fes komentáře u knih

Není tu hlavní hrdina, není tu extra zamotaná zápletka, není tu jen jeden zločin, ba snad jich je až příliš mnoho, a s ústřední vraždou ne všechny souvisí; trochu jako: podívejte, co všechno musí ti policisté řešit. Pachatel je čtenáři brzy znám, k jeho dopadení však přímo nedojde, musí to vyřešit osud. Lehce poetický, lehce zábavný sloh, který působí spíše jako kavárenské vyprávěnky, a který téměř slepičárensky popisuje i zcela nesouvisející události či osudy a pocity vedlejších postav. Zbytečných je i povícero dialogů dvou vyšetřovatelů, které více připomívají rádobyvtipné řečičky nudících se dam, než rozhovory policistů v akci (nebo jakýchkoliv dvou chlapů). Zkrátka celé o něco zkrátit, nabralo by to na akčnosti a napětí.
Za civilnost, milou češskost a čtivost čtyři hvězdy, ale... jsem dnes safra rozdavačný.

2 08.07.2021

Sám Foglar všelijaká "duchovní" či náboženská témata ideově odmítal a literárně pomíjel; hromadně je nazýval magiemi. I když to asi nikde přímo nenapsal, z podobných narážek je více než patrné, že byl naprostý bezvěrec a člověk veskrze nenáboženský. Zmínky kostelů, podzemí či podobných objektů v jeho knihách slouží ke zdůraznění romantiky staré Prahy a k vytváření pocitu tajemna a atmosféry strachu. Tato kniha není ničím jiným, než velice křečovitým roubováním náboženského výmyslu "duchovna" na foglarovskou romantiku a snahu o výchovu mládeže. Nikoliv neobvyklé a jako obvykle nechutně trapné.

Desítka povídek této sbírky má kromě pražského Podolí společné dva policejní vyšetřovatele, i když ti se jimi spíše jen sem tam mihnou (až na výjimku první povídky, kde hrají větší roli), rozhodně netvoří úhelný kámen vyprávění a už vůbec nejde o "statečné muže zákona kovbojského střihu", na jaké si hrají herci příliš mnoha příliš ubohých a trapných českých detektivek soudobé nenapadnuté a zbytečné televizní nadprodukce, naopak jde o citlivé táty rodin, kteří si nechají poradit i od báby z pečovatelského domu.
Polovina povídek obsahuje esoterické či přímo okultní náměty, i když i ty tu hrají jaksi vedlejší roli, neplní tu u jiných autorů obvyklou funkci deus ex machina, tedy nejsou prostředkem k vyřešení záhad, což někdy bývá zoufalým způsobem k ukončení zamotaných detektivek, z nichž se autoři sami mají problém dostat.
Nejde tu ani prvořadě o pátrání po pachatelích, ti jsou většinou čtenáři známi dříve, než příběh vygraduje.
Podstatná je tu spíše nenápadná psychologie různých podolských týpků či mezilidské vztahy, jaké všichni známe ze svého okolí či přímo ze svého života; v tom měla paní spisovatelka osobitý, ženský a čtivý styl, který čtenáře rychle a snadno vtáhne do příběhu a nepustí, dokud se vše nevyjasní.
Škoda že šlo o její poslední dílo. Pokusím se objevit někde její dřívější scifi povídky a jsem zvědav, jak svůj styl rozehraje v rámci celého románu Pes a boží mlýny, na který se chystám teď. Zatím plný počet hvězd.

2 29.06.2021

Asi každému zájemci o dané téma je jasné, že dějiny křesťanství od církevních autorů jsou natolik zkreslené, fakta zatajující, naopak vymýšlející účelové nepravdy a vyvozující ideologické podjatosti, že je lze vesměs označit za nevědecké, účelové, elementárně nedůvěryhodné a namnoze i přímo za lživé.
Studovat dějiny ideologie (jakékoliv) proto není od věci i z per jejích odpůrců, přistupuje-li zájemce k věci s vědomím, že ani zde nebude objektivita stoprocentní.

