Mychaela komentáře u knih

Skvěle propracovaný příběh.
Fakta smíchaná s fikcí, dvě roviny vyprávění, spousta zajímavých informací ze Zlína a Baťovského impéria, podaných záživnou, zajímavou formou, romantický příběh, pátrání a postupné odkrývání minulosti, no prostě výborně namíchaný koktejl! A sladký happyend mi nevadil, byla jsem za něj ráda!
Bylo to čtivé a mělo to spád. Autor za sebou nechal kus práce.

52 22.04.2024

Začala jsem nejprve číst Tiché roky a říkala si, jak tíživá a plná bolesti kniha je. Pak, po zhruba 100 stránkách, jsem začala současně číst i Hanu (běžně 2 knihy najednou nečtu) a po prakticky současném dočtení obou knih mi najednou Tiché roky přišly vlastně docela optimistické...

Když jsem se pouštěla do Hany, věděla jsem, že mě čeká téma 2. světové války a koncentračního tábora a myslela si, že jsem na to připravená, vždyť už jsem knih s touto tematikou přečetla tolik... Ale ne, vždycky mě to znovu dostane.
Hana jako postava mi byla nejprve hrozně nesympatická, divná, zlá, jenže pak se postupně rozpletl celý její příběh a člověk pochopil.
Takovou hromadu smutku, ale hlavně výčitek svědomí může člověk jen těžko unést. Říkat si, kdybych byla bývala... Uf, no pěkná depka na mě po přečtení padla. Byla jsem opravdu vděčná za tu kapku světla a naděje na konci příběhu.

Když čtu příběhy z koncentračních táborů, čím dál častěji se pozastavuji u všudy přítomného hladu, nedostatku, lidé sní o "blbém" krajíci chleba s medem. Nebo o kostce cukru. A my dnes už nevíme coby... Ten nejí maso, ten zase vajíčka, rybu taky ne, je to přece živý tvor a tamten pro jistotu jen zobe zrní a vůbec, když to není bio, ani o tom nemluvte... Nevím, no.

27 11.11.2020

Po Haně a Tichých rocích jsem dočetla i Slepou mapu. Dala jsem si takový Mornštajnovský maraton :-D a jsem proto momentálně jejích knih, příběhů, postav a osudů úplně plná... Bijí se ve mě nejrůznější emoce. Smutek, deprese, zloba, soucit, ale i radost (radost se týká závěrů knih, vždy je v nich alespoň trochu světla a naděje.)
Život není vůbec jednoduchý, tím spíš, když si ho my lidé tak rádi ještě navíc komplikujeme. Ať už je řeč o Alžbětě, Božence nebo Anežce...
Moc ráda čtu takovéto vícegenerační romány napříč stoletím, čtete o životě druhých, sledujete jejich radosti i strasti v plynoucím čase a na ty své tolik nemyslíte, navíc vám najednou v porovnání s tím, co prožívají postavy v knize, vlastně nepřijdou až tak zásadní a neřešitelné.
Máme se dobře. Možná až moc dobře...
No, jdu se vrhnout ještě na Hotýlek. Ale předtím si asi přečtu pár jiných knih, abych si poté paní M. o to víc vychutnala. Ono i moc čokolády najednou škodí :D

26 20.11.2020

Omlouvám se za spam, ale nedá mi to.
@Analady - kdybych mohla, dám Vám za začátek Vašeho komentáře tak asi 10 palců :D Nevystihla bych to lépe! ;-)
"...Další kniha, která připomíná, jak důležité je mluvit o svých myšlenkách a pocitech. Protože když o nich nemluvíme, dochází k mnoha nedorozuměním a vzniká bolestná propast ve vztazích. Krásně zde bylo ukázáno, jak si každý vykládá stejnou situaci naprosto jiným způsobem..."

