Janamed | Komentáře u knih | Databáze knih

Janamed Janamed komentáře u knih

Oba na konci zemřou Oba na konci zemřou Adam Silvera

Bylo by lepší znát přesný den vlastní smrti? Žít s pocitem, že mi zazvoní telefon a oznámí mi, že jsem ztracenec, je hrůzostrašné. Adam Silvera do svého YA queer příběhu promítá úvahy o lidské smrtelnosti. A ač rozebírá tristní téma, tento dojemný příběh je psán citlivou myslí. Líbí se mi opět nenásilné zahrnutí LGBT+ tematiky, která není na první pohled až tak zřejmá. Všechny postavy jsou výtečně propojeny a každý svou měrou přispívá k tomu, co je z názvu knihy již patrné. Celý román se nečte, ale hltá. A i když Oba na konci zemřou je fantaskní fikcí, v Silverově románu působí realisticky právě svou všedností. Silvera vytvořil svět, který dokazuje, že podstatou života jsou mezilidské vztahy. Nemůžu jinak. Za mne má pět z pěti!

14.09.2023 5 z 5


U jezera U jezera David James Poissant

David James Poissant předvedl dramatickou jízdu od samého začátku. Čím však začít?! Téma, které kniha U jezera zpracovává není pro čtenáře ani jiné druhy lidí neznáme. Němá tajemství a latentní civilizační problémy, a to pouze ve dvou dnech! Autor poutavě svádí dohromady na jeden víkend jednu dysfunkční rodinu. Výsledkem je napínavé emočně nabité rodinné drama (nikoliv však šokující), které odhaluje jednotlivé kostlivce, které straší ve skříních každého člena rodiny Starlingových. A toto je přesně typ literatury pro mne. Musím rovněž uznat, že mi po delší době imponovalo číst o lidech mého věku. Žádné fantaskno, žádná magie. Tady na vás dýchá zkrátka běžný život. Takže za mne určitě s Poissantem nešlápnete vedle.

11.09.2023 5 z 5


Zvon v jezeře Zvon v jezeře Lars Mytting

Ještě teď cítím ty motýlky v břiše, ale následné obavy o to, jak příběh skončí… Budu brečet? A brečela jsem! Ale za někoho jiného než bych čekala. Autor dává postavám neuvěřitelnou, až osudovou sílu. Každý je svým způsobem jedinečný a vlastně si zamilujete všechny. Především Astrid, ač je tak mladá obdivuji za její zralé uvažování. Je to (ne)obyčejně podmanivý příběh, který se odehrává na pozadí jedné z historicky zajímavých událostí 19. století, kdy jsou norské dřevěné kostely nahrazovány většími stavbami a ty původní prodávány a stěhovány do zahraničí…

28.01.2025 4.5 z 5


Mihotání: Na konci Grónska Mihotání: Na konci Grónska Ilona Wiśniewska

Mihotání je druhou z knih Ilony Wiśniewsky, kterou jsem nyní otevřela. A s překvapením musím podotknout, že každá je jiná. Trošku jsem se obávala, že se budou informace, které reportérka střádá opakovat, ale není to tak. Ľad a Mihotání se nereplikují, ale doplňují. Mihotání je surové, citově ploché a mrazivé. Pro milovníky zvířat vyloženě asi nevhodné. Nechci tím jednoznačně říct, že já zvířata nemiluji, ale respektuji vzorce chování, které jsou pro národ, jehož se týkají obvyklé, ač se nemusí zdát košer. Drsné prostředí sentimentalitu neodpouští a Grónsko je tím pravým příkladem. Reportérka se pohybuje okolo Baffinova zálivu ve společnosti nejsevernější komunity Grónska a postupně čtenáře seznamuje s jejich vlastním způsobem života. Života, kterému leckdo nemůže rozumět. Života, který je závislý na živých zdrojích, nikoliv na plné pulty potravin. Ono je nádherné jít a vygooglovat si Grónsko. Fotky, které nás zaplaví jsou panoramatické, panenské a vybízejí k probádání dané země. Ale v kontextu autorčina svědectví se za tímto pozlátkem skrývá těžký život, který mnohdy postrádá smysl. I takové může být poznání… Tak proč se vrací do ledové země? Některé z odpovědi naleznete právě v této knize…

