě nemá možnost držet druhého člověka za ruku nebo koho nikdo nedrží, nežije pořádně.

Možná jsi putoval dlouho, ve velkém kruhu. Všichni lidé chodí v kruhu. Bez pasu a kompasu nedokážeme udržet přímý směr. Jedna noha je silnější než druhá a táhne nás určitým směrem. Kruh může klidně být velký, ale zůstane navždycky kruhem. "

8 05.12.2021

Nevím, dá-li se psát o knížce nabité tolika depresemi, že byla pěkná. Témata silná, vskutku ze života. Je těžké vstát ráno z postele, když není pro co žít, nebo kdy se člověk nemůže vyrovnat s minulostí, s tragédiemi, které jej postihly. Jak říkáme tady, zlomená ruka se zahojí, ale zlomená duše či to, co se jiným líhne v hlavách, s tím se těžko něco dělá. Za mně nejvíc Brácho. Ale všechny povídky byly velmi osobité.

" Jsem slušný člověk. Musí to o mně říct každý, kdo objektivně posoudí můj život. Však to taky často od přátel slýchám, ty jsi tak dobrá, všechno děláš strašně správně a pořádně. Mají pravdu. Chodím do práce a starám se o děti, dělám s nimi po večerech úkoly a pak jim před spaním čtu pohádky, třídím odpad a kompostuju, kupuju vejce od šťastných slepic, v supermarketu si nevybírám z regálů to nejlepší ovoce, protože na něj nemám větší nárok než ostatní spotřebitelé, trpělivě naslouchám přátelům, když mluví o svých problémech, a neuděluju jim nevyžádané rady, rozdávám věci po dětech a nic za to nechci, a když jsem jednou při parkování odřela lak na vedlejším autě, nechala jsem jeho majitele vyvolat v obchodě a zaplatila opravu. Z vnějšího pohledu se mi tedy nedá nic zásadního vytknout. Někdy si však říkám, že můj takřka dokonalý život je jen fasáda a ve skutečnosti kdesi uvnitř mě dřímá něco, co mě definuje mnohem víc. Ve chvílích, kdy se dostanu do situací, které psychologové nazývají mezní, přestávám kontrolovat své vědomí a z mého podvědomí začínají vylézat myšlenky, s nimiž bych se nedokázala svěřit ani své terapeutce. Vůbec se totiž nehodí k obrazu, který o sobě buduju pro své okolí. Vynořují se pouze vyjímečně, ale jsou to myšlenky tak černé a těžké, že je s sebou budu namáhavě vláčet životem až do smrti. Jsou mimořádně zákeřné, napadají moje tělo zevnitř jako sněť a likvidují jeden orgán za druhým. Doufám, že tahle choroba, která mě rozežírá zevnitř, není infekční a že se před mou smrtí nerozšíří do okolí. Že s mou smrtí zanikne a že na děti tuhle nemoc nepřenesu. Nechci, aby měly život, který musím žít já. "

17 28.11.2021

Což o to, je to napsáno poutavě, čtivě. Nicméně nic hlubokého od knihy nečekejte. Téměř celou dobu, co jsem knížku četla, mi to přišlo jako nějaká další verze pohádky Kterak Honza ke štěstí ve světě přišel. A buchty tam byly pouze v jiné podobě :-)

Přitom téma skvělé, o kytarách a vůbec kapelách by se člověk mohl dozvědět i víc a Honzovy avantýry tam nemusely zabírat až tolik místa.

Ale prostě bigbít.

13 22.11.2021

Za mně vynikající dílko. Jistě, autorka obdivuje Kinga a je to znát. Nicméně já též obdivuji krále hororu a bohužel nenapíšu víc než pár řádek sem :-)
Měla jsem přečteno téměř na jeden zátah, mám ráda příběhy městeček a osudy lidí v nich. Tady jeden úplně vnímal zaniklé doly i zašlou slávu starých časů. A když vám to všechno vypráví jeden z dalších zoufalců, máte co dělat, abyste se z těch vztahů vymotali ve zdraví.
A rozhodně bych nečekala v detektivkách až strašidelných příbězích životní moudra, i když u C.J. bych už mohla.

