Marmarek
komentáře u knih
Flora
Jonáš Zbořil
Rozhodně poutavé, přečteno na dva zátahy. Propojuje se to s populárně naučnou literaturou a esejemi, v beletrii cítím spojitost s Hagiborem Slavické, s Radkem Fridrichem a možná i s Lady z Kingovy knihy To :) A i jinými věcmi, na něž si teď nevzpomenu. Švankmajerův Otesánek mi naskočil hned několikrát.
Temná strana slunce
Terry Pratchett
Přečteno v prosinci potřetí a je to čím dál lepší. Úžasně nabité, obrovský a mnohotvárný vesmír jen naznačen na poměrně malém množství stránek. Pro mě stěžejní téma empatie, které Pratchett rozvinul také v zeměplošských knihách. Paralelně jsem znovu četl Buch a našla by se spousta společných prvků. Podle mě je tahle kniha spolu se Stratou nedoceněná. Divím se, že jí dosud nikdo nezfilmoval.
Tománek je rád na světě
Eliška Horelová
Četl jsem to snad milionkrát, to bylo prostě o mně a i to morče jsem měl asi hlavně proto :D
Tajemný plamen královny Loany
Umberto Eco
(SPOILER) Kvůli první, a zejména prostřední části dávám čtyři hvězdičky, jinak jsem uvažoval i nad třemi. Postupné odkrývání a spekulace mě bavily, marná snaha pospojovat paměť z fragmentů se mi líbila a užíval jsem si typické rekvizity, jakými jsou tajná místnost, mluvící jména, citáty z knížek atd. Zejména oceňuji pohled na fašistickou minulost Itálie, stejně jako pokrytecky pojímané katolictví a odraz obojího v (pop)kultuře: náznaky, jaké množství lidí to ovlivnilo, případně zabilo, netřeba říkat otevřeně. Bohužel, třetí část to pro mě dost strhla dolů - některé věci se zbytečně dovysvětlí (jak říkám, spekulace jsou zajímavější) a objasní, ale poněkud banálním způsobem, zcela v duchu literárních klišé, což může být samozřejmě další postmoderní hříčka, ale čekal bych víc. Závěrečné shrnutí dosavadních fragmentů v poněkud příliš průhledné variaci na apokalypsu (a pro nedovtipné se to slovo musí i použít) a úplný závěr přesně podle očekávání, to mě zklamalo. Ale mám pocit, že jsem byl podobně zklamán i koncem Pražského hřbitova, Ostrova včerejšího dne a Baudolina. On i konec Jména růže jede přesně podle očekávaného schématu a v duchu literárních šablon, ale zvládnuto je to lépe, alespoň si myslím.
Arrowsmith
Sinclair Lewis
(SPOILER) Moc dobrá kniha, ale překlad a úprava (1993, Knižní klub) dost mizérie, archaický jazyk, chyby, překlepy a špatné rozdělování slov. Tuším jedna postava označena posměšně jako chlápek žehlička - že by iron man? Nevím. Každopádně obsahově skvělé, nadčasově platné kritické myšlenky, postavy, které přirostou k srdci, ačkoli vlastně nejsou moc sympatické. Doporučuji,
Cesta
Cormac McCarthy
Super, ale po tom humbuku jsem asi čekal víc... Svědectví od Kinga bylo mnohotvárnější.
Hledání vymyšlené říše
Lev Nikolajevič Gumiljov
Super, i když někdy asi dost subjektivní. Skvělý je i doslov, který shrnuje roztroušené zmínky o říši kněze Jana. Viz též Baudolino od Eca.
Řeka, která teče pozpátku
Jean-Claude Mourlevat
(SPOILER) Nikoliv špatné, ale vím, že už se ke knize nevrátím. Magických dětských knih znám více a řada z nich mi přijde lepších (Malý princ, Nekonečný příběh, Alenka). Kniha má krásné ilustrace, ale přijde mi velmi nekonfliktní, kromě medvědů a čarodějnice, což se obojí vyskytne jen na chvilku, tu vlastně není žádné zlo (srov. s anotací), víceméně jde jen o zádrhely na cestě. Příběhu myslím rovněž moc neprospívá, že je vyprávěn dvakrát - sice to vyplní bílá místa, ale nepřinese nic nového. Snad kdyby závěr s horou byl až na konci té druhé poloviny... Linie s ptáčkem nedořešená. V jednu chvíli se říká, že je zakletý už tisíc let. Tak proč potřebuje tu vodu nesmrtelnosti? A pokud to byl zakletý člověk, nikdo se netázal na jeho názor. Naopak se zdá, že teď bude zakletý na věky... Rozhodně tu jsou pěkné nápady (život v poušti nanečisto).
Rybí krev
Jiří Hájíček
(SPOILER) Hvězdička za téma zatopených vesnic, s nímž nešlo nic dělat ani po revoluci, hvězdička za celkem uvěřitelnou ich-formu, která nekoresponduje s autorem, a hvězdičku za některé motivy a obraty, které se mi líbily: doktorka Brejchová, bouračka, strejda Venca. Co se mi nelíbilo: linie Hana-Olina-Petr, která jako by vypadla z červené knihovničky a byla zde trochu navíc, některé příliš doslovné věty a kýčovité motivy (umírající Car).