02.12.2024 5 z 5


Jako tygr ve sněhu Jako tygr ve sněhu Juhea Kim

Není to příběh pouze dvou lidí, ale příběh nespočtu i jiných. Všechny životní příběhy jsou důmyslně propleteny. Autorka zvolila rozdělení dějové linky do čtyř částí, které postupně datuje k určitým obdobím. Četbou tak získáváme informace o tom, jak se na počátku 20. století žilo v Japonci okupované Koreji a kolik životů si vyžádaly prostesty o zachování korejské nezávislosti a možná i téměř cílené genocidy korejského lidu způsobené hladověním a válkou. Došla jsem tak k poznání rozdílů mezi korejskou kurtizánou a japonskou gejšou. Charaktery postav mi jsou velmi sympatické a drobné prvky magického realismu příběh „pohádkově“ okořeňují. Nejedná se určitě o lehké čtení, v podstatě je místy chladnokrevné, surové, ale věřím, že to tak prostě bylo. Nic se neděje napoprvé, a historie se po celém světě opakuje. Za mne má jasné doporučení, byla skvělá!

08.06.2024 5 z 5


Sirotčinec v údolí Sirotčinec v údolí Philip Fracassi

Tak tohle mne k sobě brutálně připoutalo! Tohle splňuje všechny moje parametry na skvělý horor. A jaké jsou to ty parametry? DĚTI, TENZE, MÍSTO, AUTOR.
DĚTI: kdo mne již nějakou dobu sleduje, ví, že děti jako hlavní hrdiny hororových příběhů miluji. Když totiž spojíme adolescenty nebo menší děti se zlem, může z takové nevinnosti vyvstat něco, z čeho vám doslova běhá mráz po zádech. Jejich způsob boje se zlem je paradoxně téměř diametrálně rozdílný, než jak to bývá u dospělých.
TENZE: v případě tohoto příběhu se nemusíte obávat, že by vás nudil. Tady vás s každou stránkou provádí ostražité napětí. Kdyby mi někdo při čtení sáhl na rameno, přiznám se, že bych asi poskočila. Opravdu, a to minimálně do tři čtvrtin knihy jsem byla jako na trní.
MÍSTO: jednoznačně už když slyším/čtu sirotčinec Aha? A ještě k tomu přibližně 19. století? Hmm, romantika?
AUTOR: Fracassi mi už v Sacculině, takové mililinkaté, do dlaně veliké knížečky, dokázal, že to prostě umí. Sirotčinec je boží a Hleď, už ke mne míří i jeho prázdnota

SUMA SUMÁRUM: Sirotčinec v údolí už svým názvem horor přímo evokuje, co potom ta nádherná obálka protkaná jedu barvou. Její vnitřnosti se neustále pod permanentním napětí kroutí, je téměř živá. Líbí se mi, že kniha v sobě snoubí to nejzákladnější, dobro a zlo. Ale na druhou stranu je mi smutno, protože tady to tak nevinně, jako v případě hororových příběhů s dětmi jiných autorů (např. D. Simmons, R. R. McCammon) nekončí. Fracassiho sirotčinec hodnotím 5 obrovskými hvězdami!

09.04.2024 4 z 5


Červotoč Červotoč Layla Martínez

Upřímně mohu říct, že jsem si Červotoče oblíbila hned od první strany. Chladnokrevný příběh o ženách, které jsou oklamany osudem, plný zloby, předsudků a odporu ke kapitalismu. Já jsem ho prostě hltala. Nedá se číst dlouho, což je škoda, protože je to relativně útlounká knížka. Autorka však podává skvělý výkon co do způsobu chladného vyjadřování, a co víc, asi nejděsivější je zjištění, které přichází záhy po přečtení příběhu, v oddílu Poděkování autorky. Něco na tom pravdy bude. Takže ano, normy hororu určitě splňuje, i když by se mnou možná někdo nesouhlasil, ale za mne ano.
Červotoč je jasný favorit na jednu z nejlepších knih, které jsem v tomto roce přečetla, nebo ještě budu číst.

