eva3992
komentáře u knih
Mata Hari
Anne Bragance
Margaretha Zelleová alias Mata Hari. Dívka, jež pobláznila nejenom celou Paříž. Tančila, milovala a vymýšlela si svůj tajemný životopis. Pak přišla válka a ti co rozhodují si usmysleli, že by byla skvělou vyzvědačkou. To ji stálo život. Jak se to celé seběhlo nám prozradí tato kniha.
Zbeletrizované životopisy, alias „béžovky“ od Metafory mám moc ráda. Vždy se v nich dozvím něco nového a vždy mě donutí dohledat si další informace. Bylo tomu tak i tentokrát. Jméno Mata Hari jsem znala právě jen jako jméno a tušila jsem, že to byla tanečnice, jinak nic. Proto tato kniha pro mě byla neskutečně zajímavá.
Poznala jsem osobu, jež se nebála výzev a publika, která ráda milovala a šla si za svým. Při čtení jsem si hledala její fotografie, abych si o ní udělala komplexní obrázek a mohla k textu přiřadit i tvář.
Mám však ke knize i několik výhrad. Je psána hodně jednoduše, nepustila mě k sobě natolik, abych mohla příběh prožívat společně s Mata Hari. Celkově její život v příběhu spíše klouže po povrchu. Rozhodně to stačí na to, seznámit se s tím, kdo vůbec Mata Hari byla, ale pokud o ní již něco víte a chcete se dozvědět něco víc, určitě se podívejte po jiné knize, tato vám nic navíc nenabídne.
Jako začátek pro získání základních informací mi to však stačilo.
Už se nedozvíme, jak to všechno doopravdy tenkrát bylo, ale rozhodně byla Mata Hari zajímavou ženou.
Země, které už nevydávají víza
Hynek Kmoníček
Autor je legendou české diplomacie, byl velvyslancem v 17 zemích. Dává nám nahlédnout do svých deníků z let 1993-2000. Díky nim se podíváme na místa, která nás rozhodně překvapí.
Úplně jsem nevěděla, co mám od této knihy očekávat, ale jelikož mám ráda životopisné knihy a skutečné příběhy, rozhodla jsem se, že to zkusím. A dobře jsem udělala, protože tohle bylo vážně skvělé čtení!
Skrz knihu můžeme cestovat po světě. Autor místa popisuje autenticky, bez příkras, že při čtení máte pocit, jako byste tam sami byli. Užívala jsem si atmosféru každé země, každého města….
V knize je samozřejmě i politika, však ji píše diplomat, ale rozhodně převažují různé zajímavosti o životě v daných destinacích. A to je pro mě dobře, protože politické čtení já zrovna moc nemusím.
Díky krátkým kapitolám (deníkovým zápiskům) to má spád, je to svěží a čtivé, že se od knihy nebudete moci odtrhnout. Některé příběhy a vzpomínky jsou drsné, jindy vtipné. Kolikrát jsem až nevěřícně kroutila hlavou, co je v některých zemích možné. Je to šokující, zajímavé a poutavé.
Pokud bude autor vydávat i své další deníky, tak příště už neváhám a okamžitě si je přečtu, protože tahle kniha byla vážně skvělá.
Srdce nemá vrásky
Blanka Malá
Po prvním díle, Láska ve špičce italské boty, už známe Blanku, i to, jak se seznámila se svým osudovým mužem. Nyní se potkáváme v září roku 2021, kdy už společně žijí v italské Kalábrii. Ač se zdá vše zalité sluncem, i v tomto ráji se bude muset řešit nejeden problém.
Obě knihy životních příběhů Blanky Malé jsou tak milým a příjemným čtením. Ocitnete se v prosluněné Kalábrii i ve sněhem zasypaných Dolomitech. Poznáte, jak se žije v Itálii. Jací jsou místní lidé, zvyky, kuchyně, ale třeba i zdravotnictví.
Mám ráda životopisné knihy a tato je místy opravdu hodně osobní. Autorka nám dává otevřeně nahlédnout do svého života nyní, ale ukáže nám i to, čím si prošla v minulosti. Právě díky její otevřenosti a tím, že je sama sebou, máte při čtení pocit, že se s Blankou znáte léta. Ani vám nepřijde, že čtete knihu, ale spíše máte pocit, že sedíte na víně s kamarádkou a povídáte si o životě.
