karaliene komentáře u knih
Směs explicitní morbidity a prvoplánového perverzního sexu. Nic víc, nic míň. Nechutné.
Knížky napsané kriminalisty jsem si oblíbila pro jejich syrovou věcnost, resp. absenci snahy čtenáře uvádět v emoční rozlady (narozdíl od dnešních psychothrillerů), technické detaily a policejní hantýrku, která mě opravdu baví.
Jako první jsem přečetla sérii s Terencem a až nápadně často v komentářích nacházela pro mě tehdy těžko přijatelné
sdělení,že sérii s Mikem mají čtenáři radši ("vždyť to už přece lepší být nemůže?!"). Teď už chápu proč. Je mnohem propracovanější co se lidských charakterů týče. (Takže ač se mi to před pár měsíci zdálo neuvěřitelné...ano, může. )
Těžké věci napsané tak lehce, že se kniha četla sama.
Příběh je trochu tristní, trochu komický, trochu absurdní...jako život sám.
Snad bych knihu jen trochu zkrátila, od cca třísté stránky ve mně až příliš často vyvolávala pocit deja vu.
Nad rámec kvalit, které zde už byly zmíněny, oceňuji dokonalou ukázku prožívání a myšlení člověka trpícího paranoidní schizofrenií s religiózními bludy.
Přečetla jsem i poděkování, abych zjistila, zda autorka konzultovala s psychologem, a zdá se, že ne. O to hlouběji musím smeknout, jak se jí tato linka podařila.
Díky za tak pečlivou investigativní práci a čtivé zpracování jejích výsledků.
A ano, ten příběh děsí víc než kdejaký King.
Nejdospělejší osobou byla sedmiletá holčička...a nepředpokládám, že to byl autorčin úmysl.
Občas autoři smísí pár námětů dohromady, ale tady to opravdu dopadlo jak pejsek s kočičkou....
Příběh je velmi napínavý, dobře propracovaný, ale přesto mi kniha jako celek úplně nesedla. Pracuji s psychicky narušenými lidmi, tak jsem jimi možná přesycená, možná už jsem stará a místo krve a uřezaných končetin ocením kvalitu zpracování...příběh je psaný jednoduchým jazykem, formát sledující dvě časově linie je taky stokrát ohraný...
Takže jako dobré, ale...
Uondaný příběh o pomýlenosti stárnoucího muže, ve kterém nenajdete ani logiku, ani napětí, ani sympatickou postavu.
A přesto na mě z knihy dýchl smutek, protože přesně takhle pomýlení, nelogičtí a nesympatičtí lidé leckdy jsou. A život sám též.
Kniha se četla velmi dobře, ale vadilo mi, že nevím, kde fakta přechází v uměleckou licenci a naopak. Něco doplnil Google, něco zůstalo nezodpovězeno.
Prostředí gymnastiky znám, zmíněné tvrdé praktiky mě překvapily méně než popsané propojení vrcholového sportu s politikou. A v tomto ohledu na mě Nadiyn příběh měl jeden zajímavý a nečekaný dopad: respekt, který jsem chovala k Věře Čáslavské, ještě mnohonásobně vzrostl.
Když si občas nejsem jistá, zda můj bezprostřední úsudek není ovlivněný zjitřenými emocemi, nechám mezi dočtením a komentářem uplynout nějaký čas (po němž někdy zjistím, že komentář už knize ani věnovat nechci - což ovšem není případ této knihy).
Tato kniha si komentář zaslouží: Jde o úžasně strhující, dokonale propracované, milé překvapení!!!
V hodinách literatury bychom se jistě zamýšleli nad důvodem přejmenování hrdinů v názvech kapitol, a se vzpomínkou na paní profesorku musím konstatovat, že mi interpretací naskočilo víc a že tento autorčin úmysl považuju za promyšlený a výborný (a nejen proto,že si dnes vybavuji hrdinky právě jen pod jejich přezdívkami, přičemž jména už jsem dávno zapomněla).
Nejlepší verze našich pověstí ever. (A ano, úmyslně poselství sděluji pubertální slabomyslností dneška, aby vynikl Jiraskův jazykový um. Což nic neubírá upřímnosti, kterou do svých slov vkládám. Zejména do: "nejlepší" a "ever".:))
Hodně dobré! Oceňuji, že kniha vzešla z vlastních horolezeckých zkušeností autorky (což ostatně nešlo přehlédnout, promítlo se to znalostí termínů, reálií a modu operandi, tak do dokonale výstižného popisu s horou a stoupáním souvisejících prožitků hlavní hrdinky).
Jak příběh plynul, stále víc jsem myslela na mladé psychiatrické pacienty, kteří se ztrácí pod povrchem sebe samých, kde se stírá rozdíl mezi strachem, přáním a realitou...a pro něž je únik do vlastního nesrozumitelna přijatelnější než tíživost života a samoty.
Výborně napsáno.
Oceňuji lapidární názvy kapitol. S nimi si dá práci dnes už málokdo...
Osobně mě trochu mrzí nevysvětlený posun k horšímu v interakci Sloan a Solara, ale v kontextu kvality příběhu i jeho zpracování je to vpravdě maličkost.
Neotřelé a příjemně osvěžující mezi všemi těmi bestsellery, které člověku po pár dnech začnou splývat v jeden.
Kniha, od které jsem si nic moc neslibovala. Kniha, od které jsem si po přečtení prvních řádků slibovala spíš nic než moc. Ale předčila má očekávání, hlavně tedy příběhem, nebylo to nakonec úplně zlé, autorka dovedla probudit mou zvědavost. Z plno odstavců je možné přečíst jen první větu, protože zbytek jsou více méně jen plky, které průměrně inteligentnímu čtenáři docvaknou z četby mezi řádky, takže lze hodně přeskakovat a jde to rychle.
Body dolů: 1) za střídání časů, které je na pár facek...vůbec nechápu, jak to mohlo projít.
2) za až prostou jednoduchost. Danou nejen předvídatelností příběhu, ale i všelijakými banalitami, které autorka podává jako něco mimořádného, ale i hojným opakováním již řečeného a občasnými nesourodými informacemi.
Fitzekův rukopis je jednoznačný. Rozuzlení předčí i nejdivočejší představy čtenáře.
Za mě ve velmi zdařilé dílo. Po delší době jsem ke svému potěšení četla knihu, která má vyspělý literární jazyk, prošpekulovaný (ale nepřekombinovaný) děj a autenticitu.
Jako blog jistě nadprůměrné, jako kniha spíš průměr...Ale ano, bylo to milé...