los komentáře u knih

spíš než boomera je to deník Brouka Pytlíka, který to bere s velkým rozběhem do řiti všech vlivných

ještě do "března" jsem si myslel, že se jedná o nadsázku, ale mýlil jsem se a nedivím se, že tuto knihu odmítlo vydat asi dvanáct nakladatelů, jak se v deníku píše, protože taková dávka nenávisti, arogance, sexismu, šovinismu, samolibosti a patolízalství hraničí snad s poruchou osobnosti, zvlášť když většinu toho, co kritizuje, autor sám dělá

původně jsem sem chtěl vypsat seznam toho nejbizarnějšího - i s ohledem na Kukalovo propuštění z pozice mluvčího FF UK a jeho sexistické pozadí (ano, v textu se objevují zmínky o "woke pí*e" atd.), ale urážel bych všechny, kdo
*mají jiný názor
*jsou jiné národnosti
*jsou ženského pohlaví
*mají nízký příjem
*jsou mladší
*jsou jiného politického přesvědčení než autor
...

Striptease Chicago jsem rozečetl na počátku devadesátek a hele, po 30 letech jsem na stejné (první) vydání náhodou narazil - a tak jsem se do něj pustil znovu, jestli má text pořád ty stejné grády; dokonce se mi podařilo identifikovat místo, kde jsem tehdy skončil, a jsem nadšen nejen bezbřehým cynismem a o hranu broušeným černohumorem, který ještě není cenzurován politickou korektností, stejně jako otevřeností bez nadsázky, ale i svéráznou, velmi živou a po letech stále účinnou prací s jazykovými prostředky, různými stylovými rovinami, zapojením autentické hovorové mluvy čechoameričanů, bavily mne nebývale originální metafory a trefná přirovnání (národ rozdělený na dvě půlky jako prdel; láska je namátková jako pasová kontrola)

doporučuju s varováním mladších a útlocitných, že jim Novákova výstižná charakteristika čecháčkovství může způsobit emoční dysbalanci

8 13.12.2023

Taťka Hraboš v komentářích níže vše vystihl stručně a jasně

tentokrát McEwan překvapil emotivním závěrem a oproti jiným jeho prózám vcelku umírněným popisem mrtvol a jiného nehygienického tělesna

víc než samotné dějové linie mě zaujal způsob, jak je text komponován, jak se forma promyšleně prolíná s náměty a tématy, na malém prostoru je jich natěsnáno požehnaně, a přesto působí vyváženě a harmonicky: jednak je na principu kvantové teorie ve vyprávění organizován čas a prostor, setkávání i vzájemné míjení se postav, relativnost, pravděpodobnost a neurčitost + jednak je v mottech, aluzích a latentně neustále přítomen metatext, tj. kontroverzní znění na veřejnost uniklé interní zprávy sociálního odboru výchovy dětí a mládeže (politická a sociální linie velmi povedená)

neustálé prostupování se mužského/otcovského a ženského/mateřského principu v nejrůznějších podobách a leitmotiv dítěte, jeho zrození, dospívání, ztráta, smrt..., moc se mi líbily pasáže o "dítěti v nás", o touze uniknout dospělosti a nemožnosti vrátit se zpátky do období nevinnosti atd.

je to náročné, myšlenkově a alegoricky přetížené, pomalé vyprávění; ocení ho asi méně čtenářů = je třeba ho číst v ten pravý čas

8 26.10.2023

600 stran a 30 povídek od amerických, ruských, německých, polských, švédských i českých autorů sci-fi žánru o podobách střetávání a prolínání živého a umělého, trocha dystopie, filozofie, napětí, dobrodružství i humoru: stroj z pohledu člověka - člověk z pohledu stroje - člověk se stává strojem (kyborg) - stroj se stává člověkem (android)

povídky z šedesátých let a zírám, jak vizionářské... představa internetu i umělé inteligence mi vyrazila dech + samozřejmě skvělý Asimov + objev Börje Crona a jeho povídka Muž budoucnosti (1982)

neprávem zapomenutá kniha, doporučuju

8 03.09.2023

přidávám se, u nás taky vede Brambora; hlavně opakovat, opakovat a pořád dokola opakovat, pak jsou mrňata spokojený, a samozřejmě "cvičit" společně s dítětem, zrcadlovým napodobováním se učí nejrychleji (obrázkový doprovod by mohl být trochu výraznější, myslím třeba s tmavými konturami)

8 28.07.2023

plavu proti proudu společně s čtenáři jopp, ivetka859, Pett ad.

