eva3992 komentáře u knih
Sedmdesátá léta v Československu nebyla jednoduchá. Ani pro Julii. Ta je nadanou houslistkou, ale kvůli otci, komunistickému funkcionáři – musí hrát nenáviděné ruské skladby. Raději by zpívala v undergroundové kapele, s Romanem…. Její rodina má tajemství a Julie odhaluje zradu, se kterou se bude muset vyrovnat.
Miluji knihy Jany Poncarové a i tentokrát jsem nadšená! Dvojí život jsem přečetla za jeden večer, nemohla jsem ji odložit, jak mě oslovila a pohltila.
To, co od knih očekávám, jsou emoce, potřebuji žít společně s knížkou. Tentokrát jsem s hlavními hrdiny doslova dýchala. Bylo mi smutno a nejednou jsem si pobrečela.
Je zde ukázána nelehká doba, zakázaná muzika, život v socialismu. Díky mladým hrdinům jsem si při čtení uvědomila, že by byla tato kniha ideální pro dnešní mládež. Je tu pěkně a srozumitelně ukázáno, jaká tu byla doba, jak se tu žilo. Člověk se buď mohl přizpůsobit nebo chtěl víc a něco pro to dělal.
Moc se mi líbilo propojení příběhu s hudbou a se skutečnými osobnostmi té doby. Skvěle napsané, promyšlené, propracované.
Indie taková jaká byla. Její skutečný obraz. Pokorné svědectví o pokroku, o tom, co si předkové museli vytrpět, aby dnešní generace dospěla tam, kde je. Úchvatný román Úmluva s vodami nás zavede do jihoindické Kérale. Do místa, které je doslova obklopeno vodami. Rodina, jejíž osud sledujeme, má zvláštní prokletí – v každé generaci nejméně jeden člověk utone. Podaří se tento osud prolomit nebo dokonce přímo zjistit, proč to tak je? Ponořte se do vyprávění a nechte se unášet slovy na místa, která zasáhnou vaše srdce.
Jestli to ještě nevíte, tak tuhle knihu si rozhodně potřebujete přečíst. To byla taková nádhera! To, jak je to napsané úplně lahodí oku. Téměř sedm set stran přečtete jako nic a budete potřebovat víc. Během 77 let poznáte tři generace jedné rodiny. Myslím, že nejedna postava vám přiroste k srdci. Budete tak s nimi prožívat radosti, strasti i utrpení.
Kromě toho se dozvíte mnohé o Indii. O její historii a změnách. O tom, jak se snažila získat nezávislost. Ale také o běžném životě a zvycích, které jsou pro nás tak neotřelé a zajímavé.
V knize sledujeme dva příběhy, které nevypadají, že by se měly propojit. O to víc jsem byla napnutá, kam nás autor dovede, co nám připravil, aby se osudy propojily a vše do sebe zapadlo. Povedlo se to. Bylo to skvěle promyšlené i propracované.
Velkým překvapením pro mě bylo, kolik se toho v knize odehrává v lékařském prostředí. Mám ráda takové knihy, takže jsem si to maximálně užívala. A na své si tu přijdou i ti, kteří v knihách rádi „vaří“ a objevují chutě a vůně z dálných míst. Při čtení jsem cítila všechno koření, které je pro Indii tak typické.
I když jsou v příběhu opravdu hodně smutné situace, celkově na mě působil až uklidňujícím dojmem. Cítila jsem se v něm moc dobře. Emoce však pracovaly naplno a já si nejednou pobrečela.
Myslím, že mi ani slova nestačí, abych vypověděla všechno, co mě v knize oslovilo a zasáhlo. Je to příběh, ve kterém se dozvíte spoustu nového a zároveň budete prožívat každičkou stránku, každičké slovo.