V případě souborného vydání spisů ruského marxisty Ranoviče čtenář socialistické zkušenosti v knize nalezne několik jednoznačně marxistických výkladů a hodnocení, ale právě díky této zkušenosti je také snadno "odbourá", aniž by vylil s vaničkou dítě.
Jinak jde totiž o obsáhlé a badatelsky významné dílo, jaké v naší literatuře nemá obdoby, možná s výjimkou soudobých spisů Josefa Češky (i Češka však cituje Ranoviče) a nabízí tolik detailních informací o počátcích křesťanského hnutí a vzniku jeho učení, kolik jich nenabízí žádná další česká či přeložená práce.
I s odstupem času (rusky vydáno 1959, jde ale o soubor prací, z nichž některé vyšly už ve 30. letech) zde lze nalézt řadu informací jinak nedostupných či jen velmi okrajově známých, jako je např. sekta montanistů, náčrty učení některých sekt gnostických, židokřesťanských a mnoho dalších témat.

Kvůli marxistickému zaměření vedoucímu k některým apriorním postojům i závěrům uděluji 4 hvězdy, ale jinak badatelský význam pro člověka kriticky myslícího a s umem odfiltrovat ideologismy je to možná i o půl hvězdy víc.

15.05.2021

Knihu napsal na prvý pohled vůči ateismu nenávistný blázen, kterému chybí základní povědomí téměř o všem, o čem píše.

Tvrdí např., že "nejnovější objevy moderní vědy podporují křesťanské tvrzení, že existuje božská bytost", že "masovými vraždami je vinen ateismus, ne náboženství", že "ateismus není motivován rozumem, ale jakýmsi zbabělým morálním alibismem".
Tvrdí dále, že "svět je svědkem obrovského rozmachu konverzí a růstu náboženství, přičemž křesťanství sílí ze všech náboženství nejrychleji... řady nevěřících se tenčí..." atd.
(Opomíjím tu skutečnost, kterou zná aspoň trochu informovaný člověk dnešní doby, že totiž právě křesťanství je v celém západním světě v historickém úpadku a naopak ateismus na nebývalém vzestupu, ba dokonce v autorem milovaných tradičně křesťanských USA už členství v církvích spadlo pod polovinu populace.)
Naprosto fanaticky - dokonce bez pokusů o doložení validity svých vět fakty - vyhazuje jedno ignoranstké a ničím než svými přáními, vizemi a fantasmagoriemi nepodložené tvrzení za druhým a téměř každá druhá věta je natolik zjevným omylem či přímo nesmyslem, že člověk nad tak dramatickou neinformovaností jen kroutí hlavou.
Není divu, že třeba v další knize tento autor nabízí "důkazy" života po smrti.

Tato stupidní agitka může být zajímavá jen pro jedince postižené podobným fanatismem a nevzdělaností, jež doslova prýští z autorových slov, a to ještě pro ty silně otrlé. Není divu, že jsou jí plné antikvariáty. (Sám jsem ji koupil ve výprodeji v "bedně za dveřmi" za 10 kč.)
Totální odpad.

Bavilo. Kyša se lepší.

1 13.04.2021

Po dvou týdnech od přečtení netuším, o čem to vlastně bylo.
Jen vím, že se to četlo samo. ;)
Přesně taková má oddechová literatura být.

2 06.04.2021

Spousta zajímavých a ne běžně známých dat a souvislostí svědčících o biblických klamech, lžích a řadě vnitřích rozporů. Bohužel asi čtvrtina knihy obsahuje zřetelný marxistický balast, takže člověk musí číst obezřetně a třídit zrno od plev. Právě pro tu zřetelnost to však není až takový problém, a tak eventuálním zájemcům určitě doporučuji.

06.04.2021

Po Konstantinově legalizaci křesťanství a vynuceném vyhlášení Ježíše Bohem r. 325 začaly mezi církevními sektami nesmiřitelné boje o formulace věroučných dogmat a o faktickou moc, napojenou úzce na císaře.
Projevovaly se neustálými exkomunikacemi, vyhnanstvím, ba i vražděním oponentů, což trvalo do konce IV. století (pochopitelně i déle, avšak další historie není předmětem zkoumání této práce), kdy bylo minoritní pojetí věrouky císařem prohlášeno a povoleno jako jediné platné, a vyznávání, jakož i veškeré veřejné projevy jiného se trestaly. Nakonec byly přísně zakázány i veškeré projevy někdejších antických kultů včetně uctívání bohů a svátků včetně např. olympijských her, čímž začala doba zhoubného středověkého temna, jejíž důsledky pociťujeme trpce dodnes.
Češkova práce je přísně vědecká, bezmála každá druhá věta je ozdrojována dobovými prameny, citacemi a dalšími materiály. Natolik detailní dílo o tomto kousku historie končící antiky a počátcích církve rozhodně nemá v českém jazyce konkurenci a kdoví, zda v jiném. Zájemcům doporučuji jako zásadní dílo k danému tému.