" Rád bych řekl, že jsem měl při pohledu na Annie zlou předtuchu, že zlý vítr přehnal přes oblohu temný mrak, z větví stromů se zvedli se zavřeštěním ptáci nebo že tichým večerem zaburácel hrom. Ale nic z toho se nestalo.
Takhle to v životě chodí. Nikdy vás nevaruje. Nenaznačí vám, že právě prožíváte moc důležitou chvíli, abyste se snad náhodou nezamysleli a neuvědomili si to. Nikdy nedá vědět, že něco stojí za to, abyste na tom lpěli, a zjistíte to, až když o to přijdete. "

15 15.11.2021

Náhodou jsem se dostala k této knížce a doslova jsem jí zhltla. Má pravdu pan spisovatel, že je víc známá jeho žena. Nicméně o to větší, a pro mně i osobnější překvapení je ON v podobě zatím této jedné knížky. Jsou v ní zmiňovaná místa, která znám, mám kořeny z matčiny strany kousíček od Kostelce. Když jsem se jí zmínila, že čtu výbornou knížku a co v ní, mimo jiné je, dotázala se jestli jsou zmíněni i bratři Hůlové. Jistě, že jsou, opáčila jsem.
Dobře, mám pro ní, díky této knížce, tip na dárek k Vánocům a jdu shánět knížku o keramice v Kostelci :-)
A rozhodně jdu dohánět své knižní vzdělání přečtením dalších autorových knih.

11 12.11.2021

U detektivek s Kim je vždycky nějaká přidaná hodnota v podobě výprav do psychických hlubin a odlišností. Téma nadaných dětí, potažmo chování rodičů k nadaným dětem, bylo a zřejmě je leckdy na pováženou. Myslím, že se často neliší od kdysi bizarních cirkusů, které se živily ukazováním odlišných lidí.
Už se těším na další díl, mám ráda tuhle sérii.

21 02.11.2021

Těžké téma, určitě donutí každého přehodnotit své malicherné problémy ve srovnání s předčasně dospělým Štěpánem. Nicméně vzhledem k tomu, že mám doma syna v podobném věku, vztahy s děvčaty rozhodně nemá na pořadu dne ( a rozhodně není sám ), takže tomu se spíš pousmívám. Ve vyprávění mně rozptylovaly nákupy v Ikea, názvy výrobků a prostřední část, jakoby vypadla z pořadu, co se dnes děje v Bille.
Je tam i dost nedotažených otázek a odpovědí na ně, ale přesto je to knížka, která vás nutí přemýšlet.

" Posadil jsem se a četl dál, obracel stránku za stránkou a docházelo mi, jak jsou lidi zlí a člověk s tím nic nenadělá. Zrovna jako když se Avi vysmívali, že je tmavá. A Maruška, že koktá.
Co má člověk dělat? Bůh mu dal ramena, dává mu i břemena, přečetl jsem si několikrát a začínal tomu čím dál víc rozumět.
Jako by se mi i trochu ulevilo. "

12 30.10.2021

Hodně zajímavá kniha. Nutí vás přemýšlet o životech, které vám jsou předkládány a pochopitelně se ptáte sami sebe jak to máte zrovna vy. Všichni se schováváme pod nějakou maskou, ať už přehnaným sebevědomím, nebo se snažíme ze všeho vymluvit, sami před sebou nikdy neutečeme. A důsledky našich činů nás dřív nebo později dostihnou.
Co knihu sráží je skutečně velké množství chyb, ale za tento diletantismus autorka nemůže.

" S odpuštěním je to těžké, stejně jako a omluvou. Omlouváme se proto, že se pak budeme cítit lépe, nebo proto, že se pak bude cítit lépe někdo jiný?

Moderní člověk se bojí ztrácet čas tím, že věci nedělá dost rychle; když ale nějaký čas ušetří, stejně si s ním neví rady a jenom ho zabíjí. "

9 29.10.2021

Určitě zajímavé téma, ale podobně jako Adam, mi knížka připadala buď kapku povrchní nebo uspěchaná. Četla jsem pasáže z Osvětimi a Mengeleho pokusy a nic to se mnou nedělalo, měla jsem spíš dojem určitého kalkulu. Závěr překvapil, ale nešokoval, příběh byl plný zkratek k rychlejšímu posunu vpřed, což byla někdy škoda.

" Spousta věcí, víceméně většina, které Adam prováděl, jí doháněla k šílenství. Způsob, jakým jedl: jako toulavé kotě s pusou dokořán, skřípal stoličkami a vrzal čelistmi; firmu a potažmo i její život řídil jako ukradené auto, hnané divoce, kamkoliv se mu zamanulo, a za sebou zanechával stopu z nesplněných slibů, nápadů a zaměstnanců, aby je po něm uklízela. Byl natolik nesmírně, niterně sobecký, že nedokázala rozpoznat, zda jsou pro něj ostatní lidé osobnostmi s vlastními životy a obavami, nebo pouhými hračkami, které mohl použít a vyhodit. "

9 22.10.2021