eva3992
komentáře u knih
Za katrem: Historky, co utekly z basy
Kateřina Míková
Pojďte se podívat do vězení! Autorka pracovala jako vychovatelka v mužské věznici a vezme nás s sebou do práce. Ukáže nám, jak to tam chodí, jaký mají vězni denní režim. Čekají nás i zážitky, rozhovory a dopisy odsouzených.
Od prvních řádků mi bylo jasné, že mám v rukou fajn čtení. Už jen díky tomu, jak autorka píše, mi je neskutečně sympatická. Dokážu si představit, že bych s ní zašla někdy na kafe, aby mi mohla povědět ještě o dalších svých zážitcích.
Celá kniha je psána s lehkostí, nadhledem, a hlavně s vtipem. Je znát, jak autorka moc dobře zná to, o čem píše. Navíc celou dobu promlouvá ke čtenáři a díky tomu vás to celé vtáhne a pohltí.
Čekají vás i ilustrace, které skvěle doplňují konkrétní historky. A dočtete se třeba i to, co si s sebou zabalit do vězení, takže vás už v životě jen tak něco nepřekvapí :-D
Jelikož jsem měla od knihy určitá očekávání (a to je u mě vždycky špatně ), myslela jsem si, že tu bude více zážitků s vězni a méně povídání o vězení celkově. Nakonec mi to však vůbec nevadilo, protože je knížka i takhle dobře vyvážená a autorka nám přináší od všeho tak akorát.
Pokud se chcete pobavit, ale i dozvědět nové věci, tuhle knihu si rozhodně přečtěte.
Sisi
Karen Duve
Zavřete oči a nechte se přenést do devatenáctého století. Ocitnete se na císařském dvoře ve Vídni i na anglickém venkově. Ponořte se do intrik vyšší společnosti a odhalte jejich tajemství.
V této knize už není Sisi ta mladá, poslušná dívka, ale zralá žena, která si chce žít podle svého. Odhalování pomníků a společenské akce ji už nudí, raději se prohání na koních, hlavně pak při jezdeckých honech v Anglii. Pod svá křídla si vezme svou neteř Marii Louisu, kterou však brzy využije pro své plány.
Ač je to kniha o císařovně Alžbětě, dala do ní autorka kus sebe. Sama totiž miluje koně a jezdectví, sdílenou vášeň tak v příběhu vykreslila opravdu podrobně a hlavně srdcem. Je znát, že ví, o čem píše a koní si v příběhu užijete opravdu hodně.
Jak je o Sisi známo, měla mnoho koníčků, zálib a zvyků. V průběhu vyprávění tak mnohé poznáme. Autorka nám ukáže Alžbětin život a pokud jste ho do této chvíle neznali, je možné, že vás kniha navnadí zjistit si další informace o tom, jak žila. Čeká vás tu i život smetánky a vyšší společnosti té doby. Krásné šaty a účesy, bály a divadla. Ale také pomluvy a intriky.
Bohužel jsem se však s touto knihou docela trápila. Absolutně mi nesedl styl. Ač je to psáno jednoduše, spousta vět mi připadal kostrbatých. Vůbec jsem se nemohla ponořit do příběhu a celé to šlo mimo mě.
Moc mě to mrzí, protože knihy o císařovně Sisi mám jinak moc ráda.
Milovala jsem Picassa
Jeanne Mackin
Pablo Picasso, nejen, že to byl velký umělec, ale k jeho životu patřily i ženy. Měl několik manželek a spousty milenek. V tomto románu se přeneseme na jih Francie a budeme sledovat „souboj“ milenek o to, která bude vyobrazena na Picassových dílech.
Picasso není zrovna můj oblíbený malíř a jeho dílo ani moc neznám, proto jsem se s chutí pustila do tohoto zbeletrizovaného životopisu, abych si k němu našla cestu. A jak se to podařilo?