Najdete tu i recepty na italské dobroty, nad kterými se sbíhají sliny už když o nich čtete. A nechybí ani tipy na výlety v podstatě po celé Itálii.
Moc by se mi v knize líbily i fotografie, ale na ty se můžete podívat na instagramu autorky. A rozhodně mě potěšily i drobné ilustrace, které nás provázely celou knihou.
Jediné, co mi trošku vadilo, byly italské věty, které ne vždy byly přeloženy. Jelikož nerozumím italsky ani slovo, a i když byl z kontextu jasný jejich význam, tak mě prostě rušily.
Ale to byla jen drobná vada na kráse, příběhu to nic neubralo. Pokud by se autorka rozhodla pro další knižní pokračování svého příběhu, tak já si ho rozhodně přečtu.
Radio Silence
Alice Oseman
Frances touží po jediném, být vzorná studentka a dostat se na vysněnou vysokou školu. Když však díky podcastu potká Aleda, konečně se stává sama sebou a zjišťuje, co vlastně skutečně od života chce. Když se jejich křehké přátelství rozpadne, Frances se opět ztrácí v tom, kým by vlastně měla být.
Toto bylo moje první setkání s autorkou. A to i přesto, že se její knihy u nás doma vyskytují docela pravidelně, protože je miluje moje dcera. Já sice nejsem její cílová čtenářská skupina, ale jednou za čas si moc ráda přečtu knihy young adult a ani tentokrát jsem nebyla zklamaná.
Je to milý, jednoduchý příběh o těžkostech dospívání – škola, kamarádi, rodiče, sourozenci. Prostě běžný život. Tentokrát jsem ocenila, že to nebyl romantický příběh, kterých je všude kolem spousta (ač tam láska má samozřejmě také své místo), ale je to příběh hlavně o přátelství a o tom, jak je důležité mít někoho blízkého, komu můžeš věřit.
Uvítala jsem i internetové prostředí, a to jako anonymní prostor, kde se může stát cokoliv, ne každému tu můžeš věřit a ač k dnešnímu životu patří, je někdy náročné se v něm neztratit.
První polovina knihy mi přišla pomalejší, nebavilo mě, že se tam často řešilo stále to samé, ale pak přišla druhá část a já jsem se začetla tak, že jsem knihu nemohla dát z rukou, a dokonce na konci i nějaká ta slzička ukápla.
Každopádně jsem pochopila, proč je Alice Oseman tak oblíbená a její knihy mladí čtenáři netrpělivě vyhlížejí.
Po čichu
Bill Hansson
Přivoňte si k této knížce a garantuji vám, že už z ní nespustíte nos! Teda vlastně oči!
Chcete odhalit nejedno tajemství čichu? Autor vám jich v knize nabídne hned pěknou řádku! Dozvíte se tak, jestli naše tělo může vydávat i veselé a vyděšené pachy anebo, kdy se z vůně stává smrad. Jaký čich má člověk a pes máme zhruba představu, ale autor jde dál. Co ryby? Ptáci? Můry? Anebo dokonce rostliny? I o jejich čichu se v knize dočtete. A jako bonus dostanete tip, jak se zbavit octomilek.
Hned na začátku se přiznám, že jsem absolutně nečekala, že se toho dozvím tolik a že kniha o čichu bude tak zajímavá! Čekala jsem téma zpracováno spíše povrchně, ale jde skutečně do hloubky. Je znát, že je autor člověk na svém místě, odborník, který ví o čem píše a má rozhodně co říct. Prošel za nás stovky různých výzkumů a vybral pro nás ty nejlepší a nejdůležitější.
Nejen o čichu budete při čtení přemýšlet. Text vás donutí zamyslet se i nad stavem dnešního světa, respektive přírody a také nad tím, zda sami nemůžete dělat více k její ochraně. Místy je to až znepokojivé čtení, avšak důležité.
Autor nás čichem provede od historie až po budoucnost, kdy by mohl jednou existovat speciální přístroj na přenos vůně. Dozvíte se jak odborné, pro běžného čtenáře málo nebo vůbec známé informace, tak i praktické, které známe z běžného života. Kniha je určena pro zvídavé čtenáře, hlavně pro dospělé, ale i pro větší děti.
Nevěřila bych, že je možné napsat knihu jen o čichu a navíc, že bude tak zajímavá. Myslím, že ve svém okolí často nenajdete odborníka právě zaměřeného na čich, proto je tato kniha pro nás tak jiná, originální, zajímavá a poutavá.