1 22.03.2021

Křesťanský asketa a znalec několika jazyků Eusebius Jeroným byl na konci 4. století papežem Damasusem (Damasem) vyzván k překladu biblických knih do latiny. Překladů existovala sice už celá řada, ale všechny se lišily, stejně jako se lišily i verze řecké (je známo 4680 řeckých rukopisů Nového zákona z nichž žádné dva se dokonale neshodují). Jeroným tak vytvořil překlad, který se pod názvem Vulgáta stal na dlouho závazným pro celou církev, která zakazovala jeho zpochybnění, přestože se v ní dopustil 3500 svévolných změn oproti verzím, které měl k dispozici. Sám doznává, že odporu k jeho "překladům" byl bezpočet ze všech možných stran, a po smrti papeže radši opustil Řím.
Tato kniha poukazuje nejen na důkazy faktu, jaký je Nový zákon a tedy i Bible jako taková nesmyslný, ryze účelový a bezpočtukrát svévolně upravovaný paskvil, ale i že to církevní vrchnost, iniciátorka a vlastně i tvůrkyně těchto paskvilů od počátku velmi dobře věděla a Bibli vytvářela jen za účelem doložení "pravosti" svého vlastního ideologického učení, které s Ježíšem ani s prvními spisy o něm nemá prakticky nic společného krom uzurpování a zneužití dobové popularity jeho jména.
Pouhé tři hvězdy dávám z důvodu, že knihu vydalo nakladatelství zřetelně nakloněné veganské ideologii a některých biblických textů se snaží využívat k této propagandě.

1 06.03.2021

Celkem slušná westernová povídka. Hned po prvých stránkách zřetelně americká a od renomovaného autora, na rozdíl od stylu českých pisálků s rádobyamerickými pseudonymy, jichž Železný vydával v Rodokapsech nejspíš většinu. Vzhledem k tomu, že originální vydání (1966) má 179 stran, a tato povídka jen 49, půjde nejspíše o podstatně zkrácenou verzi. Škoda, že další Hoganovy novely vyšly jen ve slovenštině, tato je patrně jediná vydaná česky.

14.02.2021

Pro mne paradoxně nejtěžší Dawkinsonova kniha, přestože nejde o odborné texty, nýbrž pouhé eseje či občas filosofující úvahy. Četl jsem ji na etapy, ale proti jejímu obsahu nemám nic, jen mne to moc nezajímalo, připadalo mi to všechno jasný a zbytečný opakovat. Tak jen tři pěticípý...

1 10.02.2021

Čeští autoři soudobých Rodokapsů si z čtenářů dělali/dělají legraci nejen svými neuměle anglickými pseudonymy, ale i svým nepřiznaným autorstvím, byť v některých případech snad šlo o omyly.

Tato povídka s rozměrem menší rodokapsové série Země koltů, podepsaná jménem Bill French (prý pseudonym Josefa Freise), je nejen psána velice znatelně ve stylu jeho kolegy N. C. Marshala (Jaroslav Kuťák), ale vystupují v ní postavy z Marshal-Kuťákových povídek, odehrává se ve městě Marshalových povídek (Little Tear), ba přítomny jsou i reminiscence jeho starší povídek. V sérii patří v těm lepším, i když mnohé by se jí dalo vytknout - a právě podobné nedostatky jako u Kuťákových povídek, ba i u jeho detektivek.
V jiném Frenchově (Freisově) Rodokapsu Vlak do Oklahomy je Kuťák uveden jako jeho překladatel (přeložil českého autora do češtiny?), ovšem - pochopitelně - bez uvedení originální názvu, z něhož prý překládal :).
K tomu všemu je odpovědným redaktorem prvých tří Frenchových Rodokapsů (velká vydání) Josef Freis.
Jistě, falešné "překlady" se u Rodokapsů hojně používaly i za první republiky ve snaze přesvědčit čtenáře, že jde o zahraničního, nejlépe amerického autora, a tím zatraktivnit tržní potenciál daného titulu. Vzájemné hrátky kamarádů-autorů úzce spjatých s vydavatelem s vypůjčenými pseudonymy jsou také osobní věcí dotčených osobností. Pro různé databáze a dokumentaci jsou však silně matoucí a jejich vypovídací hodnota je pak krajně nespolehlivá.
No, s tím se musíme smířit, a zřejmě i u řady jiných autorů resp. jejich děl.
Mně osobně tato matení připadají zbytečná.