Jak už to je u „béžovek“ zvykem, celou knihu jsem si dohledávala další informace o umělci, hlavně pak jeho obrazy. Vždy, když jsem o některém z nich četla, jsem ho potřebovala i vidět a propojila si ho tak s příběhem o tom, jak zrovna obraz vznikal (alespoň podle knížky). Díky příběhu jsem se tak dozvěděla spoustu nového, což mám na knihách ráda.
Ale jinak mi bohužel knížka nesedla. Dlouho jsem se nemohla začíst, vůbec mi nesedl autorčin styl a tím mě to prostě nepohltilo tak, jak by mělo. Když jsem se na konci knihy dozvěděla, co byla pravda a co si autorka přidala, trošku mě mrzelo, že větší důraz tam byl dán na tu smyšlenou linku.
Za mě tedy slabší knížka, ale i tak si ji ráda zařadím do mé sbírky „béžovek“.
Dům v Matoušově ulici
Tereza Boučková
Zamysleli jste se někdy nad tím, co by váš dům nebo dům vašich předků mohl říci o všech jeho obyvatelích? Já bych to rozhodně ráda věděla, stejně tak, jako Tereza Boučková.
Téměř před sto lety koupil vdovec Eduard Schwarz dům v Matoušově ulici, aby získal pro svou rodinu důstojné sídlo. Naše historie není v mnoha případech lehká a odráží se na osudech lidí, i na osudech domů. Autorka si dala velkou práci a začala sledovat stopy rodiny Schwarzových, ale i dalších obyvatel, kteří se ocitli ve stejném domě, i když v jiném čase.
Jelikož mám ráda knihy podle skutečných příběhů a mám ráda i knihy Terezy Boučkové, kniha mě okamžitě zaujala (a to nejen díky své zajímavé obálce). Teď už vím, že jsem udělala dobře, že jsem si ji přečetla, neboť byla skvělá!
Od prvních stránek příběh vtáhne a rozhodně upoutá čtenářovu pozornost. Mě si kniha získala natolik, že jsem ji nemohla odložit a přečetla ji na jeden zátah. Z textu je cítit určitá naléhavost, která vás zasáhne a pohltí. Probudí ve vás emoce a budete znovu prožívat hrůzy z minulosti. A to nejen té dávné. Autorka se zde dotkne i války na Ukrajině, přepadení Izraele nebo tragédie na filozofické fakultě. Přináší nám tak pohled i na náš současný život.
Když jsme se v knize dostali do období druhé světové války, do koncentračních táborů, tak i když mám načteno hodně podobných příběhů, tak tím, jak je to napsáno, mě to neskutečně zasáhlo, bylo mi z toho úzko a pobrečela jsem si.
Je skvělé, že na předsádce knihy je uveden určitý typ rodokmenu, není to jen rodokmen v rámci jedné rodiny, ale spíše rodokmen celého domu. Při čtení jsem ho ráda využila, abych se ujistila v příbuzenských vztazích.
Celá kniha je velmi upřímná a až hodně osobní, ostatně, na to jsme u autorky zvyklí. Za mě je to rozhodně nejlepší kniha, co jsem zatím od Terezy Boučkové četla.
Starosta
Alžběta Bublanová
Poznejte rodinu Novotných! Žijí si zdánlivě spokojený život. Radek se však jednoho dne dostane na kandidátku ve volbách a stane se starostou. Má být pouhou loutkou, ale rozhodne se, že svou moc vezme do vlastních rukou. Sama sebe hledá i jeho žena Eva a dcera Pavlína. Kam to povede v jejich soužití a jak se budou vyvíjet jejich vztahy?
Tato kniha nám přiblíží rodinu, ve které si žije každý sám za sebe. Ač na první pohled vypadá vše zalité sluncem, už na ten druhý čtenář odhalí trhliny a praskliny, které se jen těžko budou spravovat.
Příběh vás donutí se zamyslet i nad svými sny, čeho byste chtěli jednou dosáhnout. Je o tom, jak se můžeme změnit, když se ocitneme v nové roli a jak tím ovlivníme své nejbližší.