Dvanáct povídek, dvanáct příběhů. Den co den se skládá z drobností, ať už je to dobrá káva, první láska, pusa, nevěra, či plná šatní skříň. Povídky vyprávějí o každodenních věcech, pocitech, radostech i strastech. Zahoďte za hlavu své starosti a nahlédněte do dvanácti drobniček, které vám možná budou blízké.
Jak je psáno hned v úvodu, formát perfektně pasuje do kabelky, ať máte vždy po ruce něco ke čtení – u doktora, v autobuse, u kadeřnice – prostě kdekoliv, kdy budete mít volnou chvilku. Tahle kniha také doslova svádí k tomu, aby byla darována. Bude tak ideálním dárkem třeba pro vaši kamarádku nebo sestru.
Po předchozích knihách autorky jsem se na Drobničky moc těšila, zhruba jsem věděla, co mohu očekávat, ale bohužel se musím přiznat, že humor v knize mi moc nesedl. Při čtení jsem jasně věděla, kterým kamarádkám bych knihu mohla doporučila a je mi jasné, že by byly nadšené, ale pro mě to bohužel nebylo. Ač to jsou příběhy ze života a mnohým tak mohou být blízké, k mému životu mají nějak daleko a prostě jsem se tam nenašla…
Abych však neházela všechny do jednoho pytle, z jedné povídky jsem byla naprosto nadšená
Věřím, že si tyto milé a úsměvné povídky najdou své čtenářky, které se u nich zasmějí i pobrečí dojetím.
Jindřich Šídlo – český novinář, youtuber, jeden z nejsledovanějších Čechů na Twitteru. Ale také manžel, otec a fanoušek fotbalu. Co na sebe prozradí v otevřeném knižním rozhovoru, který s ním vede novinář Michael Rozsypal?
Mám ráda knižní rozhovory. Vždy se v nich dozvím spoustu zajímavého, obzvláště pak v případech, kdy zpovídanou osobnost ani neznám. Musím se přiznat, že tomu bylo i tentokrát. Tím, že nesleduji televizi, politiku už vůbec ne, tak jsem pana Šídlo neznala, ale rozhodně mě zaujal svými názory.
Kniha je hodně o politice a o fotbalu. Tato dvě témata jdou úplně mimo mě a nevyhledávám je, ale víte, co se stalo? Mě tato kniha neskutečně bavila! Vše je tu podáno lidsky, a hlavně mě bavil pohled novináře. Celkově se mi moc líbilo vše, co se týkalo novinářské práce.
Je zajímavé, co při své kariéře zažil, a navíc je Jindřich Šídlo chodící encyklopedie novodobé české historie. Co si všechno pamatuje, konkrétní data a jména, je úžasné.
Celá kniha se příjemně četla, otázky a odpovědi pěkně plynuly a já jsem ráda, že jsem objevila zajímavou českou osobnost.
Prudký déšť vyplaví tělo mladé dívky, je dobře zachováno i když to vypadá, že bylo pohřbeno několik let. Pro Josie přichází ještě jeden šok – mrtvá dívka má na sobě bundu, která vypadá přesně tak, jakou měl Josiin zesnulý manžel Ray.
Již devátý díl se starou známou vyšetřovatelkou Josie Quinn. Je jasné, že se bude jednat o napínavý příběh, jak jsme si už u této řady zvykli. Tentokrát o to víc, že začíná při povodních, ocitáme se na lodi, při záchraně obyvatel a od prvních řádků příběh čtenáře pohltí a už nepustí.
Ve vzpomínkách nás Josie zavede do roku 2004, kdy chodila na střední školu. Tím, že její vzpomínky souvisejí s nalezeným tělem, je o krok napřed před vrahem, ale někdy ji mohou stáhnout dolů.
Během vyšetřování si zběžně připomeneme důležité body z předchozích knih. Děj určitě pochopí i ten, kdo předchozí díly nečetl, ale rozhodně je lepší, když začnete pěkně od prvního příběhu. Kdo teď začne s touto sérií má jednu velkou výhodu – může si přečíst hned devět knih za sebou a nemusí tak dlouho čekat na pokračování.