Soběstačný se mi líbí víc než Karneval zvířat, ale přes neoddiskutovatelnou čtivost je to neobratně napsaný, nereálný příběh plný sentimentu a pohádkových schémat, který opět semílá páté přes deváté = od negativních dopadů střídavé péče na dospívající přes traumata z tragických úmrtí, rakoviny a senility v rodině po úmornost z nuceného nástupu do nekvalifikovaného zaměstnání + epizodně ještě bonusové motivy jako holokaust, cizinectví, nevyhraněný gender, vztah náctiletého s výrazně starší ženou, alternativní medicína, subkultury (biožena a hipster); a co ten product placement?
postavy jsou dichotomicky ploché, onálepkované, bez vývoje (nejhůř to schytala Štěpánova macecha), a i když se hlavní protagonista Štěpán s věkem (11-16 let) proměňuje, vychází ze všeho jako neuvěřitelně dokonalý mirkodušínovský vzorňák s myšlením a chováním dospělého, který si se vším zázračně poradí (a osud či náhoda mu v tom bezmezně pomáhají) = znáte jednoho jediného kluka, s kterým v těhle letech necloumá aspoň občas puberta???
zápletky nevychází z autorčiny autopsie, takže často působí nechtěně komicky (třeba pasáž o rybaření = to jsem zvědav, co ulovíte na housku, kterou napaříte o den dřív, a ještě chcete chytat s návazcem a na těžko?) = ne, opravdu neplatí, že čím víc slzopudných témat, tím víc literatura!

8 27.07.2023

velmi příjemné překvapení, milá oddechová četba, nekomplikovaná a nekonfliktní, ale rozhodně ne povrchní ani naivní, příběhy zasazené na pražský Smíchov a okolí prvních let 20. století (odhaduju mj. podle zmínky o automobilu) mají nápad i originální zápletky, napětí i humor se šikovně střídají, takže se nedá od knihy odpoutat; už názvem deklarovaný odkaz na Nerudu a Arbesa a jejich tvorbu tomu odpovídá, např. i postavy Rejfové jsou "figurkami", mají svou standardizovanou, divadelní podobu a funkci, jsou prototypy odpovídajících sociálních rolí nebo povolání;

zasazení děje přímo na Smíchov je trochu násilné a zbytečné (a autorku to brzy opravdu začne omezovat), příběhy by se mohly odehrávat kdekoli v Praze, ale chápu důvod: Rejfová zvítězila s povídkou Kameník v literární soutěži věnované Jakubu Arbesovi, a tak ji napadlo text rozšířit, aby z toho byla celá kniha; a jelikož si netroufla na román (což je škoda), zvolila povídky velmi volně provázané průchozími postavami a motivy (které se ve vedlejších zjevují pouze na pozadí, epizodně, nezasahují vývoj zápletky, což je další škoda a jo, je to účelové a zbytečné); závěrečná scéna s Arbesem a jeho truhličkou už dost skřípe, to je "školácký, konvenční a echt zastaralý postup"

Povídky smíchovské doporučuju pro radost z vyprávění o době, kterou už nikdo nepamatujeme, a proto si ji můžeme idealizovat

hodně se mi líbily scénky z povídky Miriam, nejmíň Antonín

8 18.07.2023

přečetl jsem Krakatit po mnoha letech znovu, a bohužel jsem mu ani tentokrát nepřišel na chuť; líbí se mi motiv "mravenčení hmoty-energie v dlaních", rozumím varovnému poselství, ale čtenářsky nezvládám patos vyprávění, Prokopovo blouznění a "vášnivé" pasáže s princeznou

nicméně souhlas se závěrem: "člověk má víc myslet než cítit"