Je to příběh ze života, možná se tu najdete, možná tu potkáte někoho ze svého okolí. Pro mě to bylo blízké už jen z toho důvodu, že tu své místo má i dospívající, pubertální dcera, kterou mám také doma, tak mi některé situace byly známé, jiných se bojím, až nastanou.
Příběh nám vypráví jak Radek, tak i jeho žena Eva. Můžeme si tak udělat dobrou představu o tom, co kdo cítí a jak rozdílně prožívají stejné situace.
Musím se přiznat, že mě od čtení odrazoval název knihy, neboť nečtu ráda o politice. Ale bála jsem se zbytečně. Tato kniha je o vztazích a pocitech a také o tom, kam může člověka osud zavést.
Jediné, s čím jsem trošku bojovala, že ani Eva ani Radek mi nebyli sympatičtí a já si k nim tak nenašla cestu. Tím jsem si čtení neužila tolik, jak bych mohla. Ale i přesto to rozhodně byla zajímavá kniha a sonda do lidské povahy a do lidské duše.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Mladík Paul nás s sebou vezme do války, do zákopů a ukáže nám zblízka, jak se mladí muži, ještě chlapci, dokáží vyrovnat s hrůzami první světové války. Se ztrátami, zraněními, a nejen těmi fyzickými, ale hlavně těmi na duši, které se již nikdy nezahojí.
V rámci skupiny Klasikomilů jsme tentokrát měli přečíst knihu, která nás přivedla ke čtení, ať už obecně nebo ke čtení klasiky. Když jsem se nad tím zamyslela, tak i po desítkách let mám v sobě pocit, který jsem měla po dočtení této knihy. Byla jsem zvědavá, zda mě příběh zasáhne stejně i teď a ano, bylo to stejné i tentokrát.
Je to silné, smutné, bolavé, drsné, syrové, surové a nedivím se, že mě to zasáhlo i v šestnácti letech. Příběh je podán otevřeně, se vším všudy. Ať už to jsou hrůzy v zákopech nebo ve vlastní hlavě. Je tu spousta emocí, které se na mě přenesly. Je tu skvěle vykreslena atmosféra a já cítila strach společně s vojáky.
Ač je to tak těžké čtení, je tak krásně napsané. Moc se mi líbí, jak Remarque píše, užívám si jeho věty i nádherné a pravdivé myšlenky.
Klasika nestárne, jsem toho důkazem, líbí se mi stále stejně
Bez dcerky neodejdu
Betty Mahmoody
Tato kniha je podle skutečného příběhu Betty. Provdala se za Moodyho, Íránce žijícího již dlouhá léta v Americe, který pracoval jako lékař. Narodila se jim krásná dcerka. Žili spokojeně do té doby, než odjeli na 14denní dovolenou do Íránu za Moodyho rodinou. Tam začalo doslova peklo, neboť se projevila jeho skutečná povaha, odmítl se vrátit do Ameriky a Betty s dcerkou tam zůstaly doslova uvězněné. Dlouhé měsíce jim trvalo, než se díky pomoci nových přátel mohly vydat na cestu domů.
Tento příběh je opravdu hodně známý, já sama jsem viděla před lety film (shodnou okolností ho dávali v televizi i teď, zrovna když jsem četla knihu). Ale i tak mě nepřestane udivovat krutost a chování některých Íránců. Tak odlišná mentalita a způsob života je pro mě prostě nepochopitelná.
Oproti filmu je v knize více vylíčeno a popisováno prostředí v Íránu, jak jednotlivé rodiny žijí, v jaké špíně a téměř bez hygieny. Navíc pocity z války, která tehdy probíhala, ta bezmoc, která přicházela s každým poplachem a s každým výbuchem….
Je to silný, smutný a bolavý příběh, navíc vždy, když jsem si uvědomila, že ho Betty s dcerkou skutečně musela prožít, mi bylo úzko. Poslední část knihy jsem četla se zatajeným dechem, a i nějaká ta slzička ukápla.
