Luccinda
komentáře u knih
Smrtka
Neal Shusterman
Příběh téhle knihy je opravdu našlapaný! Neustále se něco děje, pořád se dozvídáte nové informace o fungování světa nebo cechu smrtek a nenudíte se ani chviličku. Postavy jdou v tomhle ohledu trošku do pozadí. Jsou spíše takovými figurkami, které by se daly snadno nahradit, protože na nich příběh nestojí. Kvůli tomu jsem si je nějak nedokázala oblíbit, což byl zřejmě ten důvod, proč se mi Sucho nebo Bez šance líbilo o trošku víc. Ve všech dalších ohledech si ale Smrtka vedla skvěle a já se nemůžu dočkat, až si přečtu další díly!
Nelituju ničeho
Colleen Hoover
Ve svém nejnovějším románu se Colleen Hoover zabývá komplikovaným vztahem matky a dcery. Řekla bych, že nic dalšího o knížce vědět nepotřebujete. Je to prostě typická Colleen – neskutečně čtivá, řeší těžší témata, příběh vás chytne od první strany. Líbí se mi, jak se autorka stále pohybuje na pomezí oddychového románu a psychologického dramatu, i když zrovna novinka Nelituju ničeho neřeší tak vážná témata jako třeba Námi to končí nebo To nejlepší v nás, takže si při jejím čtení opravdu odpočinete.
Jak už je u mě zvykem, také tuhle knížku Colleen Hoover jsem zhltla během jednoho dne. Hned na začátku jsem si utvořila vztah k oběma hrdinkám, zajímal mě jak pohled Morgan, tak její dcery Clary. Jak už tomu tak v životě bývá, také za jejich problémy stála z velké části nedostatečná komunikace, nicméně v tomto případě to bylo naprosto pochopitelné – obě se bály, že té druhé ublíží, pokud by se dozvěděla pravdu. V knize samozřejmě nechybí nějaká ta romantika, ale na rozdíl od ostatních knih autorky na ní příběh nestojí.
Knížce Nelituju ničeho nemám co vytknout. Pokud máte rádi Colleen, její příběhy a styl psaní, tak vás tahle novinka určitě nezklame. Mě sice nezasáhla tolik jako jiné romány od autorky, ale i tak jí budu řadit k mým oblíbeným.
Kroniky prachu
Lin Rina
Pokud milujete pomalé romantické linky, tady si rozhodně přijdete na své. Kroniky prachu mi v mnoha ohledech připomínaly knížku Pýcha a předsudek, kterou jsem také četla se zatajeným dechem a čekala, až se Elizabeth s panem Darcym dají dohromady. Tak úplně stejně jsem to měla s Animant a panem Reedem. Sledovat, jak se jejich vztah postupně vyvíjí, bylo zkrátka nádherné!
Na knížce jde strašně moc vidět, jak si autorka dala záležet na úplně každičkém detailu. Prostředí viktoriánské Anglie bylo krásně vykreslené a vytvořilo v knížce nádhernou zimní atmosféru, všechny postavy – ať už hlavní či vedlejší – měly skvěle propracované charaktery, které se v průběhu děje vyvíjely, a příběh samotný byl úplným pohlazením po duši. Zpočátku jsem měla strach, že to bude přece jen až příliš dlouhé, nicméně na konci jsem si přála, aby těch stránek bylo ještě jednou tolik.
Muffin a čaj
Theo Addair (p)
Přestože nemůžu říct, že bych LGBT literaturu vyloženě vyhledávala, občas si nějaký ten kousek přece jen přečtu, obzvlášť když jsou na něj tak skvělé ohlasy jako na Muffin a čaj. A vzhledem k tomu, že se jedná o knížku českého autora, navíc vydanou v Yoli, byla jsem přirozeně zvědavá, co se z toho vyklube. A jako jo, já jsem spokojená. Od knížky jsem dostala přesně to, co jsem od ní očekávala, tedy sladkou roztomilou romanťárnu, na léto ideální! Při čtení můžete absolutně vypnout a jen se nechat unášet příběhem Daniela a Kita, kteří se snaží zjistit to, co jeden pro druhého vlastně znamenají.
Musím říct, že Theo Addair to napsal skvostně! Navzdory tomu, že se jedná o velmi jednoduchou a nenáročnou četbu, Theo dokázal každou větu tak vytunit, že z toho ten pocit jednoduchosti vůbec nemáte. Palec nahoru i za skvěle rozvinuté charaktery hlavních postav, díky čemuž se do nich absolutně zamilujete!