A i co se týká samotné knihy, tak je nádherná a celkově krásně zpracovaná. Nechybí zajímavé ilustrace, je vytištěna na kvalitním papíru a má i pěkné pevné desky. Je dobře a přehledně členěná. Prostě je radost mít takovou knihu ve své knihovničce.
Jsem si jistá, že po dočtení budete svůj čich vnímat o mnoho víc!
Zápisník abstinentky
Michaela Duffková
Co se stalo poté, co Míša absolvovala léčbu? Jak těžké je nepít a jak se na ni dívá okolí? Nejen to nám zodpoví ve své druhé knize.
Předchozí kniha – Zápisník alkoholičky – mě rozhodně zasáhla, tak jsem se rozhodla, že si přečtu všechny tři díly. I tentokrát se zde dozvíme, kam až člověk může s alkoholem dojít, jak může dopadnout. Zároveň je kniha i inspirativní, neboť se ze začarovaného kruhu s alkoholem dá dostat. Dá to práci, ale možné to je.
Autorka v této knize porovnává některé příhody, o kterých jsme četli v prvním díle. A nyní nám k nim řekne svůj názor, když se na ně podívá střízlivýma očima. Tato kniha však rozhodně není jen o Míše, dostane tu prostor hned několik lidí, kteří se vyzpovídají z toho, jak se jim alkohol dostal do života a co všechno podstoupili, aby se od něj dostali pryč.
Musím se přiznat, že nejednou jsem se u knihy zamyslela nad tím, zda je mé občasné víno ještě v pořádku, nebo zda už to není za hranou…
Poslední lanovka
John Irving
Přeneste se do Nové Anglie a poznejte Rachel. Jako mladá se účastnila závodů v lyžování, ale jen do té doby, než si z jedné takové akce přivezla místo medaile těhotenství. Stane se lyžařskou instruktorkou a svého syna Adama vychovává pomocí své rodiny. Adam se po mnoha letech rozhodne, že se vydá do Aspenu hledat odpovědi na otázku, kdo je jeho otec. Čekají tam na něj však duchové…..
Rodinná sága a duchařský příběh? Proč ne! Mě to ohromně bavilo. Knihy Johna Irvinga mám moc ráda. Kdykoliv vyjde nová, hned ji musím mít. Přečetla jsem téměř všechny, viděla i filmy, které podle nich byly natočené. A díky knize Svět podle Garpa jsem se stala milovnicí Odeonek.
I v Poslední lanovce je cítit autorův typický rukopis, pokud jeho knihy milujete, oblíbíte si i tuto, pokud byste však chtěli s autorem teprve začít, doporučím vám spíše některou z jeho předchozích.
V příběhu poznáme spoustu postav, budete prožívat jejich radosti i starosti. Tím, že se příběh odehrává během sedmdesáti let, čeká vás opravdu hodně různých témat – dostaneme se tu od rodinných vztahů, k LGBT i k politice, k lyžování, ke smrti, k prvním láskám, ale jak už bylo řečeno, i k duchařině. Čeká na vás příval emocí a tím, že tu jsou tak rozdílná témata, i jejich škála bude široká. Někdy si pobrečíte, jindy se pobavíte.
Jelikož je hlavní hrdina Adam spisovatel a scénárista, budete mít pocit, jako byste četli životopis Johna Irvinga. Často jsem si musela připomínat, že čtu „jen“ smyšlený příběh. Mám moc ráda, když název knihy dostane díky příběhu nový rozměr a tady se to opravdu povedlo a kdykoliv uvidím lanovku, uvidím zároveň s ní i tento příběh.
Někdy si budete myslet, že vás poklidné a až zábavné vyprávění nemůže ničím překvapit, ale nebojte, autor dokáže připravit opravdu neskutečné zápletky. Nezapomeňte pozorně sledovat všechny postavy, neboť každá se dostane ke slovu v ten správný čas.
Ač jsem si ze začátku myslela, že to bude pomalejší a že mám před sebou dlouhých 1000 stran, tak jsem se začetla natolik, že jsem nakonec byla smutná, nechtěla jsem se s Adamem rozloučit a klidně bych četla ještě dál.
Odešla do tmy
Claire Douglas
Jedna rodina a tolik hrůzy! V roce 1994 odejde z domova Flora a nikdy nebyla objevena živá, ale nikdy se nenašlo ani její tělo. V současnosti Flořina sestra Heather nepochopitelně zavraždí dva cizí lidi, a to obzvláště brutálně. K případu se nachomýtne novinářka Jess pro kterou je to velice osobní. Neboť s Heather bývaly nejlepší kamarádky.