Co mě překvapilo, tak kolik je v takovéto knize chyb!
Ale jinak rozhodně silný příběh, který si myslím, je velice aktuální i v dnešní době.
Chmýří pampelišky
Monika Fišerová
Příběh o lásce a o přátelství. Helena a Robert. Tereza a Tomáš. A k tomu ještě Pálava, místo, které se změnilo, ale něco v něm přesto zůstalo…
Prvotina české autorky, která mě rozhodně nalákala svou obálkou a jelikož ráda čtu knihy právě od českých autorů, neváhala jsem dlouho a knihu jsem přečetla. A jaká byla? Skvělá! Monika Fišerová je pro mě rozhodně jedním z letošních objevů.
Hned na začátku mi bylo jasné, že se mi bude líbit, jak autorka píše. Píše totiž úžasně. Používá nádherné věty, krásné slovní obraty, slovní hříčky v přechodech mezi kapitolami. No prostě to opravdu lahodilo mému oku a čtení pro mě bylo zážitkem.
Samotný příběh je pak ze života. Je možné, že se v některé jeho části najdete. Mně to bylo nejednou blízké a tím si mě příběh ještě více získal a pohltil. Celé je to krásné a promyšlené a vždy ve správnou chvíli autorka odhalí to nejdůležitější, aby si čtenář mohl poskládat příběh tak, jak se vlastně celý stal. Některé situace a momenty jsou tam ukryté a jen náznakem se dozvíme víc. Má fantazie pracovala naplno a doplňovala si možné situace a já tak žila společně s příběhem.
Když už jsem si myslela, že vím, jak to vlastně celé je, jak je to provázané a co se vlastně všechno v minulosti stalo, stačilo, aby autorka zmínila jedno jméno a já jen nedočkavě četla dál a chtěla víc a zároveň jsem se bála, co se vlastně všechno ještě dozvím.
V příběhu si přijdou na své i ti, kteří rádi čtou o jiných knihách a knihomilech, toho tu bylo také dost.
Za mě rozhodně úžasná kniha, neskutečné, že je to prvotina a moc se těším, čím nás autorka překvapí příště (a doufám, že to bude brzy).
Tomatom
Petr Váša
Tomatom je název uměleckého uskupení. Čtveřice kamarádů se věnuje tzv. fyzickému básnictví. Setkávají se se studenty, s přáteli, ale i s běžnými diváky a díky svému představení se snaží lidem pomoci zbavit se strachů a úzkostí a objevit své pravé já.
Petra Vášu mám moc ráda, ale netušila jsem, že píše knihy. Když jsem náhodou na jeho díla narazila, nutně jsem si potřebovala některý z nich přečíst. Jako první vyhrál Tomatom a já jsem nadšená.
Toto je povídková kniha. Můžete mít pocit, že spolu jednotlivé části nesouvisí, že to jsou jen nahodilé texty, ale ono to přitom k sobě neskutečně pasuje, vše se prolíná a mě to moc bavilo.
V knize je cítit, jak autor píše o prostředí, které dobře zná. Navíc jsem si ho při čtení nejednou představovala a při čtení slyšela jeho hlas, tak se mi to celé dohromady propojilo.
Celá kniha je na zamyšlení. O životě, o světě, o lidech, ale kromě toho je to i vtipné a zábavné. Psáno lehce, přirozeně a moc dobře se mi to četlo.
Rozhodně se v budoucnu podívám i po dalších knihách autora, protože věřím, že si mě také získají.
Kathy
Jan Štifter
Kathy je manželkou šumavského Němce a na konci války ji čeká důležité rozhodnutí. Co zvítězí? Láska a rodina nebo národnost a čest?
Tato novela vydá za celý román. Je v ní tolik emocí, bolesti, smutku, ale i důležitých otázek, na které není snadné odpovědět. Donutí vás zamyslet se nad tím, jak byste se rozhodli vy, kdybyste byli v podobné situaci.