28.12.2020

Knihu jsem vyslechl v audio podobě (pro můj vkus ne příliš kvalitní), a to jediné mne přimělo ji strávit celou, četbu bych pravděpodobně nezvládl. Prvotní pocit byl, že autor byl snad placen od počtu stran, a proto tak rád plýtvá mým časem; řada informací je obecně známých, řada se jich opakuje, příklady a popisy výzkumů (někdy dosti sporných, mimochodem) zbytečně roztahané a nudné. Skutečně by se kniha dala zkrátit do třetinové nebo snad ještě hustší podoby, aby řekla vše. A pokud by mělo jít o příručku, která má skutečně zdravotně člověku pomoci, stačila by tak na padesát stran. Asi i ta nezajímavá rozvláčnost napomohla depresivnímu a celkově negativnímu vyznění knihy.
A jsem rád, že to není jen můj osobní pocit.

7 23.12.2020

Pro laiky jakým jsem já, studenty a vůbec zájemce o poslední poznatky o vesmíru ideální kniha. Navíc psaná lehce, ba místy i s humorem, stejně jako autorovy četné přednášky, besedy či rozhovory na YouTube. Plný počet hvězd - vždyť kdo jiný by si je zasloužil, než astrofyzik...

8 05.12.2020

Příjemná odpočinková četba.
Nonstop nepatrný úsměv a sympatie ke všem postavám, ač většina jsou pomatení hajzlíci.
A nebojte se, vše dopadne pohádkově dobře, i ten osud zasáhne tak, jak si čtenář potajmu přeje.

7 08.11.2020

Ještě doplním, že podle slov samotné autorky je tato kniha jediná její opravdu autobiografická. To navíc okamžitě pochopí i ten, kdo četl knihu R. Sachera Simona Monyová - Život a smrt, který v Monyové knize vystupuje sice pod jiným jménem, ale velmi detailně včetně popisu jedné zbytečné nevěry s ním. Myslím, že tato kniha by coby její osobní zpověď postačila na to, aby autorku její manžel přizabil.

2 10.10.2020

Hmmm... Asi budu jediný, ale i tato Mony mne bavila. Možná jsem taky jediným chlapem, který ji četl. :) Sehnal jsem si a postupně určitě přečtu od autorky vše, i když vždy mezi tím musím přečíst něco jiného, neb její spisy jsou vlastně jeden a ten samý příběh na pokračování a ani tenhle není výjimkou. Ale baví mě její humor, nadhled, i to, že je to vlastně dost hodně negativní - to vše hodně nezvyklé na ženskou autorku. Zkrátka dobře píše.

2 30.09.2020

Překvapení až do konce, i poté, co už člověk má za to, že vše dobře dopadlo. A ono vlastně ne... Filmy neznám, takže se to "četlo samo". No a po přečtení si je nejspíš vyhledám.

3 21.09.2020

Další spíše detektivní než westernový příběh z autorova fiktivního městečka Little Tear kdesi na Divokém Západě.
Spousta dobrých nápadů (snad až moc) a westernových reálií, zřetelně načerpaných z desítek či stovek Kuťákových překladů podobných povídek, avšak ukončení příběhu opět poněkud náhlé a literárně nezvládnuté (neukončené souběžné děje či události, nedotažení napětí, nevyjasněné role postav...), podobně, jako jsme zvyklí i z Kuťákových detektivek. Rozehrání děje a částečně i charakteristiky postav mu jdou, ale ty konce...

18.09.2020