jan8470 komentáře u knih

V Hořící říši se uzavírá osud dívky Dinary, jež byla jediným Iljovým pojítkem s minulostí, ale autor přivádí na scénu nové postavy a dává čtenáři možnost vidět konflikt mezi Kyjevem a Chazarskou říší nově i z pohledu někoho jiného než pouze členů bohatýrské družiny. Především alanská princezna Semira vnáší do příběhu plného mužského potu a krve svěží závan. Dívka vnímá Kyjevany jako zosobnění nespravedlivého útlaku, v jejích očích jsou pouhými nájezdníky. Díky ní můžeme vidět hrdinský epos o hrdinech v blyštivé zbroji z pohledu oběti jejich spanilé jízdy.

„Jenže ty nejsi žádný novodobý Alexandr, i když si to očividně myslíš,“ přerušil ho Sveneld ostře. Nikomu neuniklo, jak při tom Svjatoslavovi škublo v obličeji. (str. 117)

Stejně tolik prostoru jako princezna dostává ovšem i kníže Svjatoslav. Také on si začíná uvědomovat, že zvěrstva, která páchá jeho armáda, už přesahují hranice lidskosti. I tím je Červenákův román aktuální, protože válka, válka se totiž nikdy nemění.

Hořící říše ovšem není žádnou protiválečnou agitkou, jde o plnokrevný dobrodružný příběh, který potěší každého fanouška kvalitní fantastiky.

3 30.11.2024

Čepel Azylu je přímočařejší než její starší sestra. Žádné dějové odbočky se nekonají, a tak může příběh uhánět kupředu rychlostí splašené motorky. Naštěstí Lucie Lukačovičová není jen pouhou epigonkou Františka Kotlety, ale jako vyzrálá autorka ví, že akce, která sice k příběhům o lovcích monster patří, není vše. A tak se kromě dobrodružné jízdy a hodně zajímavých soubojů s přepestrou směskou andaluských strašidel dočká čtenář také morálních dilemat.

Ta tentokrát neřeší ani tak jindy zákony Azylu přísně dodržující Teodor, jako spíš temperamentní Doňa Mireya, průvodkyně obou bratrů a členka španělské pobočky Azylu. Dívka měla k zavražděnému exorcistovi více než přátelský vztah a zmítá se mezi touhou po pomstě a přísnými pravidly řádu. Čepel Azylu je však dobrodružný příběh, nikoliv nudná meditace na téma rovnováhy mezi odpovědností a sebeuplatněním.

Oproti předchozímu dílu Zákon Azylu je díky oběma bratrům a jejich – ať již potichu, či nahlas pronášeným – jízlivým komentářům přítomno v románu víc humoru. Přibylo také popkulturních odkazů. Ale autorka jimi šetří a čtenáře nezahlcuje. Na řešení komplikovaného vztahu obou bratrů tentokrát nezbylo tolik místa, což je trošku škoda. Naopak konflikt mezi ortodoxním dodržováním pravidel a volnomyšlenkářstvím, kterému čelí Doňa Mireya, je hezkým zpestřením tohoto dobrodružství.

Napětí také pěkně zvyšují šikovně vyvážené přechody mezi tím, co dělá unesený Gabriel a Ben. Protože byť je duchem intelektuálem, není jen peckou sedící na zadku a čekající na vysvobození. Stejně tak je sympatické, že spoustu problémů řeší hlavní hrdinové pomocí zdravého rozumu a diplomacie, nejen vymítáním a mečem. O to více si pak čtenář užije originálně vypointované finále. Prostě čtivá a zábavná kniha se slušnou várkou cizích monster od autorky, která jim rozumí.

1 30.11.2024

Jestli Lucie Lukačovičová něco umí, jsou to příběhy, v nichž se snoubí žánr fantasy s legendami a náboženstvími různých národů. S detektivním pátráním, městskými legendami, duchy a náboženskými kulty si pohrála i ve svém nejnovějším románu. A protože je Azyl nadnárodní organizace, najdete v románu kabalu a vietnamské vlivy, křesťanství i zhmotnělé bytosti z latinskoamerických legend. Stejně tak se zde setkáte s pražskými strašidly a odkazy na argentinskou literaturu a hudbu.