Příběh je zasazen do kraje, který autor dobře zná. Představí nám zde hned několik zajímavých postav. Budeme příběh sledovat v různých časových období a z nich si postupně poskládáme celý příběh, celou myšlenku.
Při čtení se vžijete do pocitů Kathy, bude vám úzko, budete cítit bezmoc a zoufalství. Jsou tu ukázány nelehké lidské osudy jak za války, tak i po ní.
Ač je to bolavé čtení, já jsem si ho neskutečně užila a dokázala bych si takový příběh představit rozepsaný více dopodrobna, abych s Kathy mohla strávit více času.
Hattrick
Marcy Jell
Láska, fotbal, modeling, rodina, peníze. Ponořte se do romantického příběhu, který vás přenese mezi fotbalovou smetánku, na exotickou dovolenou, ale i do běžných rodinných starostí.
První díl – Playmaker – mě opravdu mile překvapil. Podobné knihy často nečtu, proto jsem byla překvapená, jak si mě kniha získala. Navíc končil tak, že jsem nutně potřebovala vědět, jak to bude dál! A už to vím a byla to jízda, i když…
Hned ze začátku musím říct, že se mi první díl líbil mnohem více. Ač to byl příběh, který tady už byl mockrát – jak chudá holka ke štěstí přišla – tak si mě to získalo a bavilo. Tentokrát už se ocitáme v prostředí, kde peníze nejsou problém, a to mi asi trošku vadilo. Od začátku to na mě působilo moc snobsky. Řešily se tu stále peníze a nevěry a celkově se příběh motal v jednom kruhu.
Ale i tak jsem si užívala romantickou linku, kdy tu sexuální napětí z hlavních hrdinů jen sálá :-D Můžete se u knihy zasnít, podívat se na luxusní místa a nechat se „obejmout“ mužem, o kterém sní každá žena.
Určitě fajn oddechovka, která vám dovolí vypnout a bez starostí si užít příběh.
Kočovný biograf pana Saita
Annette Bjergfeldt
Fabiola, dívka, sirotek, která má velké nadání na boty. Ano, na boty. Pro každého člověka dokáže najít ten správný pár. Žije společně se svou dcerkou Litou v Argentině, dokud je revoluce nedonutí utéci. Dostanou se tak na malý ostrůvek poblíž Kanady, kde poznají nespočet různých postaviček, a hlavně pak pana Saita.
Tohle byla taková nádhera! To si prostě musíte přečíst. Myslím, že nejde slovy ani vyjádřit, čím si mě kniha tolik získala. Už na začátku mi bylo jasné, že se mi bude líbit, neboť autorčina předchozí kniha – Kodaňská Píseň písní – se dostala mezi mých TOP 10 knih za rok 2022!
Od prvních stránek mi bylo jasné, že mám v rukou skvost. Knižní skvost. Už jenom to, jak autorka píše, nádherné věty, úžasná přirovnání, to je taková nádhera!
Bylo to krásné, milé, smutné i dojemné. Ale zároveň i vtipné a k zamyšlení. Emoce pracovaly na plno, prožívala jsem každičkou stránku, každičkou větu. Místy jsem přes slzy ani nemohla číst dál.
V příběhu je toho tolik! Je tak plný života. I když se může zdát, že se tam mnohdy nic neděje, vyprávění poklidně plyne a pak přijde nečekaný zvrat, nečekané události a celé to nabere zase jiný směr.
Čtení jsem si užívala a vychutnávala každičké slovo. Díky tomu, že autorka umí se slovy kouzlit, je to celé jako balzám na duši. Jak ráda bych strávila nějaký čas na ostrově Upper Puffin společně s Fabiolou, Litou a Oonou….
Kde se skrývá temnota
Lenka Petřeková
Pražští detektivové mají před sebou nelehký úkol. Na okraji města jsou nalezeny dvě ženy, které si očividně prošly těžkým obdobím a podobným příběhem, ale je tu jedna nesrovnalost. Dva podobné případy od sebe dělí celých 16 let…
Krásná obálka, zajímavá anotace, česká autorka – tato kniha si přímo říká o přečtení a jsem ráda, že i obsah byl skvělý.