Upršená Anglie, podivní lidé a spousta tajemství. Tak takový je nový thriller od Claire Douglas. Od prvních řádků byla kniha neskutečně čtivá. Téměř každá z postav naznačí, že má nějaké tajemství, to čtenáře udržuje v napětí a potřebuje vědět víc. Knihu jsem v podstatě nemohla dát z ruky a hltala jsem každou stránku. Bohužel toto napětí nevydrželo…
Zhruba od poloviny knihy mi přišlo, že se stále motáme do kolečka kolem těch samých věcí, hodně se vzpomínalo na minulost, která se však také opakovala. Tím to pro mě přestalo být napínavé a chyběl tomu určitý drive. Ač autorka konec pěkně zamotala, než ho celý rozmotala, i tak už si mou pozornost nezískala.
Za mě tedy průměrný thriller. Dobrý nápad, který však nebyl naplno využitý.
Tasmánie
Paolo Giordano
Když si přečtete anotaci této knihy, nebude vám jasný její název. Ale slibuji, že po jejím dočtení se budete chtít do Tasmánie alespoň podívat….
Hlavním tématem knihy je krize – ať už krize ve vztahu, krize středního věku, krize tvůrčí, ale i krize klimatická a celkově krize našeho světa. Je jasné, že to zrovna nebude veselé čtení, ale nebojte se a ponořte se do vyprávění hlavního hrdiny a jeho vzpomínek, co zažil za posledních sedm let.
Miluji Odeonky a teď ještě o něco víc! Nakladatelství Odeon se rozhodlo změnit font písma i použít jiný papír a hned na začátku musím zmínit, jak skvěle se nyní Odeonky čtou! Více lahodí oku a tím i celý příběh pro mě byl přístupnější a snad i bližší. V tomto případě zapracovala i krásná obálka a dokonalá kniha je na světě.
Dokonalá i svým příběhem. Příběh, který reflektuje současný stav světa – nelehký, plný násilí, útoků a přírodních katastrof. Ale není to jen o krizích ve světě, ale hlavně o krizích uvnitř nás.
Nečekejte tu tak žádnou velkou akci, je to „jen“ přemítání o životě, a přesto jsem byla moc zvědavá, kam nás autor nakonec dovede. Bylo to velmi osobní a intimní a celou dobu jsem měla pocit, jako kdybych hlavního hrdinu znala celý můj život.
V knize bylo tolik vážných témat, ať už těch celosvětových, ale i těch osobních, lidských. Některé z nich vás určitě zasáhnou a dotknou se vás. Nečekejte lehké a pohodové čtení, je to čtení o bolesti a znechucení, ale je to opravdu skvěle napsané.
Nedokáži porovnat Tasmánii s autorovými předchozími knihami, neboť jsem zatím žádnou nečetla, ale je jasné, že si od něj potřebuji přečíst všechno, co napsal. Myslím, že mám nového oblíbence.
Procházky Prahou Kláry Hášové
Klára Hašová
Vydejte se s autorkou na procházku po Praze, po místech více či méně známých. Dozvíte se tu spousta zajímavostí ze současnosti i z historie.
Tato kniha na vás doslova dýchne kouzelnou atmosférou pražských zákoutí. Nádherné fotografie a zajímavý text. Z tohoto spojení je cítit, jak má autorka Prahu ráda a jak ji obdivuje. Při čtení budete mít kolikrát pocit, že jste právě teď na tom konkrétním místě.
Ač se tu dozvíte spoustu věcí z historie, nečekejte žádné sáhodlouhé nudné texty, ale najdete tu tak akorát informací, abyste byli pro příště chytřejší.
Rozhodně jsem se knihou inspirovala a při mé další cestě do Prahy navštívím některá z míst a určitě se na ně budu dívat novýma očima.
Klidně bych v knize uvítala ještě více fotografií, ale pro ně už si zajdu k autorce na její instagramový profil. A rozhodně se musím podívat i po její předchozí knize Pražský (k)rok.
Jediné, co mi na knize vadilo, bylo používání emotikonů v textu. Chápu, že základ vychází z instagramu, kde se emoji používají běžně, ale v textu knihy mi to vůbec nesedělo, dokonce mě to až rušilo.
