michaela2338
komentáře u knih

Zdá se, že se tam toho zrovna moc neděje. Ale nějak vás to chytí a nepustí. Uběhne zdánlivá chvíle a už jste v polovině knihy. Výstižné podobenství o lidské nátuře. Trochu kafkovské.


Hodně průměrná detektivka, často přitažená za vlasy. Dialogy slabé.


Tohle není hutný román, jak bývá u Mitchella zvykem. Je to taková jednohubka. Ale to přece nevadí. Je fajn se potkat se starými známými.


Jamesová je často srovnávána s Agathou Christie. Tady nesouhlasím. Postavy Agathy jsou barvité a charaktery rozmanité. Dokážou vzbudit pestrou škálu emocí včetně sympatie a soucitu. Postavy Jamesové jsou jen protivné a jejich univerzální emocí je zhnusení a odpor. Vedle Poirota a slečny Marplové působí Dalgliesh studeně. Christie píše čtivě, Jamesová těžce a popisně. Výslechy sester byly zdlouhavé a nezáživné.


Chytrá, zábavná, něžná. To nemohla být náhoda, že na mě z police v knihovně vykoukla.


Budu se opakovat. Nejsem fanda hokeje, ale Medvědín mě dostal. Teda ten první. V tom druhém je až příliš mnoho násilí. Vadí mi taky moudra, která plní každou druhou stranu. O světě a lidech v něm. Ale pořád platí, že Backman umí vyprávět, dávkovat napětí a svým postavám dokonale rozumí.


I když je příběh zasazen do uzavřené mormonské komunity, autorka zde nepoukazuje na to, co je dobré nebo špatné, ale na to, co je univerzálně a veskrze lidské.


Výzkum mikrobiomu je záležitost posledních deseti let. Častěji se do něj zapojují psychologové a psychiatři. Početné studie zaměřené na náš vnitřní "ekosystém" ukazují, že vhodná strava obohacená o určité prvky může ovlivnit úzkosti, deprese nebo ADHD u dětí. U nás se o tom prozatím moc neví. Je moc dobře, že se najdou první vlaštovky, jako je Radkin Honzák.


Za touto knihou stojí velmi pečlivé studium, které se bohatě promítlo do pořádně tlustého svazku, jak už bývá u Mitchella zvykem. Přesto příběh opět chytí a nepustí a není opominuta linka, která prochází jeho dalšími knihami. Klobouk dolů před překladatelkou.


Velmi dobře vystavěný příběh, citlivá sonda do lidských duší.


Stejně šílené jako jeho povídky. Přesto, čas od času, v běhu vlastního života se mi některé vybavují, znovu a znovu. Rezonují a splývají s vlastními prožitky. Proto jsem sáhla po Mrtvém Otci. Nakolik se ve mě usadil, ukáže čas. Snad.


Je to dobrá kniha. Vlastně moc dobrý příběh. Krásný román o lásce. Ale nevím, jestli to stačí na Pulitzerovu cenu.


Protože už jsem od autora přečetla některé z předchozích knih, působila na mě jako jejich odvar.


Vrátila jsem se k této knize s odstupem několika let a oslovila mě ještě více než tehdy. Osobně ji považuji za jeho nejzásadnější a nejlepší knihu.


Mé první setkání s tímto autorem. Mnoho vrstev, bohatý jazyk. Nestačí "jen" číst.


Kolik životů potřebuje člověk prožít, aby byl šťastný? Poutavý příběh o prostém "tady a teď" a potřebě lásky.


Tenhle Reacher je strašně utahaný a vlastenecké tlachy tomu taky moc nepomáhají.