Od prvních řádků vás příběh vtáhne a nepustí. Je to napínavé, zajímavé a potřebujete vědět, jak to celé bude dál. Krátké kapitoly přidávají na čtivosti a určité naléhavosti. Střídá se tu minulost a přítomnost a vcelku dost vypravěčů, ale i přesto je to podáno jasně a přehledně.
Autorka si se čtenářem pěkně pohrává. Když už si myslíte, že jste na správné stopě, přijde nečekaný zvrat. To mám v knihách ráda, neboť si tak příběh neustále udržuje mou pozornost. Je vidět, že celé je to dobře promyšlené, propracované a má to spád.
U pár situací jsem sice trochu kroutila hlavou, že už je to příliš překombinované, málo uvěřitelné, ale to bylo jen párkrát, jako celek se mi kniha moc líbila.
Jen si ještě neodpustím poznámku, že by si kniha zasloužila lepší redakční práci. Bylo v ní dost stylistických chyb, na kterých by šlo zapracovat.
Ale i přesto vám knížku doporučuji k přečtení, hlavně kvůli napětí, které v knize bylo od začátku až do konce.
Řeka zázraků
Vladimír Kořen
Myslím, že autora netřeba představovat, snad každý z nás alespoň jednou viděl televizní pořad Zázraky přírody. V této povídkové knize se nám Vladimír představuje od dětství až po současnost.
O knize jsem už z několika stran slyšela, že je povedená, tak jsem se chtěla sama přesvědčit, že tomu tak skutečně je. A musím souhlasit, i já jsem z ní doslova nadšená.
Povídková kniha, kterou celou dobu propojuje řeka. Jak její krásy, tak i její osobní význam pro autora. Celá kniha je milá, úsměvná, dojemná a pohladí po duši. Ale zároveň je i vtipná a nejednou jsem se musela smát nahlas. Místy je i hodně osobní a nechává nás nahlédnout do myšlenek, tužeb i snů.
Do každé ze svých povídek zakomponoval autor přírodu. Je z textu znát, jak ji má rád, jak se o ni zajímá. Navíc to vede i k zamyšlení o tom, co po nás zbyde pro další generace. A celkově vás donutí zamyslet se nad svým životem.
Na knihu nespěchejte, nechte se jí unášet a prožívejte každičkou stránku. Jestliže tohle byla autorova prvotina, doufám, že bude pokračovat ve psaní a já se budu moc těšit na každou jeho další knihu.
Až někdy příště uvidím Zázraky přírody, budu se na Vladimíra dívat jinýma očima.
Spadané zelené listí
Kim Jugjong
Pokud rádi čtete vyprávění uprchlíků ze Severní Koreje, rozhodně by vám neměla uniknout tato povídková kniha. Autorka zde sleduje kulturní střet Severní a Jižní Koreje, dává nám nahlédnout do myslí utečenců a přiblíží nám životy, kterým nebudeme chtít uvěřit.
Když vezmete knihu do rukou, hned díky úvodu je vám jasné, že máte před sebou skvělou knihu. Je tu krásně vysvětleno proč se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje, jaký to má význam a kdyby nic jiného, toto by mě přesvědčilo, že si mám knihu přečíst. Navíc si už odteď vždycky na knihu vzpomenu, když na zemi potkám zelené listy….
Poznáme tu svět v Severní i Jižní Koreji, nahlédneme i do Číny. Dočteme se o různých lidech, různého postavení, zaměstnání i věku. Podíváme se do hlav jednotlivým hrdinům. Poznáme, jak se cítí. Většinou jsou zmatení ohledně své identity, mají problém se začlenit do společnosti, trpí pocitem vykořeněnosti i depresemi. Může se vůbec člověk cítit svobodný, ve svobodné zemi, když uvnitř sebe neustále cítí omezení, vězení, nesvobodu?