Vlastně bych chtěla knížce vytknout jen jednu jedinou věc, a sice to, jak se tady postavy vypořádávají s šikanou. Tohle rozhodně NENÍ správný způsob, jak šikanu řešit, a mrzí mě, že ani Kit neměl dost rozumu, aby to řešil správně...
Silo
Hugh Howey
To, co vás na knížce bezpochyby zaujme jako první, je prostředí. Autorovi se podařilo vybudovat komplexní svět s bohatou historií a samotné silo, rozdělené do jednotlivých pater podle jejich funkce, je promyšlené do nejmenších detailů. Příběhem nás provází hned několik postav, díky nim tak máme šanci prozkoumat každičký kout této stavby. V průběhu čtení také postupně odhalujeme tajemství zamořené planety, i když je pravda, že spousta otázek i po dočtení zůstala nezodpovězena a autor si jejich vysvětlení zřejmě schovává až do dalších dílů.
Jedinou věc, kterou bych knížce vytkla, byl pomalejší začátek úzce související s tím, že jsme až do poloviny v podstatě neznali hlavní postavu příběhu. Sice se tam vystřídalo hned několik vypravěčů, ale žádný neměl dostatek prostoru. Druhá polovina se ale rozjela závratným tempem a celou jsem jí přečetla se zatajeným dechem! Všechny dějové zvraty byly naprosto nečekané a připravte se i na spoustu mrtvol, žádná postava tu totiž svůj osud nemá jistý.
Co mě naučil tučňák
Tom Michell
Na knížku Co mě naučil tučňák jsem narazila v Levných knihách a zaujala mě jak svým názvem, tak i obálkou a ilustracemi, které jsou vskutku nádherné. A musím říci, že mě neskutečně překvapila. Neobyčejný příběh o neobyčejném přátelství, tak by se dala popsat tato autobiografie s prvky cestopisu, která nám může nabídnout vtipné a zároveň dojemné počtení. Najdeme zde trošku ekologie, trošku politiky, trošku dobrodružství, ale hlavně pořádnou porci lásky. Protože kdo by nemiloval Juana Salvadora...
Tuto knihu doporučuji úplně všem, protože rozhodně stojí za přečtení. Možná by si díky ní lidé uvědomili, že na této planetě nežijeme sami, a že na světě existuje spousta tvorů, kteří kvůli nám a našemu pohodlí trpí. A pokud patříte mezi ty, kterým osud divokých zvířat není lhostejný, určitě si knížku přečtěte, protože vás chytne za srdce.
Noční lovec
Chris Carter
Mám za sebou třetí knihu Chrise Cartera a autor se opět vyznamenal. Trošku jsem se bála, že jak ty díly poslouchám takhle rychle za sebou, tam mi to brzy začne připadat repetitivní, ale vůbec ne. Ačkoliv tu máme další sérii brutálních vražd, celý případ byl opět mega originální a napínavý.
Na Nočním lovci se mi ale úplně nejvíc líbil příběh samotného sériového vraha. Ten mi přišel opravdu zajímavý a smutný, při některých scénách mi běhal mráz po zádech. Tohle autor zkrátka umí!
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Námět byl zajímavý, líbilo se mi zasazení příběhu do prostředí Orlických hor a naprosto nadšená jsem byla také z toho, jak byly do děje zakomponovány různé lidové zvyky a tradice, to bylo super. Bohužel bych ale u knihy tohoto žánru čekala více napětí. Příběh se místy docela vlekl, bylo tu příliš mnoho postav a těch stránek (nebo hodin v případě audioknihy) by taky mohlo být méně.
A ani nemůžu říct, že bych se při poslechu bála nebo se aspoň cítila nepříjemně, bylo tu sice pár děsivějších scén, ale už jsem v tomto ohledu určitě četla lepší knihy. Nicméně chápu, že tohle je hodně individuální, takže to neberu jako výtku, ale zmínit jsem to chtěla.
Zrádci krve
Lynette Noni
Pokud si myslíte, že YA fantasy má to nejlepší už dávno za sebou, tak si přečtěte Ranhojičku. Ta se oficiálně přidává na seznam mých nejoblíbenějších fantasy sérií, na kterém jsou třeba Havraní kruhy, Naslouchač nebo Snílek neznámý. A věřím, že ti, co už Ranhojičku četli, mi určitě dají za pravdu.