Únava materiálu
Marek Šindelka
Velmi sugestivní. Zasáhlo mě to. Víc nedodávám, je třeba si přečíst.
Žluté oči vedou domů
Markéta Pilátová
(SPOILER) Jsem nadšen, jako naposledy z Hagiboru a Snídaně se psem. Načítám teď velké množství novějších českých knih a o všech se rozhodně nedá říct, že by byly kvalitní. Tahle je. Působivá a zároveň úsporná. Má něco přes sto stran, ale musel jsem často přestávat, promýšlet, vracet se atd. Postavy ve zkratce načrtnuty velmi uvěřitelně, včetně vztahů, motivací, každá má vlastní pointu. Smysl mají jeřábi na obálce i neobvyklý název. Škoda, že knihu, kde hraje roli dopis, už přečtenou mám, tohle je ideální volba do výzvy :) Jediné, co mi trochu vadilo, bylo, že spiritismus a tím i zásvětí se ukázaly v závěru jako reálné, to v poněkud naivní podobě, ale asi to k tématu Jižní Ameriky opravdu patří.
Vedlejší pokoje
Radovan Menšík
(SPOILER) Jazyk místy k nepřežití, jako když se celkem nadaný žák snaží psát originální slohovou práci - u dvojstránky, kdy je popisováno čištění zubů, nebo květnatého přirovnávání chodců na přechodu k vojskům dobývajícím území (zatímco odhozený deštník umírá jako raněný pták) mi kniha skoro vypadávala z ruky. Nuda. Všechny sledované postavy ploché, potvrzující nejzákladnější stereotyp, jak si autor slohovky představuje otce od rodiny nebo stárnoucího muže. Nuda. Debaty o bohu banální, mírně propagační, ale nepřesvědčivě, spíše utvrzují v ateismu. Filozofie spočívající v řetězení šesti řečnických otázek v každém čtvrtém odstavci... a to proto, že postavě padly oči na její staré kalhoty nebo proto, že na stropě je prasklina... Nuda. Lokality stejně plytké jako postavy (často bezejmenné): město + jeskyně + les + jezero... rekvizity do slohovky, všechno najednou, včetně vysokých velehor. Občas hezký obrat, možná hezká symbolika pokojů (single v jedničce, pár ve dvojce, rodiče s dětmi ve čtyřce... a možná dva staříci a bůh ve trojce, jestli to tak bylo myšleno? Nebo vdovec s dvěma dětmi, ale nepřítomnými?). Hezký zvrat, ovšem padesát stránek před koncem, kdy už se dočkáme jen líčení nejbanálnějšího možného seznámení v klišé kulisách, a pak už nic. Známý pana Popela byl taky veskrze obyčejný nýmand, ale k románu o zcela obyčejném životě je potřeba dozrát spoustou pokusů a omylů.
Zlodějka mýho táty
Petra Hůlová
Ani anotace neprozrazuje nic o tom, že kniha je částečně sci-fi. Nevadilo mi to, jen mě to překvapilo, zatím jsem se sci.fi knihám Petry Hůlové chtěl vyhnout. Kluk na odstřel, ovšem všichni ostatní taky. A vůbec celkové nastavení společnosti. Jak zmiňují jiní, doufám že spojení "v krku mám bulení" už nikdy v životě neuvidím nikde napsané. Spíš jsem tedy nechápal, proč je na obálce komiks z doby normalizace...
77 šibenic
Christian Morgenstern
Super nové překlady - viz Beránek Měsíc. zde měsíčné lůně :) Zajímalo by mě, jak probíhají překlady Velikého lalulá...
Poslední průvodce Prahou
Ivan Diviš
Krásné. Takové všednodenní, ale právě to všednodenní se nenávratně mění a mizí. těším se na něco takového o devadesátkách :)
Jiskra
Linda Boström Knausgård
Super. Tvorbu manžela neznám, ale z toho, co jsem přečetl, mě na jedné straně napadala Sylvia Plath a na druhé jiné úsporné severské autorky, např. Helle Helle. V něčem obyčejné, na přeskáčku vyprávěné, ale místy i velmi působivé a zároveň nadhled si udržující. Překvapivé množství věcí zhuštěné na poměrně malém prostoru. Doporučuji.
Kůže
Jevgenija Někrasovа
(SPOILER) Přečteno krátce po Ráně od Vasjakiny. V něčem podobné, minimálně v tom, že autorky jsou poučeny ohledně poststrukturalistických a feministických teorií. Zvláštní nádech magického realismu. Uprostřed příběhu trochu došel dech, ale pak se opět rozběhl, jen bylo trochu otravné opakování, že ta a ta hrdinka je v kůži té druhé. Někdy to až ztěžovalo uvědomit si, která je která.
Les bohů
Balys Sruoga
Super věc, krásně ironický pohled na absurditu koncentračního tábora. Je i dobře, že to není většinu knihy chronologické, ale spíš po tématech. Zprvu jsem se bál, že se v tom množství jmen ztratím, ale vlastně není moc potřeba si je pamatovat... :)