Sama autorka se narodila na severu, podařilo se jí uprchnout, proto moc dobře ví, o čem píše a na povídkách je to opravdu znát. Skutečné příběhy jsou tu převedeny do povídek, autorka si je tak mohla upravit podle sebe, ale i tak v nich cítíte veškeré emoce, které s vámi zacvičí. Nečekala jsem, že mě povídková kniha rozpláče, ale stalo se. Jsou to rozhodně silné a dojemné příběhy a měla jsem pocit, že čím dál jsem se v knize dostávala, tím to pro mě bylo náročnější čtení.
Život v Severní Koreji je pro nás nepředstavitelný, stejně tak jako pro většinu Jihokorejců. Neumíme si ani představit, čím si museli projít, než se dostali na svobodu a už vůbec ne, jak se cítí uvnitř….
Kniha je psána jednoduše, bez příkras, bez patosu. Ale slova tu mají sílu. Sílu, která nás donutí zamyslet se nad osudy lidí v Koreji, ale třeba i nad svým životem, nad tím, jak se tu máme vážně skvěle!
Otka: Ošklivá tlustá kamarádka
Kody Keplinger
Bianca je sedmnáctiletá holka a chodit na akce s kamarádkami ji spíše obtěžuje. Navíc, když ji tam začne sladkými řečičkami oblbovat místní hezoun Wesley, je vytočená, ale skončí to tak, že ho políbí a co víc, nakonec se z nich stanou kamarádi s výhodami.
Uf, teda tohle bylo úplně mimo mě. Před lety jsem si knihu pořídila na nějaké doporučení, už nevím jaké, ale za mě tedy ne.
Vždy se snažím při psaní recenzí najít nějaká pozitiva i když se mi kniha nelíbila. Dobře, tak tedy kniha byla čtivá. Tečka. Tentokrát opravdu nemám co chválit.
Podle mě to bylo trapné, plné klišé, hloupé, místy dětinské, neuvěřitelné a ten konec to celé zazdil.
Když přišli psi
Scarlett Wilková
Poválečné Beskydy a hrdinové, kteří ne vždy byli hrdiny. Doba, ve které obyvatelé nevěděli, komu věřit. Partyzáni, Němci a posléze komunisté. Nelehká doba, která se dotkla všech, bez výjimky….
Od Scarlett Wilkové mám přečtené všechny její romány a musím říct, že se knížku od knížky neskutečně zlepšuje. Tento příběh je naprosto skvělý, nejen svým obsahem, ale i tím, jak ho autorka sepsala.
Je to psáno tak poutavě, že vás hned první řádky vtáhnou a nepustí. Knihu nebudete moci odložit, já ji přečetla za jeden večer. Emoce pracovaly na plno. Rodinné tajemství, které je od začátku naznačováno, vás bude udržovat v napětí, ale i jednotlivé lidské osudy vás neskutečně zasáhnou. A když ke konci přišla jedna nečekaná situace, já nestíhala utírat slzy.
Ač tu jsou postavy vykresleny hodně černobíle, a to mě v některých knihách vadí, tady jsem to nevnímala a jednotlivé osoby buď milovala, obdivovala, litovala nebo nenáviděla. Přesně tak, jak to autorka zamýšlela.
Je tu skvěle ukázána doba, kdy se lidé radovali, že skončila válka, ale dlouho jim to nevydrželo, když přišli k moci komunisté. Takovéto příběhy mám moc ráda, i když jsou tak smutné a bolavé.
Myslím, že není třeba více slov. Toto je rozhodně kniha o naší historii, která si zaslouží vaši pozornost.
Zápisník nealkoholičky
Michaela Duffková
Pět let na suchu. Tak zní podtitul této knihy a Míša nám ukáže, kam se za těch pět let bez alkoholu dostala, co jí život přinesl a jaké nelehké situace musela ustát.