Možná to na první pohled vypadá jako nestravitelný multi-kulti guláš, ale opak je pravdou. Lucie Lukačovičová z těchto ingrediencí ukuchtila výtečnou omáčku chimichurri, do které naložila své hrdiny, aby je záhy vystavila plamenům pekelným při soubojích s démonickými bytostmi i křivdami minulosti. Zákon Azylu v sobě totiž ukrývá nejenom řádnou porci nadpřirozena okořeněnou slušným množstvím akce, ale také trochu zamyšlení na téma odpuštění, hříchy minulosti či nefunkční rodinné vztahy. Autorka přitom nijak přemrštěně nemoralizuje, maximálně dává námět k zamyšlení.

Tango ve vyváženém rytmu
Ať už se Benedikt a jeho přátelé prohánějí uličkami Starého Města nebo bojují na argentinské půdě s nočními můrami, je radost jejich eskapády sledovat. Díky detektivní lince vás udržuje Lucie Lukačovičová v neustálém napětí. A ačkoli děj neuhání vyloženě jako splašená mula, střídáním atraktivních lokalit okořeněných souboji se zajímavými monstry docílila toho, že se při čtení nebudete nudit.

Chrám Azylu disponuje vším, čím scenáristé hollywoodských blockbusterů tak rádi zahlcují další díly rozjetých sérií. I monster je nejen v deltě Mekongu, ale také v Saigonu víc než v obou předchozích dílech dohromady. Zábavné ovšem je, že žádné, ani to sebemenší monstrum, není nadbytečné a bez výjimky všechna posouvají děj o kus dál. Takřka detektivní pátrání, které Teo a Ben musí v šibeničním termínu uzavřít, by bez jejich pomoci sami nezvládli.

Zkrátka a dobře, Lucie Lukačovičová zase drží opratě příběhu pevně v rukách a její dobrodružná jízda Vietnamem čtenáře ani chvilku nenudí. Přitom nezapomíná na vztahy mezi jednotlivými postavami, a tak si při čtení přijdou na své i citlivější duše.

Chrám Azylu jasně ukazuje, že autorčiny pečlivé rešerše, dlouhá léta trénované vypravěčské umění a tři čtvrtě roku práce na rukopisu prostě nemohou přinést špatné ovoce.

2 30.11.2024

Hlubiny města měly být důkazem, že nejen žánroví, ale také nežánroví autoři umí napsat kvalitní povídku, v níž jsou hlavními tématy město a mystérium. Tomu odpovídá i výběr autorů, které editoři do antologie přizvali. Anna Bolavá ani Jan Štifter nepatří k typickým žánrovým autorům a Petr Stančík, Přemysl Krejčík i Lukáš Vavrečka a Pavel Renčín jsou autory, kteří píšou nejen žánrovou, ale i společenskou prózu. Dalibor Vácha se naopak pohybuje na poli literatury faktu, přičemž si občas odskočí k příběhům z alternativní historie. Ryze žánrové autory zastupují Františka Vrbenská, Veronika Fiedlerová, Vilma Kadlečková, Michaela Merglová, Lucie Lukačovičová, Vilém Koubek, Martin Paytok a Kristýna Sněgoňová. Editorům se tedy podařilo splnit první z jejich cílů a Hlubiny města získávají deset dlažebních kostek z deseti. A jak je to s tím mysterióznem a fantastikou? Inu, každý z autorů to pojal jinak a po svém. Najdeme tu vše od detektivky, přes městské legendy, až po magický realismus. Takže Hlubiny města nejsou jen antologií, která nejenže splnila, co její editoři slibovali, ale díky jejich péči a skvělé spolupráci s autory povídek se řadí k tomu nejlepšímu, co u nás na tomto poli doposud vyrostlo. Jsem rád, že nakladatelství Epocha dalo tomuto projektu zelenou.

3 30.11.2024

Elektrickej strom je vyprávěním o vzniku a kariéře dvou rockových kapel. Každý, kdo viděl filmy jako Almost Famous či Sing Street, asi tuší, co v knize najde. První nesmělé krůčky, první demo, těžké začátky ve studentských klubech, první nahrávka, rozkol kapely, usmíření a velké finále před vyprodaným stadionem. Nic z výše jmenovaného Elektrickej strom nepostrádá a čtenářům se toho dostane měrou vrchovatou, navíc hned dvakrát.