28.02.2024 5 z 5


Mechanický pomeranč Mechanický pomeranč Anthony Burgess

Burgesse mám, ač je jeho román plný brutality, obzvláště ráda. Vytvořil sice šokující dílo, které v minulosti vyvolávalo a možná stále vyvolává rozporuplné ohlasy, především strach konzervativní společnosti z možného nárůstu kriminality mezi mládeží. V současné době se však těší oblibě. Vypravěčem je sám Alex, kterému autor vytvořil zcela nový jazyk, tzv. slang náctiletých který vám, než se začtete, nepůjde přes *ubu. Rychle se však adaptujete. Útlá kniha je přehledně rozdělena do třech částí. Hlavní interakci zde zastávají mladistvý Alex a Stát, který aby vyřešil otázku vysoké kriminality ve městě, navrhne řešení formou převýchovy drastickou léčebnou metodou, která však v opozici vyvolává otázky etické povahy. Re-reading to má za jasných 5/5*.

30.01.2024 5 z 5


Midwichské kukačky Midwichské kukačky John Wyndham (p)

Relativne utla kniha Johnyho Wyndhama s drobnym textem, ale fakt skaredou obalkou nabizi sice dle nazvu predvidatelnou formu mimozemske invaze, ale na jejim poutavem a napinavem deji to nic nemeni. Pribeh spojeny s nedobrovolnou vuli lidi stat se rodici nelidskych deti resi eticka, moralni a hodnotova dilemata spojena s (ne)lidstvim a zpusobem preziti. Autor tak prichazi s velmi zajimavym nametem, ktery by urcite snesl hlubsi zpracovani, ale i presto jsem se ctenarskym zazitkem moc spokojena. Na tech detech je opravdu neco desiveho...

Za mne rozhodne nadcasovy roman, ktery si zaslouzi nejmene dva palce nahoru, a to prinejmensim za tu nadcasovost a potom za samotny zaver.

11.10.2023 5 z 5


Ghúl Ghúl Brian Keene

Pokud se jedná o hororové příběhy, cíleně si vybírám ty, ve kterých figuruje dospívající mládež. Asi proto, že jejich způsob vidění světa se tak liší od toho našeho, dospěláckého. Autor tak poutavě a vlastně i přesvědčivě vykresluje svět dětskýma očima. Hororový román však nestojí ani tak na svém samotném názvu, ale na podstatně hrůznějším základu, který tkví v závažné sociální patologii spjaté s rodinnou dysfunkcí. I přes tyto znepokojivé prvky, Keene přišel s nápaditým, fantaskním, ale i dramatickým příběhem, od nějž nelze odvrátit zrak, byť se nejedná o veledílo. Závěr by si možná zasloužil více prostoru, ale mne vcelku vyhovoval. Pokud tedy zvládnete Prolog (tyhle typy prologů nemám prostě ráda, připadají mi laciné), zbytek už je třešničkou na dortu Z Keeneho románu se tak vyklubalo fajnové čtení.

23.08.2023 4 z 5


Afghánci: Tři příběhy z jedné země Afghánci: Tři příběhy z jedné země Åsne Seierstad

Neuvěřitelné, jaké životy jsem nyní prožívala. Asne Seierstad je těžkými tématy, které ve svých reportážích zpracovává proslulá, a jinak to není ani u její poslední knihy Afghánci. Nyní totiž prožíváme tři životy, jež od narození dělí desetiletí. Každý tento život tudíž prochází různými stádii nebo cykly hospodářského vývoje země, zde konkrétně Afghánistánu. Autorka precizně zpracovává vyprávění, kterého se jí dostává z jejích zdrojů a detailně vykresluje situace, pocity a celkové vnímání změn, až je to pro reportážní literaturu vyloženě nezvyklé. Díky tomu se mi otevřel celkový pohled na Afghánistán, který je z velké části formován mediálními zprávami, které vyloženě obraz této země zkreslují. Ohromil mne rovněž náhled na Korán a jeho znění, které se v originále jeví jinak než ve svých překladech do jiných nářečí. Neřekla bych, že se výklad této knihy jeví čistě jednostranně, a to na stranu práv žen ve společnosti, ač z velké části jde především o rovnoprávnost žen a mužů a jejich práva na vzdělání. Každé desetiletí si žádá své. Asne zde totiž předkládá téměř století jedné země, která procházela a dodnes prochází temnými časy, kde se jako všude nehledí na národ jako celek, ale na jednotlivce. Protože ať se k moci dostane kdokoliv i vrah, chudák zůstává stále chudákem. A kde nejlépe prosadit své konzervativní ba radiální postoje, které ani tak nemají základ v islámu jako jsou zakořeněné hluboko, hluboko v minulosti potažmo podvědomí převážně negramotný lidí, ač se mezi nimi najdou i ti, kteří si pro své děti přeji lepší budoucnost.
 