Krátké kapitoly přidávají na čtivosti. Je to napínavé, překvapivé a nečekané. Jo, autorka prostě umí a tahle detektivní série mě moc baví.
Hlavní hrdina si poklidně žije svůj život, ale jen do té doby než v reklamní agentuře, kde pracuje, zveřejní fotografii ovcí. Tím se dostává do hledáčku mocných a jeho život se převrátí naruby.
Ač je Murakami hodně známý a oblíbený spisovatel, četla jsem od něho opravdu jen pár knih. Hon na ovci je tak dalším rozšířením mých znalostí v jeho tvorbě a stále jsem přesvědčena, že je to prostě Pan spisovatel. Moc mě baví jak píše, jaké má zápletky, co nám prozradí o Japonsku, o jeho historii, tak, aby to nebylo nudné….
V této knize nám jednotlivé střípky ze života hlavního hrdiny dávají dohromady celý příběh. Ten je rozhodně nečekaný, zajímavý, dobře promyšlený a propracovaný. Vůbec jsem nedovedla odhadnout, kam a jakým způsobem nás autor nakonec dovede.
Příběh nás rozhodně donutí přemýšlet, místy na nás čekají až filozofické úvahy a rozjímání, a přesto má děj spád a já chtěla číst dál, abych se dozvěděla více.
Tím, jak je pro nás Japonsko vzdálené, obzvláště pak jeho historie, funguje tu doslov jako dovysvětlení určitých momentů a vše do sebe skvěle zapadne. I čtenář jako já, bez znalostí japonského prostředí, to všechno pochopí a je ohromen propracovaností. Co všechno mohl autor do zdánlivě obyčejného příběhu ukrýt.
Hlavní hrdinka je tu Claire a z jistých důvodů začne sledovat Hannu, aby se jí pomstila, nakonec pro ni pracuje jako hospodyně a dostane se tak do domu, kde má každý nějaké tajemství…. Tato kniha má tak dlouhou anotaci, že už jen udělat „výcuc“ dá práci :-D
Tuto knihu, respektive e-knihu, jsem dostala jako dárek a když jsem potřebovala ve čtečce najít něco nenáročného, odpočinkového, myslela jsem si, že thriller bude dobrý nápad. Po pravdě mi to úplně nesedlo.
Postavy mi byly nesympatické, celé mi to přišlo málo uvěřitelné a málo napínavé. Koncem určitě autorka překvapila, protože jsem ho nečekala, ale i tak mi přišel tak nějak zbytečně komplikovaný a udělaný tak, aby byl za každou cenu neočekávaný.
Rozhodně však nemůžu upřít čtivost, nebyly tady vysloveně nudné pasáže, takže měl děj spád.
Za mě průměrná kniha, na kterou si za chvilku už ani nevzpomenu.
Příběh z českých devadesátek, kdy mladík sleduje proměnu doby a lidí. Po delší závislosti se ocitá v Bohnicích a poté se vrací na pražský Anděl, kde hledá svou budoucnost, svou naději.
Slovo, které se mi při čtení neustále vracelo na mysl, byla deprese. Pochmurné, beznadějné čtení o lidech na okraji společnosti, jež nečekají lepší zítřky. Ale přesto, jaké to bylo těžké čtení, mě moc bavilo, jak to bylo napsáno. Je znát, že autor píše i poezii, která se odráží i v jeho delších textech.
Bylo tady ukázáno české prostředí těsně po revoluci, samotná doba, ale i to, co to udělalo s různými lidmi, jak je to posunulo, dostalo.
Rozhodně to nebylo špatné čtení, bylo to jiné a člověk se musí naladit na stejnou notu, aby pobral veškeré situace a obrazy.
