hanka_reading
komentáře u knih
Carrie Soto se vrací
Taylor Jenkins Reid
“Nedovol, aby řeči ostatních ovlivnily, jak vnímáš sama sebe.
“Můžeš se změnit, napadá mě. Jenom proto, že třeba chceš.
“Všechno, čeho dosáhneme, pomine. V jednu chvíli to máme a za vteřinu je to pryč.
Tenisu vůbec nerozumím, takže občas jsem se nechytala. Stejně tak mi trochu vadily španělské výrazy. Ale i tak jsem si čtení užila. Autorka uměla skvěle popsat atmosféru zápasu, takže jsem měla pocit, že tam jsem taky. Líbila se mi proměna Carrie, její vnímání tenisu jako hry a taky to, že si uvědomila, že život není jen o této hře. Bavilo mě sledovat Carrie a její touhu po vítězství, její cílevědomost a taky umanutost.
Tohle je moje druhá autorčina kniha a opět jsem spokojena.
Frankie
Jochen Gutsch
“Život je snadný. Každý blbec umí žít!
Frankie je kocour, ale ne ledajaký - umí totiž mluvit. A je vypravěčem této knihy. Jednoho dne potká Golda, člověka, který přišel o manželku a dost těžce to nese. Jejich první setkání není pro Frankieho moc příjemné, ale nezalekne se. Postupně tak mezi nimi vzniká hezké přátelství.
Frankie je skvělý kocour. Jeho smysl pro humor mě hrozně bavil. Svým vyprávěním poukázal na to, jak jsou lidi věcně nespokojení, jak řeší zbytečnosti, jak mají všeho přebytek a stejně si toho neváží. Na jedné straně tedy čteme nějakou hlubokou myšlenku a vzápětí větu: “vypadáš, jako kdyby ti straka pos*ala hlavu.
Bylo to prostě skvělý! Moc se mi líbil kontrast hezkých a zajímavých myšlenek a vtipných hlášek.
Zkrátka takového kocoura chci taky mít.
Dopisy od babičky
Veronika Doušová
Moc pěkný příběh. Autorka hezky dokázala popsat rozdílnost dvou časových období a také životy obou hrdinek. Za mě stojí za přečtení.
Nadělení: Příběhy kluka ze zámku
Daniel Krejčík
“Někdy je těžké si masky sundat, protože se bojíme, že pod maskou budeme zranitelní. Ale v té zranitelnosti se skrývá lidská autenticita, opravdovost. A díky ní přece jen stojí za to se na cestu životem vydat bez masek.
Daniel Krejčík nám bez příkras vypráví, jaký byl jeho život na zámku, jak se vlastně s Matějem rozhodli, že koupí zrovna zámek a jak bylo těžké a náročné zámek opravovat a zvelebovat. Oba si nejednou sáhli na dno a přesto se stal zámek jejich domovem.
Vyprávění je často vtipné (nejlepší je historka, jak Dan prvně pekl husu), ale také vážné, když procházeli partnerskou krizí.
Musím říct, že kniha mě mile překvapila a bavila mě od začátku do konce. Možná to bylo i tím, že zmiňovaný zámek mám jen pár kilometrů od nás a místo mi tak není cizí. Ještě jsem se tam nebyla podívat, takže teď mám o důvod víc, i když Dana už tam nepotkám.
Kniha je čtivá a doplněna autentickými fotografiemi, které nám víc přiblíží, jaký zámek vlastně je. Najdete v ní i spoustu hezkých myšlenek. To nejdůležitější poselství ale je umět si správně přát.
Panoptikum pana Perkinse
Ilona Dobrovolná
Hezké propojení minulosti s přítomností. Ze začátku pomalejší tempo, ale poslední třetina to skvěle vynahradí. Za mě stojí kniha za přečtení.
Pád do tmy
Wendy Dranfield
První případ Madison a Natea mě bavil od začátku do konce. I když jsou rozdílní a občas to drhne, dokáží spolupracovat. Těším se na další díl.
Až na ten konec dobrý
Pavel Tomeš
Čtivá kniha, plná vtipných situací. Jen ten konec byl na mě uspěchaný. Ale určitě stojí za přečtení.
Žena průkopníka: Příběh lobotomie
Samantha Greene Woodruff
Je to zajímavá kniha s velmi zajímavým tématem, ve které jsou některé části inspirované skutečnými lidmi a událostmi. Časem Ruth prozřela a přesvědčila se, že tato metoda už není tak skvělá, jak to vypadalo. Ale nebylo to pro ni jednoduché. Některé části knihy byly na mě moc zrychlené a myslím, že by zasloužili víc prostoru a větší propracovanost. Ale i tak stojí kniha za přečtení.