Anse Seierstad má plný počet hvězd. A jestli Vás dané téma zaujalo, určitě doporučuji i její knihu Knihkupec z Kábulu, který měl i zajímavou dohru…

02.12.2024 5 z 5


Svěžest vody Svěžest vody Nathan Harris

Krátce po porážce Jihu proti Severu v americké občanské válce tak dochází k osvobození černošských otroků. Otroci se již sice nemusí lopotit na panských pozemcích, stávají se však obětmi svobody, kterak neví, jak s ní naložit, když celý svůj dosavadní život strávili v zajetí a nevlastní nic než svobodu. Na druhé straně se nachází poražení vojáci jižní konfederace, kteří se coby bezdomovci, poražení vrací na Jih a soupeří tak s černochy o práci…

Není to jenom o výše zmíněném. Příběh, stavěný na křehkých základech přijatého třináctého dodatku americké ústavy. Příběh o osudovém setkání dvou černošských bratrů a asociálního pána, který po domnělé rodinné ztrátě hledá způsob, jak se zabavit. Příběh tak řeší spoustu mezilidských vztahů, otázku cti, bratrství, společenských hodnot a děsů dané doby. Zatím jsem se snad ještě nesetkala s příběhem, kde hrají prim zbabělci, kteří se potažmo hrdiny stávají v těch nejnevhodnějších chvílích. Já mám z tohoto čtenářského zážitku upřímnou radost. Boží mlýny melou, a zrovna tady to tak pomalé není. Je zvláštní, jak některé romány už ze své podstaty ve svých čtenářích probouzí ty nejhorší možné scénáře. Tady rozhodně překvapí. Kniha s tak poetickým názvem by vás neměla minout. Je opravdu škoda, že není moc vidět…

10.09.2024 5 z 5


Pobřeží seskvečů Pobřeží seskvečů Eden Robinson

“Nastal konec světa…Umřel Elvis…

Sílu tomuto dramatickému příběhu dává hlavní hrdinka, indiánská dívka Lisa, která svou houževnatou stránkou kdekomu přidělává starosti, ale ta holka se vám dostane pod kůži. Dějová linka celého příběhu se točí kolem jejího pohřešovaného bratra. Lisa, nyní osmnáctiletá, se však v mezičase hledání vrací do minulosti a prostřednictvím vhledu do svého dospívání nám otevírá realistický obraz života v indiánské rezervaci v Britské Kolumbii, v Kanadě. Dívka má blízký vztah se svou babičkou, která je (bývala) šamankou, a aby to na ni nebylo málo, i u ní se projevují schopnosti propojit svět mrtvých se světem živých. V osmdesátých letech dvacátého století se však tyto magické schopnosti ve společnosti již nenosí, a dívka je tak postavena před skutečnost, jak se s touto schopností naučit pracovat. Příběh, jak je skutečný, tak nabývá i svých magických hodnot, a proto je pro mne tak okouzlující. Snoubí v sobě komické, ale i tragické životní etapy/eskapády, které vám vykouzlí úsměv na tváři, nebo vás zachmuří. Život totiž nenabízí pouze radostné chvíle, a proto se zde promítají i další sociální patologické jevy. Teď jsem smutná, že se mnou Lisa není. Autorka naštěstí zvolila koncepci, která mi dala čas si příběh náležitě užít. Pobřeží seskvečů je tak jistě knihou v mých top pro rok 2024. Tenhle poklad byste si neměli nechat ujít.

04.09.2024 5 z 5


Dívka s vášní pro indigo Dívka s vášní pro indigo Natasha Boyd

Moc si v romantických příbězích nelibuji, ale pokud jsou stavěné na historických událostech, těm se nevyhýbám. U Dívky s vášní pro indigo jsem vlastně ani nevěděla do čeho jdu, pouze jsem nasávala dojmy z příspěvků, které se tomuto románu věnovaly. Zase jsem nevěřila svým očím, že se jedná o macatinu. Ale věřte nebo ne, celou jsem ji zhltla na posezení. Dívka s vášní pro indigo je pro mě důkazem, že se v americké historii plné krvavých konfliktů najde nepatrná hrstka dobra.