Celým příběhem se vine řeka Černá, která může být jen řekou, ale také něčím víc. Potkáme ji už v minulosti, kdy Jakub s Lotou prožívají své šťastné i tragické dny. V současnosti nás pak provází příběhem Adama, jehož otec jednoho dne prostě zmizí a začnou se dít další podivné věci. A pak tu máme ještě jeden zvláštní nápoj….
Autorku jsem objevila s její předchozí knihou – Kniha, kterou posypal hvězdný prach. Po jejím dočtení mi bylo jasné, že budu v budoucnu potřebovat i všechny další knihy, které autorka napíše. Druhá strana řeky mě okamžitě nalákala svou obálkou i anotací a já se pustila do čtení.
Od prvních řádků je jasné, že má autorka vypravěčský talent. Píše tak poutavě, že čtenáře chytí a už nepustí, dokud se nedostane na poslední stránku. Zvláštně a nečekaně se tu proplétají minulost se současností a celkově to má nečekaný vývoj. Místy to je temné, tajemné s až hororovým nádechem. Jindy můžete potkat i trochu romantiky a historie.
Úplně mě nebavila linka ze současnosti, historická se mi líbila rozhodně více a tu současnou bych v knize ani nepotřebovala
Ale i tak jsem si samotný příběh, hlavně pak to, jak je napsaný, moc užívala.
Hledání svého místa na zemi i hledání vraha, to je jen špetka z toho, co vás čeká v této knize. Lilach a její izraelská rodina žije již spoustu let v Kalifornii. Můžou ji už považovat za svůj domov, ale jejich bezpečím otřese brutální útok na místní synagogu a později i smrt Adamova spolužáka ze střední školy.
V této knize toho najdete tolik. Je tu rasismus, antisemitismus, rodina a možné problémy v ní. Hledání svého místa na zemi, kde je můj domov, kým sem. Nechybí tady ani láska, život v pubertě, tajemství, záhady, vražda, a hlavně lidské osudy.
Příběh nám vypráví, až s určitou naléhavostí, Lilach, Adamova matka, a díky tomu jsem se do příběhu více ponořila, protože jsem, jako matka, dokázala přesně chápat její pocity a obavy.
Autorka píše skvěle! Jsou tu tak krásné věty, že jsem si čtení moc užívala, i když bylo převážně smutné a bolavé.
Jednoznačně to byla skvělá kniha, ale pár drobností mně vadilo, třeba to, že mnoho situací zůstávalo otevřených, nedořešených. Jelikož však od knih očekávám především emoce, byla jsem spokojena, protože těch tu bylo opravdu hodně.
13 vražd, přes 50 útoků, 42 let trvající vyšetřování a jeden zločinec. Ten terorizoval Kalifornii v 70. a 80. letech.
Moc ráda si jednou za čas přečtu knihu z oblasti True crime a právě jsem přišla na sérii (ve Francii již vyšlo dalších pět knih v této řadě), která mi bude vyhovovat. Nepotřebuji číst o každém kroku vraha a policie, ale ráda se seznámím, o co v daném případu šlo, co daný zločinec prováděl a jak ho nakonec policie dopadla. A to je přesně obsah této útlé knížečky.
Tím, že nemá mnoho stran, to má spád, není tady žádné zdlouhavé popisování, místy je to napínavé jako thriller. Bylo to čtivé, zajímavé, obzvláště pak to, jak se po dlouhých čtyřiceti letech podařilo vraha dopadnout.
Pokud se o daném případu chcete dozvědět více, určitě se podívejte po dalších knihách, které jsou mnohem více podrobnější. Já jsem však spokojená a doufám, že tu vyjdou i další díly o dalších zločincích.
Příběhy plné laskavého humoru, které potěší nejen milovníky zvířátek. Potkáte se nejen s kočkami a pejsky, ale třeba také s leguánem, papouškem, bobrem, kohoutem nebo pavoučicí.
