Janek komentáře u knih

Průměrná detektivka se zajímavým námětem, jehož zpracování na mnoha místech pokulhává. Příliš mnoho motivů zůstává nedotaženo a nevysvětleno, začátek byl slibný, ale druhá polovina už mě místy nudila. Škoda.

6 01.01.2018

Podnětný vhled do jezuitské spirituality, jen na některých místech možná zbytečně upovídaný.

2 15.12.2017

Dostojevský je pan spisovatel, dohlédne až na samotné dno lidské duše. Senzační čtení.

15.12.2017

Nejpůsobivější na Pianistovi je pro mě střídmost, ten odstup, s nímž autor popisuje, co se opravdu stalo. Je to tak chladné a drsné, až vám to zaleze za nehty. Před mnoha lety jsem viděla také senzační film, který knižní předlohu v mnoha ohledech překonává.

13 08.12.2017

Při vší úctě k autorovi - kniha se mi zdá až příliš dobově podmíněna. Byla jsem nadšena z románu Na východ od ráje, i v Hroznech hněvu jsem se snažila hledat biblické paralely (a že jich tam je!), ale - tentokrát to na mě už tolik nezapůsobilo.

1 05.12.2017

Pro mě velmi milé překvapení, přesto ubírám jednu hvězdičku - hlavní hrdinka byla i na můj vkus až příliš idealistická.

2 15.11.2017

Klasika, která jistě stojí za pozornost. Na začátku svižná, úsměvná i vtipná, avšak časem - zdá se mi - trochu ztrácí dech.

08.11.2017

Zajímavý pohled na lidskou psychiku s mnoha užitečnými návody, které - s tím se musí počítat! - nebudou jistě fungovat v každé situaci, nepomohou úplně každému.
Přesto jsou to návody velmi inspirativní, stojí za pokus.

1 01.11.2017

Kniha tady nemá moc dobré hodnocení, ale pro mě je to zatím nejlepší Urban. Možná právě proto, že příběh byl tak jednoduchý a "obyčejný", a tak docela přirozeně gradoval, aniž by autor musel zbytečně tlačit na pilu.

5 25.10.2017

Udržet laťku vysoko po tak úspěšném Budžesovi není vůbec žádná legrace, ale Dous se to - dle mého názoru - daří výborně i ve druhém díle. Rád budeš, kdo vytrváš a dočteš i Oněgina. I když to byl Rusák.

11 20.10.2017

Možná si Miloš Urban prostě jen ukousl příliš velké sousto, když se snažil napodobit trochu Browna a trochu Eca. První třetina mě hodině bavila, byla čtivá a napínavá, byl tu slibný příběh. V druhé půlce knihy už se mi ale zdálo, že z příběhu nezůstalo skoro nic, jen ta mysteriózní nálada, spousta symbolů, podivných setkání...a uhnaný hrdina, ženoucí se... za jakým vlastně poznáním? Asi jsem to úplně nepobrala.

2 17.10.2017

Ten nejlepší dárek pro milovníky češtiny.

1 09.10.2017

Drsné svědectví, které vás nenechá v klidu: Co je realita? Co je fikce? Kolik lidí z mého okolí by si to mělo přečíst jako varování?

2 27.09.2017

Po přečtení Hany jsem evidentně měla příliš velká očekávání a asi jsem se nedokázala pořádně soustředit. Zdálo se mi to takové ploché a chladné - příliš mnoho postav a příliš mnoho osudů, mnohdy tak rychle a povrchně odvyprávěných, že mi připadaly jen málo uvěřitelné. Postavy jen jako figurky na šachovnici dějin 20. století.

7 26.09.2017

Mám k cynismu dost daleko a tohle je hodně cynická knížka. Jenže ono je to tak senzačně napsané! Na mnoha místech vyprávění působí skoro rouhavě, ve srovnání s tím se mi zdá český film Teorie tygra jako procházka růžovou zahradou.

3 20.09.2017

Je mi líto, ale komentář rabor se mi zdá celkem výstižný. Záměr - představit základní principy psychologických procesů (k vývoji člověka a jeho komunikaci), aby jim rozuměl i "normální smrtelník" - je jistě chvályhodný, ale k velké škodě pokulhává na obě nohy. (Teď si běžte uvařit čaj, abyste dočetli tento komentář v klidu a v dobrém rozpoložení.)
Text pokulhává. Na pravou nohu. I na levou nohu. Na obě nohy.
Ale záměr byl dobrý. Autor se snažil (a to je třeba ocenit). A mně osobně by se kniha četla lépe, kdyby se v ní neopakovalo pořád dokola těch několik poučení, která jsou jistě užitečná, ale nezdají se mi nijak objevná. (A jak se vám čte tento komentář?)
Shrnutí
Je lépe se na sebe usmívat než se hašteřit.
Žijeme ve společnosti, která je zaměřena na výkon.
Je lépe obklopovat se lidmi, s nimiž souhlasíme - (a protože takoví nemohou být všichni, je dobré, když je jich více než těch, kteří mají jiný názor než my).
Je lepší se na sebe usmívat než se hašteřit.
(Už vám vystydl čaj?).
Snaha je důležitější než nedostatky textu.
Blízký vztah s matkou je pro dítě zcela zásadní a formující, zejména v prvních 6 letech života dítěte.
Je užitečné psát si deník.
A je dobré, když jsou pravidla, která jsme společně nastavili, dodržována.
Raději si přečtěte něco jiného (např. cokoli z literatury, kterou Herman doporučuje). A pište si deník!

Když někdo umí dobře psát, působí jeho text, jako by bylo úplně snadné ho napsat - tak lehce plyne. A když někdo píše tak výborně jako Alena Mornštajnová, dokáže psát i o drsných a krutých událostech a traumatech jemně. Tak jemně, že na to nikdy nezapomenete. Člověk nemusí číst recenze ani komentáře - už od začátku ví, že si Hana nese s sebou velmi těžké břemeno. A pak je vtažen do toho příběhu...a už nemůže zůstat vně, začíná sám cítit, jak to břemeno těžkne.
Kniha o vině a trestu, o výčitkách svědomí a bolesti mnohem větší, než když vám vpisují číslo do kůže.
Mé první a určitě ne poslední setkání s autorkou.

34 18.09.2017

Nebylo to jednoduché čtení, ale bylo velmi výživné. Čtenář má možnost - mimo jiné - přičichnout i k té největší "špíně" New Yorku, a přece v ní nakonec rád najde zalíbení. Nejsou malé příběhy - jsou jenom příběhy, o kterých se tolik nemluví. Colum McCann tyhle opomíjené příběhy vytáhl do nebeských výšin.
Skvělé čtení.

4 14.09.2017

Pěkný, střídmě zpracovaný námět. Příběh o vnitřních (nejen dětských) démonech a běsech.

2 11.09.2017

Film jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat. Námět je skutečně originální, text je čtivý a příběh napínavý, jen na některých místech se mi knížka zdála zbytečně zdlouhavá.

1 10.09.2017