Jarmila Kašparová nepojala román jen jako oslavu rockové hudby plnou zjevných i chytře skrytých odkazů na jednu z nejslavnějších kapel, která kdy otřásla vlnami éteru. Každá z dějových linií, jež si pro své hrdiny vybrala, je jiná a obě jsou jiným způsobem zajímavé a originální. Zatímco se Adzukh s přáteli snaží stát nejslavnější kapelou planety a porazit tak namyšlené muzikanty z kapely Větší třesk, Ifigen se k hudbě dostane náhodou, a to na útěku od matky, která jej předurčila k tomu, aby se stal nástrojem její vzpoury proti vládním restrikcím na Irisse. Navíc jsou obě planety zabydlené plejádou vtipných postaviček z řad profesorů a studentů obou škol. Kniha svým pozvolným tempem a zdánlivě poklidnou atmosférou připomíná Legendy a latéčka. Autorka sice přináší nějaké ty komplikace, ať už ve formě konkurenčního boje s Větším třeskem, či generačních střetů, ale veskrze jde o příjemné letní čtení, které si užijí nejen fanoušci sci-fi a rocku, ale každý, kdo si chce odpočinout od traumat všedních dní.

Jarmila Kašparová je originální, vtipná a hýří pěknými nápady. Její svět je barevný, pestrý a díky hrdinům, jimž budete fandit, blízký tomu našemu. Ono je totiž jedno, jestli žijete na Zemi, nebo v jiné části galaxie, rocknroll hýbe srdcem fanoušků ve všech koutech vesmíru.

3 30.11.2024

Drizztův příběh začíná ve chvíli, kdy se jí podařilo zničit rod, který stál v hierarchii nad ním. Té noci se narodil matroně Zlovůli syn s levandulovýma očima. Jakožto třetí v pořadí měl být obětován pavoučí bohyni, ale té noci zemřel jeho prvorozený bratr, a tak Drizzt unikl obětnímu noži. Od raného dětství je Drizzt vystaven všemožným projevům krutosti a násilí. Nejen že je sám musí snášet, je k nim i veden a vychováván. Jediný, kdo se k mladíkovi nechová jako ke kusu hadru, je nejlepší šermíř v Menzoberranzanu Zaknafein. Učitel šermu se pro Drizzta stává etalonem morálky, protože svými postoji a chováním mladíkovi ukazuje, že ne všichni drowové musí být prohnilí, úskoční a krutí. Stejně tak i pro Zaknafeina je Drizzt, jemuž se zvyky a chování temných elfů od přirozenosti hnusí, nadějí, že by z něj snad mohl vyrůst někdo, kdo se zvrhlé morálce temných elfů vzepře.

O tom, jak moc ovlivnily zákulisní pikle matrony Zlovůle život obou mužů, pojednává první díl trilogie Temný elf s podtitulem Domovina. Že jde o drama, které jakoby vypadlo z pera Shakespearova, musí být z předchozích řádků každému jasné.

30.11.2024

Hrdinové českých zemí jsou pěknou kronikou historie Česko-slovenského království. Protože se odehrávají mezi lety 1848–1950, reflektují námořní válku s Ruskem, období války mezi Brazílií a Jihoamerickou lidovou federací a hned díky úvodní povídce čtenáři zjistí, jak vlastně budoucí koloniální velmoc vznikla. Zdaleka ne všechny povídky se odehrávají na moři, přesto však rozšiřují toto universum zábavně a zajímavě. Boris Hokr v doslovu vzdává hold romantické představě suverénního a sebevědomého Česko-slovenského království, v němž není místa pro imperialismus, ale naopak pro tvrdou práci, férovou hru a ochotu podat pomocnou ruku. Tahle myšlenka se odráží i v povídkách deseti autorů, kteří do sborníku Hrdinové českých zemí přispěli. Fanouška série asi neosloví všechny povídky, ale i ten nejzatvrzelejší fanda námořních bitev (pokud má v sobě srdce malého kluka toužícího po dobrodružství) autory i jejich příběhy ocení.

3 30.11.2024

David Gemmell v románu mistrně splétá osudy jednotlivých hrdinů a nenechá čtenáře vydechnout. Příběh nepostrádá silné a zdaleka ne černobílé postavy a je v něm místo nejen pro líté souboje či pikle, ale také pro lásku, odvahu a opravdové přátelství. Druss není v Gemmellově podání jen nemyslící horou svalů, ale mužem, který se snaží čelit démonům s hlavou vztyčenou a ironickým úšklebkem na rtech.

Retro Sci-fi speciál je australskou odpovědí na slavný britský komiksový magazín 2000 AD. Stejně jako v něm i zde najdeme příběhy plné futurologických zbraní, monster z vesmíru a cestování v čase. Hned několik z nich se odehrává za druhé světové války a najdeme tu i pár pěkných odkazů na Lovecrafta či Wellse. Retro Sci-Fi speciál je pěknou vstupní branou do světa australského nezávislého komiksu. Zároveň potěší každého ctitele dobrodružných sci-fi příběhů. Škoda jen, že kniha neobsahuje medailonky scenáristů a výtvarníků. Naopak potěšily obálky jednotlivých sešitů a dvě varianty obálky knihy.

