martini.ce komentáře u knih
Nebylo to pro mě příjemné čtení. Bylo mi líto celé rodiny, jak jsou zaseklí a bez chuti něco změnit. A nejvíce samozřejmě Báry. A bude to možná znít podivně, ale byla jsem ráda za takový konec. Neviděla jsem jiný způsob, jak by se celá situace mohla kdy zlepšit.
Poprvé jsem ji četla na střední škole a zůstalo mi z ní v hlavě jen to, jak skončila (nebo to spíše bylo z filmu)? A teď, po 20 letech?
Prvních asi 30 stran mě naplnilo smutkem. Bylo mi líto Terezy, některé její sny a situace mi přišly známé, nečetlo se mi to příjemně. A další části byly pro mě těžké. Opakování děje, myšlenek a pocitů mi způsobovalo často nesnesitelnou těžkost čtení. U desátého opakování "es muss sein" jsem měla chuť hodit knížku z okna. Postavy mě štvaly, nerozuměla jsem jejich počínání. V tom všem mi největší smysl dávala Sabinina touha po opakované zradě. Pro mě to nebyl román o lásce.
Neodložila jsem ji jen kvůli jménu Kundera a tomu, že přečíst ji, patří asi do kategorie "es muss sein".
Myslím, že pro čtenáře za hranicemi musel být zajímavý popis toho, jak vypadal komunistický režim, jak ničil a ovlivňoval životy.
Poprvé jsem celou sérii o Harrym přečetla v pořadí, v jakém vycházela. A už při čtení jsem záviděla čtenářům, kteří přijdou později, a budou to číst tak, jak to Nesbo psal... Takže teď začínám s druhým kolem a pěkně popořadě :)
Netopýr se mi líbil, bylo to fajn vidět Harryho za mladých let. V době, kdy se mu dařilo mít psy ještě na řetězu (aspoň v části knihy). Méně cynického, arogantního, s pozitivními city a emocemi. A od prvního přečtení jsem si nepamatovala zápletku, tak to bylo napínavé i teď.
První knížka od PH, rozesmála mě, byla vtipná, líbila se mi.
Mladá a starší žena, které se náhodou setkají. A zjistí, že ta druhá byla právě tou, co může změnit život. Moc hezké čtení, klidné a pomalé.
HH je můj oblíbenec, ale tady jsem vůbec nepřemýšlela o tom, že jde o stejného autora. Jiné světy a prostředí, skvěle vystavěné. Většinou temně a depresivně. Moc se mi to líbilo, Nesbo je pro mě pan Spisovatel.
Pro mě největší přínos v tom, že jsem se vůbec o událostech v Životicích dozvěděla. Líbilo se mi střídání dvou časových rovin, ale jinak mě příběh moc neoslovil. V historii jsem nerozuměla Martě a jejímu chování, pletli se mi bratranci a sousedé. A v současnosti mi přišla podivná linka s otevíráním pobočky v Ostravě, která sloužila jen k tomu, aby měla Katka důvod v Ostravě být a pátrat.
Nemám slov. Smršť emocí. Silná kniha. Jedna z nejlepších, co jsem kdy četla.
Když jsem byla malá, tak mě to úplně minulo. Doháním resty a přečteno společně se synem. A i v dnešní době je to hezký příběh o přátelství.
Uf, to byla knížka. Ze současnosti, ze světa sítí, followerů a srdíček. Místy to bylo děsivější než kdyby tam tekla krev a pobíhal sériový vrah. Jako mámě mi bylo těch dětí líto. A docela by mě zajímalo, jak by knížku hodnotily různé Insta mámy/ celebrity, jestli by to změnilo jejich pohled na sdílení života svých dětí s celým světem. Doporučuji k přečtení.
Tomáš Volf mi přišel jako sympatický detektiv, tak jsem mu fandila. Četlo se to lehce a rychle, byl to příjemně strávený čas.
Přečteno za jedno líné nedělní odpoledne. První půlka mě bavila dost, pak zájem trochu opadl a zbytek knížky jsem prolistovala, abych zjistila, jak to vlastně bylo. A umím si to představit ve filmové podobě.
Na začátku byla parta obyčejných 12letých kluků a jedné holky. Jezdili spolu na kole, chodili na hřiště a jednou vyrazili spolu na pouť a kolotoče. A tato příhoda začne měnit jejich životy. Ve vyprávění se prolínají dvě časové období - rok 1986 a 2016. A jednotlivé střípky se pomalu skládají dohromady... Bavilo mě to. Taková ta knížka, kdy se mi chce spát a zbývá posledních sto stran - a spánek musí počkat.
Přečteno už před delší dobou. Tenkrát se četla dobře a rychle, v hlavě mi z ní nezůstalo nic. A mám pocit, že stejný komentář můžu zkopírovat i k dalším knihám RT.
Byla jsem na ni zvědavá, ale nebyl to můj šálek čaje. Prvních asi 5 stran jsem přečetla a zbytek knížky pak rychločtením, věnovala jsem jí hodinu :) Forma (dialog mezi ex-právníkem a právníkem) mě nebavila. Některé myšlenky zajímavé, ale nic nového. Pokud je to pro někoho první knížka s jiným pohledem na svět, je to snadné ke čtení a k pochopení.
Ach jo, těch chyb je tolik, že po 3. kapitole odkládám. To si romantická kniha nezaslouží aspoň trochu péče při překladu?
Na přebalu "neváhá ani vteřinu a koupí letenky" x v 1. kapitole "si rezervovala jízdenku do Eurotunelu..."
No a perličky v těch asi 30 stranách:
"...i když to byla spíš rozpadající se ruina než poměrně velkolepá fasáda..." A o pár řádků dále "Pokud je interiér stejně velkolepý jako exteriér..."
"K nelibosti rodiny se čaje ani nedotknu..." x "... dokázala si představit, jak tu popíjí odpolední čaj..."
To jako vážně?
I když jsem ve věku rodičů hlavních hrdinů, tak se mi knížka opravdu líbila. Layken je sympatická holka, která by ve svých 18 měla řešit jiné věci - ale život se s ní nemazlí. Líbil se mi způsob vyprávění, jednotlivé postavy. A Eddie byla taková kamarádka, kterou bych chtěla taky.
Jen těch chyb co tam bylo.
Neobyčejná kniha. Posledních asi 30 stran se nedala odložit, finále bylo strhující.
Zvláštní kniha. Bavilo mě prostředí - škola v Rakousku, Budějice (Piaristické náměstí mám moc ráda), Itálie. A více mě bavila první polovina knihy, prolínání skutečného života a online chatu. Ke konci už jsem přestávala rozumět motivaci Martina i Veroniky a už jsem to chtěla "mít za sebou".