Jelikož jsem velká milovnice koček, kniha s takovouto obálkou mě prostě nemohla minout, a i když moc nemusím humorné knihy, riskla jsem to a udělala jsem dobře.
Příběhy jsou psány jednoduše, s vtipem, jako kdybyste si povídali s kamarádkou, která vám vypráví, co zase všechno zažila se svými miláčky. A miláčci to jsou vskutku překvapiví! Už jste se někdy pokoušeli třeba ochočit bobra? Ano, i o takových zvířátkách se v knize dočtete.
Je znát, že se jedná o příběhy ze života. Nejednou jsem se v některých situacích poznala anebo jsem v nich viděla někoho z mých blízkých. Tím, jak mám ráda zvířata, musím se přiznat, že jsem se několikrát u čtení dojala až k slzám.
Toto je kniha pro všechny, kdo milují zvířata, hlavně pak psy a kočky. Můžou si ji přečíst třeba i děti. A nesmím zapomenout ani na milé ilustrace, které nás provází celou knihou.
Který z příběhů vám bude nejbližší?
Kniha povídek, které by mohl napsat i sám život. Povídky, které vás zasáhnou a zůstanou ve vás ještě dlouho po dočtení.
Edice Tvář od Vyšehradu je pro mě záruka jistoty skvělého čtení a stále znovu se to potvrzuje. Ptáci jsou dosud nečitelní je výborně napsaná kniha. Ač v ní jsou povídky vždy jen na pár stránek, dokázala jsem se do nich vcítit a ponořit. Navíc jsou tak plné! Plné emocí, života a bolesti. Nechápu, jak se autorce podařilo všechno vměstnat do tak mála textu. Ale bylo to tam, skvělé i když deprimující.
Na každém čtenáři je, jak povídky uchopí, jak s nimi naloží a kam je nechá dojít ve své fantazii. Všechny jsou k zamyšlení, protože vše, o čem se dočtete, se může stát i vám. O to je to možná bolestnější čtení.
Edice Tvář vždy snoubí literární a výtvarnou část. Tentokrát se ujala role ilustrátorky Pavla Šebková a musím říct, se jí to moc povedlo. Samotné ilustrace jsou hotové obrazy jen ve verzi „do kapsy“. A až uvidíte ilustrace v kontextu s textem, tak vás rozhodně zasáhnout, mě tedy rozhodně.
Edice Tvář prostě nezklame!
Hlavní hrdinkou knihy je Zuzana, které se rozpadlo manželství. Jelikož jí bude brzy čtyřicet a nechtěla by zůstat sama, zkusila i seznámení přes Tinder. To však nevyšlo, ale bohužel to vypadá, že ji nějaký zhrzený nápadník začal sledovat a nejen to, z jeho zpráv je jasné, že toho o ní ví nějak moc, a dokonce i z dávno pohřbené minulosti.
Od autorky jsem zatím nic nečetla, mou pozornost si však získala díky ocenění Magnesia Literatura v kategorii detektivka. Rovnou jsem tedy sáhla po její nejnovější knize. A jak se mi líbila?
To, co mám u thrillerů a detektivek ráda je, když se odehrávají v krátkém časovém období, tím získal tento příběh první plusový bod. Díky tomu, že sledujeme příběh den po dni to má spád, není tu žádné dlouhé zdržování a prázdná místa. Čeká nás tu pár dní v předvánočním období. V čase, kdy by měl člověk řešit úplně jiné starosti, než které má před sebou Zuzana. Je tu tak ukázán kontrast vánoční pohody s hrůzami, které klidně mohou potkat i nás.
Autorka zařadila do příběhu současnost. V knize potkáte své každodenní radosti, starosti i situace, které jsou pro nás běžné. Stejně tak jako je pro mnohé běžný Tinder. Prostě to tam vše pasuje a působí to uvěřitelně.
Příběhy sledování a stalkování jsou v knihách často oblíbené, ale pokaždé přeci trochu jinak zpracované, takže mě to toto téma nevadilo a nenudilo.
