los
komentáře u knih
Mezipřistání
Matěj Hořava (p)
lyrické vidění světa, jakoby dovnitř svinuté a do sebe schoulené osudy obyčejných, bezvýznamných lidí, útržky příběhů všedního života, malá dramata, spoustu bolesti a marnosti (škoda že neznám Gruzii blíž, asi bych si čtení víc užil)
Já, doktor(in)
Kateřina Karolová
(SPOILER) další egocentrický sancbuch, sobectví bez objektivního nadhledu, globálnějšího pohledu a podloženého, odborného názoru, ale autorka vypadá sympaticky - a aspoň přizná, že jela do Německa kvůli penězům (ovšem rodit a žít se vrací do Čech, ach ten náš sociální stát...)
Vědma
Eliza Orzeszkowa
realistický román z vesnického prostředí, v němž autorka poukazuje na pověrčivost a náboženskou zaslepenost (ale nesoudí); tematicky i formálně připomene naši Karolinu Světlou, kapkou romantiky i Němcovou, resp. George Sand; pěkně vystavený příběh, vyprávění hezky plyne, i když už v úvodu je čtenáři vlastně prozrazen konec, což je trochu škoda
Lapači prachu
Lucie Faulerová
hodnotím výš, protože se jedná o prvotinu mladé autorky, i když mě v příběhu vytáčel způsob, jakým Faulerová do textu zapracovala pásmo vypravěče-omniscienta zpřítomněného, komentujícího a obracejícího se ke čtenáři, který má za úkol upozorňovat na fiktivnost vyprávění a znevěrohodňovat vyprávěné, ale v porovnání s jinými mladými českými spisovateli, vyžívajícími se v přehrabování intimních bolístek, je tohle aspoň prosté patosu, nekritické sebeprezentace a trapnosti
Krávy, prasata, války a čarodějnice: Hádanky kultury
Marvin Harris
o existenci pragmatické antropologie jako samostatné disciplíny jsem se dozvěděl až z této knihy a hned po první kapitole jsem si oblíbil tento způsob uvažování a argumentace, Harris originálně vysvětluje původ společenských zvyků napříč historií i kontinenty: od jihoamerických primitivních kmenů až třeba po české husity; výklad judeokřesťanských tradic je vynikající a nutí k přehodnocení běžně uváděných faktů
Černé světlo
Václav Řezáč (p)
závěr sice trochu moc literární, ale vyprávění svižné, bez vedlejších odboček, přečetl jsem za jeden večer na jediný zátah
Sentimentální román
Bianca Bellová
zprvu jsem se hůř orientoval, protože obě vypravěčská pásma se střídají velmi rychle, ale postupně se z toho vyloupla pěkně cynická povídánka
Společnost Národního muzea v dějinách i v současnosti
Karel Sklenář
výklad je veden chronologicky v následujících stručných kapitolkách (bohužel polistopadové době se už nevěnuje):
Proč vzniklo Muzeum
Jak vzniklo Muzeum a jeho Společnost
Období zemských vlastenců (1818-1841)
Období aktivních národovců (1841-1852)
Období loajálních poddaných (1852-1861)
Období opatrných staromilců (1861-1891)
Období dominantních vědeckých osobností (1891-1919)
Společnost s podílem na správě Muzea (1919-1949)
Společnost bez Muzea, Muzeum bez Společnosti (1949-1990)
Společnost Národního muzea opět žije (1990-)
Co Společnost znamenala a znamená
Zázemí
Jana Šrámková
pěknými slovy a nápaditými metaforami oplývající (další) hysterická třicátnice-intelektuálka, která nemá pořádně co na práci, tak řeší "svá těhu", a když už neví, co roupama, když všechno je tak těžké a složité a dojemné, tak konvertuje z protestantky na katoličku (zázrak!); no, možná znám odpověď na ústřední otázku, proč babička byla tak v pohodě, a mně to nejde - protože neměla v životě čas o tom přemýšlet?
Kyslík: Molekula, která stvořila svět
Nick Lane
náročný odborný výklad z oboru biochemie, paleontologie, genetiky, gerontologie ad., určitě nedoporučuji začátečníkům (zkuste přečíst poslední, patnáctou kapitolu, která je víceméně souhrnem všech předchozích, a uvidíte, jestli potřebujete a chcete číst víc); Lane velmi podrobně argumentuje jednotlivé hypotézy a nastiňuje množství témat, které by samotné vydaly na několik dalších knih, škoda že se jedná o text z roku 2002 - přestože byl revidován 2016, je zastaralost bohužel příliš patrná
Obecné dějiny ničení knih
Fernando Báez
(literární) dějiny má psát (literární) historik, ideálně skupina (literárních) historiků; tohle je sice souhrn mnoha pozoruhodných informací, ale chybí jakákoli struktura, hierarchizace a kritika pramenů; bez důkladné metodologie se historické kompendium mění na výběr z google vyhledávače
Na vandru
Alois Beer
originální, autentické dílko; když vezmeme v potaz, že pro tehdejší obyčejné lidi býval pojem svět vymezen prostorem, který byli schopni přehlédnout, když vylezli na nejbližší kopec, je vskutku obdivuhodná odvaha jedinců jako Beer (který náctiletý by dnes dovedl pěšky dojít do Vídně bez peněz a bez mobilu a vydělat si tam při studiu na chleba?),
zaujaly mě nejen specifický jazykový styl a původní autorské ilustrace, ale i pozoruhodné reálie, např. drobná zmínka, že v příbramských dolech okolo roku 1852 pracovalo mnoho horníků, kteří překročili 60. rok věku, a byli schopni stále vykonávat těžkou fyzickou práci na osmihodinnových směnách, to teda klobouk dolů
Zrcadlo a maska
Jorge Luis Borges
Borgesovy povídky, to je nekončící čtenářský orgasmus
Prodromus Moravographiae. To gest: Předchůdce Morawopisu
Tomáš Pešina z Čechorodu
Češi mají Hájka, Moravané Pešinu; tato historiografická moravská paralela k Balbínovi a Beckovskému je dokonce považovaná za první česky psaný vědecký spis; pozoruhodné jsou pasáže reflektující bělohorské období, myslím, že generace čtenářů Jiráska je zvyklá právě na opačný úhel pohledu
Z mého života
Vítězslav Nezval
Slávku, Slávku, bylo ti tohodle třeba?
teda já snesu hodně, ale taková servilita Straně je i na mne moc