Třetí díl se mi líbil asi nejvíc ze všech. Byl neskutečně akční od začátku až do konce a jak je u autorky zvykem, opět tam sypala jeden zvrat za druhým. Jen jednou se mi stalo, že jsem ho uhodla dopředu, ale jinak jsem pořád valila oči, jak mě autorka nepřestávala překvapovat. Nechyběl perfektní vývoj postav ani dokonalé zakončení celé trilogie. A i když romantická linka nedopadla tak, jak jsem doufala, nakonec jsem byla i v tomhle ohledu vcelku spokojená.
Tajné milostné dopisy Olivie Morettiové
Jennifer Probst
Přiznám se, že na první pohled mě tahle kniha příliš nezaujala, podle anotace zněla vcelku tuctově, takže jsem jí původně vůbec neplánovala číst. Pak jsem si ale potřebovala sbalit čtení na dovolenou v Řecku a tohle mi tak nějak padlo do oka, vypadalo to jako ideální plážová oddechovka, tak jsem si řekla, že dám knížce šanci.
A udělala jsem moc dobře, román ve všech ohledech překonal moje očekávání a já jsem nadšená! Krásnou atmosféru prosluněné Itálie asi najdete i jinde, co mě na téhle knize ale opravdu bavilo byl perfektně vykreslený vztah tří sester, které se rozhodly vypátrat dávného přítele své zesnulé matky, o kterém se dozvěděly jen díky milostným dopisům, které si jejich matka roky schovávala doma.
Tři sestry, každá úplně jiná, každá řeší své vlastní životní problémy. Jejich příběh se prolíná s vyprávěním mladé Olivie, která se jednoho léta při návštěvě Itálie seznámí se svou osudovou láskou. Bylo to milé čtení plné emocí, příběh mě moc bavil a prostředí Itálie bylo jen pěknou třešničkou na dortu. Takže pokud i vy váháte, jestli se do knížky pustit, nebo jen nevíte, co si sbalit na letní dovču, Tajné milostné dopisy vám rozhodně můžu doporučit.
Kopírák
Sam Holland
Ať už patříte mezi čtenáře thrillerů nebo ne, Kopírák vás rozhodně nemohl minout. Díky naprosto nepřehlédnutelné a jedinečné ořízce si ho v knihovně nebo v knihkupectví všimne snad každý a dost možná vás dokonce přepadne nečekaná touha mít tenhle skvost vystavený doma na poličce, i kdybyste ho neměli nikdy číst. Ale pokud vám nevadí trošku drsnější čtení, tak se do Kopíráka určitě pusťte, rozhodně to stojí za to.
Tenhle thriller zaručeně potěší všechny milovníky sériových vrahů (ano, tady jsem) a skutečných zločinů. Protože se vrah v knize inspiruje reálnými případy, možná vám bude při čtení často běhat mráz po zádech. Příběh byl neskutečně zamotaný, postupně se odkrývaly další a další souvislosti a na dramatičnosti přidávaly i kapitoly z pohledu vraha, které byly prostě výborné. Doufám, že se brzy dočkáme pokračování, konec byl totiž dost otevřený, což u thrillerů nebývá úplně zvykem, ale když to bude stát za to, tak to autorce určitě odpustím.
Divoká říše
Stacey Marie Brown
Tohle byla naprostá pecka! Akční, drsná vílí fantasy by možná mohla znít jako klišé, ale autorce se podařilo vymyslet opravdu originální svět zasazený do prostředí dystopické Budapešti, která je rozdělena nenávistí mezi lidmi a vílami. Neskutečně mě to bavilo, bylo to akční od začátku až do konce a šíleně návykové. Možná tam mohlo být o něco více romantiky, ale i ta troška, kterou jsme dostali, rozhodně stála za to.
Nejvíc mě dostaly syrové popisy vězení, do kterého se hlavní hrdinka dostala. Kruté a brutální zacházení s vězni, násilí, mučení i psychické týrání. Při čtení mi běhal mráz po zádech, chvilkami jsem měla pocit, že se autorka snad musela inspirovat koncentračními a pracovními tábory, které existovaly za dob druhé světové války. Perfektně to dokreslovalo tíživou a temnou atmosféru celé knihy.
Život jedna báseň
Colleen Hoover
I když jsem už ty svoje top knihy Colleen Hoover asi dávno našla, tuhle autorku chci mít přečtenou prostě komplet. Její romány patří k mým absolutním srdcovkám a i když zrovna sáhnu po nějaké slabší, jako třeba teď po knížce Život jedna báseň, stejně si čtení neskutečně užívám a v naprosté většině případů jí zhltnu na posezení.