Krutý měsíc
Jana Jašová
Musím říct, že i tahle autorčina kniha mě bavila stejně jako Znič to jméno. Je psaná hovorovou češtinu, což pro mě bylo víc opravdovější a moc dobře se mi kniha četla. Postavy jsou skvěle vykresleny, včetně rodinný vztahů a jsou tak opravdu reálné. Postupně odhalujeme dávná tajemství a dovídáme se další spojitosti. Zkrátka je to kniha, kterou si určitě musíte přečíst.
Vina a trest
Veronika Martinková
Pro mě to bylo první setkání s touto dvojicí a určitě ne poslední. David je dost svérázný, neuznává moc autority, ale na druhou stranu je úspěšný vyšetřovatel a tak je jeho chování tak nějak tolerováno. Svým chováním mě chvílemi dost iritoval, ale jinak jsem mu fandila - i když jsem občas byla na vážkách, jak to teda je a co vlastně chce. Často byl sobecký a bezohledný a neřešil, že má o něj někdo strach. Ale zase díky vyvolaným pocitům můžu říct, že autorka skvěle charakterizovala hlavní postavy a nejen ty. I Hana byla fain, ale David ji spíš trochu zastínil. Jen mě mrzelo, že vztah s Davidem se zdál na úpadku a byla jsem zvědavá, jestli to celé ustojí.
Celkově je kniha hodně čtivá a na české poměry parádní. Děj je propracovaný a pěkně do sebe postupně zapadá. Vyprávění se střídá z pohledu Davida a Hany a tak sledujeme, jak spolu ne/komunikují a jaký vliv to má na jejich vztah. Bavilo mě, že jsme nahlédli i do jejich osobního života.
Chválím i obálku knihy, která se mi moc líbí a která částečně přesahuje do začátku každé kapitoly.
Za zmínku stojí, že tento díl si autorka vydala sama oproti předchozím, které vyšly v zelené edici detektivek a u kterých mám jakýsi předsudek, že nejsou nic moc - takže beru zpět a určitě se na ně podívám.
Lastočka
Jitka Závodná
“Jak bláhová a naivní lidská mysl dokáže být. Uvěří svým přáním, vznešený touhám a nakonec i všem prázdným slibům
Je to kniha plná emocí a dost často těch špatných životních zkušeností a životních podmínek. Přesto jako rodina dokázali stát při sobě a to díky poutu, které je spojovalo. Je to skvělá kniha, která popisuje život obyčejných lidi takový, jaký byl. Ať chtěli nebo nechtěli, museli se všichni podvolit danému systému.
Byl to pro mě silný čtenářský zážitek - o to víc, že příběh byl sepsán na základě skutečných událostí. Autorka zvolila krátké odstavce a celkově je děj spíše popisný, moc přímé řeči v něm nenajdeme. Celkově ale působí kniha moc dobře a čtivě. Je fain seznámit se s historií a především skutečností tímto způsobem. A oceňuji, že si autorka vydala knihu sama. Jen je škoda, že se o knize nemluví a není víc vidět.
Nikdy se nepřestala usmívat
Martin Štefko
Musím říct, že mě kniha mile překvapila. I přes všechny vraždy mě Alexandra bavila. Taky se mi líbilo, že Robert v ní stále viděl člověka a chtěl přijít tomu všemu na kloub. Alexandra vlastně byla nesmírně chytrá. Bavilo mě, jak jednotlivá sezení byla proložena vyprávěním Alexandry - ty se týkaly vražd, takže žádné veselé čtení to fakt nebylo. Celkově je to ale čtivá kniha, kterou můžu doporučit.
Jediný okamžik
Linda Green
Finn je desetiletý chlapec, trochu zvláštní, není oblíbený a ve škole často šikanován. Kaz je téměř šedesátiletá žena, která se stará o něco mladšího bratra trpící schizofrenií. A právě tyto dva rozdílní lidé jsou svědky jedné události, která jim změní život a díky které k sobě najdou cestu. Střídavě se seznamujeme se životem Finna a Kaz, navíc jsou kapitoly rozdělené před a po události. Brzy se dozvíme, že při té události zemře Finnova matka, ale co se stalo, se dozvíme až téměř na konci. Autorka krásně vykreslila povahu obou hlavních postav, takže není pochyb o tom, ze Finn je opravdu zvláštní a ostatní děti ho nechápou. O to víc mě štvalo, jak se k němu ve škole chovali a nikdo to moc nebral na zřetel. Ani jeden to nemají lehké, ale najdou k sobě cestu a vznikne tak pěkné přátelství.
Byla to moc hezká kniha o tom, že přátelství může vzniknout v jakémkoliv věku a o tom, jak důležité je porozumění a také podpora od těch nejbližších.