30.11.2024

Tohle nefalšovaný renesanční fantaskní román
Příběh se odehrává v Neapoli v době renesance, je dobrodružnější než Cyrano z Bergeracu a poetičtější než Romeo a Julie. Stylem vyprávění se těmto světovým dílům podobá jako vejce vejci. Dlouhé vnitřní monology hrdinů se proplétají dějem jako červená nit, láska zvláště pro mladého Vittoreho je nejvyšší metou a spiknutí, soubojů a dávných tajemství je v tomhle příběhu více než mrtvých Monteků na večírku Kapuletů. Zkrátka správný historicko-dobrodružný román vyprávěný krásně malebným a poetickým jazykem. Ostatně ten, kdo četl autorčiny knihy Hříbě ze zlata nebo Rok ztraceného hřebce, ví, co může od této knihy očekávat.

Lidé jsou lidé. Nestvůry jsou nestvůry. Avšak někdy je těžké odlišit jedny od druhých. (str. 127)

Aby mohl být román označen za fantaskní, měly by se v něm vyskytovat fantastická zvířata, příšery nebo kouzla. Tady autorka popustila uzdu oři své fantasie, a tak se její hrdinové setkají a utkají s ghúlem či vodníkem, potkají kočku, která prochází mezi světy, a zažijí mysteria, nad kterými zůstává rozum stát. A stejně jako se Věra Mertlíková neštítí být poetická, nebojí se být na těch správných místech ani drsná. A tak se o hrdiny bojíte až do té poslední z bezmála pěti set stran.

Nad hřbitovem bylo ticho a pusto. Jen vysoko na nebi kroužil krkavec. Jsou to chytří ptáci. Když se strhne řež, nebývá o chutné sousto nouze. A tady to vypadalo slibně. (str. 314)

Ozdoba každé knihovny
Čas růže pohladí tedy nejen romantické duše, ale i milovníky spletitých dobrodružství z dávných časů. Ale rozplývám-li se tady nad krásným příběhem vyprávěným malebným jazykem, musím se zmínit také o renesančním kabátku, v němž je oděn.
Jana Maffet Šouflová knihu obohatila krásně rozkošatělými renesančně laděnými ilustracemi, ornamenty ve tvaru růží, které od sebe oddělují jednotlivé scény dramatu, a hlavičkami v úvodu kapitol, které pěkně reflektují postupné potemnění příběhu. Ovšem perlou v tomto modromodrém, oku lahodícím náhrdelníku je nádherný snímatelný přebal s trnovou korunou a dokonale vymazlený obrázek na deskách, předsádkách a hřbetu knihy.

1 30.11.2024

Celý příběh se točí kolem pokusu společnosti Thule navázat pomocí mezidimenzionální brány kontakt s obyvateli Hyperboreje a s jejich pomocí vyvinout ultimátní zbraň, která by Adolfu Hitlerovi pomohla vyhrát válku, která byla v roce 1938 takříkajíc na spadnutí. A to je zatím jediný fantastikou vonící prvek, který se v prvním dílu chystané trilogie objevil. Ale je to prvek originální a zajímavý. Cestování mezi světy totiž zamíchá nejen geopolitickými kostkami, ale také osudy všech aktérů téhle skryté války. Těch je opravdu hodně, a to na obou stranách barikády.

Samozřejmě tu máme několik postav, které posouvají příběh kupředu (především Lomax a Očenášek), ale kniha postrádá hrdinu, se kterým by se člověk mohl ztotožnit a přilnout k němu. Ne že by to vyloženě vadilo. Pokud čtenář přistoupí na styl vyprávění, které takřka s každou kapitolou přeskakuje mezi hlavními aktéry téhle války tajných služeb, nebude s tím mít problém.

Pokud znalosti čtenáře o druhé světové válce neskončily učivem na druhém stupni základní školy, užije si tuhle lekci z alternativní historie o dost víc. Odměnou mu pak bude originální pojetí polit-fiction a úžas nad tím, jak pěkně dokázali autoři celý příběh ukočírovat. Ono totiž cestování mezi světy může leckomu zamotat hlavu.