8 26.02.2023

...a mně se tyhle literární experimenty líbí, Hůlovou považuju za jednu z nejlepších českých spisovatelek, protože od ní vždy dostanu něco nového, jiného, originálního a protože tohle nové je taky vždycky podložené perfektní znalostí líčeného prostředí, specifickým jazykem a dovedným pohráváním si s materií budované fikce; vyprávění pak vyvolává přesně ty pocity, které líčí - naivní, příležitostný a odpočinkový čtenář bude samozřejmě zklamán nebo znechucen, očekává-li tradiční dojetí a happyend, zabalené v známé formě a očekávaných konstelacích typizovaných, plochých postav

8 11.02.2023

nápad dobrý, ale provedení špatné: vyprávění je naivní, schematické (působí spíš jako převyprávění), nevěrohodné a kompozičně nedomyšlené = na začátku je vypravěčem dům (jeho komentáře, rozuměj domu o lidech, mají ráz téměř večerníčkový), ale přibližně ve dvou třetinách knihy autorka bez nějaké logiky přejde do ich-formy; nebo ty nemastné neslané postavy, univerzální loutky dobově nezařaditelné = autorka vůbec nerespektuje historické souvislosti ani dobovou mentalitu (člověk 18. století se nechová a nemyslí jako člověk 20. století)

8 01.12.2022

formálně a teleologicky perfektně zvládnuté vyprávění, čtenáře v něm má s*át úplně všechno, a to se taky Hůlové daří: postavy, jejich jednání, styl vyprávění, mučivé opakovaní... znovu a znovu a znovu se Miky musí podrobovat kyvadlu dvou světů, znovu a znovu se opakují ty samé konflikty a situace, fráze a nesmysly... jestli jsem si z toho měl vzít, že střídavá péče je fakt na pi*u, pak tedy účel splněn - a někdo by s tím teda měl už konečně začít něco dělat

8 23.06.2022

nejsem ani tak oslněný ze Steinbeckových příběhů jako z jeho působivých a detailních popisů (čímž chválím i překladatele), Steinbeck hodně sází na emocionalitu čtenáře (tipuju, že kdyby místo štěňátka či myšky psal třeba o netopýrovi..., mimochodem netopýří bříška jsou daleko jemnější než štěněčí)

nicméně teď už taky vím, jaké problémy může způsobit neuvážené hlazení a mazlení se s roztomilým kožíškem

8 03.06.2022

výborně napsané, příběh zaujme hned od prvních stránek

přibližně v polovině knihy se vyprávění přesune do Prahy, resp. na české území, padesátých a šedesátých let s krátkým, leč silným finále v letech devadesátých; autor užívá české reálie s obdivuhodnou přesností a znalostí, dávkuje je přiměřeně a na správném místě, umí je přirozeně začlenit do děje, sympatické!

čímž nechci vzbudit dojem, že mne nezaujala první část, která se odehrává během světové války v Alžíru, naopak - je také vynikající!

protagonista Josef Kaplan = aluze na Kafkova Josefa K.

Guenassia je mistr stupňované a překvapivé (ale uvěřitelné) pointy, a zároveň dokáže dovedně odkládat čtenářovo porozumění názvu díla (nebudu prozrazovat, kdo je Ernesto G., ale Josef to není)

znovu jsem se utvrdil v přesvědčení, že námět čerpající z českých dějin objektivně, střízlivě a nezaujatě dokáže napsat jen cizinec (bohužel pro naši kulturu)

DOPORUČUJU

8 12.03.2022

absolutně průtokové psaní, čtenář se těší na ty reálie, ale jako příběh to vůbec nefunguje

8 21.12.2021

nebudu opakovat, co už přede mnou popsali čtenáři níže (zejména Bystroushaak), a hodnotím dílo z hlediska literárního (bez ohledu na skutečnost, zda souhlasím, nebo nesouhlasím s jeho filozofií), a jako román je to opravdu "odpad" = stejně schematický, angažovaný, tezovitý, dualistický a pomýlený jako román budovatelský, akorát kapitalisticky budovatelský

...a napsat přes tisíc stránek hloupého vyprávění pouze jako obal pro 60 stran politickofilozofického eseje mi přijde velmi výstřední