(Bez)vadní
Marta Łabęcka
“Pamatuj si, že stesk po něčem, co bylo, je lepší, než lítost kvůli něčemu, co mohlo bejt.
“V životě člověk narazí na místa, v nichž zanechá část své duše, a taky potká lidi, kterým určitou část duše odevzdá.
“Pamatuj, že když nevíš, co říct, vždycky můžeš říct pravdu.
Musím říct, že kniha mě mile překvapila. Děj byl pro mě tak nějak předvídatelný, ale i tak mě příběh bavil a dobře se četl. Josephine i Chasemu byl věnován dostatek prostoru, abych pochopila jejich chování. Bylo hezké sledovat, jak Josephine zjišťuje, že život může být krásný a není jen o učení. A to díky Chasemu.
Je to kniha plná emocí a různých pocitů - hezkých i těch nepříjemných. Oba si nesou nějaké tajemství a zároveň pouze sobě se dokáží otevřít.
Čekala jsem větší happy end, takže už teď se těším na pokračování.
Herečka: Múza první republiky
Jana Poncarová
Příběh Jarmily a její lásce k divadlu se mi líbil, ale nějaké informace mi chyběli. Naopak Olga mě něčím iritovala a kdyby tam nebyla, nevadilo by mi to.
Bestie z Buchenwaldu
Max Czornyj
Kniha vypráví o Ilse Kochové, manželce velitele nacistického tábora, která se vyžívala v týrání vězňů. Nic a nikdo ji nezastavil, často se chovala zvráceně a přesto ji to řadu let procházelo. Měla různé přezdívky od věznů, ale to jí vůbec nevadilo. Svoje chování si uvědomovala, i když ke konci se pokoušela zahrát psychickou nemoc - moc ji to ale nepomohlo. Její chování bylo nechutné a nepochopitelné.
Četla jsem spoustu knih o koncentračních táborech, ale tohle ještě ne. Je to o to víc děsivější, že se jedná o skutečnou osobu a navíc ženu. Místy to bylo těžké čtení. Myslím, že kniha není pro každého.
Šelma
František Šmehlík
První díl série z rukou českého spisovatele byla pro mě fakt jízda. Jednalo se případ, který byl dost zamotaný a do kterého bylo zapojeno dost lidí, ale čtení stalo rozhodně za to. Mafie, politika, ale i obyčejní lidé - to všechno bylo součástí vyšetřování. A do toho všeho asociální vyšetřovatelka Laura Ara, která mi byla vlastně sympatická - navenek ji nic nerozházelo, teda skoro - i ona má jedno tajemství. Rozhodně jsem zvědavá na pokračování.
Sklouzni se v dešti
Lenka Parýzková
Lence se rozpadlo manželství, vztah s matkou není ideální (stará se pouze o sebe a o Lenku se nezajímá) a také dcera se ji strání. To vše dožene Lenku k depresím a následnému pobytu v léčebně. Každý pacient tam má své tajemství, každý má svou diagnózu a každý se s ní snaží poprat a vypořádat. Až tam Lenka poznává, kdo je skutečný přítel a kdo se jen tak tváří.
Lenka nám nabízí pohled do duše člověka s depresí, popisuje svoje stavy a pocity a to bez příkras. Je svá, má svůj smysl pro humor, který mě bavil, takže mi Lenka byla sympatická. Hlavní hrdinka se musí naučit mít ráda sama sebe a přijmout svou nemoc.
Hrozně jsem ji fandila, aby to dokázala a aby všechno dobře dopadlo.
Líbila se mi jména nemocničního personálu - primář Nemožný a psycholožka Hrozbová - ideální jména do takového prostředí
Jen bych trochu vytkla práci korektora, resp. toho, kdo kontroluje text před tiskem - několikrát se objevují dvě slova spojená do jednoho bez mezery. Po obsahové stránce je ale kniha skvělá, zajímavá a čtivá.
Těla
Klára Vlasáková
Z knihy jsem taková rozčarovaná. Róza mě svým chováním hrozně iritovala a Marie mi později přišla celkem úchylná. Asi nejsem správná cílová skupina, protože celkově mě kniha nějak zvlášť nenadchla.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Příběh varhaníka Teodora a vlastně život lidí ve Dvorech v poválečných letech asi nemusím nijak zvlášť popisovat. Za mě je to ještě lepší kniha než Jizva. Je to velmi silný, poutavý a čtivý příběh, při jehož čtení vás bude chvílemi mrazit. Je také o statečnosti a síle přežít, o mezilidských vztazích a o režimu, který všem ovlivňoval život. Zkrátka kniha stojí rozhodně za přečtení.