Nedejte na první dojem, ono, když jsem knihu četla, bylo mi sděleno, že se jedná určitě o ženské čtení, ale tenhle příběh není jenom o mladé, ambiciozní dívce a jejímu postoji k společenským normám. Je to příběh o mezilidských vztazích a pochopení, co pro člověka znamená svoboda. Autorka při vyobrazení hlavní osobnosti vychází ze skutečných historických událostí, cituje soukromou korespondenci a oživuje neobyčejný život mladé, ale velmi progresivní dívky, jejíž stopy můžete najít ve znacích Jižní Karolíny dodnes. Autorka Boydová mi tak rozšířila historické obzory. Protože co může být lepší, dozvědět se o někom, kdo přispívá svým postojem k lepší společnosti. Obdivuhodná, nevinná, bolestná, ctižádostivá. Taková je Dívka s vášní pro indigo…

26.06.2024 5 z 5


Dražebník Dražebník Joan Samson

Joan Samson předvedla hrůznou jízdu bezmoci. Potvrzuji, že se velmi přibližuje k tvorbě Shirley Jacksonové, kdy všednost nebo chcete-li obyčejnost dokáže přetvořit v neuvěřitelnou hrůzostrašnost a liknavost, kdy jako čtenář/ka pouze pozorujete dění, nicméně tak moc si přejete zasáhnout! A to všechno vás doprovází až do samého konce příběhu, kdy vlastně až na posledních stránkách konečně dosáhnete nějakého, byť částečného uspokojení. Klobouk dolů!

Pokud máte rádi horory, kde nemusí téct hektolitry krve, ale který spíše vyniká psychologickou rafinovaností, Joan Samson je tou pravou volbou. A proto jsem smutná, že svět přišel tak moc brzo o tak výtečnou, nicméně čtenáři nedoceněnou autorku (hlavně proto, že Joan nedostala možnost svou knihu do světa uvést). Joan se totiž vydání se první a vlastně i poslední knihy nedožila. A je nejen velká škoda tak mladého života, ale i toho, že je čtenářům vesměs skryt příběh, a to ještě prvotina, s tak vizionářským kontextem, při jehož četbě vám vysloveně přebíhá mráz po zádech. Tady to je další kniha, která patří do TOP knih, které jsem zatím v tomto roce přečetla. A to už je vyznamenání.

25.03.2024 5 z 5


Hnízdo Hnízdo Gregory A. Douglas (p)

První připomínka, a důležitá: Pokud jste u knížky zvyklí něco zobat, tak tady to nedělejte.

Hnízda jsem se nemohla dočkat. Já edici Old school horror od @goldendogbooks miluji. Asi proto, že se nejedná o nijak sofistikované příběhy, mají takový ten nádech osmdesátek (ač se v nich odehrávat vyloženě nemusí) a jednoduše si u nich odpočinete. No, a někdy se vám může obrátit žaludek vzhůru nohama, jako v tomto případě. Tady těmi odpuzujícími konzumačními orgiemi autor vůbec nešetří. Hnízdo nabízí jednoduchý příběh, plný nechutných detailů broučích hostin, čtivý text a určitě i napínavou (a v kontextu s dětmi bolestnou) atmosféru. Postavy jsou v zásadě sympatické a disponují heroickými vlastnostmi. Za mne super! Vzpomněla jsem si i na Hvězdnou pěchotu. Někdy je síla v jednoduchosti, a tady to určitě platí. Hnízdo si své místo vedle Croty a Když nás temnota miluje určitě zaslouží. A já se budu těšit na další přírůstek do této edice.

23.02.2024 4 z 5


Kleopatra a Frankenstein Kleopatra a Frankenstein Coco Mellors

Debutový román britské autorky Coco Mellors, Kleopatra a Frankenstein, mne k sobě už od první kapitoly přímo přišpendlil a nepustil mne, dokud jsem se nedostala k Poděkování. Měla jsem před sebou neuvěřitelně poutavý, moderní příběh zrcadlící celou řadu závažných témat od alkoholismu, deprese, sebepoškozování, traumatického dětství, nevěry či drogové závislosti. Přesto všechno je však protkaný nitkami humorných dialogů.