Po Zápisníku alkoholičky a Zápisníku abstinentky přichází třetí kniha, sledujeme v ní vývoj a cestu Míši. Konečně mám přečtené všechny tři díly a teď už na mě čeká film.
Tak, jak to autorka umí, je to i tentokrát hodně upřímné a otevřené. Pustí nás do hodně osobních věcí, třeba co se týká problémů v partnerském vztahu. Určitě Míšu obdivuji, že dokáže svoje problémy sdílet takto veřejně, ale skvěle v knize vysvětluje, proč to dělá a kam tím míří.
Moc mě bavila část, kde se rozepsala o svém vysněném projektu – centru pro léčbu závislostí Alkos. Hlavně to, jak funguje a komu pomáhá. Rozhodně inspirativní čtení a je tu ukázáno, že když člověk něco moc chce a jde si zatím, tak to dokáže.
Stejně, jako v Zápisníku abstinentky, i tady najdete příběhy dalších lidí, kteří potřebovali pomoc se svou závislostí a jsou to rozhodně silné příběhy, u kterých mi i slzička ukápla.
Na konec vás v knize čeká povídání Dana Svátka, režiséra filmu Zápisník alkoholičky. To mě bavilo také moc a teď už hurá do kina na film
Kdopak se baví
Liou Čen-jün
Svět korupce, prostituce, vydírání, skandálů. To vše v Číně, v zemi, kde nad mnohými činy zůstává rozum stát.
Povídková kniha, kdy se všechny postavy a příběhy na závěr protnou a pospojují v ucelený příběh. Některé z nich mě bavily více, jiné méně. U něčeho jsem se zasmála, jindy jsem se nudila.
Před časem jsem četla autorovu knihu Manžela jsem nezabila a musím říct, že jsem při čtení měla úplně stejné pocity. Tím, že se příběh odehrává v Číně, je tu hodně politiky a celkově čínské nátury, bylo to pro mě tak vzdálené, až jsem to místy nechápala. Tuhle knihu (a potažmo i ostatní knihy autora) si užijí více ti, kteří vědí, jak to v Číně skutečně chodí.
Navíc tu pro mě bylo moc jmen (která mi přišla stejná), moc provincií, okresů, úředníků…. No prostě všeho čínského tu bylo moc a já to jednoduše nepobrala.
Autor však rozhodně nepíše špatně, ty pasáže, které mě bavily (většinou o prostých venkovských lidech), tak byly skvěle napsané a já se u nich i pobavila.
Nuly
Chuck Wendig
Pět lidí, kteří nemají na první pohled nic společného, více rozdílní snad už ani nemohou být, ale na ten druhý zjistíte, že je přeci jenom něco spojuje. Jsou hackeři a jsou v tom dobří. Když na ně přijdou, čeká je vězení, ale mají ještě jednu možnost. Pracovat pro vládu a dělat to, co jim jde nejlépe, prostě hackovat.
Uf, tak tahle kniha prostě nebyla pro mě. Četla jsem ji v rámci výzvy, před lety ji četl manžel a na to, že není velký čtenář, tak ji dočetl a pobavil se. Sto lidí, sto chutí. Já ji dočetla jen proto, že knihy neodkládám.
Zásadní problém však nebyl s knihou jako takovou, ale s tím, že šla úplně mimo mě. Jsem běžný uživatel počítače a co se děje někde na pozadí a dál, tak tomu vůbec nerozumím a jelikož tato kniha byla právě o tom a hodně se řešilo, jak různě „nabourat“ počítače, tak jsem prostě byla mimo.
K tomu spousta akce jak v akčních filmech (další věc, co fakt nemusím) a ještě k tomu humor (ten také v knihách nemusím), tak je prostě jasné, že tato kniha není pro mě.
Když nebudu brát jenom téma, tak ani to, jak byla kniha psaná mě nijak neoslovilo, ztrácela jsem se v postavách, někdy i v ději.
Za mě tedy ne, ale pokud jste blázni do počítačů a do akčních filmů, přijdete si zde na své.