1 30.11.2024

Byť je Krize identity v první řadě superhrdinskou detektivkou plnou clifhangerů a překvapivých odhalení, je zároveň sondou do duše superhrdinů. Strach o své blízké, láska a nenávist, tohle všechno je nedílnou součástí příběhu a jeho postav. A čtenář jen může tiše žasnout, jak skvěle s těmito emocemi scenárista i kreslíř pracují. A nejde jen o to, že někteří superhrdinové nejednají až tak čistě a někteří padouši jsou v mnoha ohledech vzornými otci od rodin. Nebál bych se srovnání s Watchmen Alana Moora. I když Meltzer v Krizi identity nedosahuje takové hloubky v rozborech superhrdinské morálky jako slavný northamptonský rodák.

Pro znalce je pak kniha přehlídkou skrytých i zjevných odkazů na zlatý věk superhrdinských komiksů. Ostatně tomu se věnují oba autoři v obsáhlé kapitole, v níž pitvají Krizi identity takřka stránku po stránce. Ta je součástí bonusů stejně jako část scénáře, galerie skic a alternativních obálek a je asi tím nejlepším, co bonusová část obsahuje.

Krize identity je v rámci DC komiksů výjimečným počinem, ke kterému se stojí za to vrátit více než jednou. A to navzdory tomu, že po prvním čtení budete vědět, kdo je vrah.

6 30.11.2024

Dva roky na cestách. Dva roky strávené tím že poskytujete lidem morální a duchovní podporu, to jednoho docela vyčerpá. A Echo to táhne do lůna divočiny, pryč od lidí, pryč od civilizace. Právě tam náhodou zkříží cestu robotovi s krásným jménem Rozkošné vrabčí hnízdo. Soužití robota s vlastním vědomím a člověka, který se snaží utéct od společnosti, je dost složité. Ale jak se ti dva postupně prokousávají divočinou, najdou k sobě cestu. A Echo možná i zodpoví nejpalčivější z otázek Vrabčího hnízda – „Jak se lidem daří? A co potřebují?“

Žalm pro divostrojné se čte krásně, a to bez ohledu na to, že neoplývá příliš akčním dějem a i ve filozofických otázkách týkajících se lidské existence klouže po povrchu. Ale poetický jazyk a rozkošně sympatičtí hrdinové z něj dělají knihu, ke které se budete rádi vracet. A pro ty, kteří s Becky Chambersovou nemají žádné zkušenosti, je tahle novela přístupnější než její kniha S pokorou a nadějí.

30.11.2024

Dějová linka věnovaná vzpouře chovanců a Jokerově hře na kočku a netopýra je pro změnu dekonstrukcí psychologie batmanovských padouchů a vlastně i Batmana samotného. Příkladem mohou být Maxie Zeus, elektrizovaná, vyhublá postava s mesiášskými bludy, posedlá elektrickými šoky a koprofagií, Clayface, jenž rychle chřadne z nedostatku potravy a je popisován jako „AIDS se dvěma nohama“, či Mad Hatter, jehož posedlost Alenkou v říši divů má pedofilní podtext. Jokerův duševní stav je pak jednou z postav popsán jako „super příčetnost“; každý den se přetváří podle okolností. V jednu chvíli může být neškodným šprýmařem a vzápětí vraždícím maniakem.

Mohl to být jen další z batmanovských příběhů, ve kterém jde především o akční jízdu plnou soubojů, v nichž temný rytíř nakopává zadky nejznámějším padouchům Gothamu, ale výsledné dílo připomíná spíš psychedelickou noční můru. Za to ovšem můžeme vděčit nikoliv čtyřiašedesátistránkovému Morrisonově scénáři, ale především Daveu McKeanovi a jeho navýsost znepokojivé kresbě.

Při ilustrování příběhu se McKean rozhodl kombinovat malby, kresby, fotografie a smíšené koláže, aby přišel s působivým designem stránek. V mnoha scénách také použil symboly označující určitý psychologický prostředek. Například na dveřích Maxieho elektrošokové komory lze vidět naškrábaný řecký nápis, který v překladu znamená „Objev sám sebe“. Těch odkazů a různých narážek je ovšem mnohem víc a je zábavné je objevovat. Ještě jeden příklad za všechny – letterer Gaspar Saladino využil výrazného písma, aby postavám propůjčil vlastní font a příslušné řečové bubliny: Jokerova řeč je zcela bez bublin; červené, inkoustem potřísněné písmo použité pro jeho dialogy je stejně neovladatelné jako Joker sám.