...na začátku mne zaujalo téma železnice a průmyslu vůbec, průběžně jsem se snažil usouvztažnit některé motivy s reálným dobovým kontextem 50. let, ale ke konci jsem se už jen smál, jak hluboko dokáže autorka v daném žánru ještě klesnout

...román má tři části, v českém vydání každé předchází černý vakát, na němž je napsán název té dané části = velká chyba korektora: název první části v knize chybí, čtenář se ho dozví jen z obsahu

naprosto autentická, dokonale zachycená a mistrně literárně provedená sonda do mysli retardovaného jedince (tady je prostě hned poznat, že autorka ví, o čem píše - na rozdíl třeba od Labudové apod.); experiment s velmi neobvyklým způsobem zápisu se vydařil a je funkční, živý a variabilní od počátku do konce novely

snad jen ten závěr mi nějak nehraje, ale to už jsem hnidopich

8 14.11.2021

podnětné čtení o každodenní manipulaci mas: kolik uživatelů FB, Googlu apod. si uvědomuje, že si s každým kliknutím doplňují vlastní "STB složku"?

Wylie jako whistleblower (česky udavač, kolaborant?) s náležitě mileniálským egem a neskrývaným histrionstvím sepsal vlastní apologii se všemi typickými jevy, jež tento žánr charakterizují (delegace viny, pokrytectví, odvádění pozornosti na fakultativní jevy, mlčení a mlžení atd.)

Wylie bojuje předsudky proti předsudkům, zloděj volá "chyťte zloděje"

aktuální paradigma LGBTQI... vyčerpává až do dna a na každé druhé straně operuje svou homosexualitou, pobavila mne tvrzení jako "já stejně jako všichni gayové mluvíme pravdu", na taková v Evropě ještě nejsme zvyklí, ale brzo to asi přijde

škoda že Wylie nevysvětlil, proč čekal tolik let, než s obviněním CA vystoupil, když se mu tak hnusily praktiky firmy i lidé, s nimiž se setkával, a proč nikdy nepodepsal pracovní smlouvu...

doporučuju každému se schopností kritického myšlení

8 20.10.2021

povídky v této sbírce jsou natolik různorodé, že si každý čtenář najde "tu svou oblíbenou", ale jistě i takovou, která ho znechutí; zaujaly mě neobvyklá témata i velmi originální postřehy a alegorie, autorka obstojí i při střídání různých vyprávěcích forem, stylů a žánrů (deníkový zápis, fiktivní dopisy, populárně naučná esej, zpověď, folklór, podobenství, sen, pararealita, pseudohistorie, steampunk atd.), ale do "umění", literárního mistrovství jí ještě krůček schází

8 11.07.2021

ne, já mu ten důvod ukončení lékařské kariéry nevěřim, sice je to moc pěkná, na emoce vypočítaná pointa knihy, ale po tolika letech člověk přivykne všemu, jeden nezdar by ho nesmetl, viděl bych to na novelizaci zákona a lepší prachy jinde

...a teda jestli je fakt, že u nich celá třetina všech porodů probíhá císařem, pak je opravdu něco shnilého v království britském = podobně jako v ČR: za klasický porod nemocnice účtuje cca 30 000 Kč, za císaře cca 70 000 Kč, takže důvod řezat se vždycky najde, ne? ...

8 11.06.2021

zážitková výuka má teď zelenou, dokonce i na VŠ; v průběhu posledních pěti let jsem absolvoval mnoho školení, protože se nebráním žádné inovaci, a značnou část rad a doporučení jsem v praxi vyzkoušel, proto jsem pro zlatou střední cestu - kombinovat "zážitek" s klasickou "frontální" výukou

kritizovat musím Čapkův přístup především pro jeho nekompromisní přístup a odsudek (všechno dosavadní je špatně, všechno nové je správně; všechny výklady jsou nudné a špatné a přednášející je hlupák nebo kašpar) a absenci objektivního hodnocení zážitkové výuky (v knize není ani jedna zmínka o nedostatcích zážitkové výuky) - každoročně se setkávám s širokým spektrem negativních důsledků zážitkové výuky u většiny gymnazistů přicházejících na VŠ, a to už u přijímaček...

8 02.06.2021