Ač mi to místy nepřišlo tak napínavé, jak bych očekávala, musím se přiznat, že jsem s příběhem doslova žila a občas jsem měla nutkání se rozhlížet, zda mě náhodou někdo nesleduje. A to je vždy u knížek skvělé, pokud se jejich atmosféra dokáže přenést na čtenáře.
Co mi trochu vadilo, tak to, že jsem příliš brzy odhalila, kdo se schovává za sledujícím, ale poslední řádky stejně ukázaly, že možná nevím vůbec nic…
Jedenáct kapitol, jedenáct různých příběhů, jedenáct různých postav. Začínáme v devatenáctém století, dostaneme se až do současnosti. A co mají tyto povídky společného? Elizu a Millicent. Sestry, které jsou zahaleny do tajemna, ale mnoha lidem se připletou do cesty. Jejich příběh našel inspiraci u sester Brontëových.
Když jsem vzala knihu do rukou, bylo mi jasné, že držím literární skvost. Bylo to těžké a bolavé čtení, ale zároveň tak krásné! Tato kniha je opravdu velká, a to ve všech ohledech, nejen svými rozměry.
První řádky jsem četla s respektem, říkala jsem si, že to bude zvláštní čtení, ale stačilo pár stránek a já se nechala vyprávěním strhnout. Bylo to napínavé, překvapivé, nečekané. Temné a tajemné, místy až hororové. Všechno tam pasovalo, vše tam mělo být. V textu není přímá řeč, ale je to jen dobře, ona by ten text naprosto rušila.
Střídají se tu dopisy, deníky, životopisné knihy a pak samotné povídky o jedenácti různých lidech. To vše dohromady tvoří až detektivní pátrání o tom, jak žily sestry Eliza a Millicent. Místy jsem měla pocit, jako bych četla skutečný příběh, měla jsem nutkání si vyhledávat další informace, tak moc mi to přišlo uvěřitelné a reálné.
Společné téma všech povídek je Smrt. Nečekejte tak žádné lehké čtení, místy vás bude mrazit, jindy si i pobrečíte, na někoho to může být až hodně naturalistické. Ale jako celek to bylo prostě krásné. Postupně odhalíte i další společná témata jednotlivých povídek, a že jich není málo. Chce to číst pozorně, ať vám nic neuteče, žádné jméno, žádná podobnost, neboť vše je tady provázané i v těch nejmenších detailech. Je znát, jakou si s tím dala autorka práci, vše je skvěle promyšlené a propracované.
Ač nevím mnoho o životě sester Brontëových, kterými je tato kniha inspirována, vůbec jsem se tím nenechala rozhodit. Prostě jsem je vypustila, nehledala žádnou podobnost a užívala si příběh takový, jaký ho autorka připravila.
S celou knihou, s každým příběhem, jsem doslova žila. Každou chvíli jsem kolem sebe viděla věci a situace z knihy, byla jsem jí naprosto polapená a myslím, že s ní ještě chvíli budu žít a jen tak jí od sebe nepustím.
Autoři se již více než třicet let věnují výzkumu pohybového aparátu, podařilo se jim vyvinout novou metodu proti bolesti. V této knize se zaměřili na oblast krční páteře.
Dozvíme se tak mnoho o páteři, o její funkci, o chybách, které děláme v běžném životě a tím negativně ovlivňujeme krční páteř. Seznámíme se s různými částmi krční páteře a jejími problémy. Překvapivě se dozvíme i o tom, jak strava může ovlivnit bolest a samozřejmě to nejdůležitější – cviky, které nám pomohou od bolesti.
Při čtení je rovnou i zkoušejte, ať si je dobře zapamatujete, ale není na nich nic složitého, zvládne je každý sám doma.