Důvodem, proč se tahle knížka nezařadí mezi mé oblíbené, jsou postavy. V románech Colleen Hoover si zpravidla hlavní hrdiny zamiluju, ale tady tomu tak nebylo, Layken i Will mě tady naopak dost rozčilovali a jejich chování jsem vůbec nepobírala. Obzvlášť Lake byla někdy úplně mimo a rozhodně se nechovala na svých 18, ale spíš jako pubertální spratek.
Ale jinak to byla prostě Colleen, jak ji známe. Protože tenhle román patří do young adult, nečekejte moc odvážných scén, romantiky tu bylo oproti jiným knihám autorky spíše pomálu. Asi bych to přirovnala ke knize Na obtíž, i když co se týče samotného příběhu, tak Život jedna báseň za mě rozhodně vede!
Símka
Lucie Hušková
Simona, které nikdo neřekne jinak než Símka, toužila odmalička pouze po jediném - zasloužit si lásku člověka, který by ji měl milovat čistě a bezpodmínečně. Pošramocený vztah s matkou, které bylo sedmnáct let, když se Símka narodila, ji ale provázel až do dospělosti a ať se Símka snažila sebevíc, od matky se vždy dočkala jen opovržení či ignorace v lepším případě, fyzických a psychických trestů v tom horším. Přesto byla Símka připravená obětovat svůj život pro člověka, od kterého se nedočkala ani špetky citu.
Bylo pro mě opravdu těžké číst příběh o takovém trápení, jaké si prožila Símka. Řekla bych, že to byla jedna z nejsmutnějších knih, jaké jsem letos četla. I proto, že ve mně dokázala vyvolat tolik emocí, se kniha určitě zařadí k těm nejlepším tohoto roku. Navíc se opravdu dobře četla, autorka si mě svým stylem psaní získala a já jsem knihu přečetla během jednoho večera. Bylo to perfektní a já se moc těším, až si od Lucie Huškové budu moct přečíst něco dalšího!
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Krev elfů je prvním dílem z románové ságy o zaklínači Geraltovi a princezny Ciri, po dvou povídkových dílech, které mě osobně tolik nesedí, jsem se tedy konečně dostala k ucelenému příběhu. A byla to opět lahůdka v podání Martina Fingera, který audioknihu namluvil. Vlastně si troufám říct, že to, že jsem z téhle série tak nadšená, je aspoň ze 60 % jeho zásluha.
Hned na začátku mi udělal radost příchod Triss, kterou jsem si oblíbila v počítačové hře a těšila jsem se, až jí v knihách více poznám. Hodně prostoru dostala také Ciri, její kapitoly mě vždycky neskutečně baví. I tady ve třetím díle se ale objevily části, které byly hodně o politikaření a to mě popravdě moc nebere. Ve světě se pořád příliš nevyznám a jména postav mi taky dělají problémy, takže tyhle kapitoly jsou pro mě úplně o ničem. Krev elfů mě ale bavila mnohem víc než předchozí dvě povídkové knihy a já se moc těším, až se v příběhu posunu dál.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Tak tohle je Shari Lapena, jak ji známe (a milujeme)! Zatím jsem od autorky nečetla žádný psychothriller, který by byl nějak výrazně slabší než ostatní, a Nepříliš šťastná rodina není výjimkou, dokonce bych řekla, že se v mém případě bude řadit k těm nejlepším knihám Shari Lapeny.
Co se zápletky týče, máme tu bohatý manželský pár zavražděný ve svém luxusním domě. Trojici hlavních podezřelých tvoří děti obětí, které se svými rodiči příliš dobře nevycházely. Musím říct, že autorce se tentokrát povedlo mě docela dobře zmást, během čtení jsem podezírala snad úplně každého, ale pachatele se mi nakonec odhalit nepodařilo.
Jsem ráda, že jsem od knihy dostala vše, co od skvělého psychothrilleru očekávám. Knížka byla napínavá a jen těžko jsem se od ní dokázala odtrhnout. Zápletka okořeněná spoustou pikantních tajemství a komplikovaných rodinných vztahů. A především výborná atmosféra, která je pro knihy Shari Lapeny tak typická. Za mě naprostá spokojenost a už teď se nemůžu dočkat dalšího psychothrilleru od autorky.
Někdo nový
Laura Kneidl
Ach ty předsudky! Přiznám se, že new adult romance mě nikdy nelákaly. Myslela jsem, že to budou takové ty banální příběhy bez jakékoli přidané hodnoty, zato se spoustou sexu a prasárniček. Pak se nám ale v práci dostala do rukou knížka Někdo nový a nakonec jsem se rozhodla dát jí šanci. A ani nevíte, jak moc mě překvapila!