25 25.11.2020

Ta ženská prostě umí!!!
A je úplně jedno, jestli si "přizve" Bergmana, nebo ho nechá odpočívat.
Autenticky vykreslené prostředí a navození atmosféry, že máte pocit, jako byste se lesy v okolí Jelení hory procházeli také. A seděli v chalupě bratrů Michalčákových a pily domácí slivovici z upatlané skleničky... Nevím, čím přesně to je, ale vždycky mám po dočtení její knihy chuť sbalit si batoh a na místo, kde se děj odehrává, se vydat :D
I když nejde o detektivku, já ji z knihy stejně tak nějak cítila. Ale nevadilo mi to, kniha mě pohltila, tak jako všechny "Klevisky", hltala jsem řádky a čekala, co se zase provalí za tajemství.
Za mě plný počet hvězd, ať si říká kdo chce, co chce, a už teď se těším na novou knihu, tak Míšo, šup šup :D :D

24 30.09.2021

1. Kauzu kolem knihy jsem nesledovala a nevěnovala jí větší pozornost. Stojím si za tím, že autorka jako je Alena Mornštajnová nemá něco takového za potřebí. A tak jsem unikla detailním spoilerům. I tak jsem ale zhruba věděla, do čeho jdu.
2. Samotnou knihu těžko hodnotit. Tak jen pár postřehů. Byla čtivá. AM umí psát. Téma bylo velmi temné, složité, těžko pochopitelné. Hlavní hrdinka mi všemi těmi svými lžemi lezla neskutečně na nervy, i když mi bylo jasné, že za to svým způsobem nemůže. Mohlo za to prostředí, ve kterém vyrůstala a to, že ze spousty věcí ještě jako dítě neměla rozum a bála se. A lež byla v danou chvíli jistější a bezpečnější. Ale to, že se následkům svých lží nedokázala postavit ani v dospělosti, to už mě vyloženě s*alo. Závěr těžko pochopitelný.
= Rozhodně stojí za přečtení. Už jen proto, abychom byli zase o chlup vděčnější a víc si vážili toho, co máme a v jakém prostředí jsme mohli vyrůstat (i když to třeba taky nebylo vždycky růžové...)
Nicméně, jak napsala jedna ze čtenářek "Dostala jsem kvalitní knihu, ale něco mi tam zkrátka chybělo.". Ono je to těžké, když se autorovi povede psát hned od začátku své kariéry vynikající knihy, čtenář pak tak nějak automaticky očekává, že i každá další bude stejně boží a skvělá. Ale tak to prostě nefunguje no :D

22 29.07.2023

Tiché roky jsou plné bolesti, smutku, bezvýchodnosti. Je tam tolik nevyřčeného...
Každá z postav touží po lásce, je jí smutno. I Svatoplukovi, ačkoliv se v převážné části knihy chová jako idiot. Touží po lásce, ale lidi kolem sebe jen uráží, odhání je od sebe, kope kolem sebe... a pak toho sám lituje.
Z toho, jakým směrem se jeho život ubírá, viní lidi kolem sebe (matku, Blanku, Bělu, Bohdanu...), že je svého (ne)štěstí strůjcem jen on sám si odmítá připustit... A to mi pilo krev nejvíc.
Byla jsem moc ráda, že Bohdana nakonec našla svoje štěstí, ať už mlčky, nebo nahlas.

22 11.11.2020

Zahraničních thrillerů, krimi a detektivek rekordně přibývá. A každá druhá kniha se pak navíc honosí ještě titulem bestseller. Pravdou ale je, že většinou jde o nudné, předvídatelné, prvoplánové, plytké příběhy plné klišé. A pak, jednou za čas, se vám do ruky dostane výjimka potvrzující pravidlo. A tou je i Dvojitý kříž!
Naprostá paráda! Mělo to spád, tempo, bylo to extra čtivé. Až do úplného konce jsem absolutně neměla páru, kdo za tím vším stojí a proč. A závěr byl jakože totální "Ty *ole, cože?!" :D Geniálně vymyšlené a promyšlené.
Rozhodně doporučuju a těším se na 2. díl série!
Až po přečtení jsem zjistila, že autor se ve své původní profesi skutečně zabýval psychologií vrahů a podobných magorů a musím říct, že tím pro mě příběh získal ještě něco navíc.