Ale to je jen drobnost na kráse, protože jinak je kniha kouzelná.
Příliš pozdě
Colleen Hoover
Nová kniha od CoHo je jiná, ale přesto taková, na jaké jsme u ní zvyklí – neskutečně čtivá, příběh vás vtáhne a nepustí, dokud se nedostanete až na poslední stránku…
Asa je drogový dealer, který se s ničím nemazlí a vždy musí být vše podle něj. To platí i ve vztahu, a tak se jeho přítelkyně Sloan cítí více jako jeho majetek než partnerka. Když Sloan potká Cartera, zajiskří to mezi nimi. Tím jsou však oba dva v ohrožení, protože jestli se to dozví Asa, tak je klidně i zabije…
Hned v úvodu této knihy se přímo od autorky dozvíte, jak tento příběh vznikl a že tato kniha je jiná než její předchozí. Varuje, že je místy až morbidní a vulgární, proto nečekejte žádný lehký romantický příběh, ale příběh plný akce a napětí. Avšak svůj nezaměnitelný otisk tu samozřejmě Colleen má. Její knihy jsou vždy propojením romantiky a vážných témat. To je i v knize Příliš pozdě, jen v poněkud drsnějším prostředí.
Od prvních stránek se ponoříte do příběhu, příběh má vcelku nečekaný vývoj a ke konci jsem knihu nemohla odložit, protože jsem potřebovala vědět, jak to celé dopadne. V poslední třetině jsem ani nedutala, ani nevnímala okolí a chtěla už být na konci, abych si mohla vydechnout.
Myslím, že ať Colleen Hoover napíše jakoukoliv knihu, jakýkoliv žánr, její fanoušci, včetně mě, budou nadšení. Má dar psát a její příběhy dokáží zasáhnout vaše srdce i vaši mysl.
Jen malou výtku mám tentokrát – něco v příběhu už mi přišlo až přehnané a jelikož jsem tentokrát u příběhu nebrečela, tak je to známkou toho, že v něm to pomyslné „něco“ chybělo.
Naše léta v olivově zeleném
Roberto Ampuero
Tento autobiografický román nás zavede do Chile, do východního Německa, a hlavně pak na Kubu. Hrdina knihy nejprve uteče po převratu z rodné Chile, při studiu na vysoké škole v Německu se zamiluje do dcery vlivného kubánského velvyslance. Odhodlaně vyráží na „ostrov svobody“, kde bohužel brzy zjišťuje, že realita je úplně jiná, než jakou si představoval.
Tak tohle bylo náročné, nepochopitelné, ale rozhodně skvělé čtení. Jsou tu ukázány sedmdesátá léta v zemích, kde se nemohlo svobodně žít. To, co se dělo, zejména na Kubě, je absolutně nepředstavitelné. Je tu skvěle ukázán vývoj smýšlení autora a celkově obyvatel, kdy si mysleli, že díky revoluci zažijí lepší časy, i přes chudobu a nelehký život věřili v lepší zítřky. Než prozřeli.
Je fajn mít určitou představu, co se právě v těch letech dělo v Chile a na Kubě. Pokud historická fakta neznáte, nevadí, samozřejmě pochopíte knihu i tak anebo vás kniha donutí, abyste si dohledávali další informace, protože věřím, že vás příběh naprosto pohltí.
Když jsem před časem četla jiné knihy z prostředí Kuby a Chile a měla jsem chuť přečíst si i další podobné knihy nebo něco nového, něco víc, tak toto je přesně ta kniha, po které bych měla sáhnout.
Po přečtení jsem si dohledávala ještě autorův životopis, i když v závěru knihy nám o sobě prozradí mnoho ze svého života.
Jediné, co mi na knize vadilo, bylo časté „skákání“ od jednoho k druhému. Nejen tematicky, ale i časově. Více by se mi líbil chronologicky uspořádaný příběh. Ale sto lidí, sto chutí, věřím, že právě tento styl sedne mnohým čtenářům lépe.
Toto je kniha, která si rozhodně zaslouží vaši pozornost, tím, že nám předkládá ukázku toho, jak se žije v diktaturou svázaných zemí, které se snaží do světa vypouštět jen málo informací. Kuba i Chile, obě země byly tehdy diktaturami. Diktatury neexistují dobré, ani ospravedlnitelné.