Ačkoliv jsem se hodně bála toho rozsahu (bezmála 500 stran je na romantiku přece jen celkem dost), nakonec jsem si užila každou stranu. Knížka byla extrémně čtivá, myslím, že jsem letos ještě nečetla nic, do čeho bych se tak ponořila. Zhltla jsem jí za dvě odpoledne.
Romantická linka byla perfektní! Pomalu rozvíjející se vztah od nenávisti k lásce, navíc se sympatickými hlavními hrdiny, kteří se (věřte tomu nebo ne) chovali DOSPĚLE! Obzvlášť Mickey byla asi jedna z nejsympatičtějších ženských postav, s jakými jsem se kdy v knize setkala. A fakt jsem jí a Julianovi tu lásku věřila a fandila jsem jim od samého začátku.
Veeelký palec nahoru má ale autorka za to, že do knihy zasadila jedno vážnější téma, které se odhalí až téměř na konci knihy. Nebudu vůbec naznačovat, já jsem po celý příběh úspěšně ignorovala všechny náznaky, takže to pro mě bylo velké překvapení. A už jen kvůli tomu vám knížku musím doporučit, protože byla sakra dobrá a byla by škoda, kdyby v té záplavě romantických příběhů zůstala bez povšimnutí, protože má přesah a není to jen tuctová oddechovka.
Sedem manželov Evelyn Hugovej
Taylor Jenkins Reid
Díky téhle knize jsem objevila Taylor Jenkins Reid. Když The Seven Husbands of Evelyn Hugo každý četl a nadšeně doporučoval, zapátrala jsem více po tvorbě autorky a zaujala mě natolik, že jsem se rozhodla přečíst všechny její knihy pěkně popořadě podle toho, jak vycházely. A jsem za to ráda, protože romány Taylor Jenkins Reid jsou opravdu úžasné. Mým cílem však bylo se nakonec dostat k Evelyn Hugo, což se mi konečně podařilo. A můžu říct, že i navzdory obrovským očekáváním, která jsem měla, mě kniha naprosto okouzlila.
Jak zvládla autorka napsat něco takového? Evelyn Hugo vůbec není jako předchozí romány Taylor Jenkins Reid. Tahle kniha toho v sobě má mnohem víc. Ještě než jsem se do ní pustila, říkala jsem si, v čem může být vyprávění o sedmi manželích fiktivní hollywoodské hvězdy tak výjimečné. A nebudu vám to prozrazovat, bude lepší, když to v té knize najdete vy sami, tak, jako jsem to našla já.
Pokud se do Evelyn Hugo budete chtít pustit v angličtině, směle do toho. Angličtina je jednoduchá a autorka píše tak čtivě, že ani nebudete vědět, že čtete knihu v cizím jazyce. Ale jestli dáváte přednost překladu, tak by kniha měla vyjít v češtině tento rok u nakladatelství Kontrast. A já vám The Seven Husbands of Evelyn Hugo můžu jen doporučit, a pokud se vám bude líbit, určitě zkuste i další tvorbu autorky. I já budu v knihách Taylor Jenkins Reid rozhodně pokračovat.
Tisíce metrů ode dna
Jasmin Schreiber
Tohle je jeden z těch příběhů, které se vás mohou dotknout hluboko v srdci, obzvlášť pokud je čtete ve správný čas. Hlavní myšlenkou románu je umírání. Hlavní hrdinka Paula se vypořádává se ztrátou blízkého člověka a zároveň s pocitem viny, který tuto ztrátu doprovází. Její setkání s Helmutem bylo komické a docela bizarní, stejně jako spousta dalších momentů v knize. Je to zvláštní příběh, přirovnala bych ho například k románu Muž jménem Ove, ale musím říct, že Tisíce metrů ode dna se mi líbilo mnohem více. Takže pokud jste váhali, zda si knížku přečíst, určitě jí dejte šanci! Myslím, že vás může jedině překvapit.
Chlapec, krtek, liška a kůň
Charlie Mackesy
Tato překrásná kniha je důkazem, že nepotřebujete mnoho slov, abyste stvořili velký příběh. Ať už si jí přečte kdokoliv, najde si v ní své životní moudro. Chlapec, krtek, liška a kůň je kniha plná laskavých myšlenek, které se dotýkají těch nejdůležitějších oblastí života. Navíc je doplněná nádhernými ilustracemi, a ty dělají ze čtení nezapomenutelný zážitek, jaký si budete chtít mnohokrát zopakovat. Díky tomu je tahle kniha poklad, který budu chtít mít ve své knihovně už navždycky, abych po něm mohla sáhnout pokaždé, když se mi život bude snažit nakopat zadek...