Co mi vadilo, tak konkrétní pomůcky ke cvikům. Tyto pomůcky přímo vymysleli autoři, aby mělo cvičení ideální efekt. Někdy mi to trošku přišlo jako teleshoping, kdy nám přes knihu potřebují udat svůj produkt. Na jejich obranu však musím hned říct, že na každý svůj doplněk v knize představují alternativu – běžné věci, které máme každý doma a s tím také samozřejmě můžeme účinně cvičit.
Tato kniha je zajímavá tím, že nám dává nahlédnout na krční páteř jako celek, dozvíme se o ní spousty faktů i odborných údajů, abychom si snáze představili, kde je vlastně ten náš bolavý problém „schovaný“ a proč.
Pohyb je v tomto problému základ a jaký by měl být, vám poradí tato kniha.
Třicet rozhovorů s třiceti odborníky z různých lékařských odvětví. Díky knize můžete nahlédnout do lékařské profese, ale dozvíte se i spoustu zajímavých informací, které vám mohou třeba i pomoci.
Kniha vznikla z toho nejlepšího, co přinesl podcast MUDr.ování. Jelikož podcasty téměř neposlouchám, je pro mě knižní zpracování naprosto perfektní. Po knize jsem sáhla i z toho důvodu, že ráda čtu příběhy z lékařského prostředí a mám moc ráda knihy rozhovorů. Mé očekávání z knihy se naplnilo – bylo to skvělé čtení.
Bylo to poučné, zajímavé, ale i vtipné. Autorka pokládala zajímavé otázky, lékaři odpovídali tak, že to pochopil i laik. Hltala jsem každé slovo, moc mě to bavilo, a dokonce i v něčem inspirovalo.
Anne Marie Kenny. Že jste toto jméno nikdy neslyšeli? Já také ne, ale po dočtení knihy – Moje píseň pro Čechy – mám pocit, jako kdybych se s ní znala osobně po dlouhá léta!
Autorka nám předkládá své paměti a rozhodně má co vyprávět. Jako malá přišla o tatínka, a tak vyrůstala se svou maminkou a čtyřmi sourozenci. Když jí bylo dvacet, rozhodla se, že se z Ameriky odstěhuje do Francie a stane se zpěvačkou. Časem se pro ni Paříž stala druhým domovem a její sen se vyplnil. Jelikož její kořeny sahají do Čech, v listopadu 1989 pozorně sledovala co se u nás dělo a osud tomu chtěl, že se rozhodla k nám přijet vystoupit jako zpěvačka. Cítila však, že sem patří a rozhodla se, že v Praze zůstane a začala podnikat.
Tolik ve zkratce k životu Anne Marie, ale v knize se toho dozvíte mnohem víc. Mám ráda životopisné knihy, bylo mi tedy jasné, že se mi bude líbit i tato a nespletla jsem se.
Než se dostane autorka do Československa, skvěle nám přiblíží život ve Francii. Ukáže nám myšlení Francouzů, jejich názory na různá témata, např. rasismus, přistěhovalci, sociální politiku, ale třeba i bydlení, kulturu a umění.
Důležitý moment české historie, listopad 1989, je tu ukázán pohledem ze zahraničí, dočteme se, jak se na nás tehdy díval celý svět. Celkově je to podáno tak, že kniha přiblíží českou historii i těm, kteří se o ni doteď nezajímali a je to skvěle popsané i pro mladé, aby se s naší historií blíže seznámili.
Moc mě bavilo, jak byly popsané začátky podnikání v devadesátých letech u nás. Můžeme na tom sledovat ten neskutečný vývoj a cestu, kterou jsme od té doby ušli.
Samozřejmě tu nechybí ani osobní život autorky, který nám ukazuje otevřeně, bez tajností. Pustí nás i do svých temných myšlenek a problémů a vy se tak do jejích pocitů dokážete snadno vcítit. Nejednou jsem měla husí kůži a několikrát jsem si u jejího vyprávění i pobrečela.