18 24.06.2023

(SPOILER) Pobavilo mě dost výstižné hodnoceni od Gugu:
"Taková pohádka pro dospělé, jak životní ztroskotanec ke štěstí přišel a klid a rovnováhu nalezl."
Navážu:
"Ale i tu nejjasnější oblohu někdy překryje mrak. I naši 2 hrdinové byli postupně, nezávisle na sobě, postaveni před nepříjemný úkol, nebo chceme-li výzvu... Jako první se s pomyslným drakem musela utkat ona..." :DD
Jsem z knihy na rozpacích. Na jednu stranu byla čtivá, příběh z obyčejného života tak hezky klidně a mírně plynul...
Jenže až moc mírně. Bylo to na hraně s nudou. Proměně postav z nuly na sto (z notorika a hajzla princem na bílém koni + z ku*vičky světící) jsem nevěřila.
Příběh nešel do hloubky, jen klouzal po povrchu a celou dobu byl defakto o tom samém - chlast, hádky, divoký sex, práce, průser, snaha začít znovu - a zase znovu od začátku. Pak ale najedou nehoda a hle obrat o 396 stupňů a z Petra je světec.
Najednou to jde. A najednou jde všechno, nová práce, nová láska, nový dům, noví přátelé, dítě a žádná chuť na chlast a už jen samá klišé a zamilované výkřiky do tmy... Pěkná pohádka.
Autor udělal z knihy, podle mého názoru neúmyslně, červenou knihovnu. U té taky víte, že skutečný život prostě takhle nefunguje, ale čas od času si ji pro odreagování docela rádi přečtěte...

17 02.09.2023

Tak tohle se mi moc líbilo!
Jde o "rodinnou kroniku" typu Heřmánkové údolí, Tiché roky, Slepá mapa, Marie a Magdaleny nebo Podbrdské ženy a ty já prostě můžu :-)
Skrz vzpomínky se dozvídáme, kdo koho kdysi podvedl, kdo koho miloval, kdo co prožil, jak válka a dějiny zasáhly do rodiny a ovlivnily ji, všechna rodinná tajemství a prokletí.
A i když jde o úplně "obyčejné" lidské radosti a starosti, ne o žádné záležitosti celosvětového významu, a já už za pár měsíců vlastně pořádně nevím, kdo-co-proč-kdy-kde, stejně mě tohle čtení hrozně baví a svým způsobem "uklidňuje" ;-)

17 19.09.2021

Zjistila, že s Míšou a jejími knížkami to mám momentálně jako s životní láskou :D
Po dočtení 8. knížky v sérii už to sice není tak žhavé jako na začátku, kdy jsem za sebou měla její první 2, 3 knížky, už tam není takové to bezmezné nadšení a očarování a fascinace nad tím, jak boží to je, jak čtivé, jak promyšlené a psychologické. ALE, pořád je to hrozně fajn, těšila jsem se na ni, hltala jsem každé slovo, čtení si užívala, rozhodně jsem nebyla zklamaná, ale už je to prostě jen taková ta poklidná spokojenost, jistota a těšení se na další shledání :))

16 12.07.2023

(SPOILER) Jako mnoho dalších jsem nevěděla do jakého tématu se pouštím, o co v knize půjde. Teda mohla jsem po Vránách a Chirurgovi čekat, že to žádná sluníčková záležitost nebude, že? Každopádně, skoro až do půlky to plyne skoro klidně jako voda, hledání sebe sama, odpovědi na otázku, kdo vlastně jsem, řešení osobnostní krize, "zahradní" terapie, navazování nových přátelství...a pak BUM! Pecka! Dvořáková je tady!
!!! SPOILER !!!
Je možné, aby si P. uvědomoval, že je P. a uvědomoval si, že je to špatně a dokázal to udržet na uzdě? Je reálné, že se opravdu zvládne celý život ovládat a nic "neprovést"? Že si vystačí "jen" s panenkami, internetem a svými představami? Několikrát se v knize opakuje, že nic neudělal - fyzicky opravdu ne, ale ono to nemusí být vždy fyzicky vidět...
Nedokážu si představit, jak bych se já sama k takovému člověku chovala...
Měla jsem to úplně stejně jako jedna čtenářka níže - na jednu stranu bych mu přinesla oběd v kastrůlku a objala ho a na druhou stranu bych před ním své vlastní děti držela co nejdál... Na jedné straně mi ho bylo hrozně líto, na druhou stranu se mi hnusil.
Konec se mi líbil, on by tam ani žádný happyend nešel. Na Dvořákovou je podle mě i toto zakončení optimistické až až :))
No, každopádně doporučuji! Mám o čem přemýšlet, mám z ní v hlavě pěkný bordel :D

16 08.02.2023

(SPOILER) "KnihovniceVS" to vystihla skvěle:
"...čtyři sta stran o tom, jak rozmazlené holčičky ještě na základce šišlají, jak nezvládají běžné učivo ZŠ, ale jinak jsou úúúúplně geniální... To vše proložené kňouráním jak se to nedá zvládnout a příležitostným pošukáváním. A aby to vypadalo nablejskaně, tak vyšperkováno známými jmény českého šoubyzu. A vylepšeno o Rádio Impuls a Vivien..."