Den
Michael Cunningham
Jen první věta v knize mi stačila, aby mi bylo jasné, že tento příběh se mi bude líbit, neboť Michael Cunningham je pro mě Pan spisovatel.
Seznamte se s Robbiem, jeho sestrou Isabel a její rodinou. Poznejte jejich životy, lásky, problémy i životní strasti. Je to komorní příběh o vztazích za časů běžných i těch covidových, které poznamenaly naše osudy.
Toto byl pro mě tak krásný, i když smutný, příběh. Celou rodinu jsem si okamžitě zamilovala. Všichni mi byli blízcí, bylo mi s nimi dobře a připadalo mi, že se s nimi znám již celé roky. Prožívala jsem tak jejich každodenní problémy i nelehká rozhodnutí. Je to příběh nejen o rodině, dětech, ale i o odpovědnosti a ztrátách. Navíc je tu tolik emocí! V knize mi bylo smutno, cítila jsem jejich bolest i bezmoc. A naopak radost s malou Violet.
Kniha nás donutí zamyslet se nad naším životem a nad vztahy s našimi nejbližšími. Možná se v příběhu najdete, možná vás jen popostrčí tou správnou cestou.
Na knize je rozhodně zajímavá i obálka. Odeon se rozhodl pro spolupráci s uměleckými školami a pro své knihy ze Světové knihovny oslovil začínající umělce – studenty. Je to krok k propojení literatury a vizuálního umění a já tomu opravdu tleskám. Skvělý nápad!
Od Michaela Cunninghama jsem četla zatím jen Hodiny, ale po přečtení Dne jsem si jistá, že potřebuji i další jeho knihy.
Otevřete vaše dveře, i srdce, a pozvěte k vám na návštěvu Isabel, Robbieho i Dana. A pozdravujte je ode mě, už teď se mi po nich stýská.
Nikdy, nikdy
Colleen Hoover
Kdo by neznal knihy Colleen Hoover! Pro mě je to jedna z nejoblíbenějších spisovatelek a ať napíše romantiku, thriller nebo knihu pro mladé, neváhám a okamžitě si ji přečtu. A stejně tak to doporučuji i vám.
Nikdy, nikdy na první pohled zaujme svou nádhernou obálkou a na ten druhý i příběhem. Ten si zde prožijí Charlie a Silas. Jsou nejlepšími přáteli a od čtrnácti let i něco víc. Jednoho dne však zmizí jejich vzpomínky a oni musí odhalit pravdu nejen v tom, kdo jsou, ale i to, co se jim vlastně stalo a proč.
K této knize si Colleen přizvala na pomoc autorku thrillerů Tarryn Fisherovou a díky jejich spojení vznikla romantická kniha s mystery zápletkou. Je to příběh, u kterého nebudete čekat, co ještě přijde, budete si namáhat hlavu a přemýšlet společně s hlavními hrdiny o tom, co se vlastně stalo. Chtělo by se mi říct, že vám příběh nedá spát, ale na druhou stranu ho přečtete tak rychle, že než půjdete do postele, už budete mít ve všem jasno.
Je to kniha o mladých a pro mladé, ale i přesto, že mám věk spíše na jiné knihy od autorky, tak ani tuto jsem nemohla odložit. Je neskutečně čtivá, budete potřebovat víc a víc. Mezi hlavními postavami to jiskřilo, jak jen to Colleen umí a typicky pro mě jsem si u knížky i pobrečela.
Je to milé i dojemné, dobrodružné, snad i poučné. Každopádně zvláštní a originální. Je tu skvělá i bonusová kapitola, obzvláště pro ty, kteří milují horoskopy, ale pozor, nechte si ji skutečně až na závěr, jinak vám může prozradit i to důležité.
Moc ráda zařazuji Nikdy, nikdy do mé knihovničky k ostatním knihám od Colleen a moc se těším na další.
Poslední tajemství Marilyn Monroe
François Pomès
O Marilyn Monroe toho je již napsáno a řečeno opravdu hodně. Proč si tedy přečíst další knihu? Protože je jiná! Autor se rozhodl natočit dokument, a posléze ho převést do knižní podoby, ve kterém pátrá po tom, co zatím nikdo před ním neobjevil – kdo byl skutečným otcem Marilyn Monroe. Díky nejmodernějším technologiím a jediného pramenu vlasů odhalil jako první toto velké tajemství.