V textu je cítit, že je autorka hudebnice, umělkyně, zpěvačka. V příběhu se často objevují různá hudební přirovnání a celá kniha díky tomu skvěle ladí.
Krásné obrazy, nelehký život, opovržení ostatních – i takový je život malíře, a nejen Vincent van Gogh by mohl vyprávět.
Vincent a Sien – umělec a prostitutka. Dva lidé z odlišných světů, jejichž cesty se zkřížily. Jejich vztah se den ode dne prohlubuje, ale čím déle jsou spolu, tím více se jejich okolí snaží je rozdělit.
Co vás na první pohled zaujme na této knize je rozhodně obálka. Já se do ní okamžitě zamilovala a knížku jsem si musela přečíst. Když jsem navíc zjistila, že se jedná o zbeletrizovaný životopis z edice Slavné páry, byla jsem nadšená! Právě takové knihy mám moc ráda, neboť nejen, že si přečtu zajímavou knihu, ale vždy se dozvím něco nového.
Bylo tomu tak i tentokrát. Už během čtení jsem si dohledávala další informace ze života Vincenta a Sien. Prohlížela si obrazy, o kterých byla v knize řeč a já si je tak mohla propojit s tím, za jakých podmínek vznikly a co mohl autor u své tvorby cítit.
Kromě života slavného umělce, respektive zhruba dvou let jeho života, se podíváme do Holandska devatenáctého století. Autorka nám přiblíží, jak se tehdy žilo, hlavně pak těm úplně nejchudším lidem. Jaké byly různé návyky, třeba hygienické, co se jedlo, jaká byla výchova dětí, zdravotní péče, bydlení,… rozhodně zajímavá sonda do tehdejšího života.
Kniha je rozdělena na tři části, příběh nám vypráví dva vypravěči a díky tomu nahlédneme do jejich myšlenek i pocitů a budeme se moci vcítit do různých postav. Zajímavé také je, že se na knize podíleli dva překladatelé.
Rozhodně tu nečekejte žádnou velkou akci, ale poklidné vyprávění o životě slavného umělce a objevování toho, jak se to tenkrát mohlo všechno odehrát. O Vincentu van Goghovi jsem četla i jiný zbeletrizovaný životopis. Ten se odehrával v jiném období jeho života a díky této knize jsem si doplnila zase kousek jeho životní skládačky.
Když Adam přijde tragickou nehodou o manželku, jeho nejlepší kamarád je alkohol. Naštěstí se musí starat o malého syna, který mu dává sílu dál fungovat. Netušil, že by mohl ještě žít život se vším všudy, ale naštěstí mu do života vstoupí Broňa.
Toto je vztahový román. Na každé stránce najdete určitý druh vztahu. Ať už láska partnerská, a to nejen mezi mužem a ženou, ale v kombinacích, které si možná ani nepřipustíte, vztahy mateřské a otcovské, sourozenecké, vztahy opětované i neopětované, vztahy naplněné, i ty, které jsou pryč dřív, než se nadějete.
Jak je v anotaci románu uvedeno, je to společenský román s prvky LGBT tematiky a autorka tak rozehrává příběhy mužů i žen. Rozličných postaviček, kdy každá má nějaké své tajemství i bolístku. Byl to příběh ze života, protože spoustu stejných věcí může někdy potkat i každého z nás. Byla jsem zvědavá, kam nás autorka nakonec dovede a místy měl příběh rozhodně zajímavý a nečekaný vývoj.
Musím se přiznat, že mi úplně nesedl styl, a hlavně mi nesedla postava Adama, jehož chování jsem nějak nemohla uvěřit. Hrozně mě štval. Na druhou stranu ve mně probudil emoce a ty já u čtení knih očekávám. Příběh mi však místy přišel až moc překombinovaný.
Myslím si, že si kniha rozhodně své čtenáře najde, určitě nemůžu říct, že by byla špatná, ale mně spíše nesedla.