Za mě celkem zklamání, ale asi to bylo způsobené i obrovským těšením a očekáváním.
Okamžiky štěstí byly taky o obyčejném každodenním životě, ale tak nějak realističtěji vykreslené a ne tak ukňourané.
Tohle bylo fakt trápení. Chudáček Aleš, dělá jednu kravinu za druhou a pak fňuká, jak je mu úzko. Nic nestíhá, chudák, má vlastní kadeřnictví a tolik zákaznic a VIPEK, že neví, kam dřív skočit. A musí prodat bávo a zbyde mu už JEN Volvo. Stěžuje si, jak jsou prciny (??!) rozmazlené a deptají ho, ale když mu vlezou na klín a zakňourají, že chtějí k moři, jede se. A taky do New Yorku a tam se klidně plácneme přes kapsu a zaplatíme Justina Bíbra.
Krize středního věku prakticky na celých 500tech stránkách. Ale prachy nejsou problém. Jak by to asi zvládal, kdyby dělal někde u pásu na směny, to by teprve byly nervy, Alešku, to bys čuměl!

Co se týče popisů sexuálních scén, tak ty mi obecně v knihách nevadí, spíš naopak (:-D), tady to ale nějak nefungovalo, nemůžu si pomoct, ale v podání pana Hartla ty popisy vyznívaly spíš tak nějak úchylně a trapně...

16 20.12.2021

(SPOILER) 3. přečtená Klevisovka.
Je mi to už trochu trapný, ale já jsem opět spokojená jako mimino :D ...ta ženská prostě umí!
Na jejich detektivkách mě baví, že nejsou prvoplánové a od začátku průhledné. Šmodrchanec je sakra zašmodrchaný a rozplétá se hodně pomalu a vy prostě až do posledních pár desítek stránek nevíte. Maximálně si myslíte, že víte. Dialogy nejsou o ničem, nejsou to prázdné fráze, jako je tomu poslední dobou často u amerických "bestsellerů". Fakt o něčem vypráví a jako ženskou mě i dost baví, jak se člověk dozvídá o životech jednotlivých postav, o jejich soukromí... Prostě jsou to čtivé, živé knížky.
Ano, za rok už mi asi bude Sněžný měsíc, Dům na samotě i Zlodějka příběhů trochu splývat, ale tak o tom asi ani detektivky nejsou, ne? Mají člověka odreagovat, přivést na jiné myšlenky, zahnat nudu a to se autorce daří náramně!
Nicméně, Michaelo, s "nedořešeným" Radimem u mě máte vroubek :D Zajímalo by mě, jestli byl opomenutý schválně... Podle mě skončil fakt v základech Jindrovic vily... A viděla bych to na Vandy tatíka ;)

16 19.12.2020

Že R. Třeštíková není žádná geniální autorka jsem věděla a od její novinky nic moc nečekala, ale že to bude až TAK špatné, to jsem netušila.
Mně vulgarismy a sex v knihách nevadí, naopak, ale musí to tam mít nějaký smysl. A ve strkání láhve do řiti na hotelovém pokoji a kun*ě s p**ou na každé třetí stránce jsem fakt žádnej smysl nenašla. Vidím v tom, spolu s přeházením kapitol, zoufalou snahu autorky alespoň nějak ten příběh zachránit. Jenže dobrej příběh žádné takovéhle berličky nepotřebuje!
Strašně moc jsem se nutila do toho knihu dočíst. Mám to za sebou. Konečně. Jednu hvězdu dávám za myšlenku a poselství knihy, které nemuselo být špatné. Pokud by ho zpracoval někdo jiný...