Zajímavé a jedinečné! Tyto dvě slova mě napadala při čtení knihy. Hned na začátku jsem zjistila, že toho o MM vlastně moc nevím a tato kniha nepřináší znovu a znovu ty samé informace. Nejprve jsem si tak načetla něco o jejím životě a pak jsem se s autorem knihy pustila až do detektivního pátrání po jejím otci.
Mám ráda, když se z knih dozvím něco nového. V této jsem dostala nejen informace ze života Marilyn, ale dozvěděla jsem se spoustu a tom, jak funguje DNA, jak se zjišťuje a co nám může prozradit. Nečekejte tak lehké čtení na jeden večer, občas se budete muset více soustředit na text, ale za to můžete očekávat spousty nových informací.
Moc mě láká i dokument, o kterém autor píše a po přečtení knihy bych ho ráda viděla.
Kolik barev má štěstí
Phyllida Shrimpton
Algernonovi je devadesát let a žije sám svůj vcelku spokojený život. Ale jen do té doby, než se k němu přistěhuje jeho dcera Helena s vnučkou Annou. S Helenou se navíc před lety rozhádal a svou vnučku vidí poprvé v životě. Jak dopadne soužití tří generací pod jednou střechou? Najdou společnou řeč?
Toto byl tak milý příběh! Upřímně, knihu jsem si vybrala jen díky krásné obálce, ale samotný příběh uvnitř byl doslova kouzelný.
Díky anotaci vám hned naskočí knihy jako Muž jménem Ove nebo Příběh Arthura Truluva. Ano, jsou si určitě podobné a podobný příběh tu byl vyprávěn již stokrát, ale přesto je tento jiný a krásný a já se od něj nemohla odtrhnout. Okamžitě jsem si zamilovala vnučku Annu. Tím, jaká byla, mi připomínala mou dceru a díky tomu jsem měla k příběhu hned blíž.
Příběh je to milý, úsměvný, smutný i dojemný. Je ze života a spousta radostí i starostí vám tak budou blízké. Čeká vás spousta tajemství z dědečkova života a nebude chybět ani dobrodružný výlet za minulostí.
Je to kniha, která vás rozhodně pohladí po duši. Pokud chcete něco milého, krásného a odpočinkového, rozhodně potřebujete barvy, které vám přinesou štěstí.
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Autorčina osobní zpověď, kdy se rozhodla vylíčit svůj život s alkoholem. Jak do toho „spadla“, jak jí pomohlo její okolí i léčba a jak se drží rok po ní.
Právě je v kinech stejnojmenný film, natočený podle této knížky. Rozhodně se na něj chystám, ale mám raději, když si nejprve přečtu knižní předlohu a až poté se podívám na film. Proto jsem si knížku koupila a přečetla jedním dechem.
Musím se přiznat, že hned úvodní poděkování mi vehnalo slzy do očí a v tu chvíli mi bylo jasné, že tato kniha se mnou zamávám.
Je psána lidsky, otevřeně, osobně. Měla jsem pocit, jak kdyby Míša svůj příběh vyprávěla své kamarádce a tím jsem všechno více prožívala. Místy jsem nevěděla, jestli si mám ke čtení nalít skleničku vína anebo vylít všechen alkohol.
Příběh je to inspirativní, když nám autorka ukáže, že se dá odrazit ode dna, dostat se ze začarovaného kruhu a třeba tím pomoci i kdyby jednomu dalšímu člověku.
Pokud jste se někdy blízko potkali s někým, kdo má/měl problém s alkoholem, kniha vás rozhodně zasáhne ještě o něco víc. Moc se těším na film, protože je mi jasné, že to bude hodně silný zážitek.
Dům na konci ulice
Karla Kubíková
Příběh nás seznámí s Ninou, starší vdovou, která žije v domě se svým bratrem, se kterým ovšem nemluví. Její syn se už před lety přestěhoval do Latinské Ameriky, tak se s ním často nevídá. Vážná nehoda syna vrací Ninu o mnoho let zpátky a dostává se k problému, který v sobě ještě nevyřešila a k tomu ji čeká další nelehká situace.
Děj knihy nejde popsat úplně krátce, až dočtete, pochopíte, že je v knize ukryto spoustu závažných témat, nebudu ani naznačovat, abych vás nepřipravila o překvapení, co všechno Nina zažila a co právě prožívá.
Knihu jsem si koupila nejen díky krásné obálce, kterou jsem si okamžitě zamilovala, ale i díky předchozí knize autorky – Hájovna, která se mi také líbila, hlavně pak svým tématem. Autorka nezklamala a zpracovává nelehká témata ze života, se kterými se mnozí z nás ztotožní.