Škoda že bonusové materiály kromě rozkresů, které McKean použil jako první vodítko při tvorbě tohoto grafického románu, a několika alternativních obálek neobsahují také komentovaný scénář, který je od roku 2004 součástí každého amerického vydání. Kniha naopak disponuje pevnou vazbou a opravdu povedeným snímatelným přebalem.

1 30.11.2024

Batman Svět je oproti jiným komiksovým sborníkům překvapivě vyvážený a fanoušek Temného rytíře v něm pravděpodobně nenajde vyloženě špatnou povídku. Také je na něm sympatické, že se většina scenáristů snažila hezky přiblížit čtenářům své město, ať už lokalitou, v níž se odehrává (Louvre ve francouzské povídce), nebo tím, že do příběhu zapojí významné památky svého města (jako se to povedlo Ertanu Ergilovi v povídce z Ankary).

Polští a vlastně i naši autoři v této snaze na rozdíl od Turků zůstali na půli cesty obálkou a jedním panelem, což je právě u Prahy trošku škoda. Protože naše stověžatá matička, Suchánkův vybroušený výtvarný styl a Batman… no, řekněme si to na rovinu – to by byla pecka. To také dokazuje skvělá obálka k jeho a Kopřivově povídce Rudá masa, která také zdobí české vydání tohoto sborníku. A byť Michal Suchánek tvrdí, že Jan Nepomucký se ze všech soch na Karlově mostě kreslil nejlépe a s příběhem o pátrání po uprchlém telepatovi nijak nesouvisí, s poslední větou povídky a s námi se všemi souvisí mnohem víc, než by se mohlo zdát.

„Je důležité, že existuje spravedlnost – bez ohledu na jakoukoliv ideologii nebo telepatické síly. Nebo jakékoliv jiné metody na ovládání myslí, které v budoucnosti radostně vynalezneme. S námi všemi není něco v pořádku.“

Závěrem dodám, že i když kniha obsahuje jen minimum bonusů, nepostrádá medailonky scenáristů a kreslířů, pevnou vazbu a pěknou snímatelnou obálku.

2 30.11.2024

New York roku 1936 je místem zasvěceným elektřině. Díky transformátorům a plazmovým kanálům není nouze o elektrickou energii. Navzdory všem pochybám vše funguje, jak má. Klimatické změny nejsou nijak zásadní a proud, jak sám na sobě dokázal Nikola Tesla, není zdaleka tak nebezpečný, jak někteří lidé tvrdí. A zatímco v Rusku je u moci Stalin toužící po nejnovějších Teslových vynálezech, v Německu se dostává k moci Hitler. Mohlo by se zdát, že dění za velkou louží nemá na dění v New Yorku pražádný vliv, ale opak je pravdou. Protože největší esa na poli energetiky a průmyslu mají svá želízka v ohni právě za mořem. Edison, Ford a Westinghause se snaží ovládnout trh a ukrojit si pro sebe co největší sousto koláče. A pak je tu divoká karta v téhle válce proudů – vynálezce, průkopník a vizionář Tesla. Jenže ten náhle zmizel nejen ze svého hotelového pokoje, ale i ze scény. A to, že agenti FBI najdou v Teslově pokoji tři spálená těla, je stejně divné jako vynálezcovo zmizení.

Hlavním hrdinou však není slavný vynálezce, ale mladý novinář Collins, jehož minulost je s tou Teslovou provázána víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Styl vyprávění se z počátku nese ve stylu noirových detektivek, aby se v druhé třetině knihy překlopil ve špionážní drama, završené akční jízdou. To vše autor okořenil množstvím detailních popisů fungování vybraných Teslových vynálezů.

1 30.11.2024

Vedle komiksu Maus, je pro mě Smečka asi nejsilnějším protiválečným grafickým románem.

2 29.11.2024

Pán hor - patetické až na půdu, ale skvěle napsané. Spousta odkazů na všechny možné pop kulturní ikony. Filmem Die hard počínaje, přes Pána prstenů, až po filmy Sergia Leoneho. Všechny tři knihy dál skvěle rozšiřují vesmír Legie, ještě více přibližují hrdiny nám čtenářům a já musím říci, že překonali i Amandu, kterou jsem doposud považoval za nejlepší díl série.

3 28.11.2024

Rudý vrabčák- Naprosto skvělý špionážní akční příběh ve stylu filmů Krycí jméno U.N.C.L.E. nebo Atomic Blonde. Jenže podle Kotlety a ve světě Legie. Fakt mě to bavilo. Navíc jsou tam vesmírní punkáči.

4 28.11.2024