Fíha, tohle je za mne první kniha toho roku, která má mezi mými oblíbenci rozhodně své místo. Lépe jsem nový rok nemohla začít. Je těžké určit, zda je příběh dojemný nebo překypuje domýšlivostí, ale mně je to v zásadě jedno, já jeho svižné, působivé dialogy, Eleanor a její mámu, ale i všechny ostatní příběhy, které formují Frankům a Cleyn život miluju. Byla to (nejen kokainová) jízda, svět, který se čtenářům otvírá má dalekosáhlé důsledky. Postupně jsou odstraňovány všechny líbivé filtry až zbyde to jediné, realita. Je těžké uvěřit, že se jedná o prvotinu, protože Coco tímto počinem dokazuje svůj neotřesitelný autorský talent. Kleopatra a Frankenstein jsou famózní.

11.01.2024 5 z 5


Kůže Kůže Jevgenija Někrasovа

Jevgenija Někrasovová zvolila kůži jako hlavní atribut nesvobody. Extraordinární příběh zasadila do dvou zemí, které samy o sobě organizovaně omezovaly svobodu lidu, ať se jednalo o ruské nevolnictví nebo jihoamerické otroctví. Kombinací
realistických a magických prvků tak spojila dvě ženy, dva životní příběhy a umožnila jim prostřednictvím kůže jim vlastní získat to, po čem (ne)toužily. Přiznám se, že zpočátku jsem měla s magickým realismem trošku potíže, odlišit to, co je reálné (nikoliv pouze symbolické) v kontextu toho, že příběh(y) probíhají na pozadí skutečné historie. Ale zaplať pánbůh si to sedlo a já si z četby odnáším mimořádný zážitek. Tituba je Tituba, o tom žádná, ale propojení dvou zcela odlišných žen, které spojuje obdobná forma organizovaného útlaku a touha po svobodě realizovaná tak neokázalým způsobem je opravdu nevšední. Kniha slibuje těžké téma oproštěné od emocionálního vypětí s věcným a plochým vyprávěním téměř zcela postrádající přímou řeč. Všechno to do sebe pasuje!

19.12.2023 4 z 5


Loterie a jiné povídky Loterie a jiné povídky Shirley Jackson

Soubor dvacetipěti povídek v sobě nese různé podoby zlovolnosti, která tkví v předsudcích, pokrytectví nebo lhostejnosti. Hrdinové povídek nejsou zdánlivě viditelně ohrožovaní a potom to prostě luskne. Jednoznačně mám své favorizované povídky (a u Loterie mi vážně běhal mráz po zádech), najdou se rovněž i takové, které mne sice příliš neoslovily vyústěním, nýbrž mne u nich držela jejich poutavost. A i když mi svými závěry nic neříkaly, pořad mne jejich obsah bavil. Shirley je totiž neuvěřitelně čtivá a rovněž má skvělý cit pro vykreslení atmosféry. Celou sbírku povídek tak přelousknete raz dva. U této autorky nemůžu být objektivní! Já mám její tvorbu velmi ráda.

14.11.2023


Empusion Empusion Olga Tokarczuk

Proč je román, který má velmi zajímavý námět v našem čtenářském světě tak nedoceněný? Abych byla upřímná, patřím mezi ty čtenáře, kteří od románu očekávali něco jiného. Sice si zachovává pomyslnou temnou dějovou linku, ale ta nějak spíše ustupuje do pozadí a do popředí se dostávají přílišné popisnosti, misogynní názory, politické diskuze, a ty flashbacky. Co příběhu nemohu upřít a kvůli čemu jsem ho vlastně dočetla byla nakonec zvědavost (a vhodně zvolené formátování textu). Kdyby se příběh stále nemotal kolem pánského filozofování a odrážel se v bezvadně sepsané anotaci, možná by ho čtenáři přijímali lépe. Autorka však dobře pracuje s prostředím a má nepřebernou slovní zásobu. Kdyby však tolik neuhýbala z hlavní dějové linky, anebo ať uhýbá, ale ať to nejsou tlachy kolem. Do knihy jsem se v podstatě začetla až v posledních pěti kapitolách a závěru, které byly fajne. Moc mne to mrzí, ale Empusion nebude patřit mezi ty knihy, co bych četla znovu. A to jsem se na něj i přes vlažné čtenářské názory těšila.

10.11.2023 2 z 5