Hned po pár stránkách jsem se do knihy ponořila, čte se úplně sama. Ze začátku mi postavy nebyly moc sympatické, ale časem jsem si k nim našla cestu. Příběh je mimo jiné i o knihách a lásce k nim, to každého čtenáře jistě potěší. I když na můj vkus tam bylo ostatních knih až moc, obzvláště, když autorka často popisovala i děj dalších knížek. Co mi ještě hodně vadilo, bylo až moc časté vysvětlování gramatiky z češtiny, toho tam bylo opravdu příliš.
Druhá polovina knihy mě bavila o moc více. Rozhodně to není špatná kniha, ale mám k ní pár výhrad. I přesto si myslím, že bude u čtenářů hodně oblíbená, neboť zasáhne nejedno srdce.
3,5*/5*
Druhý dech
Daniel Krásný
Adolf Majer se po nevydařeném manželství utápí ve smutku, práce v reklamní agentuře jde kvůli tomu z kopce a aby přišel na jiné myšlenky, vyráží se šéfem a fotografkou za reklamní kampaní do jižních Čech, tajemného hotelu uprostřed lesů, kde se kromě nápadů může ukázat i něco dalšího….
Oddechovka, horor, společenský román – tato kniha má v sobě od každého něco. Hned ze začátku se důkladně podíváme na vztah Adolfa a jeho manželky, v druhé části pak na práci marketingové agentury a možná se i trochu budeme bát v podivném hotelu na „konci světa“.
Od začátku mě bavilo, jak autor píše. Jednoduše, na nic si nehraje, je znát, že píše i o věcech, které mu jsou blízké, práce marketingové agentury tu je popsána opravdu dopodrobna. Jsou tu zmínky o dalších knihách, ale i filmech, najdete tu spoustu známých hlášek. To vše mě nejdříve bavilo, ale pak už toho na mě bylo moc a trochu bych ubrala (jak práce reklamní agentury, tak i hlášky a odkazy na další knihy a filmy).
Kniha byla ze života, byla vtipná i k zamyšlení. Občas se čtenář bude i bát a rozhodně ho překvapí konec.
Ač mám ke knize určitě výhrady, zjistila jsem, že jsem na ni myslela ještě několik dní po dočtení, a to je pro mě vždycky známka toho, že mě kniha zaujala a rozhodně si zaslouží další pozornost. A jestli tohle byla autorova prvotina, tak smekám a těším se na jeho další knihy.
Lovec draků
Khaled Hosseini
Tato kniha nás zavede do Afghanistánu. Poznáme Amira a jeho životní cestu. Od šťastného dětství, přes nelehké dospívání až po jeho emigraci. Autor do knihy zakomponoval svoje vzpomínky a ukazuje nám těžké chvíle, které po léta prožívají obyvatelé Afghanistánu.
Tuto knihu jsem dlouho odkládala, až jsem si ji dala na seznam knih, které si chci přečíst a u nichž očekávám, že se mi budou líbit. Nespletla jsem se. Z Lovce draků jsem nadšená.
Od prvních řádků mi bylo jasné, že si s autorem sedneme. Jeho styl mě okamžitě oslovil, získal a já si užívala každičkou větu, i když samotný příběh byl neskutečně těžký.
Ze začátku se příběh tvářil příjemně, až dětinsky, plný kamarádství a pohody, ale čím dál jsem se dostávala, tím více se tu objevoval smutek a bolest a já se začínala bát, co všechno mě ještě v knize čeká. A nebylo toho málo. Bylo tady tolik bolesti a já u knihy nejednou brečela. Prožívala jsem s Amirem celý jeho život a přála mu, aby konečně mohl být sám sebou.
Je to kniha o přátelství, o vině a odpuštění, o svědomí, o lásce k vlasti i hledání svého místa na zemi. Nádherný příběh, který ve mně dozníval ještě nějaký čas po dočtení.
Jelikož o Afghanistánu toho moc nevím, byla tato kniha skvělá tím, že mi přiblížila jeho historii i nelehký život jeho obyvatel. Rozhodně zajímavý byl i doslov, který nám tuto zemi přiblíží ještě víc.
Určitě se musím podívat i po dalších knihách autora a Lovec draků bude mít už navždy místo v mé knihovničce i v mém srdci.