15 29.07.2023

(SPOILER) Já jsem spokojená. Po delší době vcelku povedená záležitost.
Upřímně se u knížek nebojím, i když jde o horor žánr či něco podobného, ale tady jsem v některých pasážích (Dalibor a Gábina zavření ve tmě v autě a najednou mikina na stromě) byla docela našponovaná. Jako číst si to někde u lesa, ve stanu, v noci, to by byl s prominutím slušnej ná*** :-D.
Narozdíl od některých jsem vcelku spokojená i se závěrem. Souhlasím, že byl dost uspěchaný, ale líbilo se mi, že to autorka "nezabila" něčím mysteriózním a ufo a tak, ale že šlo o reálné, uvěřitelné vysvětlení, aspoň pro mě teda.
Jen bych si to teď teda potřebovala ideálně přečíst znovu a už bych se na některé pasáže dívala úplně jinak.

Každopádně za mě určitě stojí za přečtení!
...chystám se na Trhlinu :-)

14 24.06.2022

Tak ta se povedla!
Moje první od paní Klevisové a určitě ne poslední.
Super prostředí (úplně jsem se v jedné z těch roubenek viděla :-), kniha měla spád, bavila mě, neustále se vynořovala nová tajemství a já popravdě až skoro do konce netušila, kdo za tím vším stojí - a to už se mi docela dlouho nestalo...
Je to tak, i česká detektivka má rozhodně co nabídnout!

14 13.07.2020

(SPOILER) Dočetla jsem dneska v 1:15 ráno :D a zatím to ve mně ještě pořád doznívá.

Jak se většina knihy rozvláčně táhla a vlekla, tak posledních cca 100 stránek byla docela jízda!
Ale ten konec no. On totiž není otevřený (i když ani ty nemám ráda), on je za mě nedodělaný. Přijde mi, že autorka tu mytologicko-okultně-nadpřirozenou linku (jak tu někdo hezky použil) rozjela až moc a nezvládla ji ukočírovat. Nevěděla, jak z toho nakonec ven, jak propojit nadpřirozeno s realitou, aby to úplně "nezabila"? A tak namátkou vybrala jednoho ze spolku jako naháněče a zbytek raději nechala viset ve vzduchu. A to je na prd. To mě fakt naštvalo.
Méně je někdy více. Já se chvílemi ve všem tom prolínají realit a symbolů a časových rovin a švů a božstev i docela ztrácela...

Co mě v knize děsilo paradoxně víc než Veles bylo chování lidí ve vesnici, ve spolku, když začalo jít do tuhého. (Hanu měl hned na začátku tou kronikou umlátit a hned by byla obětina pro Velese!)

A Imbus? Pokud si někdy pořídím psa, bude se jmenovat IMBUS :D

Nejdřív jsem ve své fantazii po tom všem vrátila Petra zpátky do Prahy, daleko od všech těch rádoby kamarádů, aby se ze všeho oklepal a začal nový život. Jenže pravdou je, že by se asi spíš vrátil do své chalupy v Třebovici. A napsal by knihu. A věnoval se folklóru. A Květa by ho seznámila s některou svou mladší ezo kámoškou! :D

13 06.05.2024

Rozmazlené děti, velice často zralé na facku, nechám stranou, na mnohem větší facku byli rodiče. Oba. Ona ale asi přece jen o chlup víc.
Nejsmutnější na tom pro mě je, že jde asi o celkem věrohodný obraz velkého množství dnešních rodin.
"Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá." - Vážně tohle někomu stačí? Radši se hádat, obviňovat, cítit se ublíženě, vystavovat tomu všemu děti, než být sám a počkat si, až přijde něco, co za to skutečně bude stát?
Styl autorky mně osobně taky moc neseděl, ne kvůli nepřítomnosti přímé řeči, ale kniha na mě působila tak nějak, jako by šlo o slohovou práci maturanta.
Co bych ale přece jen vyzdvihla jsou drobné postřehy, maličkosti z každodenního života (hlavně co se sourozeneckých patálií týče), které mi připomněli moje dětství a moje smýšlení a psaní do deníčku...
Další knihu od Soukupové už si asi nepůjčím...

13 15.02.2021

Kdo hledá hlubokomyslný román o smyslu života, ať sáhne jinam.
Kdo se ale chce odreagovat a pobavit, vybral správně.
Závity ulit jsou podle mě v rámci svého žánru (román pro ženy) hodně povedená věc.
Od knihy jsem absolutně nic neočekávala a o to víc jsem spokojená.
Čtivá, milá, nenáročná a ano předvídatelná (ale ne přeslazená a prostoduchá) jednohubka, kterou jsem měla přelouskanou za 2 dny a zanechala mi na obličeji připitoměle blažený výraz :-).

12 05.05.2022